moore.allonsy komentáře u knih
Prostý a na první pohled téměř neuvěřitelný se stává Coelhovým podáním velice pravděpodobným a skutečným. Knížka poukazuje na zabedněnost dnešního světa - člověk se vymlouvá sám sobě, že teď nemůže cestovat, že nemá peníze a ani ještě založenou rodinu... Že si teď nemůžete dovolit absolvovat kurzy malování, protože makáte za pokladnou a tak byste je nestíhali. Atd. Ale potom se nenadějete a váš životní čas, kdy máte dovoleno se na Zemi potulovat, uplyne jako voda a co z toho. Žijte, jako by dnešní den byl ten poslední. Překročte svoje meze. Každý den by měl totiž stát za to.
Příběhy tady prožijete s postavami - jejich smůla a neštěstí se do vás zakousnou. Je to reálný příběh o mezilidských vztazích, každý to známe.
Hledejte si někoho s podobnými životními hodnotami - to mi přinesla tahle knížka. :)
Skvělá inspirace!
Kniha nezamlčuje nejmenší podrobnosti o drogové závislosti, abstinenčních syndromech a principu fungování mysli závislého, naopak objevuje dřív opomíjené oblasti. Existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to droga. William je živoucí postava s podmanivou obrazotvorností. Jako bychom vše pozorovali jen tenkou stěnou z průhledného papíru a chybí málo, abychom do samotného příběhu vstoupili a zúčastnili se dění. Absolutní klenot ke čtení.
Kam až může vyústit sebedestruktivní touha přestat být člověkem? Jonghje, která jde proti zajetým rutinám své rodiny a prostředí, v němž žije, si získala mé sympatie. Autorka píše podobným stylem jako Murakami - čtivá, šokující a přinášející převrat v našich myšlenkách.
Krátká a inspirativní povídání z Fulghumova života, u kterých mi občas ani nedává smysl, jak se dostal například k holubům, když začátek byl o rozdělávání ohně v kamnech. To ale vůbec nevadí, protože lechtivá moudra na vás čiší z každé stránky. No prostě tohle patří ke skvělým počteníčkům. Úžasné postřehy, Fulghum má vlastní styl psaní a jede si po svém. Doporučuji :)
Socialistický státník - živý muž s přímým srdcem, moc ho ovlivnila na sobeckou a životní trosku. I takhle to může dopadnout a obvykle dopadá. Raději nízký plat, obyčejnou ženu a možnost umřít na urémii než stres, falešné taktiky a mít na svědomí spousty lidského neštěstí.
Líbilo se mi, že autor tuhle všední podívanou, kterou si je každý uvědomuje, zasadil zrovna do této doby, kterou si většina z nás dokáže živě vybavit.
Mně se tahle kniha fakt líbila. Skvělá kingovka, trochu napínavá, trochu strašidelná, pamatující na hlubší psychologii postav, trochu smutná, ukazující mnohdou realitu... Dokonalost sama. Zasáhla mě natolik, že několik dní po přečtení jsem měla sny s představou, že já jsem ta, která běží ve hře a utíká před lovci. Klobouk dolů před takovým spisovatelským uměním.
Mrtvá zóna je druhá kingovka, která se mi dostala do rukou. Při čtení se člověk dostane do melancholické nálady, děj je sestavený poněkud pochmurným a depresivním stylem, ale to je právě to, co dodává téhle knížce na jedinečnosti. Jednotlivé charaktery jsou s neskutečnou precizností vykresleny. Společně s hlavním hrdinou Johnnym se dostáváme do okruhů jasnovidectví, prozřetelnosti, což mě na téhle knize přitahuje. Celý jeho osud a život je téměř až mrazivý, kdy jeho matka předpovídá v podstatě jeho další kroky, byť coby náboženský fanatik a blázen v jednom. Kolik věcí a podnětů obyčejný člověk nevidí, nevnímá a ani nepostřehne, ukazuje Johnnyho cítění po tělesném kontaktu. Pokud se vžijeme do situace Johna Smitha, je natolik excelentně napsána, až ztrácí zdání fikce.
Hra s nevěrou je fajn počtení. :-)) Změna identity Charlese mě přinutila dojít k myšlence, kdo z nás by byl toho schopen? Odtrhnout a zpřetrhat dosavadní vazby, jakoukoliv svou náklonnost ke své minulé osobě... A to i přesto, že Charles věděl, že potom, pokud to vydrží, to bude lepší. Mnohem lepší. Na závěr mě trochu překvapilo Charlesovo odhodlání a sebedůvěra v zachování se v konečné fázi k Vasquezovi. Je možné, že změna identity by změnila i sebedůvěru v sebe samého a on, dříve coby vystrašený zajíček, co nedokázal ani zareagovat a ochránit Lucindu v hotelovém pokoji, se najednou obrátil na nebojácného? Ať tak, nebo tak, ke čtení doporučuji. :)
Musím přiznat, že první díl jsem nečetla, ale sáhla jsem rovnou po druhém. Čekalo mě příjemné překvapení. Říkala jsem si, že to možná bude jenom další pokus o erotickou literaturu, ale tentokrát to autorce vyšlo. Rozhodně ví, o čem píše. Prvních pár stránek mi přišlo jako klišé - dva spolužáci se setkají na kolaudaci nového bytu, samozřejmě oba dva bez partnerů, jaká to náhoda. Nicméně náhody se stávají a vzápětí můj dojem byl ale o hodně vylepšen, kniha není nijak složitá na přemýšlení a jde rovnou k věci. Na nic si nehraje. Oceňuji nálož obscénních scén, kde svou roli hraje také zvrhlost, nechybí tady ale ani smysl pro cit, takže co víc si přát. A troufám si tvrdit, že kdyby se namísto 50 odstínů šedi natočilo do filmu tohle, mělo by to mnohem (!) větší úspěch, protože kniha 50 odstínů šedi (a další dva díly oné autorky) se může této knize po obsahové stránce sexu jen těžko rovnat.
Na to, že mu vydání rozmlouvali všude, kam soubor povídek autor zaslal, až překvapivě dobré! Nahlížíme do světa dětí z dětského domova, a ať už tam ocitli z jakéhokoliv důvodu (válka, odvedení rodičů, sirotci..) všichni mají společnou touhu. Být šťastný.
Zdlouhavé a namáhavé čtení, které má sice hezký nápad, ale po dějové lince to trochu vázne. Od Irvinga jsou určitě lepší knížky.
Nadčasové dílo (ostatně jako všechny kingovky), které se klidně může stát ve skutečnosti. Zaujal mě i dovětek ke knize o postupech vlády a o tajných organizacích, které mezi námi opravdu jsou.
Důvody ke štěstí byly subjektivní, mohou se lišit podle vnímání jedince. Rozhodně se vyplatí si seznam přečíst až do konce, a možná i navázat na něj svým vlastním. Knížka není nic světoborného, nepřináší nový objev na Nobelovu cenu, ale vynese vám nějakou tu inspiraci do dalších dnů a uvědomění si, že nic není zadarmo, všeho si máme vážit, byť je to třeba jen kolíček na prádlo červený jako barva vlčího máku. Vřele doporučuji. :) A děkuji tomu, díky němuž se mi knížka dostala do ruky. Díky jejímu menšímu formátu ji mohu nosit v kapse s sebou všude, kam se hnu. :)
Pěkná knížka, na stejný způsob jako Školka. Povzbuzující. Úsměvná. Umožňující pohled na lidský život v novém měřítku.
Na pokračování čtvrtého dílu Milénia to není dost dobré. Je super, že se Lagercrantz pokusil dovést trilogii ještě o kus dál, všechna jeho snaha určitě nevyšla nazmar. Fajn. Nicméně, nebylo to ono. U předchozích dílů jsem nemohla odtrhnout oči od stránek, tady jsem vzdychala nudou. I přes to, že Lisbeth může být na velmi vysoké mentální - fyzické úrovni (dejme tomu), tak že by skutečně zpacifikovala metrové chlapy, kteří jsou trénovaní nájemní vrazi, se mi nechce věřit.
O jiných postavách tam mohlo být o něco více, nic nového a objevného. Působí to na mě trochu přitáhnuté za vlasy, dílo napsané bez duše a bez většího smyslu.
Chvílemi jsem se ztrácela, protože na scénu nastupovali pořád noví vyšetřovatelé, policisté, konzultanti a kdo ví co ještě, tolik jmen se nedalo zapamatovat. Malé mínus byl taky zápas mezi Lisbeth a jejím bratrem v cihelně - Lisbeth ve skutečnosti neměla šanci, ale namísto toho jí autor obdařil nadpřirozenou silou. Nemožné a nereálné. Co je ovšem až příliš opravdové, je postup státních institucí, jejich podfuky, zahleděnost k sobě samému (...), přitom by tady měly být pro občany. U soudního procesu to ale nabralo obrátky. Nebylo to odbyté a byly předloženy skutečně racionální důvody od Anniky. To byla dokonalost sama.
Pěkná knížka, která si zaslouží plný počet hvězdiček. Když člověk pročítal myšlenkové pochody jednotlivých postav, najednou neví, se kterou se má vlastně ztotožnit. Má najednou tolik pochopení pro každou z postav. Přesně takhle nějak by to totiž bylo v reálu, přesně takhle by takhle ztvárněné charaktery přemýšlely. Je to silný příběh, který mi shodou náhod připomíná můj osobní život - dva různorodé životy dvou sester, které se na svět dívají jinak a mají jiný způsob života, rozhodování, přemýšlení, chování. Je vidět, že autorka se skutečně dokáže ponořit do psaní.
Grandiózní kniha, perfektní! Truman Capote se více než dobře dokáže vcítit do jednotlivých prostředí, ohromuje mě svými hrátky se slovy. Děj knihy se neodehrává na plující lodi, jak by se dalo z názvu předpokládat, přesto letní plavba hraje klíčovou roli v životě Grady. Osobně jsem touto knihou nadšena. :)