mosem komentáře u knih

Není mnoho detektivek, kterým bych dal bez váhání všechny hvězdy. A vůbec s jistou opatrností přistupuji ke všem knihám, které mají na obálce nápis BESTSELLER či upozornění na cenu, kterou kniha dostala. Podobně s opatrností přistupuji k oceněním na vínech :-) V tomhle případě jsem však měl poměrně jasno. Román-detektivka, který se na tenhle žánr nejprve příliš rozsáhlý, svými mnoha časovými vrstvami a dílčími příběhy, které jsou však umně propleteny, k tomu však plně opravňuje. Není to jen detektivka, ale také příběh lásky muže a ženy, příběh přátelství, příběh o vině a svědomí. I když se zdá být první třetina knihy poměrně poklidná, další část bortí všechny závěry, které jste si učinili, a závěr je zcela překvapivý. Je pravdou, že i komentáře zde se různí - od absolutního nadšení po absolutní zatracení. Jistě, knize je možno vyčítat řadu nedostatků - některá klišé, nedokonalé dialogy....Ale nelze jí upřít zvláštní formu prolínání časových rovin, nelze jí upřít schopnost upoutat pozornost čtenáře. A to je věc, kterou si na detektivce nejvíce cením. Takže za mne doporučení.

12 29.03.2020

Útlá knížka, která patřila do povinné četby v době mého středoškolského studia, a i dnes - po téměř 40 letech do tohoto zlatého fondu patří stále. Upřímně hlavně díky svému malému rozsahu. Nicméně, je to škoda, protože kniha má stále co říci.....pamatuji si na ni dodnes. Shodou okolností Městské divadlo Zlín uvádí muzikálovou verzi této novely. A po jejím shlédnutí jsem věděl, že si knihu přečtu znovu. Muzikálové provedení bylo opravdu skvělé. Hezké písničky, zajímavá scéna a skvělá choreografie. I když muzikál, žádné odlehčené provedení, za návštěvu představení určitě stojí. Na taková provedení by měly chodit školy, aby studenti viděli, že i klasika může být zajímavá, že i její divadelní zpracování může působit zajímavě. Za mne jedno z mála představení, která si potlesk ve stoje rozhodně zasloužila.

12 29.05.2019

Zprávy o krutostech, které se odehrávají v Severní Korei, si můžeme takřka denně přečíst v novinách, hovoří se o nich ve zpravodajských pořadech. Jižní Korea je naopak zmiňována jako podnikatelská a technologická velmoc. Snad i pod vlivem průmyslových závodů, které fungují u nás. Tahle kniha najednou ukazuje, že i v tomto státě se ještě v nedávné minulosti odehrávaly příběhy, o kterých se raději mlčí. Je dobře, že vyšla tahle kniha. Těžká, depresivní. Přesto ne hororová, ne brutální. Tyto prvky autorka dávkuje velmi citlivě. Tak aby čtenář cítil tíživost příběhu, ale jeho popis neodrazoval od dalšího čtení. Více naznačeno než popsáno. Příběh je vystavěn poměrně komplikovaně, jako vyprávění několika osob. Přesto je čtivý. Po přečtení několika prvních stran, nebo ještě lépe - po přečtení anotace, si uvědomíte, že je třeba se nejprve seznámit s událostmi, které kniha popisuje. A začít číst znovu. Pak je to příběh ještě děsivější, ale dramatičtější a silnější. A nejsilnější scéna - kupodivu to není scéna s mrtvolami, mučením či zoufalstvím. Pro mne to byla scéna, ve které se odehrává cenzurované divadelní představení.

12 13.04.2019

Může být větší klasika? Kniha která pobaví svým humorem....ale ten současně dává otázku dodnes nezodpovězenou - kde končí vtipkování a začíná blbost. Švejk vtipkuje nebo je blbej? Nebo je chytrej a voni jsou blbci? Kniha která je prostá svým jazykem, ale současně dává možnost citovat i v nejintelektuálnějších diskusích a textech. Kniha, která je plná vulgarit, které by byly dnes vypípány, ale současně není sprostá. Kniha ukazuje, že s blbostí se nedá bojovat chytrostí, ale jen ironií a ještě větší absurditou. Kniha, kterou jsem četl mnohokrát a ještě mnohokrát ji číst budu. Určitě mezi TOP 10.

12 24.01.2019

Kniha, která vyvolává snad nejkontroverznější komentáře, s jakými jsem se v poslední době setkal. Od nekriticky pochvalných až po nekriticky kritických. Sám jsem na počátku nečekal, že bych knize dal plný počet hvězd, není to asi nejlepší literární dílo jaké jsem četl, ale hodnotu pro mne má jinou. Podle mne je možno se na ni dívat různě. Jako na "harlekýnku", protože zachycuje příběh lásky dvou mladých lidí. Jako na příběh z období holocaustu - ale na rozdíl od jiných knih o holocaustu tady nenacházíme nejvíc obětí židovských. Mohli bychom najít další varianty. Příběh má tempo, napětí, je čtivý. A do diskusí o přesnosti či uvěřitelnosti příběhu nemá smysl se pouštět. Není to literatura faktu, není to dokument. Ve mně, asi to bude znít paradoxně, tahle kniha vyvolala především filozofické otázky. Kde je hranice možného? Kde je hranice zla? Kde je hranice, za kterou člověk už nezajde ve snaze zachránit si nebo alespoň prodloužit si život?A odpověď na tyto otázky není ani jednoznačná. Není ani posuzováním, či dokonce odsuzováním kohokoliv. Postavy nejsou jednobarevné - hlavní postava Lale ve svém postavení působí utrpení, se kterým se neztotožňuje, ale nedokáže svůj odpor projevit. Pomáhá jiným, nicméně není anděl, který by se zasvětil jen jiným a byl zcela nesobecky. Cilka - pro mne snad nejkladnější, i když současně nejtragičtější postava celého příběhu, která své utrpení vnímá jako čistou oběť pro jiné. Jakub - ten, který ve mně vyvolal nejvíc otázek o tom zda má větší hodnotu život, důstojnost, hrdost. Otázek, na které neumím jednoznačně odpovědět, možná protože že v podobné situaci (díky Bohu) jsem nikdy nebyl a nebudu. Esesák Baretský, který i ve své zvířeckosti a krutostí touží po lásce, přátelství a uznání ukazuje, že i ve zdánlivě bezcharakterním a bezcitném člověku existuje něco "víc". Polští civilisté pracující v lágru dávají otázku, kde končí kšeft a začíná soucit. Nebo naopak - kde končí soucit a začíná kšeft. Tohle všechno jsou otázky, které si budu klást ještě dlouho po přečtení této knihy. A nevím, jestli na ně někdy najdu odpověď - popravdě řečeno, nevím jestli jednoznačné odpovědi existují. Každopádně stojí zato, si tyto otázky položit. A knihu přečíst.

12 19.01.2019

Třetí kniha série, která ale může být i knihou samostatnou. Detektivka, postavená nejen na kriminální zápletce, ale také spletitosti lidských příběhů a charakterů, ve kterých se odráží i drsné prostředí, prostředí kde se svým způsobem zastavil čas. Příběh který je napínavý, přičemž hrdina není superman ani příklad dokonalosti a charakterové čistoty. Čím více Maye čtu, tím více mne jeho příběhy přitahují.

12 07.12.2018

Další Ishigurova kniha, kterou jsem přečetl. Jiné prostředí, jiný děj, jiný styl vyprávění. A přesto je to stále stejně fascinující Ishiguro. Kniha nemá žádný dramatický děj, ale všednost popisu je naprosto strhující. Hlavního hrdinu jsem si překřtil na "Anglického Saturnina". Ano, není tak zábavný, vtipný ani vynalézavý jako ten "náš", ale anglický humor je přece taky jiný. Majordomus nemusí být vtipný ve svých reakcích, aktivitách ani výrocích, humorná je již jeho upjatost, pedantství a sucharství. V dalším momentě si uvědomíte že na stejné okamžiky se můžete dívat z hlediska vtipnosti, ale stejně tak hledat i filozofickou rovinu, vypovídající o člověku, který je ve své pozici osamocený, neustále konfrontující své výkony s vlastními požadavky a i ve své dokonalosti stále nespokojený. A aby toho nebylo ještě dost, může čtenář přemýšlet, zda je loajalita něčím co vypravěč považuje za nutnou součást svého povolání a tudíž něco všedního, nebo naopak něco co ho z běžné společnosti vyděluje a dodává mu punc výjimečnosti a snobství, ve kterých si vlastně libuje.

12 26.10.2018

Před, při i po přečtení téhle knížky jsem se snažil nevnímat vliv reklamy ani vliv recenzí, kdo je a čím byl novodobý autor, k čemu a komu má reklama sloužit, pod vlivem čeho a kdo píše recenze. Snažil jsem se soustředit jen na text, na jeho obsah, podání i vnímání. A bohužel, dvě hvězdičky, které jsem mu dal jsou maximum, ke kterému jsem dospěl. Podobně jako pokračování Švejka, nové příběhy soudce Ti a další novodobá zpracování nedosahují kvalit původního autora, je to stejné i v tomto případě. To, že autor navazuje a místy kopíruje Jirotku by nevadilo, kdyby přispěl něčím oslovujícím a novým, což by příběhu dávalo novou "šťávu". Bohužel jsem to nenašel. Vtípky, zábava a komika v podání Jirotky a Macka jsou podle mne zásadně se lišící - je to rozdíl mezi "humorem a srandou". Srovnání vyzní podobně jako porovnání zábavy prezentované Horníčkem a Menšíkem. Oba si najdou své příznivce, u obou se lze zasmát...ale zatímco humor jednoho lze sledovat opakované, opakovaně se jím zabavit, vychutnat si slovní hříčky....v případě druhého se možná podruhé pousmějete a potřetí už budete mít pocit trapnosti. Tady o to víc, že mnoho ze zábavných vět pokračování Saturnina každý z nás již mnohokrát slyšel nebo četl. Takže za mne - původního Saturnina kdykoliv, nového "jednou a dost".

12 24.10.2018

Pokud nejste vášnivým vyznavačem humoru, který pro jistotu sám předem upozorní na svoji vtipnost a zábavnost, pokud máte rádi humor jemný, laskavý a nenápadný, pokud vám vyhovuje vtipnost kterou musíte odhalit a být tak její součástí, je tahle kniha tím pravým čtením. A netradiční zpracování ve formě korespondence má také své kouzlo, i když je pro čtenáře náročnější. I když to pro mne asi nebude kniha, kterou bych zařadil mezi "horních 10%", nesporně patří ke knížkám, které stojí za to občas vzít znovu do ruky a alespoň prolistovat.

11 10.12.2018

Vzhledem k tomu, že historii vily Tugendhat, vilu samotnou i příběh jejích obyvatel trošku znám, po několika desítkách stránek jsem měl nutkání knihu odložit. Teprve poté, co jsem se od srovnávání fikce vs. fakta oprostil a knihu četl jako čistou beletrii, začal jsem ji vnímat pozitivně. Je psána poměrně svižně a se spádem děje, ale v některých momentech jsem se nemohl ubránit pocitu, že sex (záměrně užívám tento výraz, nikoliv erotika, protože o tu nejde) je do knihy vkládán až příliš, bez dějové nutnosti a se záměrem zatraktivnění - což ani podle mne kniha nemá zapotřebí. Po dokončení knihy nicméně naskočila asociace fikce vs. fakta, a docela chápu rodinu Tugendhatovu, která se od knihy distancovala velmi ostře a s pohoršením. Určitě bych nereagoval jinak.

11 08.12.2018

Severská detektivka, ve které není ani kousek brutality, tak typické pro knihy jiných autorů detektivek z této oblasti. Detektivka, ve které je možné sledovat kroky probíhajícího pátrání krok za krokem, domýšlet si co se odehraje v další kapitole a současně hodnotit to, co je nám předkládáno. Přitom neschází vtip, který však není stavěn na zesměšňování, jak se mnohdy stává. Je lehce ironický, vycházející spíše z náznak rozdílnosti postupů policie velkého světa a venkovských kriminalistů, pro které je běžnou rutinou nanejvýš krádež. Kniha je dobře vystavěná, napětí se postupně zvyšuje, až poslední kapitoly čtenář doslova hltá. V mém případě na úkor spánku. Věřím, že to u Vás bude podobné.

10 20.10.2023

Víte, co je jedním z kultovních nápojů Bretaně? Pokud ne, tak Vám to prozradí kromě jiných věcí tahle kniha. Kniha, která je v prvé řadě dobrou detektivkou, ale současně ji autor mixuje s prvky gastroprůvodce a doporučení cestovky na cestu do tohoto koutu světa. A to nikoliv polopatickou formou. Ostatně i ten kultovní nápoj a tajemství jeho složení a výroby odhalíte zřejmě až při dohledání na internetu. Šestá detektivka od tohoto autora, a stále dokáže upoutávat, což se mně nestává přiliš často u tohoto žánru.

10 04.01.2023

Překvapivé až neuvěřitelné. May svoji sérii "Enzo" propojuje a také uzavírá. Kromě toho, že nabízí v tomto příběhu řadu zajímavých a napínavých okamžiků se ukazuje, že možná je Enzo dobrý forenzní vědec, ale rozhodně není dobrý psycholog. Jeho schopnost poznat lidi se ukazuje jako velmi pochybná. Ale přesto nabízí kniha dobrou zábavu bez zbytečné brutality, dnes tak časté.
I když jeho knihy čtu rád, myslím že je dobře, že je to poslední kniha série. May svůj potenciál Enzo vyčerpal, stejně jako potenciál jiné - čínské řady. A budu se těšit, že se objeví něco nového, stejně přítažlivého.

Tu pravou verzi Malého prince četly a měly rády moje děti, já sám jsem se k ní dostal až nyní, ve věku pozdně dospělém a tedy jako racionálně vnímající dospělák v ní nenašel to co jiní čtenáři. Byla to knížka milá, stojící za přečtení už jen kvůli větě "nakresli mi beránka". Ale mezi svoje oblíbené jsem ji nikdy nedokázal zařadit. Nicméně na předvánočním trhu objevený "hantecový" překlad byl jako zjevení. Četl jsem ho nejen s rozvibrovanou bránicí, ale možná i díky tomu, že jsem musel nad některými větami přemýšlet, jsem jej četl pomaleji, vnímavěji. Přiměl mne znovu sáhnout do knihovny a český překlad vzít znovu do ruky a porovnávat, a znovu a znovu se smát. A přemýšlet, jak by jednotlivé věty zněly v našem nářečí slováckém, v hanáčtině, nebo třeba ve zpěvavé pražské intonaci. Jak by znělo převyprávění do soudobé češtiny teenagerů. A najednou mně Malý princ připadá lidštější, bližší, oslovující. Kouzlo hantecu.

10 14.01.2021

Kniha která potěší obsahem i formou. Jednotlivé příběhy nás přenesou do jiného, nám zcela cizího světa. Nejen materiálně, ale i svými zvyky, společenskými zvyklostmi, rodinnou i pracovní hierarchií. Rozmanitá struktura vypravěčů, a z toho vyplývající i forma vyprávění.
A když se k tomu přidá nádherná grafická úprava, kvalitní vazba (pro mne příklad toho, že měkké desky nemusí znamenat nic pokleslého) a úžasné ilustrace, nelze hodnotit jinak než plným počtem hvězd.

10 22.12.2020

Kniha kterou jsem přečetl doslova jedním dechem. Má spád, děj, napětí. Možná svou roli sehrálo i to, že se kniha odehrává v místech které znám. Naštěstí jsem si přečetl knihu dříve, než jsem si přečetl úvodní text na tomto webu. Byl bych určitě ochuzený o spoustu překvapení.

10 29.12.2018

Hodnotit tuhle knížku pro mne znamená oprostit se regionálně i čtenářsky. Regionálně se oprostit znamená nevnímat, že autorka popisuje oblast, ve které žiji, Že popisuje místa, která znám a dokáži si je ztotožnit a zmínky navozují vizuální efekt. Takže tato skutečnost u mne nevzbuzuje nadšení, jako u mnoha lidí v mém okolí. Oprostit se čtenářsky znamená nevnímat, že by kniha měla přinášet něco víc než zábavu, že by měla mít hlubší cíl než vyplnit čas, ve kterém "nemáme nic lepšího na práci" - pro mne to byla noc, ve které jsem nemohl spát. Tuhle úlohu knížka nesporně plní, a možná to byl i jeden z důvodů, proč byla napsána. Působila na mne jako lidový bavič. Nicméně, i když jsem od knihy nečekal žádnou hlubší filozofii, kladl jsem si otázku - proč jsme my, Moravané, i v knize autorky z našeho regionu vnímaní jako primitivové, křupani a "vidláci". Napadla mne odpověď - autorka už dlouho žije mimo region a nepamatuje si, že stejně jako všude jinde , zde nejsou jen "balíci" ale i normální lidi - ti se v knize kromě hlavní postavy snad ani nevyskytují. A ještě druhý důvod - asi se to tak chce a zvyšuje to prodejnost. Není to ublíženost ani ješitnost, ale i humor z někoho si lze dělat kultivovaně. To jsem tady ale moc nenašel.

10 29.12.2018

Patřím ke generaci, která na knihách Z+H vyrostla. Nejen proto, že nás zaváděly do světa, který nám v době omezeného cestování byl téměř nedostupný. Ale také proto, že nás zaváděl do světa, který už v naší době (nemluvě o době dnešní) neexistoval. Do světa tak odlišného od prostředí, způsobu života, společnosti a jejích pravidel, ve které jsme se nacházeli a nacházíme i dnes. Byl to svět fantazie a dobrodružství, a zůstal jím až dodnes. Tahle kniha je jiná - vypráví o legendě, či spíše o polovině legendy. Protože celou tvořila dvojice. Kniha ukazuje, že cestovatelství není dílem náhody, výjimečné příležitosti nebo štěstí. Vše co se jim podařilo, bylo podloženo tvrdou prací, pečlivou přípravou, studiem a spoluprací obou přátel. Studium jazyků, technologie vozidel, zeměpis.... Je fascinující vnímat nejen život dnes již téměř stoletého Miroslava Zikmunda, dramatické okamžiky a zážitky. Fotografie z jeho soukromí, nahlédnutí do vztahů k blízkým a přátelům. Nicméně oslovující a snad i inspirující je vnímat jeho vytrvalost a pečlivost. Stovky deníků, podrobné evidence, každodenní záznamy i o všechních událostech, které až po čase získávají na významu. Tahle kniha upoutá výjimečnou osobností, její výjimečnými zážitky, ale pro mne byla i jakousi pomůckou time managementu. Miroslav Zikmund jako vzor, co vše se dá zvládnout v jednom životě.

10 17.12.2018

Kniha, která patří ke klasice, zejména díky jejímu filmovému zpracování. Bohužel klasika byla právě tím, k čemu jsem měl odpor v době školní docházky. Možná to bylo dobře, protože tohle je kniha, ke které je třeba dorůst. K tomu, aby si člověk dokázal užít Fuchsův jazyk, aby dokázal vnímat rozporuplnosti postojů laskavost/zrůdnost, rodina/sobectví, láska/ovládání, rozum/fanatismus, sebeovládání/ovladatelnost. Toho všeho je kniha plná. A osobně jsem přesvědčen, že je dobře že jsem se ke knize dostal až ve zralém věku, nikoliv jako teen-. Ale možná je to jen můj, osobní názor.

10 04.11.2018

Napínavý, možná lehce překombinovaný příběh. Asi ve třetině knihy dospějete díky stylu psaní k závěru, kdo je pachatelem, abyste si to těsně před koncem knihy potvrdili a o několik stran dál zjistili, že všechno je jinak, než si myslíte. Kniha má napětí, ale nepotřebuje k tomu prezentovat násilí. Ukazuje, že nejen u nás platí heslo "co by tomu řekli lidé" a o nepříjemných věcech se mlčí. Zajímavé jsou i momenty, které dají nahlédnout do reality švédského vězeňství, stejně jako drobky národopisu. Tenhle autor umí psát příběhy.

9 12.12.2023