Morana107 komentáře u knih

Nějak nevím, asi jsem se prostě neuměla ztotožnit s hlavní hrdinkou. Všechno bylo takové moc snadné. Skákalo se moc v ději, že ani nešlo navázat souznění s Drahomírou. Daren moc prostoru pro vyjádření nedostal, přišel mi nijaký. Láska, touha a konec. Nejvíc se mi líbili pasáže s malým Boleslavem, protože jsem si ho moc oblíbila v knize Princezna veronská, ikdyž tady je pouhé dítě. Konec je vymyšlený pěkně, vrácený závoj se vzkazem "Teď jsme vyrovnány" a pak přijde to, co se melo stát. Ludmilu jsem ale nelitovala, byla to protivná baba, tedy alespoň v knize.
Poslední scéna byla ale hrozná, vlastní matce blýskne hlavou, jestli by neměla zprovodit ze světa i svého nejstaršího syna, který jistě půjde v zájmech a politice zesnulé babičky.
No, co si budeme, je to průměr.....3 hvězdy stačí.

5 26.07.2020

Film se mi líbil, atak jsem si řekla, proč nezkusit i knihu. Už chápu, proč Pomejeho tak dostala, že ji prostě musel natočit. Bohužel byl limitován penězi a své udělalo, že stůj, co stůj chtěl obsadit do hlavních rolí sebe a svou tehdejší partnetku Kuklovou. Možná by prospělo filmu, kdyby se více držel knihy. Ve filmu vidíme Charlottu stále na pobřeží u moře a téměř veškeré dialogy se odehrávají tam. Na knize jsem si užívala to, jak si k sobě Charlotta a Filip hledají cestu, jezdí společně na koni, on ji učí, jak se má chovat ke zvířatům včetně jeho ďábelsky velkých psů a já společně s nimi prozkoumávala panství, lesy, vesnice, kostelík a zahrady plné vonících květin. S tím se ve filmu nesetkáte. I Charlotta sama o sobě je jiná než v knize, Raul si ji vybral přeci pro její andělsky nevinné vzezření, blonďatá dívenka z kláštera s modrýma očima, ale Kuklová je přesný opak, jako herečku ji mám moc ráda, ale sem se nehodila.
Knihu si ale užijete na 100%, kdo viděl film asi zná cca průběh děje, ale i tak jsem na to chvílemi zapomínala a nezbývalo mi nic než žasnout nad tím, jak je kniha úplně jiná než film. Do Filipa se zamilovat nebylo vůbec těžké, ach jak jsem Charlottě záviděla.
Nechybí napětí, akce ani romantika, tak přijďte se také zamilovat na panství Mornay.

7 21.07.2020

Krásná kniha, byla možná trochu idealistická a v některých chvílích jednodušší, ale to mi bylo jedno, protože místo zatížení knihy fakty a neznámými jmény, které si nikdo stejně nebude pamatovat, přišly ke slovu city. Jak smutné, Mikuláš, který byl tím pravým skutečně prvorozeným, ale bez papežova požehnání neznamenal nic. Přitom jeho matka bez příkras musela znamet pro krále Přemysla Otakara hodně a nebyla to žádná děvečka od krav, které král věnoval tu čest, že mu mohla posloužit, nýbrž patřila k mocnému rakouskému rodu Kuenringu a byla královou družkou po řadu let minimálně do příjezdu nové královny Kunhuty, jestli směla setrvat na dvoře svého krále, to jsou už dohady. Každopádně papeže nic z toho nezajímalo a zpečetil tak osud českých zemí, které po králově smrti neměli plnoletého dědice.
Po této knize jsem sáhla už proto, že jsem přečetla už vícero knih v níž se mladý vévoda mihnul a jeho osud mě zamrzel, ikdyž byl vylíčen jen tak mimochodem. Krásný muž bez země, ale s velkou odvahou a vírou, že jednou vrátí všem nepřátelům úder. Povedlo se mu to, čas zúčtování nadešel. Jeho otec by na něj byl hrdý. Krev prolitá ná Moravském poli byla konečně smyta krví těch, kteří byli viníky králova pádu.
Mikuláš, dítě z lásky, vévoda opavský, muž v jehož žilách byla modrá krev, kterou nemůže popřít anj papež, přesto o něm dnes ví jen velmi málo lidí, a to je špatně, protože nepotřeboval korunu, aby psal dějiny, ale přesto se jeho jméno historii neozývá.

3 18.07.2020

Vážně velmi poutavě napsaný román, i domluvené manželství může být šťastné. Karel a Ferdinand, velmi mocní bratři své doby, oba stvořili velké impérium, dokonce se říká, že oba byli poměrně věrní, promítlo se to na počtech dětí, jenž oba splodili. Lásku Anny a Ferdinanda nám může v Praze dodnes připomínat Letohrádek královny Anny, který nechal pro ni vystavět. Ráda se ke knize zase jednou vrátím.

4 16.07.2020

Už je to déle, co jsem tuto knihu četla, ale chci se k ní vyjádřit dřív, než začnu zapomínat.
Ze začátku mě vážně pohltila, přišlo mi to tak krásně mrazivě strašidelné, napsané přesně podle představ a pověr lidí dávno před naší dobou. Člověk, který se zabije, se stává nemrtvým a nemá právo na posvěcenou půdu, ale naopak na dost nedůstojný odpočinek v podobě utnutí hlavy a zpoutání mrtvého.
Bohužel pak po smrti Madlenky se kniha začala odvíjet už jen podle autorčiny fantazie a stala se dost nezajímavou, trochu moc odvážnou a praštěnou. Postava Michala byla dost plochá, byl vykreslen jako mladý nadržený ucho, který sebou nechá vorat podle toho, jak chce Madlenka bez vlastního rozmyslu.
No, lepší průměr.

5 16.07.2020

Úžasné. Jedním slovem úžasné. E.A. Poe psal dechberoucí básně, plné smutku, melancholie, snění, agonie a našich nejskrytějších strachů. Pokud se budete zabývat i autorovým životem zjistíte, že nejen básně, ale také povídky jsou vlastně o něm. Pohlédnene-li na báseň Havran, může nám dojít, že je věnována Poeově ženě Virginii, která zemřela na tuberkulozu. Nikdy neobejme tu zářnou děvu, jež zpěvu andělů zve na tisíc. Zářící tu krásnou děvu neuzří již líci v líc. Nikdy víc, nikdy vic, nikdy víc....
Z některých kousků vyzařuje zvláštní energie, napadne vás, že tohle ani nemohl napsat zdravý člověk. V době psaní svých posledních děl byl Poe na pokraji bankrotu, připraven o všechny své milované, utápěl tak svůj žal v alkoholu a laudanu, to mu možná otvíralo dveře do svér mysli, kde se skrývaji ty nejhlubší strachy, panické hrůzy a strastiplné vzpomínky. Smrt maminky, když byl ještě malý, odvrhnutí od adoptivní rodiny, ztráta milenky Frances a jejich možného dítěte, které se mohlo objevit v básni Ulalume, bankrot, smrt ženy i jiných blízských a nakonec i sláva a přelétavé štěstí odešlo. Když to všechno promícháte, tak vám vznikne tohle. Nádherné dílo, ale velmi těžko vykoupené. Každopádně velký respekt k člověku, kterému nebylo přáno moc štěstí do osudu. Dávám tedy všech pět hvězd.

12 16.07.2020

Musím se přiznat, když mi přinesla knihovnice tu maxi knihu, která bylo v dost zbídačelém stavu, tak ve mně trochu zatrnolo pochybami, jestli mám vůbec chuť se do ní pouštět. Uraženě, skoro s výčitkami mi ležela na poličce, až mi to nedalo to zkusit. A udělala jsem dobře. Kniha byla jako jemné pohlazení pro duši. Chci rozhodně vyvrátit věci typu, že je to jen pohádka na dobrou noc, i když možná ano, jestliže začnete číst svým ratolestem před spaním politické pasáže nabité tisíce jmen, rodů, faktů a konfliktů, pak máte včasné uspání vážně v kapse. Objevují se tady hodně vyslovených přaní, aby bylo v knize méně romantiky, ale vždyť se v k knize neobjevily žádné erotické scény a to, že autorka vkládá panovníkovi do úst slova lásky, stezku i touhy přece dělá z bledé postavy z kroniky člověka z masa a kostí, který miloval i nenáviděl. Četla jsem už i Vondrušku, ale kniha připomínala mnohem víc kroniku než historický román. Možná, že tato kniha není úplně přesná, ale je to prvotina a i tak autorka prokázala velký potencial.
Co se týče děje samotného: Kniha o Přemyslovi v době jeho největší slávy. Přesněji o Přemyslovi Otakarovi, pátém králi českém, markrabím moravském, vévodovi rakouském, štýrském a korutanském, pánu Kraňska, marky Vindické, Chebu a Pordenone. Mocná to říše.
Přesto byl Přemysl memilované dítě, alespoň né tolik jako jeho bratr. Když Vladislav zemřel byl to jeho nejhorší i nejvytouženější den. Vzal si stařičkou Markétu Babenberskou, dávnou sokyni jeho tety sv.Anežky, která ji stejně jako jeho otec nikdy nepřijala do rodiny. Zamiloval se do mladičké ženy z Markétina fraucimoru, v níž dlouho viděl jen své páže Hágena z Kuenringu. Možná že mi trochu jejich vztah, typu My dva a křen, lezl na nervy. Trochu jsem nepochopila, proč autorka popisovala každou ženu v příběhu jako chudinku, která pořád bulí a neudrží nervy na uzdě ani zdravý rozum, aby uvážila, co je skutečně rozumné ve velkém světě mužů.
Z tohoto vztahu vzešly čtyři krásné děti, dokonce i vytoužený syn Mikuláš, ten ale bohužel nemohl díky Papeži na trůn ani pohledět. Škoda, stačilo jedno slovo a všechno mohlo být jinak, země by měla silného a hlavně dospělého dědice po Přemyslově smrti.
Nejhezčí pasáž knihy bych vytyčila bitvu u Kressenbrunnu. V tu chvíli se ve mně vážne dmula národní hrdost. Jaká pýchá, sláva, nádhera. České vojsko zahnalo na ústup tisícinásobnou přesilu. Král železný, král zlatý, řekli v tichu po bitvě jeho věrní.
Po rozluce s Markétou, přichází na scénu mladičká královna Kunhuta. Bohužel si nemůžu pomoct, železný král je pro mě opravdu velký ideál a mám v hlavě bohužel obraz ženy, která s láskou zamkne srdce, v němž ukrývá vzpomínku na zemřelého hrdinu, který raději zemřel než by se vzdal, ale ona si velmi rychle našla náhradu, a ještě ke všemu Záviše, ať si říká každý kdo chce, co chce, vedl vzpouru proti králi a připravil ho o velkou část důležitých přívrženců, kdyby se vojska střetla už tenkrát, tak mohlo být všechno jinak, ne takovému bych ruku nepodala, ať by přicházel se sebe laskavější nabídkou, proto mám ke Kunhutě určitou nechuť a Palcéřika, na kterého král lusknutím prstu zapomněl, mi bylo velmi líto.
Politické hry také nezaostávaly, Filip Korutanský se ale pěkně vybarvil, když už mu král odmítl pomáhat v Salzburgu, a přišel tak o svůj arcibiskupský post. Spojil síly s bývalou Přemyslovou švagrovou Gertrudou a představoval si, jak budou spolu vládnout Korutanům, Štýrsku a Kraňsku, připojí se k silám uherského krále a pomůžou mu ve válce s Přemyslem. Naprosto pro mě úžasný tah učinil Filipův umírající bratr, který ale všechna svá území přepsal na Přemysla, než aby je zdědil jeho ničemný bratr, ještě ke všemu byla Gertruda vyhnána ze země pro velezradu. No konečně, jak jsem na to čekala dlouho.
Tento příběh je také Přemyslovou honbou za následníkem trůnu, každý, kdo aspoň trochu holduje historii, ví, jestli se ho přeci jen dočká
Celou knihu si užijete, politika, intriky, láska, rytířské turnaje, vážné bitvy, sláva a její sestra smrt. Přijměte pozvání na dvůr krále železného a zlatého a nechte ho znovu ožít.

5 15.07.2020

Mně se kniha líbila. Byla nabitá historickými fakty, že jsem se občas ztratila, ale v průběhu děje si všechny postavy zapamatujete. Nelíbilo se mi jen, když už se rozeběhla nějaká zápletka, tak to najednou autorka přerušila a už se k tomu nevracela. Chvílemi mě unavovalo nekonečné popisování ozbrojených potyček, přepadení a obléhání, ikdyby jich tam byla polovina, tak je to hodně. Jsem ráda, že se ale v knize objevila bitva na Moravském poli, kde padl velký král, hráz a naděje. Pak přišly z Branibor velmi temné písně, olupování, rabování, mor a chaos. Je hrozné pomyšlení, že v dnešní době, kdy máme všeho dostatek, ale přijde čas, kdy z pultu zmizí kvasnice a lidi jsou v ten moment jako šílenci a vykupují je ve velkém, ale tady v knize se přenesete do doby, kdy lid věděl, co je to nouze. Jako nejhrůznější příklady, které kniha uváděla, bylo, kdy matka nakrmila svých pět dětí též svým právě narozeným miminkem, aby jim dala aspoň nějakou šanci. Nebo jak hladem pološílení žebráci vyhledávali jediné maso, kterého byly ulice plné, mrtvá těla na kárách, na nichž jich každým dnem přibylo, ale také ubylo. To byl skutečný hlad a strádání. Kdo by se mohl na královnu zlobit, když v časech největší nouze našla útěchu v náruči krásného zrádného rytíře zelené růže, Záviše. Ale za celých 592 stran, ač se mu věnovalo nejvíce prostoru, jsem si ho ale nedokázala zamilovat. Byl příliš krásný, neporazitelný, dokonalý, zároveň však sobecký, namyšlený a myslel hlavně na zájmy vlastního rodu, ne na zájmy koruny. Naopak jsem si velmi oblíbila vévodu Mikuláše, bylo mi ho velmi líto, když se mu nad tělem jeho vlastního otce začali pošklebovat, a to jen proto že to byl pouze levoboček legitimizovaný jen napůl. Možná by se mu Moravské pole mohlo zdát jako jen hrozná noční můra, to se ale nikdy nemohlo podařit, navždy mu to připomínala ošklivě zlomená ruka, která o sobě dávala často vědět. Věděl dobře, komu vděčí za pád říše, na jejíž mršině si naši sousedé vystavěli impérium. Bylo hezké číst, že to byl právě on, kdo ukončil život krásného rytíře. Mikuláš se dočkal vytoužené pomsty a vítkovská éra tím pohasla.

7 27.06.2020

No, nedá se říct, že by mě tato kniha nějak extra dostala. Už jsem od této autorky četla pár knih, ale tato je bohužel jedna z těch slabších. Je to škoda, protože český král železný a zlatý, Přemysl Otakar II., byl velký panovník, který by si jistě zasloužil kvalitnější zpracování. Poněvadž když jsem dočetla, tak jsem si říkala, co jsem to vlastně četla? Červenou knihovnu, historickou knihu, detektivku? Myslela jsem, že se v knize setkám s více věcmi, které se staly, né ty, které se nestaly. Přemysl je v knize vyobrazený jako mladé ucho, které neví, co chce. Neví, co je láska a jeho vyplašenost je až dojímavá vzhledem k tomu, že po mnoho let udržoval milostný poměr s Anežkou z Kuenringu, díky níž byl v té době již čtyřnásobným otcem. Ještě více jsem se musela smát, když Přemysl začal při večeři ustupovat králi Bélovi, to Přemysl byl vítězem bitvy u Kressenbrunnu a byl to on, kdo si tedy mohl diktovat podmínky a král Béla byl tím posledním, kdo by chtěl vyprovokovat další spor.
Příběh mi připadal takový záplatovaný. Přemysl a Kunhuta dosáhli svého, jenže ouha, my jsme teprve na straně 80, možná ani ne. Takže tam šoupneme nájemného vraha, který sice překvapí na konci knihy svou identitou, ale motiv se zdá velmi nevěrohodný, zamotaný a nepravděpodobný. Na můj vkus mohlo být i té erotiky méně, ale uz jsem zjistila, že autorka právě toto rozepisuje raději než historická fakta. Dvě hvězdy musí stačit.

2 27.06.2020

Když jsem se doslechla o této knize, tak jsen ji zkrátka musela mít, protože námêt se zdál vážně skvělý.
Když jsem však knihu pročítala, tak mě mírně zklamala. Chyběla jí dynamičnost, čekala jsem vášeň, milostné vzplanutí, soužení, sdílení emocí, ale takhle? Co to bylo to něco mezi nimi, viděla bych to spíše na velké pouto přátelství, které by mohl náš parašutista sdílet i s mužem, který by ho teoreticky v lese našel. Konec spád ale přeci jen nabere a vše se v dobré obrátí. Já tuto knihu zařadím spíš do lepšího průměru.

9 23.06.2020

Jsem právě v polovině a už nemohu dál, ne to není kompliment. Za celou dobu se nestalo v knize nic jiného než, že kuchařka udělala pudink a Evie začala jezdit na kole. Forma dopisů je úděsná, kdyby se to alespoň kombinovalo s klasickým textem v ich nebo erformě, ale takhle je to hrozně neosobní. Ne, lituji vážení, ale knihu odkládám, asi až budu mít pocit, že mám doma málo suše napsaných dopisů, tak vím, že mám zaběhnout do knihovny, kde bude dozajista, kde jsem jí položila.
Miluji skloubení válečné šedi a romantiky, ale tohle s tím nemá vůbec nic společného.
Ti, co ještě nečetli, tak si ale názor udělejte sami.

Tak bohužel, tahle kniha mě vážně nezaujala. Ač byl nápad dobrý, tak naprosto špatně pojatý. Příběh byl plný dějových linií, které se pak ztrácely ve slepé uličce, takže by kniha mohla být aspoň o polovinu tenčí. To, že z chudinky české královny Žofie udělali děvku pro vlkodlaka, bych ještě přežila, ale zavěr, ke kterému jsem se musela nutit prokousat, mě naprosto uzemnil, ale bohužel v tom nejhorším slova smyslu. Dávám jednu hvezdičku alespoň za důkladné prostudování historických faktů před napsáním knihy.

4 05.01.2020

Tyhle knihy nemůže brát nikdo z historického hlediska vážně, ale když se nad tím člověm zamyslí, tak charaktery obou knížecích bratrů mohly opravdu takové být. Václav byl z dnešního faktického pohledu jen slabý kníže, který jenom zaprodával náši zemi, ale Boleslav uměl ukázat sílu a rozhodně nehodlal ustupovat. Byl to jeden z prvních tvůrců státu, a proto jsem ráda, že si tento pohled na věc autorka půjčila a napsala knihu o příběhu zpracovaném úplně jinak, než jak ho známe z učebnice. Tuhle knihu mám od paní Ciprové úplně nejraději, je plná citu, romantiky, ale i hlubokého zamyšlení. Četla jsem ji už dvakrát a určitě ne naposledy. Všem vřele doporučuji.

5 09.11.2019

Tak tohle opravdu ne. Vzhledem k vysokému počtu kladných hodnocení jsem čekala něco jako knihu Dopisy, které nikdo nečetl, ale na knize nadchne snad jen obálka. Děj se vleče a už seznámení Alexandra a Taťány je spíše úsměvné. Alexandr i jeho slizský přítel po Taťáně i přes její nedostačující krásu vedle své půvabné sestry doslova slintají, tak takhle to vážně nechodí. Alexandr je zase pravý hrdina Sovětského svazu, který ale jak jinak neuznává jeho zaběhlá pravidla. Je samozřejmě zcela neodolatelný po všech stránkách. I autorce její dílo asi začalo připadat jako pohádka (samozřejmě až na váléčné chvilky), a tak se nejspíš snažila z ní udělat opravdu knihu pro dospělé a zaplácla ji až nechutně podrobnými erotickými pasážemi, bez toho by sice nebyl tento druh literatury, ale nic se nemá přehánět. Tím ve mně autorka pohřbila i poslední zbytek naděje, že bych knihu dočetla až do úplného konce.

6 08.11.2019

Nějak nevím, co si mám myslet. Asi jsem prostě očekávala víc. Pravděpodovnost přežití v koncentračních táborech byla dosti mizivá, ale v knize je všechno vylíčeno s takovou lehkostí bez stopy krutosti. Chyběly tu emoce, které by knize určitě prospěly.

8 30.10.2019

Tak toto byla naprostá pecka. Při čtení se vám bude doslova tajit dech. Zakázané ovoce chutná prostě nejlíp. Život Poea byl stejně smutný jako jeho tvorba. Nejen že ztratil všechny ženy, které kdy miloval, ale jeho dětství bylo neméňě smutné, a proto mě potěšilo, že i na toto téma autorka občas poukázala.
Tolik jsem Frances s Poem přála společnou cestu životem, ale už od začátku knihy víte, že to nikdy nebude možné. Závěr knihy mě vážně dostal a i ta slzička nakonec ukápla, vřele doporučuji.

4 30.10.2019

(SPOILER) Toto byla jedna z nejemotivnějších knih, co jsem kdy četla. Příběh o nezlomnosti lidské lásky. Už po druhé kapitole se mi kutálely po tvářích slzy. Jak jiné všechno mohlo být. Byl to osud, kdo to zavinil? Snad, lépe se to pak přijímá.
Naprosto mě nadchlo, jak bylo popsané prostředí, všechny barvy, chutě, tvary a i vůně. Když to spojíte, tak vám tehdejší pro nás už černobílý svět ožije a stane se skutečným.
I to jméno poručík Daniel Rosinski, zvláštní,jak se mi na začátku knihy nelíbilo a teď si ho opakuji jako krásné zaříkání. Jeho charakter mi sedl nejvíce ze všech postav, gentleman, který se zamiloval do úplně neznámé dívky, jenž mu ještě ke všemu ani nesdělila své pravé jméno. Apřesto věděl, že je na ní něco nepopsatelného, a mohl to dokázat hned, když naprosto nezištně hájil její čest ve vlaku před bandou vojáků. Uspěl, ale nejen v potyčce, ale nakonec si získal i srdce té krásné neznámé.
Nejhezčí na knize bylo vyprávění o výletu, ke kterému se společně odhodlali. Cítila jsem Stelliny obavy, aby se mu líbila a aby mu byla schopná dát to, co chtějí všichni muži. Jakmile se ale sejdou na nádraží, tak se všechny strachy rozletí jako křídla motýlů. Leželi spolu pod stromem a pili pivo a Stella snila o tom, jak si spolu postaví dům podobný tomu, který mohla vidět na druhém břehu řeky, klidně malý, ale aby tam byli spolu. Společného domova se dočkají, ale není jim souzeno si ho užívat dlouho.
Osud, vyšší moc nebo lidská zloba je od sebe odeženou a je už jen na Jess, aby se pokusila svést boj s časem dřív, než ten velký bojovník Dan odejde navěky aniž by svou lásku ještě naposledy obejmul.
"Nyní mě už nechtějí pustit do letadla, abych nezemřel na palubě, ale kdysi nás posílali na oblohu zemřít." Nejde se nerozplakat, všichni jednou odejdeme, ale to nic nemění na tom, že je to loučení, po němž už nemáme šanci dotyčného nikdy vidět, zde je jistá výhoda, protože si můžeme vzít knihu klidně po sté a poručík Rosinski a jeho Stella se zase setkají v ruinách kostela, aby se museli na konci knihy znovu rozloučit.
Pokud vás tedy v životě potká štěstí, tak ho chytněte pevně za pačesy, je nestálé a né každý má v životě vůbec šanci ho poznat.

10 30.10.2019