morava komentáře u knih
Treti dil docten, a asi se budu potreti opakovat, protoze proste styl psani, jazyk pani Klevisove, popisy prostredi, zapletka, vykresleni postav, to vse me nuti pokracovat dal v teto serii, a proste me to bavi. Nebo to muzu napsat zjednodusene, autorka proste umi :-)
Marne jsem se snazila plne se soustredit na dej a odhadnout pachatele.No, ehm, opet jsem podezrivala skoro vsechny, ale na druhou stranu, tedy i dotycnou osobu :-)
Co mi trochu chybelo, bylo vyreseni jedne zahady, ale vlastne i v realnem zivote je spoustu zahad, ktere se proste nikdy nevyresi. Jinak opet bezva poctenicko.
Po precteni Podbrdskych zen jsem mela jasno. A to v tom, ze si budu chtit precist neco dalsiho od teto ceske autorky, jelikoz me hodne zaujal jeji styl psani.
A muzu vam rict, ze hned po precteni prvnich odstavcu prologu, jsem byla opet lapena do siti.
Ten krasny kosaty jazyk, ta krasna cestina, to je presne to, co me opet k pribehu pritahlo jako magnet.
A pribeh samotny, ktery sledujeme ve dvou casovych rovinach, coz ja mam v knihach velice rada, mne take moc bavil. Kombinace vypraveni a vzpominani stare damy Alzbety, babicky Niny, a premysleni nad svym zivotem, ktery Nina prave vede, bylo poutave, a ja si pribeh uzivala v kazde volne chvili.
Musim se priznat, ze casova linka, kdy nas autorka vraci do mladi Alzbety, me bavila o dost vice, ale mozna to byl i zamer pani Poncarove, a naprosto splnil svuj ucel.Koho by take nebavilo, poslouchat pribeh z mladi sve babicky, a zaroven odkryvat ne jedno rodinne tajemstvi.
Ja mohu knihu jedine doporucit, a uz pokukuji , ktera bude na rade, jako dalsi z tvorby Jany Poncarove, kterou si timto radim na seznam oblibenych autoru :-)
I tento dil, stejne jako predchozi, jsem brala do rukou vzdy, kdyz se k tomu behem dne naskytla aspon trochu prilezitost.
Co se mi na stylu pani Klevisove libi je to, ze umi krasne vykreslit charaktery postav a barvite popsat misto, kde se cely dej odehrava. Co take hodne ocenuji je, ze je dej zasazen do ceskeho prostredi :-)
Vraha jsem ani zde neodhalila, i kdyz jsem se o to snazila od sameho zacatku. Nemela jsem sanci, jelikoz autorka to umi vse tak bravurne zamotat, ze jsem opet v kazde kapitole podezrivala nekoho jineho, takze vlastne vsechny :-)
Rozuzleni, i samotny motiv vrazdy, tudiz konec, mne hodne prekvapil. Proste opet skvele napsano, a ja nemohu jinak, nez v teto serii pokracovat :-)
Necetla jsem poprve, ale ani naposled. Tuto kratkou povidku , napsanou tak krasnym jazykem Bozeny Nemcove, mate prectenou za jedno odpoledne. A za tuto kratkou dobu se seznamite s Barou, ktere v jeji rodne vesnici nerekli jinak, nez "diva". Behem cteni vsak brzy pochopite, ze ta "Diva Bara", Bara s havranimi vlasy, mela nejen krasne velke oci, ale take velke srdce a krasnou dusi.
Opet jedna z knih, ktere se mi z hlavy jen tak nevykouri.Pribeh, ktery me dokazal chytnout za srdicko. Urcite si od autorky prectu i dalsi knihy, a tuto mohu doporucit. Jsem moc rada, ze jsem objevila dalsi ceskou autorku, ktera me zaujala svym stylem psani :-)
V teto serii pokracovat urcite budu. Zaujal mne styl psani, kratke kapitoly vas primo nuti pokracovat ve cteni, o napeti nouze rozhodne neni, a konec me hodne prekvapil, takze za me ano.
Jako vazne, prvotina ? Tak to se mam asi v tech dalsich dilech vazne na co tesit.
A taky, ze tesim , ponevadz ano, toto je muj salek kavy, a jsem moc rada, ze jsem objevila tuto ceskou autorku. Jeden zvrat jsem musela vstrebat, jelikoz se stalo neco, co jsem vubec necekala, proste me vubec nenapadlo, ze se dotycne stane to, co se ji stalo. Ti co cetli budou asi vedet o cem mluvim. Ale to je prave to, co mam na detektivkach rada, ty necekane zvraty.
Po delsi dobe jsem opet sahla po dalsim dile z teto skvele serie. Ani nevim, proc jsem preskocila 3, 4 a 5. dil, a vrhla se na tento sesty, ale snad to tolik nevadi. Myslim, ze me hodne zaujala ta anotace a popravde i obalka, ktera je takova chmurna, a v techto rijnovych destivych dnech mi proste padla do oka. V kazdem pripade, nudit se urcite nebudete.Bavilo me to i presto, ze jsem jiz nekde v pulce zacala tusit , co a jak, nebo lepe receno kdo :-) .Tak ted staci jen dodat, ze dalsi dily teto amisske serie v podani Lindy Castillo me urcite neminou.
Velmi prijemne prvni seznameni s tvorbou teto ceske autorky. Rada jsem se toulala po Posumavske vesnici, nahlizela do starych domu, a postupne odkryvala rodinna tajemstvi tamnejsich obyvatelu.
Urcite se brzy pustim i do detektivni serie od pani Klevisove :-)
Jsem nesmirne rada, ze se mi tato kniha dostala do ruky, a vubec nechapu, jak je mozne, ze jsem ji necetla jako dite. Hlavni ale je, ze si ke me cestu prece jenom nasla. Annina fantazie , to je proste velky dar. Urcite si knihu jeste nekdy prectu znovu.
To, na co jsem u Petera Maye zvykla, tim myslim ten krasny styl , popisy charakteru postav, vykresleni atmosfery, proste vse, co me na jeho pribezich bavi, jsem nasla i zde. Tresnickou na dortu, za me v teto knize , bylo zarazeni tematu neslysicich a nevidomych lidi.
Hned ze zacatku musim napsat, ze romany pro zeny si cilene nevybiram, ale tak jednou za cas, to naskodu urcite neni. Po knize jsem pokukovala, to zas jo, ponevadz v mem knihomolskem okoli ji cetl kde kdo, a vsem se moc libila. No, a tak se stalo to, ze jsem knihu dostala k narozeninam :-) , a tak jsem si rikala, ze ted uz se do toho teda pustim. No a mam docteno :-) Styl autorky me bavi, stridani dvou casovych rovin mne take bavilo, a to moc. Mozna ze linka z roku 1928 o spetku vice. Dokonce by jsem uvitala i par stranek navic, protoze jsem se chtela dovedet o nekterych vecech vice. Nekdy se mi v hlave honily otazky, a ja na ne nedostala odpoved. Ale kdo vi, treba se to jeste dovim v nejakem dalsim dile. Ale i linka soucasna, kdy se s nejstarsi sestrou Maiou vydavame do Brazilie, a sledujeme patrani po jejich predcich mela sve kouzlo. Takze na otazku, jestli budu v serii pokracovat, odpovidam ano.
Cteni jsem si uzila, a budu se tesit na pribeh dalsi sestry, a na to, kam zavedou indicie v dopise ji, a jak se ji bude darit v patrani po jejich korenech.
Mezi jednotlivymi dily si budu davat pauzu,aby te romantiky na me nebylo najednou tak moc, ale uprimne si myslim, ze ta pauza nebude moc dlouha :-).
Prochazet se davnou Prahou spolu s Adou a jejimi kamarady, krysakem a rackem, byl opravdu skvely zazitek. Bezva cteni, krasne dobrodruzstvi, pri kterem jsem se poucila , neco si pripomela, a hodne se toho i dovedela.
Uzivala jsem si tu atmosferu starodavne Prahy, a kochala se nadhernymi ilustracemi autorky.
:-) Kniha pro male i velke :-)
Tak i ja uz mam docteno, a opet se mi potvrdilo, ze Alena Mornstajnova pravem patri k mym oblibenym ceskym spisovatelkam. Jeji styl psani by jsem rozpoznala , i kdyby jsem zacala cist bez toho, ze by jsem vedela, kdo knihu napsal. Myslim si, ze tema " co by, kdyby " listopad 89 nedopadl, tak jak dopadl, se autorce podarilo skvele zpracovat. Ano , mohlo by to byt onak, nebo treba 100 x jinak, ale pani Alena Mornstajnova si pribeh vymyslela zrovna takto. A ja si myslim, ze urcite chytne za srdce. A urcite by jsem nesrovnavala s jejimi ostatnimi knihami, protoze kazda jeji kniha skryva jiny pribeh , kazda je jina. A ja se rozhodne budu tesit na to, az nam oznami, ze uz pro nas pise nejaky dalsi pribeh.
Rozhodne se pustim i do dalsiho dilu, protoze ano, stejne jako v prvnim dile, me to vysetrovani, a patrani proste bavilo.I kdyz muceni a zneuzivani deti je tema, ktere se asi necte nikomu lehce. Ale protoze autorka proste umi, tak jdu aspon nakounout, o cem ze ten treti dil je, a uz ted se zacinam tesit, az se do nej pustim.
Laska na cely zivot :-).Mohla by jsem ji cist porad dokola. V detstvi jsem se teto knihy nemohla nabazit, a nemuzu se ji nabazit ani ted. A ilustrace pana Trnky, byly, jsou a budou mou velkou motivaci ke kresleni.
Tak po precteni , pro mne prvni knihy od teto autorky, si urcite budu chtit precist i dalsi jeji knihy. Zajimave vypraveni stare pani Marie, ktera vzpomina na zivot, ktery se s ni zrovna nemazlil. Vypraveni bylo poutave, jelikoz Marie se za svuj dlouhy zivot dostava do ruznych situaci v ruznem obdobi , at uz je to zacatek 2, svetove valky, nebo treba rok 68, a dostaneme se i do roku 89. A my sledujeme zivot jeji , i jeji rodiny, a to, jak se museli vyrovnavat se situacemi, ktere udalosti techto let s sebou prinesly.
Vubec nechapu, proc jsem se do teto serie nepustila uz drive .Ne ze by jsem o autorce nevedela, ohlasy jsou super, ale nejak jsem ji vzdy obchazela, rikala jsem si snad priste. Chyba, ale napravitelna :-) Velke ano, chytlo me to hned ze zacatku, a to uz vim, ze se mi pak bude libit cely pribeh ( teda ve vetsine pripadu ).
Styl autorky mi sedi, napinave to bylo take, zajimava zapletka, co vic si prat.
Takze to, ze v serii budu pokracovat, asi dodavat nemusim, ze ?
Tak ja jsem si cteni pekne uzila. To, ze styl psani pana Karla Capka proste miluji, to uz se snad netreba ani zminovat. Tak aspon strucne :-)
Takze asi treba zminit, ze Holandsko znam, dalo by se rict, jako sve boty.
Takze ten specificky capkovsky jazyk, popisy mest, polderu, umelcu, charakteru mistnich, bydleni s velkyma nezastrenyma oknama, lidi na kolech, jsem vnimala snad 2x vice, nez nekdo, kdo Holandsko jeste nenavstivil.
No a jeste musim dodat jednu vec, a to je jiz zminena jizda na kole. I ja zde jezdim casto, a velice rada na kole. Ale po docteni teto knizecky jezdim jinak.
Jezdim s usmevem, protoze se mi hned vybavi postrehy pana Capka, a to proste nejde se neusmat :-)
A popis bydleni ?
" V Holandsku se nebuduji domy, nybrz ulice, domy jsou uz cosi , jako vnitrni zarizeni.
Jsou to skrine a skrinky pro lidske bydleni..." :-)
Prave jsem docetla, a jsem stale plna emoci, tak snad se ze mne neco vyklube, a pokusim se ze sebe aspon ve zkratce dostat neco , co by mohlo vystihnout me pocity.
Tak jako prvni asi zminim to, ze se mi tato kniha dostala do rukou, a to v elektronicke podobe. Urcite si ji poridim i v te tistene, protoze knihy, jako je tato, si misto v me knihovnicce urcite zaslouzi.
Biografie silne zeny, ktera si prosla nekolika koncentracnimi tabory, zeny, ktera milovala vaznou hudbu, zeny, ktera se dostala na nejvyssi pricky ceske klasicke hudby, zeny, ktera je znama v celem svete. Ale take zeny, ktera milovala svou rodinu, a ktera si prozila nejedno peklo , peklo, jako bylo Osvetim, nebo Bergen - Belsen.
Tato kniha se cte tak, jako by jste proplouvali mezi krasnou hudbou, a mezi otresnymi udalostmi koncentracnich taboru. Jednou se dostanete po notove osnove nahoru, kde jsou vysoke tony, a vy se dozvidate o tom, ceho vseho pani Ruzickova svou pili a laskou k hudbe, k Bachovi dosahla. Po druhe sestupujete po osnove dolu, az do tej nejnizsich pozic, kde se dovite, jake to je byt uplne na dne, a kdy nemate vubec zadnou jistotu, jestli se jeste nekdy dostanete aspon o pricku vyse.
Pri cteni jsem si delala poznamky, zacala zatrhavat uryvky, ale kdybych je zde mela vsechny vypsat, tak by jsem zde opsala mozna tretinu knihy, coz asi neni dobry napad.
Takze z knihy zde vypisovat nebudu nic, Radeji Vam ji vrele doporucim. Protoze si zaslouzi byt ctena.
A beru to jako jeden zazrak, ze jsem si tuto knihu mohla precist, protoze bez zazraku by pani Ruzickova neprezila, a tyto vzpominky by se nam do ruky nedostaly.