Monicay komentáře u knih
Knihu jsem si vybrala ke čtení, protože jsem v několika diskusích narazila na to, že je skvělá. Za sebe tedy nemůžu říct, že by mě nějak uchvátila. První polovina mě příliš nebavila, nemohla jsem se začíst a občas jsem se i ztrácela v postavách. Možná to bylo tou pro mě nezvyklou španělštinou, každopádně jsem několikrát musela zalistovat, abych si připomněla, kdo je kdo. Druhá polovina už byla lepší, děj zajímavý a konec takový miloučký. Nijak mě ale nepřekvapil, čekala jsem ho. Když tak o tom přemýšlím, vlastně bych si raději asi přečetla některou z těch Caraxových temných knih.
Líbily se mi v knize dvě myšlenky:
"Knížky jsou jako zrcadlo. Člověk v nich vidí to, co nosí v sobě."
"Někdy si myslíme, že lidi jsou něco jako losy do loterie. Že jsou tu proto, aby proměnili ve skutečnosti naše absurdní přání."
Třetí díl se mi nelíbil tolik jako předchozí dva, prvních asi 150 stran jsem se nemohla vůbec začíst. Oproti předchozím knihám z této série mi v této chyběla akce, zvlášť na začátku. Pak jsem se ale konečně začetla a zbytek knihy přečetla na jeden zátah. Je to pěkné uzavření celé série, průřez životem Taťány a Alexandra. Některé jejich rozhovory se mi zdály trochu zmatené a občas jsem nechápala motivy jejich jednání, ale celkově bylo hezké podívat se na jejich život a rodinu v Americe.
První motivační příručka, kterou jsem přečetla úplně celou. Obvykle když něco takového omylem otevřu, končím maximálně na čtvrté stránce. Knížku jsem četla, protože podle Jill cvičím, a tak mě zajímala. Vlastně má ve všem co píše pravdu, člověk se opravdu musí snažit sám, učit se, posouvat kupředu. Bohužel to není nijak jednoduché a málokdo je ochotný a schopný všeho nechat jen proto, aby vsadil na nejistou, možná úspěšnou budoucnost. Líbí se mi ale její názor na to, že pokud do toho člověk jde, musí se důkladně připravit, aby minimalizoval riziko prohry. Kniha byla dobře napsaná, čtivá, prokládání příběhů různých lidí, které Jill potkala, bylo zajímavým zpestřením.
Tuto knihu považuji za velice užitečnou pro ty, kteří s hubnutím začínají. Rozdělení na lekce, které má čtenář postupně procházet a číst si v jednotlivých týdnech od zahájení změny svých stravovacích návyků, je chytré. Jediné, co mi maličko (vlastně docela dost) vadilo, byl test kondice v části o pohybu. Zkoušet v jaké je člověk formě na sed-lehu, mi nepřipadá zrovna adekvátní, jelikož je tento cvik ve správném provedení a v plném rozsahu velice obtížný (a kniha je celá koncipovaná spíše pro začátečníky) - aby se žena ve věku 20-29 let dostala do jejich tabulkového průměru, musela by za 30 vteřin udělat 16-21 sed-lehů s chodidly opřenými o zem a maximálním rozsahem pohybu.
S touto knihou jsem strávila velice příjemné nedělní ráno. Byla vtipná, milá a krásně romantická. Přesně kniha pro deštivý víkendový den, kdy se vám nechce z postele. Koník Speedy se mi moc líbil a trochu mě mrzí, že mu autorka v knize neposkytla více prostoru.
Nic zvláštního, v knize lze nalézt základní protahovací cviky, které nejspíš každý zná. Přesto může být tato kniha užitečná pro toho, kdo potřebuje mít konkrétní seznam cviků, podle kterého má postupovat - určitě se k tomu dobře hodí i přiložený plakát.
Na Reichenův díl jsem se nijak zvlášť netěšila. Tuhle knihu bych zařadila do kategorie 'dalo se to přečíst, ale jinak nic moc'. Situace kolem Prastarého mě pořád docela zajímá, ale zdá se mi, že kouzlo prvních dílů už tahle série ztratila. Možná to bylo jen tím, že mi Andreas nijak zvlášť k srdci nepřirostl a Clare a její jednání se mi nelíbilo. Uvidíme, jak na tom bude další díl.
Moje třetí smutná kniha. Pořád je nemám ráda. Jsem prostě ten typ na happyendy, takovéto 'a žili šťastně až do smrti'. Jistě dobrý konec, správný konec nemusí být černobílý, může mít tisíce odstínů. Než jsem tě poznala asi nemohlo dopadnout jinak, než dopadlo a příběh to byl opravdu krásný. I já jsem si hledala chvilky mezi cestováním z/do práce, vařením a vším ostatním, abych mohla aspoň nakrátko otevřít knihu a začíst se. Silný, čtivý příběh, skvělý humor hlavních postav, všechno se mi to prostě líbilo. Přinutilo mě to taky uvažovat o změnách - Louisa v knize kdesi říká, že je se svou prací, se svým životem spokojená. Když se setkává s novým prostředím, s něčím, co nikdy nepoznala, je změna nutná, v uvažování i v přístupu k životu. Je ale taková změna vždy ku prospěchu? Není někdy lepší žít si svůj nevědomý život a být s ním spokojená? Co když vás změna a nově vědomosti posunou někam, kde byste měli být šťastní a vy přesto nejste? Cesta zpátky do výchozího bodu už většinou není možná.
Rozumné, pěkně vysvětlené názory, se kterými souhlasím. Rady jak začít, proč začít, informace o fungování metabolismu a lidského těla všeobecně - tuto knihu považuji za velice užitečnou pro každého, koho zajímá hubnutí, zdravý životní styl a to, jak se stravovat.
Nebylo to špatné, ale úrovně Bratrstva černé dýky to nedosahovalo. Ostatně sama autorka v úvodu píše, že tohle je jeden z jejích prvních románů, který psala ještě předtím, než začala uvažovat nad náhledy do života jiných postav. Moc se mi líbí její úvaha o tom, že nikdo nežije sám ve vakuu, že ho neustále obklopují ostatní lidé, kteří mají také své životy. Srdce ze zlata byla milá kniha, se kterou jsem strávila příjemné nedělní dopoledne. Postavy a popisy prostředí byly moc fajn, ale hledání zlata, a vlastně celý archeologický výzkum, se mi zdálo příliš odsunuté na vedlejší kolej.
Pěkné barevné ilustrace, dobře pochopitelný a názorně vysvětlený glykemický index. V této knize si své najde člověk, který se zdravou výživou začíná i ten, který již o této problematice něco ví a hledá další informace. Druhou polovinu knihy tvoří recepty, z nichž mě mnohé zaujaly - nejvíc se mi u nich ale líbí poměry bílkovin, sacharidů, tuků a energie, které jsou u každého pokrmu uvedené.
Na můj vkus obsahovala kniha příliš mnoho přívlastků, přesto mě příběh zaujal a autorovo přecházení mezi jednotlivými postavami mě okouzlilo. Kdo co ví, kdo to neví, kdo je s kým a kdo proti komu to bylo skvěle propletené. Několikrát jsem se musela zamyslet, kdo to vlastně ksakru je :-). Závěr působivý, ale možná trochu moc uspěchaný. Autor prý chystá pokračování, docela se na něj i těším.
Když jsem se do Alfy pouštěla, bála jsem se, že mi nepřítomnost Owena zkazí radost z téhle série. Naštěstí se to ale nestalo. Earl je stejně zajímavý, a i když na mě kniha působila jako odskočení od hlavní linie příběhu, byl to fajn bonus. Earl toho prožil mnoho a má proto hodně co vyprávět. Oddělenost od Starobylých, organizace Lovců monster a hrozby zničení Země, umožnila, aby se příběh odvíjel v menším měřítku, zaměřil se jen na jeden menší problém s vlkodlaky a rozhodně to byl dost dobrý nářez. Stejně se ale těším na další díl a doufám, že se vrátí zpět k Owenovi. Přece jen zbývá odpovědět ještě na hodně otázek, které byly nakousnuté ve dvojce.
Druhý díl stejně perfektní jako jednička. Starobylí mi čím dál více připomínají poslední scény z jedničky Hellboye, ale alespoň si jejich realitu můžu dokonale představit :-). Franks tady boží, celou knihu jsem se těšila, až odhalím jeho tajemství, a když se to stalo, říkala jsem si, že mě to taky mohlo napadnout. Jsem nadšená úplně stejně jako z prvního dílu a už se nemůžu dočkat dalších pokračování. Doufám, že vyjdou co nejdříve.
Fantomprint nadělil této sérii parádní obálky a mě moc těší, jak mi přibývají v mojí domácí knihovničce.
Dobré recepty doplněné o jejich kalorickou hodnotu a obrázky. Některé z nich se chystám vyzkoušet.
Otázky a odpovědi jsou užitečné pro každého, kdo teprve do základů zdravé stravy proniká. Já už se v této oblasti nějaký čas pohybuji, takže většinu z věcí uvedených v knize znám, přesto bylo fajn si vše potvrdit. Z receptů mě zaujaly snad jen dva, takže v tomto ohledu kniha nic moc.
Skvělá publikace o Power józe. Popis pozic je jasný, výstižný a přiložené fotky udělají jasno úplně každému. Pokud se zajímáte o Power jógu rozhodně doporučuji. Skvělým bonusem jsou sestavy, které lze nalézt na konci knihy a podle kterých se skvěle cvičí.
Julii Garwood mám ráda, je úžasná spisovatelka. První díly série Buchanan-Renard patří k mým nejoblíbenějším knihám. Od dílu Oheň a led se mi ale zdá, že jejich kvalita tak trochu upadá. Garwood je úžasná vypravěčka, takže číst se to určitě dá, ale něco tomu chybí. Možná zápletka byla příliš plochá a jednoduchá, než aby mě zaujala.
Líbilo. Vlastně ani nevím, co bych měla o knize říct - líbil se mi příběh, popis, prostředí i postavy. Ráda bych se dozvěděla víc o Serafině a sedmi sestrách, o místech, o kterých je lepší raději nic nevědět a o tom, co se dělo dál, když příběh na stránkách knihy skončil. Podlondýn nabízí mnohá překvapení a já bych ráda dál sledovala, jak lady Dvířka pokračuje ve svém snažení, co dělá Richard a všichni ostatní podivní obyvatelé Podlondýna. Škoda, že autor nenapsal pokračování.
Zdálo se mi, že přečtení této knihy trvalo pouhé minuty, jak výborně byla sepsána. Hluboké myšlenky nutící čtenáře k uvažování o smyslu života, vesmíru, lidskému odkazu a emotivní děj byly opravdu působivým spojením. Pohled mladé dívky na tak závažnou chorobu, poskytl čtenáři náhled do světa, se kterým se větší část lidstva naštěstí nikdy nesetká. Tyhle věty podle mě stojí za zapamatování stejně jako celý příběh:
"Jenom jedna věc je totiž horší než šinout si to v šestnácti do kytek s rakovinou, a to je mít dítě, které si to šine do kytek s rakovinou."
"Jsem jako granát, mami. Jsem granát a jednou vybuchnu a ráda bych, aby bylo co nejmíň obětí, chápeš?"
"Usoudila jsem totiž, že pohřby jsou pro živé."
"Udělala jsem tohle všechno a ještě horší věci, protože naši se domnívali, že bychom měli."