Moška komentáře u knih

Jsem nemocná a paní doktorka mi řekla, že mám číst jen nenáročnou literatutu, nejlépe červenou knihovnu. Tato sága, zdá se, požadavky splňuje :-) Nebráním se milostným románům, ale tento mi připadal trošku za vlasy přitažený. City ode "zdi ke zdi", bez nějakého uvěřitelného důvodu, chvílemi až hysterická nenávist následovaná sexuální extází, mno... A chvílemi jsem si připadala jako v módním obchodě, kdy autorka podrobně popisovala jeden šat za druhým. Vzpomněla jsem si na ruské autory 19. století, kteří byli placeni za slovo a my teď můžeme číst sáhodlouhé popisy krajin či západů slunce. Nevadí, zabavila mne a jdu na druhý díl.

3 16.11.2017

Hmmmm, krásná tečka za Kvítkem. Neměla jsem problém s koncem Kvítku, přesto jsem se na Jablko vrhla s tím, že se dozvím, jak všechny postavy dopadly. Až na výjimky se mi dostalo něčeho úplně jiného, lepšího. Doporučuji.

4 07.11.2017

Druhá Faberova kniha, druhé okouzlení, druhé nadšení. Je úplně jiná, než Kvítek. Kvalita se ale nemění a tak tedy ochotně a s radostí doporučuji ke čtení všem. A ne, není to sci-fi.

7 05.11.2017

Střízlivá protiváha k mým oblíbeným Žítkovským bohyním mi celý fenomén kopanického čarování dala do souvislostí a trošku i historického rámce. Kdo si oblíbil knihu Kateřiny Tučkové, tomu tuto studii vřele doporučuji. Není tak dramatická (logicky), zato čerpá z historických pramenů.

2 28.08.2017

Těžké čtení. Zpočátku se ne a ne začíst. Pak mne to strhlo, znechutilo, vyděsilo, otrávilo... Místy zdlouhavé, místy šokující, občas jiskřivé. Přesto, že se jedná o dobrou knihu, mám z ní ohavný pocit v žaludku a smutek v srdci.

6 31.07.2017

Kouzelně minimalistická a absurdní. Mé první setkání s Murakamim. Těším se na další.

3 30.04.2017

Co dodat k dokonalosti?

3 08.03.2017

Bolavý příběh o bolavé době. Pohled na stejnou minci z druhé strany. O tom, že svět není zcela spravedlivý ani pro jednu stranu. O hořkosti, ponížení, zpackaném životě, o nenávisti. Také o pomoci nacházené nečekaně. O tom, že i tehdy existovali lidé zcela nepodléhající davovému šílenství.
Mrazilo mne, když jsem si představila tu hrůzu pochodu. Stejně jako hrůzy, kterým museli čelit příslušníci jiných národů, ať už před nebo po popisované době. Co všechno si umí a chtějí lidé navzájem udělat.
Opět děkuji za krásný autorčin jazyk. Občas jsem se ztrácela v popisu města, přesto, že jsem v té brněnské čtvrti vyrostla. Ale aspoň jsem to měla napínavé, když jsem si hledala na mapě...
Nevím, jestli to byl záměr autorky, ale z knihy si odnáším i naději, že i v nejhorších chvílích nám může někdo pomoci. Pokud cestou neumřeme...

9 07.03.2017

Skvělé, kruté, niterné. I když jsem si ke konci říkala, zda by takový konec byl opravdu možný...
Jen škoda nedokonalé korektury, zaměňovat vnučku s neteří, do Paříže/od Paříže... Ale co já vím, třeba jsou ty nepřesnosti už v originálu.
Jinak vřele doporučuji.

1 19.02.2017

Mé druhé setkání s Lukjaněnkem. První část se mi asi líbila nejvíc, v dalších jsem se občas ztrácela, ale celkový dojem dobrý. Nejsem zvyklá číst sci-fi, možná to bude tím. Ale určitě se k ní někdy vrátím.

2 17.02.2017

Musela jsem týden a jednu knihu počkat, až budu schopna vyjádřit pocity z této knihy a i tak, myslím, se mi to nepovede.
Kniha skvělá. Příběh skvělý. Ale té hrůzy a smutku a zděšení! Výborně to zde popsali Rade a Dolimoni. Umocněno černým humorem autora. Jeho občasné mírně sarkastické slovní obraty, které vám do příběhu zapadnou klidně i až v další kapitole, zesilují tohle všechno.
Škoda, že se 11. listopadu každoročně mluví o martinské huse a vínu a ne o této světové válce. Statistiky na konci knihy mě dorazily.
Doporučuji velmi.

4 17.11.2016

Skvělá kniha s nevšedním tématem. Výborně vedená dějová linka. Vývoj postav velmi uvěřitelný. Až za doslovem a poděkováním je uvedeno, že autorka se věnuje tvorbě a šíření historické literatury pro mladé lidi. No, jestli je tahle kniha zaměřena na mladé čtenáře, klobouk dolů. Nepoznala jsem to. Vřele doporučuji. Jen počítejte s tím, že vám po přečtení bude smutno, ne z duchů, ale z dopadů lidského konání. A možná se pak budete potmě malinko bát.

2 17.11.2016

Toto není pro každého, respektive pro každou. Opravdu jsem to četla veeeeelmi dlouho. Na konci se mi začaly zdát sny, které mají kořeny evidentně v této knize a já se po probuzení cítím zvláštně milovaná, obdařená. Doporučuji, pokud se chcete dozvědět něco o sobě, jste ochotné o tom hluboce přemýšlet a přiznat si, že špatná rozhodnutí děláte i Vy.

6 12.10.2016

Nedávno jsem někde četla, že ze severského románu se vytrácí typický sociální kontext. Babička, a vlastně i Ove, jsou příkladem, že tomu tak zcela není.
Babička pozdravuje a omlouvá se je kniha něžná, veselá, smutná a provokující k zamyšlení. Je skvělá. Budete brečet. Smát se. Naštvete se. Zadumáte.
A já jsem v Backmanovi potkala svého dalšího oblíbeného autora. Tož vitaj!

12 10.08.2016

Skvostná kniha. Vepsala se mi do paměti mnoha obrazy. Paradoxně se mi připomínají spíš místa popisující hrůzy otrokářství, než nějaké dojemné okamžiky. Seriál nic moc.

18.05.2016

Překvapilo mne, jak je to slavné dílko krátké. Ztvárnění emocí je jako vždy u antiky malinko přepjaté. Právě proto ji tak ráda čtu. Velmi doporučuji.

Tak smutnou a hořkou knihu jsem už dlouho neměla v ruce. Zatrnulo mi při čtení hned úvodní kapitoly a dál to nebylo lepší. My, vyrostlí v teplé náruči bezválečné Evropy, asi nikdy nemůžeme zcela obsáhnout pocity těch, co žijí v zemi, kde je válka pořád. Nebo čekání na ni. Pod takovým tlakem se tzv. normalita posouvá jinam.
Krásná kniha, určitě doporučuji k přečtení a hlavně k zamyšlení.

2 09.04.2016

Úvodem podotýkám, že jsem někdy až nekritickou obdivovatelkou Lennonovy hudební tvorby a tak jsem se na tuto knížku mocmoc těšila.
Určitě nelze popřít autorovu duševní velikost, schopnost žonglovat se slovy a jejich významem.
Ale z celé útlé knížečky, včetně úvodní životopisné části, ještě více však z následující literární exhibice, na mne čiší jakýsi citový, srdeční chlad. Zahleděnost do vlastní geniality dokonale schopné spojit nespojitelné do abstraktních obrazců, ovšem bez nějakého hlubšího, lidsky nosného smyslu. Nikoliv sdělování myšlenek, spíš neutuchající sarkasmus, neplodný výsměch všemu a všem, ale jaksi bez cíle, bez nějakého vyvrcholení, kvůli kterému se zamyslíme, přijmeme nebo odmítneme, ale aspoň tomu věnujeme svou část duše. Bez ONOHO TOHO, kvůli kterému já čtu.
Po tomto gejzíru prázdných slov mohu jen konstatovat Lennonovu brilantní schopnost manipulace s jazykem, všeobecný přehled a samolibost. K mému velkému, smutkem zabarvenému zklamání.
A také mohu, musím, vyslovit svou velikou poklonu překladatelům Tomáši Zábranskému a Davidovi Záleskému.

1 11.01.2016

Zlá doba pro draky pro mně představuje dalšího z přátel. Sáhnu po ní vždy, když nemám co číst.
Mám ráda celou náladu knihy, tajemství odkrývaná postupně a to, jak je na konci spousta věcí jinak, než to původně vypadalo. Při každém dalším čtení odkrývám další myšlenky a některé dokonce vnímám odlišně.
A to jsem knihu koupila vlastně náhodou, abych dceru odtáhla od americké produkce. Dobrý kup!

1 15.12.2015

Jako když na hedvábnou šňůru navlékáte korálek po korálku a teprve na konci držíte v ruce překrásný náhrdelník.

28 11.11.2015