morienhithwen komentáře u knih
Z počátku jsem si říkala, jestli na takový nonsens nejsem už moc stará, ale postupem času se metoda vynořila a Boris zase nezklamal.
Četla jsem knihu v anglickém originálu a dalece předčila moje očekávání.
Kdyby tam byla ještě Hranice možností, tak je totální zaklínačská kvintesence. Srdíčko.
Úděsný popis toho, jaké to je být inteligentní člověk v ignorantském otupělém prostředí.
Ilustrace, které mi pomohly definovat možné podoby Středozemě. A kvůli kterým jsem měla velký problém přijmout filmového blonďatého Legolase:D
Chm, další agathovský případ, kdy byla filmová adaptace upravená tak efektivně a zábavně, že pro mě bylo čtení předlohy proti mé vůli mírným zklamáním.
Mottem zřejmě bude "i tajemství mají tajemství". Líbí se mi, že autorka nezapomíná, že její hrdinka je mladá, traumatizovaná, nevzdělaná, ale stejně zároveň najde způsob, jak udělat Katniss schopnou a nebezpečnou, zatímco autorka předkládá stopy a nápovědy pro čtenáře, které si Katniss neumí správně vyložit. Další příjemné zjištění je, že autorce zřejmě nestoupá sláva do hlavy a tak nemá potřebu psát každé další pokračování delší a nafouknutější jako někteří jiní. (Ehm. J. K. R. ehm.) (Anglicky.)
Nechci znít nevděčně nebo drze, ale je opravdu vidět, že Christopher Tolkien není autor, ale jen organizátor/editor. Začíná prostředkem, pokračuje začátkem, a následně to ukončí pokračováním prostředku. Chápu, že tím sleduje historický proces, kterým J. R. R. tento příběh vyvíjel, rozšiřoval a obohacoval, ale krucipísek, jestli to není extrémně frustrující takhle to číst.
Všichni, co říkají, že je Silmarillion náročný na čtení, se nejspíš nepokoušeli číst Nedokončené příběhy. Navzdory tomu jsem byla ráda za každou další informaci nebo variaci ze světa Středozemě. Občas z těch poznámek mám pocit, jako kdyby si to Tolkien nevymyslel, ale jako kdyby se i jemu samotnému postupně zjevovala pravda. (Anglicky i česky.)
-"Zdá se mi, že vycházím z módy. A co je nejhorší: ONOSIL JSEM SE SÁM!" --- Když jsem četla knihu poprvé, na střední škole, velmi mě zasáhla. Způsobem, jakým byla napsaná, i o čem. Potom jsem si ale přečetla v rozhovoru, že Karel Dobrý nesouhlasí ani s konceptem její existence, a ke knize se vrátila, a musím říct, že to druhé čtení bylo mnohem nepříjemnější.
No. Řekla bych, že se Asimov vrátil k Nadaci způsobem, který v mých očích potlačuje to, co se mi nejvíc líbilo na původní trilogii. Dřív uměl mnohem lépe balancovat mezi tím, jak je důležité, aby určité postavy udělaly určitá rozhodnutí, a mezi tím, že v běhu dějin jsou jednotlivci zanedbatelní. Říkám "uměl lépe" a zároveň si nejsem jistá, jestli se tady o to vůbec snaží. Jeho vyprávění zkrátka je najednou o něčem trochu jiném a já preferuji ten starší způsob. Věcem určitě nepomáhá, že téměř všechny zvraty jsou předem uhodnutelné/jsem předem uhodla.
Fantastické čtení. Styl psaní autorky si mě okamžitě získal, mám dojem, že bych dokázala "vdechnout" cokoliv z jejího pera na jakékoliv téma. (Anglicky.)
(SPOILER) Dodnes si pamatuji, jak jsem byla naprosto v šoku z filmové sekvence/scény Bellina těhotenství a porodu. Vůbec jsem nechápala, proč se nějak víc nemluví o tom, jak naprosto out of place a wtf scéna to je v porovnání se zbytkem celé ságy. Kdyby byl Twilight součástí nějaké subkultury, ke které macabre a gore patří, tak by mi to asi přišlo v pohodě, ale najít detailní popis něčeho tak totálně divného a matoucího v rámci mainstream YA beletrie... Lidé si víc stěžovali na to, že při scéně porodu blikají barevná světla navazující záchvaty podobné epileptickým, než že je tam těhotenství připodobňováno něčemu bolestivému a destruktivnímu, při čem musí nastávající matka nelidsky a poslušně trpět i za cenu vlastního života. Nějaká celebrita si stěžovala, že její jedenáctiletý syn v kině u této scény zvracel. Proč by vůbec někdo takovému příběhu vystavoval jedenáctileté dítě?! A teď už tedy vím, že to bylo doslova převzaté z knihy a tak jsem v šoku i nadále a říkám si, že ačkoliv mám ráda svobodu slova, tak některé věci mají být určitě zakázané. Pachuť této sekvence mi znemožňuje pokusit se nějak "objektivněji" zamyslet nad zbytkem knihy. Kritici Breaking Dawn označovali za "temnější a dospělejší" než zbytek ságy, ale osobně to tam příliš nevidím. Spíš je opravdu deprimující vidět, jak je Bella čím dál víc uvězněná v okolnostech, které jí nikdy nedovolí dozrát. Myšlenka svatby se jí nelíbila, a ačkoliv jsem nesouhlasila s popisem obřadu a toho, jak ji ostatní "pro její dobro" do všeho nutí, místo aby se jí zeptali, jak by se jí ta oslava její lásky líbila, tak musím uznat, že Bella potom měla trochu času se nad tím zamyslet a s překvapením zjistit, že si užila i něco, co si předtím nedovedla představit, a že lidský život po Edwardově boku by nemusel být tak špatný a že by mohla třeba zkusit i vysokou a tak... tzn. bylo tam i ze strany autorky svoleno, že Bella měla nějakou šanci/naději stát se sama sebou (a skutečnou postavou s vlastními pohnutkami a cíli)... ale tragicky se k tomu kvůli uměle (a v podtextu nábožensky) vyhroceným okolnostem nikdy nedostane. Ale ani to by mi asi tolik nevadilo, kdyby prostě nebyla ta prostřední pasáž tak bizarně graficky nechutně popsaná, protože poslední třetina knihy je vlastně skoro až zajímavá. Proč, ó proč tam musí být detailní popisy toho, jak týpek svými zuby rozkousává dělohu své ženy. (Anglicky.)
Ach jo, proč jenom se všichni chovají čím dál hůř. Jeden by čekal, že budou v průběhu času jako postavy dospívat, ale ono ne. Ty skryté i očividné manipulace, gaslighting, lhaní, ponižování, ó bóže. Ale kdy už jsem to vydržela až sem, tak to dočtu do hořkého konce. (Anglicky.)
Je to celkem k uzoufání, muset sledovat zrovna někoho jako je Bella tímto příběhem. Jak může po všem, co zažila, pořád nemít žádné sebevědomí. (Anglicky.)
(SPOILER) Myslím, že to je první knížka, kterou jsem od Jane Austenové přečetla, a myslím, že si přečtu i Pýchu a předsudek ("z povinnosti"), ale jinak nevím, jestli se budu pouštět do dalšího zkoumání. Z nějakého důvodu mám problém vyrovnat se s tím neustálým posuzováním všech postav podle třídního původu. Některé konkrétní momenty jsou zábavné a zajímavé, ale nemůžu nijak zvlášť obdivovat knížku, jejíž hlavní hrdinka považuje někoho za vulgárního jenom proto, že se narodil lidem, kteří pracují rukama. Možná jsem málo vzdělaná na to, abych pochopila nuance, které do toho Austenová dává, (a taky se nejspíš za těch pár století změnil způsob, jakým vnímáme význam některých slov) a ono asi částečně je pointou tohoto příběhu, že takové předsudky jsou pitomé, ale i navzdory tomu kniha končí tím, že přátelství Emmy a Harriet musí skončit a změnit se na pouhé sousedské styky, protože si "nejsou rovny". (Anglicky.)
Ach ano, Václav Koubek, lidový filosof. Svoboda, svoboda je tu, ale co teď s ní.