Moška komentáře u knih

Příběh rodu Björndalů z Medvědího Dolu, psán po starém způsobu severských ság. Aniž by nudil, obsáhne pomalým způsobem život několika generací a provede vás tvrdým životem silných lidí.

3 05.10.2015

Krásně psaný příběh ze starého Norska o životě v lesích. Nechybí ani čistá romantika milostných vztahů. Psáno tak, jak psávali staří severští autoři, příběh plyne zdánlivě pomalu a přesto v jedné knize obsáhne život několika generací. Už se těším na další díly.

4 15.09.2015

Parádní příběh, výborné zpracování, uvěřitelný příběh. Přistupovala jsem k Ranhojiči, jako ke všem slavným knihám, opatrně a nezklamal mne. Doporučuji.

2 09.09.2015

Nejprve jsem byla zklamaná, když se v románu o životě v domově pro seniory objevila detektivní zápletka. Celkem rychle mne to přešlo. Kniha čtivá, inteligentní, avšak jednotlivé charaktery, především klientů, mi připadaly popsány dost povrchně, stejně jako změny jejich myšlení a chování se dály na můj vkus snadno a rychle. A možná by v knize mohlo být méně poměrně okatě moralizujících pravd, nicméně tohle příběhu neubralo.

Pro Cagbel:
Myslím, že právě ty pochybnosti v nás chtěl autor zanechat. Také jsem byla na vážkách a vlastně dosud jsem...

2 09.09.2015

Jak já tu knihu jako malá holka milovala! Už dlouho jsem ji nečetla, ale možná je zase na čase :-)

6 21.07.2015

Ad Woodward: Lépe to snad ani nejde říct. Osobně jsem příběhům J.R.R. Tolkiena propadla a mám je přečtené několikrát. Čtu je v zimě jako lék proti depresi, v létě jako rozhovory s kámošem, na podzim pro krásnou melancholii a na jaře v souladu se znovuzrozením všeho. Když je mi smutno a když se raduji, pokaždé se stanou tím, koho zrovna potřebuji po svém boku.

8 10.07.2015

Já tuhle knížku miluju! Tolik strašidelného napětí bez potoků krve.
A teď, po obdobích půjčování z knihovny, se mi ji podařilo ukořistit na bazaru v rámci Noci literatury, paráda!

4 07.07.2015

Skvělé. Inteligentní satira o tom, co všechno dokáže správně vedený marketing a reklama. O tom, jak necháváme bulvár ovlivňovat náš kulturní svět. A v postavě hlavního hrdiny také o tom, co všechno jsme ochotni udělat pro peníze a jakýsi, byť povrchní, úspěch.
Užívala jsem si odkazy na reálné postavy světa šoubyznysu. Užívala jsem si slovní hříčky. Užívala jsem si to celé.
Doporučuji velmi!

4 07.07.2015

Jsem brňačka, takže jsem pořád dumala, kudy ta která postava právě jde a jak to tam vypadá dnes. Zjistila jsem si, že i onen premonstrátský klášter tam pořád ještě je, jen v jiné podobě a celé své mládí jsem na něj koukala cestou domů. V ostatním jde o stejně příjemné a lehké čtení, jako jiné Vondruškovy knihy, které jsem četla, i když tentokrát mne párkrát překvapil. Diviš a ženská? Tsts. :-)

1 08.04.2015

Tribunál smrti se mi líbil o něco víc, než Tajemný diamat. Příběh má spád, i když chvílemi mi opět připadalo, že klouže jen tak po povrchu... Jsem zvědavá na slavného Ranhojiče, kterého jsem zatím nečetla.

15.03.2015

Skvělé, něžné, citlivé...

2 19.02.2015

Osobnost Gaia Tita mám ráda pro jeho schopnost balancovat na ostří nože i dobách vypjaté dvorní situace. Jeho Satirikon se mi proto dobře četl. Moc se mi líbí přesně vyvážená dávka ironie, nenásilná vzletnost jazyka a čistota vyjadřování. I sprostoty nezní tak sprostě, přestože rozhodně sprosté jsou... Škoda ztracených částí, příběh tím hodně přichází o myšlenkový spád.

Připojený Senekův pamflet je tak plný jedu, až jsem se otřásla. Autorsky to právě takhle zřejmě chtěl, povedlo se mu ale otrávit i mně.

5 07.01.2015

Průměr, který neurazí. Námět rozhodně dobrý, jen to zpracování trošku povrchní. Určitě knihu nevnímám jako urážlivou pro starší či starou generaci, protože koneckonců stáří nemusí nutně znamenat absenci chuti po vyvádění vylomenin... Až budu stará, chtěla bych mít tolik chuti do života, jak tato pětice knižních hrdinů.

2 07.01.2015

Četba těchto příběhů mi připomínala okamžiky, kdy si povídáte s kamarádkou, kterou vidíte po dlouhé době. Znáte se dost důvěrně na to, abyste nemusely podrobně rozebírat pohnutky pro své činy a pocity z nich. Kloužete lehce pod povrchem a přesto velice přesně vnímáte hloubky toho všeho a jakýmsi šestým smyslem chápete a rozumíte. Občas si nejste jista, zda souhlasíte, přesto nikdy neodmítnete naslouchat bez předsudků.
Líbí se mi, jak autorka balancuje mezi střízlivým a poetickým jazykem.
Líbí se mi, jak stahuje závoj z emigrantského ráje.
Líbí se mi, že bych Žluté oči chtěla pro svou knihovnu.

3 16.11.2014

Jak starověký svět viděl hetéry a jejich lásku. Zajímavé. Četla jsem dlouho, vždy jen, když jsem na knihu měla náladu. A moc se mi líbila.

1 14.10.2014

Nic pro mne. Dočetla jsem s vypětím sil kousek za půlku. Nemám na to, abych se svíjela ve schízách někoho jiného... Temno, které časem zřídne do schizoidního studena a nepochopitelna, bych rozhodně nenazvala humoristickým románem. I tak ale oceňuji velmi kvalitní jazyk - jak jen to jde rozpoznat z českého překladu.

28.09.2014

Mám ráda i fiktivní příběhy ze starověku. Ale od autorů očekávám, že budou znát historické reálie. V této knize pouze autorka sepsala nepříliš skvělý příběh, který zasadila do Británie pod římskou nadvládou a dokonce i ve svém doslovu přiznává, že při použitých popisech vztahů, armádních kariérních postupů a administrativních praktik se nedržela historických pramenů, ale vše si vymyslela. Jen pro ukázku: "stal se novým vlastníkem dívky se jménem, které vypadalo jako řada překlepů"... Co dodat.
Příběh samotný nevyniká ničím, o čem by se chtělo psát. Možná i proto mi přečtení této knihy trvalo tak dlouho...

2 13.09.2014

Silný příběh života jedné dívky, rodiny a jejích přátel. Autorka se vyhnula absolutní popisnosti, zvolila cestu náznaků, nedořečených zmínek o zásadních i vedlejších událostech, zážitcích a jejich důsledcích. Vyprávění zanechává dojem křehkosti, je prodchnuto současně smutkem i jakousi (smířenou) radostí. Při čtení jsem hluboce vnímala zranitelnost lidských duší, nicméně kniha rozhodně není přecitlivělá. Jde vlastně o to, že život, i když někdy ohromně bolavý, musíme žít dál, jak nejlépe dovedeme. Navzdory tomu, co nám přichystal.

4 30.08.2014

Skvělé. Dávný příběh jednoho nečekaného přátelství, psaný v rozházených střípcích, v různých časových rovinách. Přítomnost někoho v příběhu pochopíte téměř na konci. Lásky, ospravedlňující lži, náhlé pravdy, ztráty. Úsporný jazyk, jen umírněná citovost. Současně ale vnímáte, jakou opravdovou hloubku zde ony city, pocity a vášně mají.
Úžasné dílko, spíš pro náročnější čtenáře, i když ne absolutně. Vřele doporučuji.

2 14.08.2014

Zprvu jsem nechápala, jak někdo v souvislosti s touto knihou může používat slova jako "komické či "humorné". Mně bralo za srdce, jak moc je smutná. Jak hlubokou lásku a bolest Ove cítil. Jak odhodlaně se pral s údělem. Teprve v druhé polovině vyprávění jsem se začala usmívat. Z mého pohledu napsal autor příběh hluboce lidský. Příběh, stejně jako život sám, dojemný i úsměvný, hořký i nádherný.
Nemyslím, že připodobňování k filmu "Lepší to už nebude" je podařené. Na rozdíl od Melvina není Ove zlomyslný. Natož aby zlomyslný byl z pouhé moci takový být. Ove pouze dodržuje pravidla a totéž chce po ostatních. Přirovnání ke "Staříkovi" je už úplně scestné, krom národnosti autora nemají nic společného.

7 04.08.2014