Mufka komentáře u knih
Původně mě zaujala autorka, chtěla jsem knihu pro mamku, protože jsem si myslela, že by se jí postavy, mající blízko k Maďarsku líbily, ale nakonec jsem po přečtení od toho nápadu upustila. Kniha je určitě zajímavá, místy jsem sice měla problém s vulgarismy nebo některými situacemi, místy je kniha až syrová, ale po přečtení to všechno tak nějak do sebe zapadá.
Dobrá oddechovka, měla jsem po ruce i předchozí díl, takže jsem nemusela na pokračování, jak do vlastně dopadne čekat. V předvánočním období se mi líbily a hodily starosti a radosti řecké vesničky, které se také odehrávaly v tomhle období.
Ze začátku jsem příliš nevěděla, co od knihy čekat, ale postupně jsem se do ní ponořila i přes zvolený jazyk. Čím déle jsem ji četla, tím více jsem chtěla vědět, jak se vše bude vyvíjet dál. Tuhle dobu a hlavně přicházení o domov, jakýsi kus dětství, si neumím úplně představit a jsem za to docela ráda.
Knihu jsem přečetla na cestách právě v Praze, četla se rychle a dobře. Pobavila jsem se, v některých pasážích dojala, některé mě dostaly svou přesností a jiné vidím jinak, ale to už tak bývá. Za mě super :-)
Netroufám si tvrdit, jak dalece jsou nebo nejsou dialogy reálné. Kniha byla čtivá, v knihovně je celá tato edice určena dětským čtenářům, a myslím, že s ohledem na tento fakt kniha splňuje svůj účel. Samozřejmě jsem si pořídila také jiný životopis tohoto sportovce, abych si mohla udělat obrázek. Co se týče autorů životopisů, daleko větší problém mám se životopisy psané panem Čermákem.. to je pro mě jedna velká tragédie, přečetla jsem asi pět jeho (využiju slova z příspěvku pode mnou) blábolů a nikdy více.
Líbí se mi laskavé autorčino vyprávění, a proto jsem sáhla i po její nejnovější knize. Některé z příběhů mi byly povědomé, ale kdo ví.. možná se mi to jen zdálo. Seznámila jsem se s vývojem jejího života na ostrově, a i když jsem nikdy na Korfu nevyrazila, myslím, že při návštěvě by mi daná místa nebyla vůbec cizí. Otázkou je, zda bych měla během krátké dovolené prostor na prozkoumávání uliček, kostelíků, taveren a tržišť v knize zmíněných :-)
Název knihy mě zaujal a tak jsem po ní sáhla. Začáteční vysvětlování autora mě trochu mátlo, ale pak už se kniha četla poměrně dobře. Některé věci byly zajímavé, jiné se daly očekávat. Zajímalo by mě ale spíše, vzhledem k tomu, že kniha byla upravena a znovu vydána, jak to všechno dopadlo. Zda se majitel dostal až k soudu nebo jestli se mu podařilo prodat rozsáhlou sbírku i s domem a podobně. Tohle mi trochu na konci chybělo.
Výborná kniha, je čtivá, osobně mám ráda statistiky, takže mě bavila od začátku do konce. Škoda, že už nepíská, teď bych se mrkla trochu lépe, abych měla srovnání, jestli to opravdu je tak, jak v knize popisuje. Za mě určitě doporučuji :-)
Přečteno rychle, taková autorčina klasika. Nic závratně překvapujícího. Jen úplně netuším, podle čeho vznikl název, ale to asi není až tak důležité.
V průběhu čtyř - pěti let jsem se ji snažila přečíst, dočíst, pochopit... :-) Vždycky jsem si dala pauzu tak rok, rok a půl.. :-) Ale teď, kdy jsem ji znovu vzala do ruky a přečetla ji od začátku do konce na jeden zátah - nevím úplně, co o ní napsat ani co si myslet.. :-)
Kniha mě bavila :-) Nenapadlo by mě, že existují vtipy i na anorexii, ale asi existují na všechno, tak proč ne na tohle. Bavil mě vhled do osudů ostatních pacientů.
Autorku mám ráda, takže jsem si knihu přibalila na dovolenou a docela se bavila :-)
Jinou knihu jsem od autorky nečetla, takže nemůžu soudit, jestli jde o úlet nebo ne :-) Taková pohodová chvilková, rychle se čtoucí oddechovka.
PS: Pokud jde o úlet, vřele doporučuju knihu Fidel a Julie... tohle nasadí slůvku "úlet" poměrně vysokou laťku... :-D
Nejdříve jsem se musela prokousat a zjistit, o co vlastně jde, pak už to bylo dobré. Zajímavé myšlenky, zajímavé postoje.. jo, jsem ráda, že jsem se nevzdala :-)
Ze začátku strašná nuda, poté, co hlavnímu hrdinovi sdělila Ivy tu "radostnou" zprávu jsem čekala, že se to trochu rozjede a taky že ano (ale správné je to slovo trochu), ale ne zas o tolik. V závěru jsem si i trochu poplakala, ale že by to byla kniha, kterou bych s čistým svědomím doporučovala, to ani náhodou.. škoda :-)
Tohle bylo od začátku něco, s čím jsem se tak nějak nedokázala ztotožnit.. Celý přístup autora je pro mě tak nějak neuchopitelný.. Pravděpodobně je to i tím, že mám naprosto odlišný styl humoru a hláška typu: "Ona si neuvědomuje, že ji Bůh obdaroval tím největším darem? Mnou?!" mě vážně zvedla ze židle... Možná je autor pohodový mladík, ale jeho názory provázející celou knihou mi přišly chvílemi až arogantní. Těžko říct, jestli si z celé téhle akce něco vzal, nicméně názory a životní moudra, kterými jej obdařili lidé, se kterými se setkal, jsou tak nějak všeobecně známé, ale neměla jsem pocit, že by se jimi autor chtěl v nejbližší době řídit.. Ale to už je na něm.. :-) Pokud někde uvidím jméno Stanislav Gálik, rozhodně ne nepohrnu - ani ke čtení článku o něm nebo s ním a už vůbec ne po jeho případné další knize. Pokud bych ji někomu známému doporučila, měla bych opravdu špatné svědomí..
Kniha se mi četla dobře a poměrně rychle.. asi za to mohou krátké "kapitolky". Zkušenost určitě nezapomenutelná, poměry... těžko říct, docela se mi chce věřit, že to tak určitě může být, četla jsem v minulosti knihu lékařky, působící určitou dobu v Rijádu a některé prvky a poměry v této zemi se rozhodně v obou těchto knihách shodují.. No.. každopádně zajímavá :-)
Suši v duši jsem četla poměrně dávno, takže pokud tam jsou celé pasáže, které se opakují, nerušilo mě to. Je ale pravda, že tato psaná jinou autorkou se mi stylem líbila mnohem méně.. Škoda, že znovu nespojila síly s paní Urbaníkovou.
Četla sem, četla, hezký příběh a rozuzlení.. No ty bláááho... :-) Stojí za to, vážně bych to nečekala.. Ještě chvíli před koncem sem přemýšlela, jestli to jako vážně je tak, jak to vypadá... Nooo.. pěkně... :-)
Ač kniha tenká, měla jsem neskutečný problém si ji přečíst.. trvalo to dlouho :-) Ale ano.. některé myšlenky byly zajímavé :-)