Morana107 komentáře u knih

Jeden z nejsilnějších příběhů holocaustu!

Většinou se jedná pouze o ždímání již tisíckrát ždímaného. Zde ne.
Dobrý nápad vystavět děj na samých kořenech nacistické ideologie, magii. Přesto mě víc než dějová linie kouzelníka Levina zaujala role portugalského vojáka Francisca. Tvrdý, a přesto tak něžný muž, který našel zalíbení v krásné Rusce.
Děj však není žádná harlekýnka, naopak je velmi naturalistický, neštítí se vylíčit to, před čím by jiní spisovatelé raději zavřeli oči a napsali to zaobaleněji. Nevynechává se smrt na bojišti, sex, prostituce, pálení těl v krematoriích, týrání vězňů, jejich každodenní rutina včetně vyměšování a jiné podoby ztráty důstojnosti a degradace na primitivní úroveň poddruhu.
Jen takto se dá šířit historie, pokud nás nebude šokovat, tak se nám nezaryje do paměti.

Těžké, ale potřebné čtení!

1 26.07.2023

Brilantní! Ale...

je na škodu se dívat předem na vskutku věrné filmové zpracování, které ve dvou hodinách nám dostatečně shrne celý děj, filozofické otázky, bolestivé flashbacky všech hlavních postav, přičemž se film do nejpodrobnějších detailů drží knižní předlohy.
Škoda tkví v tom, že vás nemůže nic překvapit, vše bylo již řečeno včetně vnitřního boje, který bývá záležitostí pouze knižní.

Přesto je to malý poklad, příběh dvou lidí, kterým jedna malá rozmazlená holka vzala jejich čest, štěstí, budoucnost i životy. Byli od sebe odtrženi a celý děj se nadále soustředí na ono rozebírání úhlů pohledu zločinu malé Briony. Možná že se kála, časem... ale to neznamená, že jí musí být odpuštěno.
Knihou nás nadále provází zživotnění duševního rozpoložení hrdinů i antihrdinů do stavu počasí, dusivosti letního dne, rozčilujícího bzučení hmyzu, silné vůně květin či chladu kovu na zábradlí. Tak živé vjemy, které přímo útočí na lidské smysly.
Konec je znám a vše se k němu svažuje, nedokáže ho odvrátit ani ono velké POKÁNÍ...

13 26.07.2023

Aneb mnoho povyku pro nic:)

Ze začátku slibně se odvíjející drama - mladá plavovlasá reportérka, jeden chladný Angličan, šarmantní člen SS a jedna velmi komplikovaná doba, kdy si musíte nutně vybrat stranu.

Z tohoto námětu se stále dokola dá ždímat opravdu mnoho, ale to stejné skvělý autoři dokáží uvařit i z vody. Text byl plynulý a příjemně se četl. Konec však postrádal notnou dávku akce, vzájemné chemie dvou hlavních hrdinů i onoho drobného nepojmenovatelného detailu, který odlišuje kýč od srdceryvného díla.
Celý konečný dojem byl, že to autorku už taky moc nebavilo a totéž přenesla i na mě.

Vaše děvče z Kladna ;)

1 25.07.2023

Děj se vlekl jak vyžvejkaná žvejkačka na podrážce.

Kniha si hraje na detektivku se slabou zápletkou. Aby to čtenáře zaujalo, tak tam dáme milostný scény, ale hlavní hrdinka musí být vypočítavá psychopatka, která lásku bere jako strategický prostředek k dosažení cíle. Vše s rozumem, srdce jí spadlo do kalhot. Celý motiv k vraždám chyběl, autorka prostě potřebovala záminku pro setkání dvou hlavních aktérů. Začala jsem číst i další díl a vše, co mě rozčilovalo v prvním díle se ještě prohloubilo, a co mi přišlo naopak pěkné, jako například prostředí italské vesnice, se vypařilo.
Takže obálka skvělá, název slibný, obsah vykradený z cizích úspěšných románů, jen bez jiskry.
Dvě hvězdy stačí.

5 08.05.2023

Nedá se to nazvat strhujícím příběhem. Vypráví to zkrátka o obyčejném klukovi v jedné obyčejné válce a obyčejném dění. Žádná zápletka, vyvrcholení, rozuzlení.

Záleží na tom, co od toho čekáte. A mně to prostě nestačilo. Klouzali jsme po povrchu vážných témat, hlavní hrdina byl skoro nezúčastněným pozorovatelem všech těch hrůz. Umírajícímu ustřelí nohy granát a on po pahýlech ještě pár metrů běží, nebo kluk se dobelhá na ošetřovnu a drží v ruce vlastní střeva. Přitom se vás to nijak nedotkne.

Snad jen jsou skvěle podané vnitřní monology hlavního hrdiny, když přemýšlí o vlastní neukotvenosti. Jak moc ubozí jsou mladí lidé, nemají nic, pro ostatní jsou nikým, nemají zázemí, práci, jistoty. Stáří tohle všechno mají, k tomu ženu a děti. Po válce bylo snadné se vrátit a žít jako před tím.

Tohle je žaloba i do našeho století: nasazuje se na mladé lidi, že to mají v životě zoufale jednoduché, a oni se přitom trápí k smrti nad vším tím nekonečnem a nejistotou dnů příštích.

I Paul přežil jako jediný z celé své třídy, ale na světě už na něj nic nečekalo, a tak po něm zbyl jen zápis: Na západní frontě klid.

4 24.04.2023

Mno, já bohužel moc neplesám. Přišlo mi to celé jako jeden velký výsměch lásce. Julie pořád ufňukaná, Romeo teče jak zmrlina kvůli každý, která kolem něj projde. Lidský život neznamená nic, jako kdyby to byla všední hloupost, že mě něco trochu rozruší a já se hned jdu zabít. A to se objevuje v příběhu pořád, jediné řešení na všechny problémy hlavních hrdinů je prostě sebevražda.
Nevím, jestli to je jen překladatelem, ale v té mojí verzi bylo těch chlípných narážek typu "Naložím pannám, co se do nich vejde" trochu moc. Obzvláště v kontrastu s přeslazenými dialogy i monology hlavních aktérů.
Jako dobře, kvůli maturitě člověk musí přinášet oběti.

4 27.03.2023

Jsem malířka, takže důvěrně znám ten pocit, kdy mi pod rukama vzniká odraz mého vlastního pohledu. A právě to je ústřední motiv celého příběhu na pozadí fantaskního světa bytostí posedlých pozlátkem, kteří si v sobě nosí vlastní hnilobu.
Lákadlem je tu samozřejmě vděčné klišé - princ temnot a jeho zakazaná love story s lidskou dívkou. Určitě bych byla unešená, kdybych před tím nečetla sérii Krutého prince. Kde byly zápletky víc komplikované, zajímavé a hlavní hrdinové jako silné drogy - jste jimi zasaženi, když jste bez nich, máte abstinenční příznaky, a stále potřebujete víc.
Ale tady po peprném hajzlíkovi Cardanovi dostanete trochu hloupého milounkého prince podzimu s temným jménem. Ale i tak prostě chcete, aby jim to vyšlo a jste ochotní být schovívaví vůči určitým nedokonalostem příběhu, protože je to prostě čtivé!!!

3 23.03.2023

Pro všechny, co prožívají abstinenční příznaky po dočtení celé trilogie a potřebují další dávku, třeba i malou!

Kdybych tak nemilovala Cardana a předchozí díly, tak bych řekla, že to je ubohá knížečka. Jedna vypravovaná pohádka je s drobnými úpravami převyprávěna hned třikrát, čímž si zabírá většinu místa v tenké knížce.
Co je ale na tomto doplnění celé trilogie největším lákadlem, tak je to zcela určitě to, že můžeme konečně vše vidět z Cardanova pohledu. Vidíme jeho dětství i to, jak se snažil za maskou arogance a svrchovanosti skrýt pocit méněcennosti a zbytečnosti.
Byla jsem ale opravdu šťastná, že se do tohoto světa můžu opět vrátit, už proto, že Elfhem tak věrně odpovídá dětským fantaziím o vílím životě, a kvůli krutému princi, jenž si vás získá svou temnotou, hrdostí a hádankou v něm.
Ilustrace jdou nádherné, ale pro mě je lepší si postavy představit podle sebe.
Tři hvězdičky!

3 12.03.2023

Tolik moudrosti!
Dvě struny, přiblížily se jedna k druhé, vydaly tón a pokračovaly dál po vlastní dráze života...
Příběh dvou milenců, který je vyprávěn téměř opile zmámeným prožitkem. Všechno uvnitř duše radostí exploduje a rozprskne se do vesmíru. Horké letní noci, koncert cvrčků, vůně sena, kopřiv, kopru, vody v rybníce... tak živé vjemy, tak příjemné a zostřené mládím a životem.
Františkovo nadšení postupně klesá, za zrcadlem životem tepajícího mládí, které hledá jen svou druhou strunu, je svět, kterým žije dědeček. Svět minulosti, vzpomínek, neboštíků. Možná že už byl jednou nohou na místě, kam se jednou odebereme všichni. Jak František stárne, začíná vzpomínat. Dar života byl nad jeho síly, jsme smrtelní a přitom toužíme po nesmrtelném, abychom si z něj malou hrst vypůjčili a jednou je ji bude třeba vrátit.

12 18.02.2023

"Moreauovy hroby" "Moreauovy mrtvoly"
V každém člověku číhá zvíře, které tíhne ke své primitivní podstatě.
Doslova hmatatelná bolest operovaných zvířat, šílenství, které ze zvířecích lidí čišelo. I vy se budete trochu bát při té představě ... je tma, nemáte zbraň, kolem vás je divoký prales a zcela určitě vás právě teď něco pozoruje.
Moreaua chtěl dokázat něco fantastického, ztvořit člověka, nehledě na zvrácenou brutalitu jeho pokusů. Ale i když bylo jeho dílo téměř dokonalé, nikdy to nevydrželo. Zvířata se pomalu rozpomínala na svou skutečnou podstatu a ač navždy zmrzačená se duchem vracela ke kořenům.
Člověk se nikdy nestane stvořitelem a bylo jasné, že ďábelské dílo nakonec Moreaua přeroste. Nastává boj o vlastní život.

8 17.02.2023

Přiznávám, že mě odpuzovala nálepka POVINNÁ literatura. Ale nedalo se svítit, maturita je až moc velký strašák. Ale byla jsem příjemně překvapená, bála jsem se, že to bude spíš filozofická úvaha než epické dílko.
"Jsme zodpovědní za věci, které k sobě připoutáme", "Když se necháme ochočit, jsme odsouzeni plakat"... moudrost dětství, hloupost dospělosti
Děti jsou nepopsané listy papíru, pro které je všechno nové, obyčejné věcí se zdají být zázračné, fantazie dotváří nedokonalost světa.
Pohled dítěte na ubohé dospělé trosky... alkoholika, bussinesmana, krále... a počínání všech je nanejvýš "důležité a nepostradatelné" a všichni nevidí dál než za hranice vlastní bubliny.
Pro malého prince byla skutečná hodnota jen v jedné ubohé růži. Proč by měla být výjimečná? Byla k nerozeznání od milionů jiných. Ale navzájem se nechali ochočit. Strávený čas a péče z ní udělaly jeho jedinou v celém vesmíru. Žádná není jako tahle květina.
Snad se k ní chtěla jeho duše dostat a k tomu potřeboval odhodit zátěž pozemského těla nebo možná pro tak čistou duši byl náš svět až přiliš hloupě dospělý.

9 17.02.2023

Pochopila jsem, že dobrý nápad pro vznik kvalitní knihy nestačí. Narazila jsem totiž mnohdy na bombová témata, jejichž potenciál se nevyužil. Tento příběh si nemohl dovolit velký dějový rozlet, jelikož se opírá o skutečnost. I tak však byl děj téměř strhující díky skvělé spisovatelce i překladateli, bez kterého by to nešlo. Děj doslova letí, nezajímavé pasáže jsou defacto vystřihnuty a my si můžeme užít porci zábavy i kruté pravdy.
Toto je příběh ženy s velkým Ž. Dokázala si získat respekt a autoritu v jednotce nedisciplinovaných francouzských vojáků. Nezdráhala se použít pistoli, aby udržela jejich poklopce na uzdě. Zamilovala jsem si též Louise, kterému utrhl prsty granát. Škoda, že nebyl jako jeden z mála v knize skutečný.
Tato kniha vzdává hold nesmírně odvážné ženě, na kterou se skoro zapomnělo. Můžeme tak znovu nechat ožít její romanci s Henrim, chvíle, kdy stojí tváří v tvář nepříteli v bitvě, či ji můžeme znát jako známou pašeračku dokumentů, dokonce i jako velitelku popravčí čety.
Věřte mi, Bílá myš se k ní vskutku hodilo. Proklouzla všude s mrštností, elegancí, bez povšimnutí...
Toto je mezinárodně hledaná La souris blanche, Nonsí...

11 20.11.2022

Musím říct, že jsem si od téhle knížečky nic moc neslibovala a to je asi dobře, protože jsem byla příjemně překvapená.
Praha je hodna pozornosti i v zahraničí. Paříž je romantická, Praha je mysteriózní.
Zamilovala jsem si partu archandělů s jejich skvělými hlody, kdy jsem se opravdu zasmála. Klišé lásky mezi dívenkou a šarmantním pánem temnot prostě funguje a budete jim prostě ty palečky držet.
Jen si myslím, že každý díl série by měl mít konec, na který by se příště navázalo. Tady zůstalo nedokončené snad všechno, jako když chcete něco říct a někdo vás umlčí uprostřed věty.
Ale stejně se moc těším na další díl, kde se dozvíme víc.

2 31.08.2022

(SPOILER) Tuhle knihu považuju za hodně slabou kopii desetkrát lepších knih na úplně totožné téma, jako např. u Dopisů, které nikdo nečetl.
Jenže tady byl ten sladkobol už přehnaný, tý zaláskovaný patnáctce jsem ty její citečky fakt nežrala. Na milostných dějových linkách je vždycky nejzajímavější, jak se ti dva dají dohromady, přičemž jim držíme palečky, aby jim to vyšlo, ale do poslední stránky si tím nemůžeme být jisti. Tady autorka to nejpodsatnější zřejmě za podstatné nepovažovala vůbec. Dětičky vedle sebe prostě vyrostly, dávaly si pusinky a už mluvily o velký lásce. S příchodem války dělá Alina nesmyslný rozhodnutí a je jí skoro jedno, že jí zemřeli oba bratři, hlavně ať je Tomasz vpořadku. Když už jsou spolu, tak čtenář vůbec neví, že se Alina s Tomaszem dostali dál než k pusinkám, protože autorka se tím zjevně nehodlala obtěžovat, aby to aspoň naznačila, a šup najednou v tom Alina lítá a čtenář si může myslet, že to asi duch svatý. Alina utíká s židem do bezpečí a Tomasz se jde nesmyslně udat, protože pak už ho nebudou hledat a rozhodně nebudou kontrolovat auto s prchající Alinou a Saulem. Autorka si asi myslela, jak brilantně to vymyslela.....co to je sakra za blbost?! Bylo to v regionu, kde se hledal jen Tomasz? Ne, tehdy byly namátkové kontroly denním chlebem, nedůvěřovalo se nikomu a žid mohl být každý či ho mohl každý skrývat. Fajn, Alina utekla se Saulem do Ameriky, ale své dceři a vnučce se rozhodne všechno vysvětlit, až když už je skoro pozdě. To už je klišé samo o sobě. Ale už vůbec jsem jí nežrala, že jí ta láska k Tomaszovi vydržela 80 let. No pardon, ale lidská mysl funguje malinko jinak, když vzpomínky neobnovujeme, tak nám začnou blednout až se nám ztratí v mlze. Takže jistě by se 95tiletá babča ráda nostalgicky pousmála nad naivitou svojí puberty, ale určitě by necítila na smrtelné posteli spalující vášeň při pomyšlení na Tomasze, to už bylo fakt moc. Jediné, co mě na knize bavilo, byla současnost, která byla daleko reálnější. Mezi manželi to skřípe, jedno dítě má poruchu autistického spektra, druhé má zase IQ 150. Ale zvládají to, protože musí. Za mě byl tohle hodně slabý pokus o román, kde autorka překombinovala všechny prostředky, jak čtenářům zabrnkat na dojemnou notu....umírající babča s posledním přáním, láska přenášející hory a postižené dítě.
Jedna hvězda už kvůli Eddiemu, ale jinak silně nedoporučuji.

1 03.08.2022

(SPOILER) Vypravěčka všudypřítomná Smrt, anotace slibující STRHUJÍCÍ příběh, který je tak skvělý, že musel být přidán na seznam povinné literatury. Pověst předchází skutečnost, děj byl všechno jen né strhující. Sledujeme prostě každodenní události obyčejných lidí. Malá Saumensch si buduje idylický vztah se svými pěstouny, otec jí hraje na harmoniku a předává lásku ke knihám, které jsou pro ni únikem a zároveň v nich vidí střet různých filozofií, postupně chápe, že to jsou všechno jenom slova, která lze různě tvarovat dle účelu a ostatní jen sedí a poslouchají. Tak jako když přišly nálety, se všichni upínali k malé Liesel, která jim předčítala a rozdávala slova.
Max Vanderburg, žid schovávající se u Hubermanových ve sklepě, byl pro ni zvláštním vystrašeným tvorem, zalezlý jako krysa v díře, jí vždycky visel na rtech a čekal na zprávu o věcech tam venku.....jakou barvu má dneska nebe, jak se má ten chlapec s citronovými vlasy, našla Liesel dnes v popelnici noviny s prázdnou křížovkou?
Dal jí knihu sepsanou za dlouhých večerů, byla o ní a o Hitlerovi a každý z nich měl vlastní slova a vlastní pravdu, kterou rozséval. Kdyby nebylo slov nikdy by nevznikla antisemitistická ideologie, nevznikly by koncentrační tábory, neumíraly by miliony nevinných a bez té perfektní rétoriky, která hýbá davem by nebyl ani Hitler.
Zlodějka knih od té doby slova milovala i nenáviděla. Už nechtěla krást knihy v domě paní starostové, ale rozhodla se sama sepsat jeden příběh o jedné obyčejné saumensch, jejích lumpárnách, ukradených jablcích, fotbalových utkání v blátě, platonické lásce a největším příteli Rudym, mámě s její hubatostí a hnusnou hrachovou polévkou a o nejlepším tátovi na světě, hrajícího s rozjařenýma očima na akordeon.
Všechno zůstává nedopsáno a v knize nevyřčeno, ale my díky vypravěčce víme dopředu, jak to skončí, na ulici Liesel Memingerové knihu nachází Smrt a zvedá ji z hromady suti po náletu, který sirény ohlásily pozdě, odnáší jí společně s dušemi všech z chudé Himmelstraße, pročítá ji tisíckrát, než nadejde čas i Liesel Memingerové a kniha se znovu setkává se svou majitelkou.
Takže příběh opravdu nebyl strhující, spíše filozofický, ale milý.

12 27.07.2022

Körnerová je záruka kvality, takže jsem už dopředu věděla, že vedle nesáhnu. Děj byl mrazivý stejně jako pan baron. Ale co si budeme, je to pohádka pro dospělé, baron by si nikdy nevzal služku, co má možná spoustu zkušeností, ale jinak holou prdel. Ale i tak budete Alžbětě držet palce, aby překonala všechny nástrahy Tří borovic a získala si srdce Andreho Trevillona.

2 16.07.2022

(SPOILER) Bohužel jsem knih na podobné téma četla vícero, aby mě zrovna tato dokázala nadchnout. Téměř totožný námět můžeme najít u Třpytivé hodiny od Iony Grey, který je o několik stupňů čtivější. Autorka tady úplně zbytečně popisuje sáhodlouze nudné prostředí a pak jen tak mimochodem zjistíme, že už se dali hlavní hrdinové dohromady. Takže jsem nedokázala Henriho ani pořádně poznat a najednou lup a je mrtvý, pak zase ne. Nejvíce zaujme sbližování Henriho a jeho dcery, ale jinak je kniha jen chabým pokusem o srdceryvnou bichli. Jedna hvězda za snahu a druhá za můj osobní vztah s Paříží, kterou jsem nedávno navštívila, takže jsem se díky knize nostalgicky vrátila na ona místa. Ale pro ty, kdo v Paříži nikdy nebyli, se dočkají pouze prázdných jmen míst, kde se odehrává stejně prázdný příběh s hlavními hrdiny bez výrazu.

1 16.07.2022

Zdá se mi to nebo se na české scéně rodí nová autorská hvězda? Autorka perfektně chápe duševní sféru a nepodceňuje depresi ani jiné psychické bolesti. Nastiňuje problém, že když se komukoliv svěříme o své zlomené duši, místo podpory se dočkáme zlehčování, posměšků a doražení na úplné dno...proto raději mlčíme a bojíme se říct si o pomoc. Ale autorka ukazuje, že většina z nás, kteří máme příliš citlivou duši, dokážeme vnímat tisíckrát víc než všichni ti slepí zabedněnci, co nás odsuzují. Dokážeme se dokonce i napojit na vyšší věci, vnímat je, tykat si s mystičnem a slyšet na zátylku ozvěnu svých předků. Právě proto jsem se v Leně tak viděla a srdce mi bušilo, když jsem se směla znovu setkat s Divišem.
!!!SPOILERY!!! - Do Diviše jsem se zamilovala asi víc než Lena, i když mi hrozně scházelo nostalgické prostředí močálu, tak stejně druhý díl byl jízda. Diviš mě utáhl na horký nudli stejně jako Lenu a děj byl popsán tak živě, že jsem se propadla do transu a najednou jsem ležela s mým Divišem na pláži, v břiše jsem měla motýly a tak jako Lena jsem se mu zcela odevzdala, pak na mě najednou mluví máma a ptá se, čemu se tak pitomě křením. A pak studená sprcha, z Diviše se nám stává Dušemor a jeho charakter se rázem mění na citlivost kamene a já bych ho nejradši propleskla a zároveň jsem autorce spílala, co mu to provedla. Lidská vynalézavá zrůdnost nezná mezí ani ve světě mrtvých a zvraty přicházejí tak rychle, že instinktivně už začínáte přemýšlet, jak tuhle situaci zase rozplíst. Naprosto ale chápu Diviše, že se raději vzdal citů než aby trpěl v temnotě odtržený od svých milovaných a když mu pak všechno došlo....nechtěla bych být v jeho kůži. Jenže stejně jako Lena, jsem nevěděla, co si myslet, už to nebyl můj bludník a pořád za ním šel Dušemorův stín. Nakonec se mohl díky Lukášovi vrátit s Lenou mezi živé a začít znovu. To jsem si vážně nedokázala představit, chemie mezi lidmi je z větší části o vzhledu, tak jak by mě mohl přitahovat kamarád podržtaška s duší uhrančivého bludníka? Ale co, stejně jsem to četla s pusou dokořán, že bych se nedivila, že jsem přitom snědla pět much.
Tohle fakt stojí za to a jestli máte srdce, tak to pochopíte!!!!

1 15.07.2022

(SPOILER) Bylo to.......zvláštní.
Něžné pouto mezi německým vojákem a židovskou holčičkou bylo tak trochu jako křehký vlčí mák ná skládce odpadu. Uprostřed rozkladu, zápachu a výkalů vyrostl snadno zranitelný květ, nepatřil tam, ale přesto tam byl.
To samé se dá tvrdit i o Mathiasovi, který se neštítil ničeho. Poslali ho zkoušet hlasitost zbraní na živých terčích do koncentračního tábora a on necítil při stisknutí spouště ani záchvěv svědomí. Mrtvoly u zdi prostě padaly jedna na druhou. Jen zastřelená podsvinčata, nic víc. Neváhal zabíjet jakkoliv a kohokoliv, ale od té doby, co poznal Reneé, mu záleželo, aby tu válku přežil, už kvůli ní, která ho navzdory tomu, jakou zrůdou byl, měla ráda jako nikoho.
Odplouvají spolu jako otec a jeho holčička na lodi Arcadia a námořník se Mathiase ptá, jak s dcerou přežili válku.
Odpovídá: WHAT DIFFERENCE DOES IT MAKE? TODAY WE LIVE!!!

2 01.06.2022

(SPOILER) Jsem jediná, komu Cardan připadá jako Damiano David z Maneskinu? Já si Krutého prince ani jinak představit neumím...:)
O to víc mě mrzí, že z Cardana ve třetím díle toho moc nebylo. Jude je ve vyhnanství, poté v Madocově zajetí a nakonec přežije smrtelné zranění jen díky svému muži, kterému i nadále nedůvěřuje, i když se jí vyznává ze svých citů. I když je obviněna, že plánovala jeho vraždu, on jediný jí věří a před přeplněným sálem ji označí k nevíře všech za svou ženu, kterou nikdo urážet nebude.
Ale pobyt Nejvyššího krále na scéně si příliš neužijeme, protože vlivem dávné kletby se Cardan promění v hada, což už mi přijde jako vážně trapně pohádkové.
Ale hlavně, že vše se v dobré obrátí a Cardan se vrátí jako panovník ke svému lidu. V Epilogu se mi hrozně líbilo, že Jude vzala s sebou Cardana do světa lidí, když šla vyprovodit Vivi. A Cardan tak mohl vidět celý ten smrtelný svět na vlastní oči...

A KRÁL ELFŮ STVRDIL PŘÍSAHOU:
OŽENÍ SE S DCEROU ZEMĚ,
JEŽ PORODÍ MU DO RUKOU
KŘÍŽEM I VODOU DÍTĚ POSVĚCENÉ,
NAVŽDY OD KOUZEL OPROŠTĚNÉ.

JEDNOU PŘIJDE ONEN DEN,
KDY BUDE OSUD ZPEČETĚN!
(Edmund Clarence Stedman- Elfí píseň)

4 23.04.2022