morte komentáře u knih

Ke knize Born to Run jsem přistupoval s velkým očekáváním. Mohly za to i informace, které se kolem ní vznáší. Četl jsem si o ní, jak je úžasná a jak po jejím přečtení nazuji boty a budu k nezastavení. Zpočátku jsem se do knihy nemohl dostat, nejspíš kvůli rozvleklému úvodu. Postupně jsem se začetl a obsah byl skutečně zajímavý. Začal jsem běhat loni na jaře a běhal do konce listopadu, přičemž letos budu pokračovat. Born to Run mi otevřelo oči, co se běžecké obuvi týče. Prezentované argumenty vypadají velmi věrohodně a vlastně dává rozum, že noha se vyvíjela miliony let, tak proč by najednou potřebovala boty značky Nike nebo kterékoliv jiné proto, aby mohla bezpečně běhat.
Díky Born to Run jsem začal o minimalistickém běhu přemýšlet a dostal jsem se třeba k videím s Antonem Krupickou, která doporučuji ke shlédnutí. Jakmile se oteplí a já vyběhnu ven, budu díky Born to Run o běhání uvažovat dost odlišně, v pozitivním slova smyslu. Líbily se mi také pasáže o Zátopkovi nebo o evoluční biologii a vytrvalostním lovu. Protože rád běhám, kniha se mi líbila, ale nemyslím si, že by přiměla k běhu někoho, koho pohyb nezajímá.

2 23.02.2012

Knihu Dlouhá cesta za domovem jsem objevil náhodou coby součást nějakého žebříčku nejlepších knih, co kdy byly napsány. Zaujalo mě, že pojednává o společnosti králíků, a je tak příběhem pro děti a současně pojednává i o nás lidech, a je tak příběhem pro všechny, kteří se chtějí třeba i trochu zamyslet.
Objednal jsem si ji v angličtině (Watership Down) společně s dvěma ekonomickými knihami (Microeconomics, Macroeconomics) od Gerald Mankiwa (doporučuji!).
Zatímco jsem ekonomické knihy prostudoval už před dvěma lety, k Watership Down jsem se dostal až ke konci roku 2011, kdy jsem si knihu vzal do Anglie. Byla mi výbornou společností a užíval jsem si každou stránku králičích dobrodružství. Příběh je opravdu krásný a jednou si ho přečtu znovu - až ho budu číst svým dětem. Vyšlo také pěkné české vydání, které jsem kdysi viděl v knihkupectví.
Doporučuji k přečtení každému, nejen tomu, kdo má králíka nejraději na talířku.

1 13.02.2012

O knize se tu nedávno mluvilo, tak jsem ji dneska při návštěvě okresní knihovny otevřel. Bohužel, zklamalo mě, že vyzrazuje, o čem jednotlivé knihy jsou. Čtenář se z krátkého popisu dočte stručný obsah díla včetně zásadních zvratů. Z tohoto důvodu kniha pro mě neslouží jako inspirace pro to, co si přečíst. Také bych uvítal, kdyby uvnitř byly obrázky doporučovaných knih - třeba první vydání. Naopak oceňuje, že autoři knihy se nesnaží striktně určovat jediných 1001 knih, ale jejich záměrem je rozvířit debatu, vyvolat nesouhlas a přimět lidi ke čtení a objevování.

Četl jsem špatné knihy, průměrné knihy, dobré knihy, výborné knihy, vynikající knihy a potom knihy, kdy jsem měl pocit, že byly napsány přímo pro mě.
O čem mluvím, kdy mluvím oběhání, je jednou z nich. Kromě ní jsem od Murakamiho četl Norské Dřevo a Na jih od hranic, ovšem k autorovi jsem si vztah utvořil až po přečtení jeho pocitů ze psaní a z běhání.
V čem pro mě kniha byla tak zajímavá? I já sám běhám a píšu. Občas mi dochází energie a motivace k jednomu či druhému. Vidím však, že nejsem sám, že Murakami je na tom podobně, že ví, o čem mluví.
Velké romány, stejně jako maratony, vyžadují spoustu energie, odhodlání, trpělivosti. Psaní a běhání jsou si dost podobné, ovšem to jsem zjistil až díky této knize. A stejně jako Murakami, i já, když běhám, (ne)přemýšlím o....

6 03.01.2012

Znáte to: Sebechvála.... :-)

Pro Viviana: Knihu jsem zkoušel číst dvakrát a nikdy jsem se také dál než za polovinu nedostal. Zařadila se tedy k Milence spravedlnosti, s níž je moje zkušenost stejná.

30.12.2011

Četl jsem asi před dvěma lety. Anglicky. Nepochopil. Česky. Nepochopil. Tak možná zkusím za pár lety znovu.

Kandidát na nejvíce nadhodnocenou sci-fi knihu. Nerozumím tomu, za co tento román byl oceněn. Pro mě, bohužel, pouze nuda, nuda a nuda. Několikrát jsem se musel přemlouvat, abych pokračoval. Dostal jsem se do půlky, pak už jsem to nevydržel a knihu odložil. Co vás ostatní na tom tak bavilo?

9 10.12.2011

Vynikající sbírka povídek. Při některých z nich skutečně leze mráz po zádech. Doporučuji všem příznivcům knižního strachu.

1 08.12.2011

Tuto knihu mně doporučila učitelka na střední škole. Říkala, že se jedná o mimořádně legrační a zábavné čtení. Šest let mi trvalo, než jsem se ke knize dostal. Celou dobu jsem si říkal, že to určitě tak legrační nebude. Nedovedl jsem si představit, co by se v knize muselo dít, abych se u ní nahlas smál. Náhodou jsem na ní narazil v Anglii v antikvariátu za 50 pencí, takže jsem si ji konečně i přečetl. Bavil jsem se od první do poslední strany a skutečně jsem se mnohokrát nahlas zasmál. Je to výborná, odlehčující knížka, která je zárukou dobré nálady. V hlavě mi nejvíce utkvělo přibíjení obrazu nebo hospoda s vystavenou štikou a historky na téma "Jak jsem ji ulovil...".

13 07.12.2011

Četl jsem v originále loni na Vánoce. Vynikající sbírka čtyř novel. Líbily se mně všechny. Je zvláštní, jak málo člověk může znát ty, kteří žijí kolem něj, a jak málo může znáš sám sebe. Doporučuji všem příznivcům Stephena Kinga i těm, které zajímá, kam až člověk může zajít. Obzvláště první novela (1922) jde až na kost.
Jediné, co se mně na českých vydáních Kinga nelíbí, jsou obálky - proto jsem začal kupovat originály ze zahraničí. Kde jsou ty staré časy, kdy byly krásné obálky jako Svědectví, Carrie, Salem Lot, Osvícení, Řbitov zviřátek, Dračí oči, Temná půle, Christina, atd. - prostě většina těch, které kreslil Petr Bauer. Český King si zaslouží mnohem lepší obálky. Ale knížka je výborná, nehledě na přebal. O překlad se opět postarala p. Linda Bartošková, které nelze vytknout ani ň.

7 30.11.2011