monushka komentáře u knih
Kniha projektu Knížka pro prvňáčka. Zaujala mě nápaditými a k textu hodícími se ilustracemi. Příběh je úsměvný a zajímavý. Dceři, prvňačce, šla nějaká těžší slova hůře přečíst.
Nevadí, že cílovou skupinou by měla být dospívající mládež. I ve mně, ženě ve středních letech, kniha vyvovala mnoho pocitů. Hlavně z toho důvodu, že my už v současné době víme, co se v roce 1986 stalo. O to je příběh mrazivější.
Moc pěkný příběh, jakoby opatrný a rezervovaný. Zamilovala jsem si postavu Franka a jeho schopnost doporučit lidem hudbu i přes jejich jednoznačně vyhraněný hudební styl. Líbily se mi i vhledy do Frankova dětství a dospívání.
Ve své knihovně mám ještě autorčinu Nepravděpodobnou pouť Harolda Frye, tak se těším, až se dostanu i k ní.
Má druhá přečtená kniha ze série s detektivem Linnou od této autorské dvojice. Přiznávám se, že mě jejich příběhy baví víc a víc.
Příběh se skvělou zápletkou, ale nadšený dojem mi trochu zkazil odfláknutý závěr.
Chtěla jsem si zkrátit čekání na vydání čtvrté série seriálu Stranger Things tímto příběhem. Jsem spokojená a těším na den vydání ještě více :)
Mé seznámení se s touto autorkou. Povídky se mi líbily a těším se na další autorčinu knihu.
Thriller, který má vše, co má správný thriller mít. Akorát jsem měla své tušení již po přečtení anotace, a to bylo správné, takže mě závěrečné rozuzlení trochu zklamalo.
Tato kniha mě bavila o dost více, než Obr z mlhy. Líbilo se mi, jak si autor s námi pohrává. Vůbec jsem netušila, jakým směrem se bude příběh ubírat.
Překrásný příběh! Když jsem se dozvěděla, že autor na románu pracoval šest a půl let, šetřila jsem si čtení jak se dalo a vychutnávala jsem si každé písmenko. I přes velké množství postav jsem se v nich neztrácela a věděla, o kom je řeč. Klub nenapravitelných optimistů je plný emocí. Autora jsem si hned přidala mezi oblíbené a těším se, až se začtu do Zaslíbených zemí.
Parádní zakončení trilogie. Sice jsem pořád doufala v jiný závěr, ale vše dopadlo tak, jak mělo.
Vyprávění na mě působilo značně chaoticky. Ztrácela jsem se ve vypravěčích a ve všech postavách. V tomto případě mi vadilo i přeskakování v časových rovinách. Četla jsem mnoho knih s touto tematikou, tato ale bohužel spadá do kategorie velmi špatně zpracovaných.
Fantasy příliš často nečtu, ale když už sáhnu po nějaké knize z tohoto žánru, jsem nadšená. Nejinak je tomu i v případě Addie LaRue. Příběh mi učaroval a moc se mi líbil.
Určitě chtělo velký kus odvahy publikovat povídky s tématem sebevraždy a smékám před autorkou. Jsem ráda za to, že do světa vypouští knihy s náročnými tématy. Povídky v této knize mi ukradly kus srdce, nejvíce mě oslovila povídka Běžkyně na dlouhou trať a Vrátíš se? Paní Hanišová umí reálně vykreslit psychiku postav tak, že se čtenář cítí v danou chvíli stejně jako postava.
Do poloviny knihy jsem četla snad jedním dechem, otáčela jsem stránku za stránkou a hltala každé písmenko. Ale jak píše @Páájinka, poté, co se objevila postava Patrika, příběh začal být čím dál víc nelogičtější a nepravděpodobný.
Čím jsem starší, tím víc mě baví povídky. A povídky paní Kábrtové mě baví moc. Líbilo se mi prolnutí všech osmi příběhů.