NaiTenshi komentáře u knih
Karanténa a malá studijní krize mě přivedla k přečtení si mé oblíbené ságy znova. A protože jsem první díl četla naposledy asi v páté třídě, bylo to příjemné zavzpomínání. J. K. Rowling je mistryně vyprávění a popisu, v kombinaci se skvělým překladem pana Medka na vás kniha dýchá kouzelnou atmosféru. Oblíbila jsem si hlavně smolaře Nevilla a jeho eskapády, a pak samozřejmě Rona. Kdo by nechtěl mít takového kamaráda? První díl je takový hodně pohádkový, proto ho mám tolik ráda.
I když tragický příběh Anny a její rodiny znají všichni a víte jak knížka skončí, stejně doufáte v šťastnější konec, který se nakonec nekoná. S Annou si prožijete dva roky a zaznamenáte proměnu malé puberťačky ve skoro dospělou rozumnou mladou dámu. Díky stylizaci zápisů do dopisu máte pocit, že je Anna vaše kamarádka a příběhy ze zadního domu vypráví přímo vám. Nebudu vám lhát, i když jsem věděla, že to s ní neskončí dobře, brečela jsem jako želva.
Ke knížce asi toto. Poslouchala jsem ji jako audioknihu už tak tři měsíce zpátky a pořád ve mě hlodá a je mi úzko, kdykoliv si na ni vzpomenu. Tleskám nejen autorce Petře Dvořákové, ale i Veronice Khek Kubařové a Andree Černé za namluvení.
Ač to nebylo lehké čtení, kniha se mi četla jedním dechem. Během četby jsem zažila neskutečnou vděčnost za, z mého pohledu, úplně banální věci. Že můžu sedět na posteli a vůbec si tu knihu číst, že mohu poslouchat interprety z různých zemí, za spoustu věcí, které pro jsou pro Severokorejce naprostou utopií. Nejvíc mě zasáhl příběh feministky, hlavně osud jejího kamaráda z dětství, to jsem se rozbrečela. Nedávno se na Twitteru někdo ptal, která kniha mě nejvíc ovlivnila. Tahle, rozhodně tahle.
Začátek velkého příběhu, tenhle mám nejradši, protože je ještě takový pohádkový. :)
Konec mě sice lehce zklamal, ale i tak jdu do plných. Moje úplně první audiokniha a měla jsem teda šťastnou ruku - Anna Kameníková příběh načetla naprosto výborně a knihu tak posunula na úplně jinou úroveň.
Jinak k samotné knize - každou kapitolu jsem si neskutečně užila i jako někdo, kdo k Japonsku nemá nějaký hlubší vztah a nikde se o něj extra nezajímal. Opravdu velice povedený debut. Postavy symlatické, uvěřitelné a dobře napsané. Odpočinková četba pro náročné čtenáře. To usínání s vyprávěním Jany mi bude chybět
Svěrák je národní poklad a mistr slova. Tohle byla moje první kniha od něj, ale rozhodně ne poslední. Málokdy se směji nahlas, ale tady se mi to povedlo.
Tak a mám nového favorita na mou oblíbenou knihu. Oceňuji zejména styl, jakým je kniha napsaná. Ačkoliv uznávám, že děj není zrovna pro každého, zejména pro slabší povahy. Já mám však hroší kůži, proto jsem si knihu zamilovala a plnými doušky hltala každé slovo pana Koprfingla. Líbí se mi, jak groteskně jsou vyjádřeny některé situace a ještě nikdy jsem neměla při četbě takovou husinu, jako když Kárl vraždil, tedy pardon, spasil Miliho. Pět hvězdiček zaslouženě.
PS: Co kdybych tě, drahá, oběsil?
Čím to? Film je po mě skvělý, ale kniha? Ne, pan Wiewegh není můj šálek kávy.
Jak čtu níže, kniha k mému překvapení získala dosti negativních komentářů...No, tak zase budu trochu jiná. Mně se naopak moc líbila. Sice bych byla radši za klasickou prózu než za formu scénáře, ale rychle jsem si zvykla. Bylo hezké pozorovat, jak se mají moji hrdinové jako rodiče školáků. Děj mě okamžitě vtáhl, konec dojal. A hlavně postava mladého Malfoye mi dost přirostla k srdci.
Jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla. A ano, uvědomuju si, že některé aspekty jsou trošku přehnané, ale i to se mi na tom líbilo. Silná hlavní hrdinka, věda a feminismus v 50. a 60. letech je přesně něco, co na mě platí a co mě zaujme. Oceňuju hlavně svižný konec, který se zbytečně netáhl a nebyl otevřený, což podtrhnuje moje kladné hodnocení. Miluju Elizabeth.
Wow! Na poměrně málo stránkách výborně vystižená lidská psychologie. Jak se příběh ubírá, tak se ve čtenáři stupňuje úzkost a přestože tušíte, že situace se nezlepší, tak doufáte. Po přečtení je mi vyloženě fyzicky špatně a cítím se vyčerpaně. Skvěle napsáno
Dana Krejčíka mám moc ráda. I přesto jsem napřed nečekala od knížky nic víc než milou oddechovku. A spletla jsem se. Dan dokázal pobavit, ale i neskutečně dojmout a některé kapitoly rozhodně nebyly jen oddechovky. Jeho talent na vyprávění je vážně neskutečný. Krásná knížka, ke které se budu ráda vracet.
Dávám jasných pět. Bez debaty. Kdyby to šlo, dám daleko víc. Åsne Seierstad předvedlea výbornou práci a já jsem jí moc vděčná. Tuhle knihu bych k přečtení doporučila úplně každému. Ne snad kvůli 'tomu člověku'. Ale kvůli výborné práci Åsne Sierstad. Kvůli Bano, Simonovi, Gunnarovi, Andersovi a 73 dalším nevinným lidem, kteří 22. července přišli o život. Kvůli Viljarovi, který sám přežil, ale přišel o kamarády. Kvůli Sæbøvým, Rashidovým a dalším rodinám, které už nejsou a nikdy nebudou kompletní.
Skoro 600 stran jsem přečetla jedním dechem a během čtení se mnou cloumaly snad všechny emoce. Křičela jsem a brečela. Nečekala bych, že mi 'toho člověka' bude zpočátku líto, hlavně v kapitolách líčící jeho dětství a dospívání. Přestože ho kniha zkoumá z několika stránek, měla jsem při líčení jeho chování po 22.
červenci chuť knihu vzít a silně ho s ní udeřit do jeho odporného nacistického obličeje.
To všechno jsou emoce, které ve vás kniha vyvolá. Já ji teď na čas odložím a časem se k ní vrátím. Respektive do kapitol, které mluví o Bano a Simonovi, jejich snech, které nestihli uskutečnit. Aby se na ně nezapomnělo.
Děkuji Åsne. I za vysvětlení, proč se kniha jmenuje 'Jeden z nás'. Děkuji.
Studuji žurnalistiku, takže tahle knížka pro mě byla naprostý must read. Martin Řezníček je stejně skvělý vypravěč jako novinář, první část se mi četla jedním dechem a byla pro mě nejzajímavější. Druhou jsem četla v době, kdy Trumpovi stoupenci napadli Kapitol, tak jsem ji musela na chvilku odložit, ale i tak odhalila spoustu zajímavých příběhů. Zdůrazním určitě střelby na amerických školách, to se mi tajil dech. V třetí části mě oslovilo hlavně líčení amerického vzdělávacího systému. Krásná kniha, kterou můžu doporučit nejen studentům žurnalistiky.
Mám stejný názor jako AmoreLeget. Na knihu jsem narazila v rámci maturitní četby a kdyby nebyla tak krátká, tak ji snad ani nedočtu. Otřesné dokola se opakující dialogy a neskutečně líný děj. Z vyjímkou starého Candyho nesympatické postavy a předvídatelný průběh. Jsem ráda, že ji mam za sebou a mohu říct, že už se k ní nikdy nevrátím. Škoda, těšila jsem se a čekala jsem toho daleko víc.
Jako velkého fanouška Britské královské rodiny jsem z této knihy, co jsem dostala k narozeninám byla nadšena a ani trošku mě nezklamala. Milá oddechovka, přečtená jedním dechem a ještě jsem se nasmála. Jediné co bych jí vytkla, je překlad. V Irsku jsem si koupila originál, na který se těším ještě víc. I přes tento malý hřích nemůžu hodnotit jinak jak plným počtem hvězdiček.
Panejo, to bylo tak dobrý! Nejsem cílovka, tohle byla moje první a asi i poslední Young adult knížka, kterou jsem dočetla. Ale šachy miluju, takže mě i přes žánr dost zaujala a nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Přestože je inzerovaná jako romantická, právě tato linka mě tam zaujala nejméně. Co se mi na knize líbilo byly ostatní dílčí linky, které autorka chytře rozplétala během příběhu. Postava samotné Mallory mě rozčilovala, ta je napsaná poměrně slabě, ale ostatní postavy jsem si oblíbila.
Fandím tomu, jak nenásilně a přece důležitě autorka mluví o genderové nerovnosti v šachovém světě - to je za mě velká přidaná hodnota knihy.
Závěr autorka vyřešila velmi mazaně, což jsem dost ocenila. I kvůli minilince novinářky Eleni.
Jo, a Nolana si představuju přesně jako Magnuse Carlsena - to nevim, jestli byl autorčin záměr, ale vzhledově by to odpovídalo.
Kdo Karolíny tvorbu zná, tak mu styl psaní vadit nebude, ba naopak. Oceňuju, že se autorka snažila přiblížit životy obrozenců laické veřejnosti a text je, na rozdíl od různých akademických děl, srozumitelný. Průvodce jsem přečetla za pár dnů a rozhodně jsem se nenudila. Grafická stránka je sice trochu chaotická, ale tipy na knihy přišly vhod.