Monicay komentáře u knih

Knihu jsem dočetla už před asi měsícem a po takové době musím říct, že ve mě nijak extra silný dojem nezanechala. Mnohem víc se mi líbila kniha Muž, který chtěl být šťastný od stejného autora. Možná za to mohla postava hlavního hrdiny, který mi příliš neseděl. Jeho tajuplný přítel byl však poutavý a bylo zajímavé sledovat, jak postupně zasahuje do hrdinova života a mění jej. Konec mě překvapil, takové rozuzlení jsem nečekala.

1 11.04.2015

Na knize nejvíc oceňuji myšlenky, které léčitel předával hlavnímu hrdinovi. Ten na mě zase až takový dojem neudělal. Chápu, že v knize šlo o jeho rozvoj, přesto mě jeho vystupování a chování odrazovalo. Chvílemi mi připadal jako naprosté tele. Prostě jsem té postavě nevěřila. Myšlenky léčitele a jeho nazírání na svět pro mě byly přínosem.

1 03.03.2015

Na knize se mi nejvíc líbil autorův koncept pekla a jeho obyvatel, opravdu velice působivé. Samotný Johannes pro mě byl zvláštní postavou, chvílemi se mi líbil, pak jsem ho zase měla nerada, jindy mi připadal jako magor, ale vždycky mě bavil. Jelikož má série více dílů, končí kniha, jako bych měla jen otočit stránku a číst dál. Což fakt nemám ráda, zvlášť když ty další díly nejspíš vůbec nevyjdou. Ach jo.

26.01.2015

Kdybych nebyla na fyziku tak dutá, jak jsem... ale musím uznat, že se autor vážně snažil mi to vysvětlit. Chvílemi jsem měla dokonce pocit, že se i chytám, což se mi nikdy v minulosti v tomhle předmětu nestalo. Sleduji seriál Teorie velkého třesku, takže jsem byla ráda, že mi hodně pojmů v knize bylo povědomých a přečetla jsem si, o čem to Sheldon vlastně mluví (i když si myslím, že to zakrátko zapomenu). Oceňuji slovníček pojmů, který je na konci knihy a který shrnuje vše, co bylo v knize řečeno. Pěkně to naservíruje a připomene, o čem, že to vlastně byla celou dobu řeč.

3 17.12.2014

Čtení knížky jsem od vydání odkládala dva týdny a vychutnávala si, jak se na ni těším. Když jsem se do ní konečně pustila, rozhodně jsem nebyla zklamaná. Franks je super postava. Vysvětlení jeho existence a prozrazení toho, co je vlastně zač, se mi líbilo. Vždycky, když si myslím, že Correia už nemůže přijít s žádným dalším, větším zlem, jaksi se mu to podaří. Jsem hrozně zvědavá na frakce, které zmiňuje, a taky na další bojovníky, kteří byli vyvoleni pro nadcházejí válku. Jako vždy se nemůžu dočkat dalšího dílu.

1 01.12.2014

Na knihu jsem byla zvědavá, jelikož jsem kdesi četla, že pan Hú je postava podobná panu Ovemu z knihy Muž jménem Ove. Přečetla jsem asi čtvrtinu, jsou to krátké pohádky a až jednou budu mít děti, určitě jim z ní budu číst. Pan Hú je velice příjemná a milá postavička.

1 01.12.2014

Na této knize byla nejlepší anotace, která mě k přečtení nalákala. Příběh samotný nestál za moc a postava Oskara mě vyloženě vytáčela. V poslední čtvrtině knihy jsem si dokonce říkala, že za to všechno, co způsobil, si zaslouží zemřít. Přála jsem mu smrt, což se mi při čtení ještě nikdy nestalo. I když to zní divně, Oskar mi prostě připadal až příliš 'lidský'. Pořád o něčem pochyboval, měnil názory, a nad některými jeho myšlenkovými pochody jsem musela kroutit hlavou. Dočetla jsem jen proto, že knihy nikdy neodkládám.

1 28.11.2014

Kniha o meditaci, která pro mě žádným přesným návodem není. Ale autor má pravdu, když říká, že meditace je prostě něčím, co musí člověk neustále zkoušet. Nelze se k meditaci pročíst. Moc ráda bych si od autora přečetla víc, další knihy, další jeho slova a texty, protože mě jeho styl, způsob jeho promlouvání ke čtenáři velice zaujal. Ve spoustě věcí s ním souhlasím. Když jsem přemýšlela o stavu, který je cílem vipassany (bdělá pozornost), napadlo mě, jestli ale takový stav (pokud je ho člověk opravdu schopen zcela dosáhnout) není až přílišným odtržením od běžného života, od citů, od lidí. Jen všechno objektivně pozorovat zvenčí a pak nechat odplynout. I o milujícím přátelství mám tak trochu pochybnosti, jelikož se všichni pohybujeme ve společnosti, která je schopná soucit, lítost a přátelskost vnímat jako chybu, slabost, které se dá využít pro vlastní obohacení a prospěch.

Citace z knihy, které mě opravdu zaujaly:
"Tato základní skutečnost (to, že jste člověk) z vás činí dědice vrozené nespokojenosti s vlastním životem, které se prostě nemůžete zbavit."

"Podstatou našich zkušeností je změna. Změny probíhají neustále. Každý moment v našem životě je následován jiným, nikdy ne úplně stejným. Neustálá změna je podstatou vnímaného světa."

"Někteří lidé přemýšlejí o etice jako o omezení svobody, ale ve skutečnosti nás tato pravidla osvobozují. Osvobozují nás od utrpení, které způsobujeme sami sobě i ostatním, když nejednáme správně."

1 26.11.2014

Zvládla jsem přesně třicet dva stran a neodvažuji se udělit hvězdičkové hodnocení. Tohle rozhodně není kniha pro mě. Tak nějak jsem hledala knihy o psychologii, osobnostním a duchovním rozvoji a nějakým nešťastným omylem narazila na tohle. Abych použila vzletná slova autora - tato kniha nerezonuje s láskou v mém nitru. Ble. Už jen tohle napsat mi dělá zle.
Asi se některým lidem může i líbit, netvrdím, že ne. Ale moje vnímání světa a emocí se od slov v té knize liší natolik, že nejspíš žiju v úplně jiném vesmíru.
Jediné, co dokážu uznat, je to, že je kniha čtivá. Autor přímo promlouvá ke čtenáři, takže se text čte rychle a plynule - to proto jsem toho přečetla tolik, ehm, seděla jsem u toho v autobusu, takže nebylo kam utéct a co jiného dělat.

Myšlenkové mapy a jejich tvorba mě hodně zajímají, jen se mi bohužel zatím nepodařilo stvořit takovou, která by pro mě byla užitečná. Pořád přemýšlím, jak je uchopit. Vrhla jsem se na knihu přímo od jejich tvůrce a zjistila jsem, že teorii rozumím. Teď ji jen nějak převést do praxe. Buzan píše, že každý umí kreslit - snad je to pravda, i když já u sebe na tento talent prozatím nenarazila.
Jinak je ale knížka napsaná něčím, čemu já osobně říkám 'nadšený americký styl'. Při čtení některých pasáží mi do hlavy naskakovala hláška z filmu Úžasňákovi: "Je větší, je zlejší. Dámy a pánové, náš pan Úžasňák je na něj krátkej." Takhle mi myšlenkové mapy od Buzana přišly ve srovnání se všemi ostatními způsoby tvorby zápisku.
Kniha je užitečná k ujasnění toho, co myšlenkové mapy jsou, ale jako v mnoha jiných oblastech i tady platí, že dokud si to nevyzkoušíte, nebude to umět.

2 13.11.2014

Kniha pro děti, ale i pro ty, kteří s myšlenkovými mapami nemají žádné zkušenosti. Takový základní, snadno pochopitelný úvod.

1 11.11.2014

Tuto knihu jsem otvírala docela skepticky, docela jsem i čekala snůšku blábolů o tom, jak všechno a všechny vyléčí štěstí a slunce. Autorka si mě získala ve chvíli, kdy napsala, že rozhodně nikomu neradí přestat chodit k lékaři. Když se to tak vezme kolem a kolem, vlastně má ve většině toho, co tvrdí, pravdu. Věřím jejímu názoru, že mysl ovlivňuje tělo. Samozřejmě že když se při vaření říznu, nezahojím si ruku tím, že na ni budu zírat a věřit tomu, že se rána sama uzavře. Ale myslím si, že na nemoci vycházející ze stresu a shonu dnešního světa, by to zabrat mohlo. Tedy v případě, že by byl člověk schopen dostat svoji mysl do takového stavu, aby myslel pozitivně. Což se snadněji řekne, než udělá.

1 29.10.2014

Zase jeden super díl bratrstva. Moc se mi líbí, že se v knize střídají vlastně tři příběhy a všechny jsou pro mě zajímavé. Vím, že je brzy toužit po dalším dílu, ale jsem strašně zvědavá, co bude dál s Temnými, Selenou, Assailem a Solou. Nezlobila bych se ani za díl Murhdera. Doufám, že autorka bude psát dál - kdysi řekla, že se sérií neskončí, dokud bude mít o čem psát a dokud budou mít čtenáři o Bratrstvo zájem. Král v případě Wratha a Beth příjemně navázal na jejich příběh, všechno hezky sedělo a příběh byl zajímavý. Možná bych trošku vytkla úplný odklon od Vyhlazovací společnosti. Bratři i Bastardi sice chodí ven, bojují s nimi, ale nic velkého se v této oblasti neřeší. Uvítala bych i lepší popis hierarchie upíří společnosti, jejich rozšíření ve světě - trochu se mi zdá, že Wrath je jako král dosti odříznutý.

29.10.2014

Tři čtvrtiny knihy se mi líbily na 4-5 hvězdiček, ale poslední část mě dost zklamala. Ne ani tak stylem psaní, který byl celou knihu velice čtivý a přesvědčivý, jako spíš autorovým tvrzením, že by měl člověk vyřadit nejen pečivo, ale všechny uhlohydráty. Kniha se tím pádem měla jmenovat spíš Život s Paleo dietou. Celkem autorovi věřím, že je pšenice modifikovaná, ale která potravina není? I ořechy, které doporučuje jíst ve velkém, musí být nějak skladovány a ošetřeny proti plísni, aby byla zajištěna jejich trvanlivost. Samozřejmě čím více procesy základní potravina projde, než se dostane ke konečnému spotřebiteli, tím hůře. Nejsem ale zastáncem života bez sacharidů, jelikož si myslím že je tělo potřebuje stejně jako bílkoviny a tuky. V rozumném množství samozřejmě, ale v tom by se mělo konzumovat i všechno ostatní. Jinak ale velice dobrá kniha plná nových myšlenek a postřehů. Občas autor používá odborné termíny, které nejsou jednoduše pochopitelné, nezahlcují však knihu přespříliš. Občasné příběhy jeho pacientů jsou příjemným oživením.

8 22.10.2014

Zase jsem narazila na young adult knihu, která se mi líbila. Příběh samotný byl poutavý, čtivý, přečetla jsem knihu za jedno příjemné sobotní dopoledne. I když se mi v některých chvílích zdálo, že jsou zápletky příliš jednoduché a málo propracované, četlo se to dobře. Celkem velkou výtku mám ale ke gramatickým chybám, na které jsem při četbě narazila, a také k překladu. Byly tam chvíle, kdy jsem měla pocit, že to přeložil google překladač - např. zvláštní slovní spojení - vylívá modřina; se po něm vrhnu; obličej byl ztvrdlý koncentrací; na teplo naváděná střela; nedáš mi slyšení?; lámání lidí podle mého; Gator se nepříjemně zašil; utekla mu slza; flákla jsem ho do žeber; ždímala jsem si ruce. Myslím, že kniha by si zasloužila v tomhle ohledu lepší péči.

4 13.10.2014

Krásný příběh. Vidět Oveho zvenčí, z pohledu jiných lidí, myslela bych si, že je to jen otravný starý dědek. Ale vhled do jeho života, do jeho myšlenek a názorů na svět je okouzlující. Díky téhle knížce jsem byla pobavená i dojatá současně. Je to jedna z těch knih, od kterých se nechce odtrhnout, dokud nedorazíte na konec, a i pak byste ještě nejraději pokračovali v četbě, i když víte, že příběh už vlastně skončil.
V knížce se to hemžilo vtipnými i milými přirovnáními, ale tahle věta se mi líbila nejvíc: "A když se skutečně zasmála, Oveho napadlo, že právě tak by se určitě smály bublinky šampaňského."

6 29.09.2014

Jill prostě píše srozumitelně, lidsky a přirozeně. Když čtu její knihy, mám pocit, že se mnou přímo mluví. Její posedlost BIO potravinami mi v některých chvílích sice přijde až přehnaná - navíc v naší republice není zase až taková sranda sehnat lososa z volného moře loveného u Aljašky. Přesto jsem se z knihy dozvěděla hodně zajímavého a užitečného - nejdůležitější myšlenkou je asi to, že se proti lidem potravinářské společnosti spikly a snaží se nás udržovat závislé na cukru :-) Jedinou cestou je zdá být pořídit si hospodářství a nejíst nic, co si nevypěstuji.

4 25.09.2014

Knihy od Garwood se mi pořád líbí, ale zdá se mi, že série Buchanan-Renard jde s každým dalším dílem od desíti k pěti. První čtyři byly super, Vrať mi můj sen dodnes patří k mým nejoblíbenějším knihám. Další tři dobré, ale od Sykotu si říkám, že je to pořád horší a horší. Přesto Garwood píše jedny z nejlepších romancí, takže se na každou další knihu moc těším. Začátek s Finnem a Peyton se mi moc líbil, zlouni ale tentokrát nebyli nic moc a sestřenice snažící se vetřít do resortu mě vyloženě otravovala.

1 25.09.2014

Zase jsem jednou sáhla pro young adult žánru, ale tentokrát nelituji. Příběh byl nový, neotřelý, četla jsem, aniž bych se odtrhla. Mackenzie nebyla otravná puberťačka, líbil se mi její vztah s dědečkem i přístup k životu. I přes nepřehlédnutelné znaky tohoto žánru - mladá holka, odtržená od vrstevníků, velký úkol, tajnosti, lhaní, málo přátel - byla tahle knížka super. Z dalšího dílu mám sice trochu obavy, ale myslím, že pokud to autorka dobře pojme, mohl by Archiv nabídnout ještě mnoho.

2 15.09.2014

Knihu jsem četla dlouho, tudíž se mi zase až tolik nelíbila. Prostě mám problém s knihami, ve kterých jde o průběh života. Na začátku byl Achnaton mladík, ale jak stárnul, měnil se a jako čtenáři se mi hodně odcizoval. Možná to byl autorův záměr, jelikož se tak nejspíš cítili i jeho poddaní... nevím. Jinak byl příběh ale čtivý, střídání postav a jejich pohledů bylo přehledné a nikde jsem se nemusela vracet, abych si cokoliv připomněla.

15.09.2014