NaiTenshi komentáře u knih
Četla jsem ji, když mi bylo asi 8 let a už tehdy se mi moc líbilo. Na knihu pro děti velice originální a zajímavý příběh. Už to bude 13 let a pořád si dobře pamatuju příběh, každou větu..takhle se pozná dobrá kniha.
Přečteno za dva promaroděné dny. Sice tvorba paní Lanczové není úplně my cup of tea, ale tahle mě dost vtáhla do děje a nemohla jsem se odtrhnout. :)
Takové dívčí čtení, nic moc pro mě, ale dočetla jsem to.
Moje první přečtená foglarovka, která mě přivedla ke skautingu. Už je to hodně let, musím ji zase trochu oprášit...
Knize hodně prospěl fakt, že si obě aktérky dost sedly, což ve mně vyvolával takový domácký hřejivý pocit. Mám radost, že Světlana Witowská nechala knihu co nejvíce autentickou, ať už se jedná o nevybíravý slovník paní Moučkové nebo drobné odbočky (oteklé oči a pokuta za rychlost). Materiál je příjemný, kniha velice čtivá a čtenář se o obou aktérkách hodně dozví.
Nádherná pohádka! Až mě skoro mrzí, že už nepracuju s dětma, tuhle bych jim hrozně ráda předčítala. Jsem ráda, že jsem podpořila vznik knížky. Ty ilustrace jsou kouzelné.
Psal se rok 2011 a upíři byli naprosto ve všem. Já byla tou dobou v šesté třídě a když přišla hodina literatury, většina mých spolužaček, co v životě přečetly možná tak Honzíkovu cestu tuto knížku vychvalovaly až do nebes. A to bych to nebyla já, abych ji hned neotestovala. No a výsledek je asi takový - stalo se vám někdy, že se vám po dočtení udělalo špatně? Mně ano. uhodnete kdy? Po dočtení takovéhle knihy. Takovou lehce předpovídatelnou slátaninu jsme dlouho nečetla a doufám, že ani číst nebudu. Palec dolů.
Na základce jsem paní učitelku dost proklínala, když jsme to museli číst. Vůbec mě to nebavilo.
Bože, jak já tyhlety Zuzanky milovala. Jedny z mých prvních knížek. Ještě jsem číst neuměla, tak mi je četla mamka. Příběhy, co mají hlavu a patu a ty obrázky. nádhera. Škoda, že už je doma nemáme.
Jako dítě jsem tuto autorku bohužel objevila až dost pozdě, takž tohle byla moje jediná knížka, co jsem četla, protože pak už jsem na ně byla moc velká. Knížka se mi moc líbila, i když byla smutná, byla tak zvláštně kouzelná.
Tuto knížku jsem milovala, když mi bylo nějakých 13, kdy jsem ji dostala od paní učitelky. Teď bych si jí už asi nepřečetla, ale i tak vzpomínky na ní hezlý, četla jsem ji mnohokrát.
Nevim, jestli jsem já měla moc vysoké očekávání a nebo jestli se ti to Johne vážně nepovedlo. Ani nevíš, jak zklamaná jsem byla. Velký palec dolů.
Není to nějaká vysoká literatura, ale je to zajímavý náhled do života dánské královny. První polovina knihy, kde mluví o svém dětství, dospívání a životě obecně, mě baví daleko více než pozdější zamýšlení nad různými tématy.
Taková jednohubka na jedno odpoledne. Po obsahové stránce jsem se jako člověk, co má o královské rodině načteno fakt hodně nedozvěděla nic nového a autor mi přišel trochu nespravedlivý k Charlesovi. Ale knihu jsem četla hlavně kvůli zlepšení v angličtině, kdybych se chtěla něco nového dozvědět o Dianě, sáhnu po jiné publikaci, zde byl záměr jinde. Úroveň angličtiny mám sice trochu výše, ale i tak jsem si pár slovíček vypsala a něco si zopakovala. Přesto musím ještě dodat, že u popisu Dianiny smrti jsem měla husinu a slzy na krajíčku.
Kniha mě ze začátku velice mile překvapila, ale jakmile jsem si od čtení dala pauzu kvůli studijním povinnostem, nemohla jsem se do ní znova ponořit hlavně kvůli velkému množství postav, ve kterém jsem se ztrácela. Trošku mě to mrzí, protože začínala dost zajímavě a nemyslím si, že by se za knihu měla autorka stydět. A to nejsem zrovna její fanynkou.
Nádherné básně od našeho národního básníka. A taky můj los u ústní maturity z češtiny.
Silná báseň. Je mi zle z toho, jak se minulý režim k tomuto básníkovi zachoval.