monushka komentáře u knih
Od autora jsem četla už jeho knihu Černá a purpurová. I ve Snu o Gliwicích se dostaneme do období druhé světové války, ale zde se do něj procestujeme časem.
Moc pěkně vymyšlený a napsaný příběh! Chválím autora za to, že celý příběh byl smysluplný, přehledný a čtenář pořád ví, o čem čte.
U čeho jsem však byla rozhořčená a naštvaná, tak u jednoho konkrétního typu učitelů. Kromě učitelů se seznámíme s různými proměnami charakterů lidí, což je také síla.
Pořád jsem doufala v nějaký šťastnější konec. V porovnání s autorovou prvotinou u mě zůstává na prvním místě právě Černá a purpurová
Fitzeka zbožňuji od úplně první knihy, kterou jsem od něj četla, a tou byl Zaklínač duší. Každá jeho kniha je originál, který na čtení dlouho nevydrží.
U Mimiky tomu nebylo jinak. S knihou jsem strávila celkem čtyři hodiny. Já jsem nadšená!
Téma bylo naprosto dokonale a originálně zvolené, nic podobného jsem doposud nečetla. A zase to autorovo hraní si se čtenářem! To zbožňuji! Musím říct, že v závěru mi tekly slzy.
Moc se těším, až si přečtu Pozvánku, která autorovi u nás vyjde v září. V knihovně mám od něj ještě další dvě v angličtině, která prozatím nebyly přeloženy.
Knihu jsem četla v angličtině. Moc mě zaujala anotace a celkově nápad spáchání zločinu během náměsíčnosti. Hrozně ráda bych se o tomto tématu dozvěděla více, což je škoda, že autor tohoto potenciálu nevyužil více a nešel více do hloubky. Bavily mě Anniny deníkové zápisky a tajemství kolem Pacienta X.
Jsme strašně ráda, že jsem se do této série pustila, protože se stala mou závislostí! Hlavní hrdiny už nevnímám jako dospívající chlapce, ale jako hrdiny. Třetí díl se mi četl úplně sám, opět jsem byla napjatá jako kšandy, co se bude dít a při některých scénách jsem zadržovala dech napětím. Jsem zvědavá na čtvrtý díl, který už na mě čeká.
Nádherně a čistě napsaný příběh, ze kterého srdce bolí a pláče. To vše očima stárnoucího muže, který vypráví vzpomínky očima dítěte.
Tak tato série se pro mě stala závislostí! Je to tak skvěle napsané! První dva díly jsem četla elektronicky, ale dneska běžím do knihovny pro další tři díly, protože já prostě potřebuji tu akci, napětí, husí kůži, zadržený dech a potřebuji vědět, jak to s Alexem bude dál.
Když už jsem byla u čtení třetího dílu, sáhla jsem rovnou i po tom čtvrtém, díky kterému má mladší dcera Amálii objevila. Čtvrtý díl je plný akce a dobrodružství. Těším se na další setkání s Amálií.
Na Výheň jsem se chystala již dlouho a byla jsem na ní velmi zvědavá. Musím říct, že kniha splnila má očekávání, četla se skoro sama. Příběh je napínavý a pořád přejete hlavním hrdinům štěstí v tom pekle na zemi. Jediné, co mi vadilo, je fakt, že hlavními hrdiny jsou děti.
Výheň mě chytla takovým způsobem, že jsem hned navázala druhým dílem.
Má devítiletá dcera, která moc ráda nečte, chtěla objednat čtvrtý díl Amálie Zubaté. Tak jí kniha zaujala, že si k narozeninám přála sehnat i další díly. No a série nezaujala jen mou mladší dceru, ale i mě. Byla jsem nadšená! Je to vtipné, milé, úsměvné, má to příběh, hlavu a patu a ještě navíc krásné ilustrace. A já jsem strašně vděčná, že se nám konečně podařilo najít knihu, která zaujala i mou nečtenářku. Snad nalezneme více takových :)
Dvě ženy ve dvou různých časových obdobích, které se vzájemně prolínají. Více mě bavila linka z minulosti, s Grace. V přítomné lince jsem se dlouho nemohla začíst.
Knihy Petry Dvořákové mám ráda pro svá témata, která řeší důležitá společenská a sociální témata. V Dědině mi však toto chybělo. Velké plus však dávám za jazyk, kterým je kniha napsána.
Ze začátku mě Billův příběh o prokletém hubnutí strašně bavil, ale s přibývajícími přečtenými stránkami jsem mu věnovala čím dál méně pozornosti, jak mě přestal bavit. Konci knihy, kdy Billovi pomáhal jeho kamarád, jsem již přelétávala očima.
Chtěla jsem knihu zařadit do čtenářské výzvy. A chtěla jsem být při čtení vyděšená, což se mi v případě této knihy nestalo.
Má první přečtená kniha od této autorky a rozhodně ne poslední. Sice se jedná o odpočinkovější četbu, ale tu ráda vyhledávám po čtení něčeho složitějšího.
Příběh měl děj, něco sem tam místy bylo přitažené za vlasy a lehce uvěřitelnější, ale líbilo se mi pátrání v místech psaní nalezených dopisů. Během čtení jsem se i zasmála vtipným situacím způsobených hlavní postavou Beccou.
Opět krásné dílko sestávající se ze tří povídek řešících vztahy mezi muži a ženami. Zaujaly mě všechny tři povídky, autorka umí i na málo stránkách povědět mnoho.
Autorčina prvotina Návrat nežádoucí byla úplně skvělá. U jejího druhého díla, Dálnice, jsem měla pocit, jako kdyby knihu napsal někdo úplně jiný. Nedá se odepřít čtivost románu, ale strašně mi vadily kostrbaté věty kolikrát nedávající smysl.
Konec byl takový strašně nijaký. Otevřený konec mi nepřišel po celém rozvleklém příběhu vhodný. Nevím, třeba bude tato kniha navázána nějakým dalším příběhem.
Příběhů z druhé světové jsem přečetla již mnoho, ale doposud jsem v žádném z nich nevkládala tolik důvěry v naději, že vše dobře dopadne. Místy se mi sice Jakobův osud zdál příliš růžovým v daných situacích, ale věřila jsem všemu, co nám autor naservíroval.
Hrozně zvláštní příběh, který se mi právě díky své zvláštnosti moc líbil. Zaujala mě myšlenka jiného světa a dimenzí a spřízněné duše.
Akorát velká škoda toho urychleného závěru knihy. Ráda bych, kdyby byl příběh ještě více obsáhlý. Rozhodně si ale s radostí přečti další autorčinu knihu.
Tuto knihu jsem dostala v loňském roce k narozeninám od kolegů v práci, kteří ví, že erotická literatura není nic pro mě. Ale byla jsem zvědavá. Strašně mi vadily vulgární výrazy pro krásné věci spojené se sexualitou. Když ale tohle přehlédnu, příběh měl i děj, takže to ve finále nebylo pro mě takové utrpení. A ve finále i přes označení erotický román, ve se nejednalo o erotický román v pravém slova smyslu.
Novelu jsem četla do tématu letošní čtenářské výzvy, ale tedy, byl to boj. Hrozně mi vadila dlouhá souvětí. Popisný jazyk krásný, ale pro mě osobně novela o ničem.
Má dcera hodně vychvalovala seriál na Netflixu. Tak jsem si půjčila v knihovně knihu, abych si jí nejprve přečetla, než se kouknu na seriál. No, je hodně poznat, že cílovou skupinou čtenářů jsou mladí dospívající, ne já stárnoucí žena. Líbilo se mi střídání vypravěčů, které příběh samotný oživuje. Jinak je celkově dějová linka taková nijaká. Ale i tak se na seriál podívám, abych měla srovnání.