nefernefer komentáře u knih

Je to opravdu moc krásná kniha. Moc krásně, poutavě napsaná. Ale to, že je hlavní hrdinkou dítě, ještě neznamená, že je to kniha pro děti. Rozhodně není. Nebo minimálně od patnácti výš. V úžasně promyšleném fantasy světě, tak podobném našemu a zároveň tak odlišném, se totiž odehrává ve své podstatě velmi krutý příběh plný politikaření a církevních čachrů. Příběh, kde jsou v honbě za mocí a slepém fanatickém církevním tažení proti prvotnímu hříchu ve jménu „dobra“ velmi rafinovaným způsobem mrzačeny a zabíjeny děti. Nejsem žádná cíťa, naopak se dost často vyžívám v knihách plných krve, ale tohle je něco jiného. Tady se sice občas objeví nějaká ta krvavá scéna, ale mnohem strašnější jsou ty, ve kterých sice neukápne ani kapka krve, ale nějaké useknuté údy jsou vedle toho jen pouhou odřeninou. Snad jsem citlivější, protože se jedná o děti. Snad proto, že jsem sama matkou, mi přišla dokonale zrůdná představa rodičů, kteří jsou schopni pro dosažení nějakých vlastních egoistických cílů obětovat svoje dítě. Je to velmi promyšlený a velmi poutavě napsaný příběh plný zajímavých postav, jako jsou medvědí kyrysníci nebo divoženky. Příběh, který vás pohltí. Ale není to kniha pro děti, protože dle mého nebudou chápat jeho podstatu. Přesto dávám čtyři hvězdy, protože už (bohužel) nejsem dítě a protože dospělým milovníkům fantasy literatury ji nemohu než doporučit.

31 10.01.2019

„‚Óóóóóóóóóóóódíííííííííííííííín!‘
Tenhle bojový pokřik už jsem dlouho neslyšel. A slyšel jsem ho zatraceně rád.“

Gerhard je můj kůň. Jednoznačně. :o) Druhý díl sviští setrvačnou silou vyvolanou prvním a tenhle Germán funguje jako akcelerátor. Akce střídá akci, hláška hlášku. Bavila jsem se, chechtala nahlas a dojímala zároveň. Kotleta se nezdá, ale v té drsné krvavé slupce je zakuklený velký romantik. A nová brazilská transsexuální upíří rodina neměla chybu. Konec je tentokrát také skvěle načasovaný, žádné rozpliznutí do ztracena, ale přerušení v tom nejlepším, takže do dalšího dílu se budu muset pustit, ať chci nebo ne. :o)

„Král Jan mi kdysi řekl: ‚Je čas milovat, čas bojovat, čas truchlit a čas utíkat. A jenom moudrý muž ví, kdy který čas nastal.‘ A já právě teď jasně věděl, že nastal čas utíkat.“

30 21.12.2018

Do téhle knížky jsem se pustila nejen na základě zdejších oslavných komentářů, ale také na základě poutavé anotace, které skutečně tleskám. Je to dokonalý reklamní trik. V prvním díle, který má úctyhodných 640 stran, se totiž téměř o ničem z toho, co anotace slibuje, nedočtete. :o) Ale kdyby se v ní psalo, že celá ta bichle je o malém klukovi, kterak se protlouká životem (něco mezi Oliverem Twistem a Harry Potterem), rozhodně by to nepůsobilo tak přitažlivě a možná bych se do ní ani nepustila, což by byla velká škoda. Je totiž opravdu moc krásná.

Bavil mě ten do nejmenších detailů propracovaný svět. Všechno je popsáno tak uvěřitelně, že vám to vůbec nepřijde jako fantasy. Od běžného života až po magii, která tady není nějaké mávání hůlkou a pronášení kouzelných formulí, ale skutečně obtížná vědecká disciplína. Směs přírodních věd a dokonalého umění ovládání vlastní mysli, které zvládnou skutečně jen vyvolení. Hlavní hrdina je abnormálně nadaný ve všech směrech. Za normálních okolností by to člověku asi za chvíli začalo jít na nervy, ale Kvothe je naštěstí dostatečně dětsky naivní, čestný, skromný, hrdý a tak dále, takže je celkem lehké mu to, jak je ve všem nejlepší, odpustit. Navíc se s ním život moc nemazlí a každou chvíli mu připraví nějakou tu horkou chvilku.

V prvním díle se tedy seznámíte s dětstvím velké legendy a tím, co předcházelo tomu, než se legendou stal. Nenechte se odradit počtem stran. Čte se to krásně hladce. A celou dobu jste prostřednictvím různých náznaků a nezodpovězených otázek udržováni v mírném napětí a zvědavosti, takže po dočtení určitě budete chtít sáhnout po druhém dílu, abyste zjistili odpovědi a konečně se dočetli něco o tom, co slibovala anotace prvního dílu. Já tedy rozhodně. :o)

29 18.12.2018

Je zbytečné se nějak rozepisovat. Komentář Metly je zcela vyčerpávající. Lépe bych to nenapsala. :-) Vánoční náladu se mi sice vyvolat nepodařilo, zato jsem se několikrát skutečně od srdce zasmála a fakt mě mrzí, že to nikdo nenatočil jako film. Takový Choking hazard po americku. :-)

„Tucker Case chtěl jít za jednoho ze sedmi trpaslíků, jenže Lena ho musela usměrnit. Vysvětlila mu, že do původní sedmičky patří třeba Šmudla, Bručoun nebo Stydlín, ale Trčel tam rozhodně není a nic na tom nezmění ani masivní vyfutrování přední strany trpasličích kalhot.“

26 15.11.2018

Vedle „Poradny šílených korektorů“ je tohle moje druhá „bible“. :o) Naprosto skvělý slovník, který mě ještě nezklamal. Kam se hrabou všichni jeho internetoví bratříčci. Tady najdete opravdu téměř všechno. Nedám na něj dopustit.

21 14.11.2018

Nejprve jsem si ji půjčila v knihovně a na základě toho si ji koupila. To je asi nejvýstižnější komentář, který k této knize můžu napsat. :o) Je přehledná, dostatečně „polopatická“ i pro úplné začátečníky a nejsou v ní žádné „odborné pindy“, kterým bych stejně nerozuměla. :o) Jako naprostý základ pro úplné nováčky doporučuji.

15 14.11.2018

Nehodlám pět ódy a tvrdit, že je to veledílo. Nezastírám, že z 80 % jsou to naprosto typická americká „moudra“ a výplňová vata, kterou tvoří „příběhy ze života“, děkovné maily od těch, kterým tato kniha „změnila život“, a podobné bláboly. Ale pokud vás to neodradí, zvládnete se nad to povznést, vytrváte a dokážete si z toho vypreparovat těch zbylých 20 %, tak budete muset přiznat, že to nebyla úplná ztráta času. Alespoň já to tak vnímám a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla. Takže těch pět hvězd není za to, jak je kniha napsaná, ale za to, jaký má na své čtenáře účinek.

„Připouštím, že štěstí je částečně sebeklam. Jenže neštěstí zrovna tak.“

33 04.11.2018

Hned na úvod chci podotknout, že vůbec nerozumím tomu množství komentářů, které tuto knihu označují za humornou (anotace dokonce za komedii). Asi jsem suchar, ale mně ten humor nějak unikal. Jinak to není špatné čtení. Velmi nenáročná oddychovka s takovým tím laskavým nádechem a mírně filozofickým laděním nutícím k zamyšlení. :-) Myslím, že když nebudete mít přehnaná očekávání, tak na podzimní nevlídné večery s hrnkem horkého čaje jako stvořená. Ale pro zasmání si přečtěte raději něco jiného. :-)

25 04.11.2018

Sleduji páně Třeštíkovo noticky na FB už nějaký ten čas, protože mě prostě baví a vždycky mi zvednou náladu. Takže obsah téhle knížky jsem už zčásti vlastně četla podruhé. Ale vůbec mi to nevadilo. I přesto jsem se několikrát rozesmála nahlas. A to je přesně to, proč si myslím, že takové knížky mají smysl. Ve světě, kde si okolo mě pořád jen někdo na něco stěžuje, něco řeší a je s něčím nespokojený, vnímám knížku, která je chytrá, vtipná a nic neřeší, jako osvěžující doušek živé vody. :-)

„Obleč se víc, bude tam zima,“ říkal jsem včera Tomášovi.
„Tyvole, neraď mi, je mi čtyřicet.“
No jo no, jenže oblečenej byl na šestnáct.

Bais se flegmaticky válí v trávě, drbu ji na břiše: „Jak to, že je ta mistička pořád plná? Jak to? Jak to, když i šunčičku jsem do ní dal? Copak je to za nepapacího pejska!?“ A takový jsem býval uměřený a racionální člověk.

27 03.11.2018

„Začal se třást. Jestliže takhle fungoval humor, pak se mi líbil a bylo škoda, že jsem nebyl vtipný už dříve.“ :-)

Výborné čtení. Vcuclo mě to a vyplivlo až za dva dny. Nedokázala jsem se odtrhnout a četla každou volnou chvilku. Někdo tu zmiňoval Kingova Pistolníka a je pravda, že něco z té atmosféry světa, který se ocitl v jakémsi bezčasí, kde se prolíná středověk s moderními technologiemi, to skutečně má. I když jinak je to samozřejmě úplně jiná sorta, a proto to vlastně moc srovnávat nelze. Ale ve své kategorii tahle knížka rozhodně patří ke špičce.
Když necháme stranou všechny ty brutální šílenosti, sarkasmus a černé hlášky (kvůli kterým to všichni čteme :-) ), tak tohle je navíc romantika jako blázen! Drsný sešívanec s rozpolcenou duší, který celou knihu bojuje sám se sebou, je ve skutečnosti hrdina tak kladný, až se chvílemi podobá Mirkovi Dušínovi (občas sice trochu ujede, ale nikdo není dokonalý :-) ). Zkrátka hrdina s velkým H. A pro obyvatele Severní Moravy má tahle knížka přidanou hodnotu. Já jako pražská náplava ze Severních Čech jsem litovala, že jsem nikdy nebyla v Ostravě, to bych si to užila ještě víc. Ale i tak jsem si přišla na své a vřele doporučuji.

29 24.10.2018

Moje „bible“. :-) Potýkám se s jazykem denně. Je to moje práce, takže ji beru do rukou poměrně často, když si nejsem něčím jistá. A musím přiznat, že se mi ještě nestalo, že bych v ní nenašla odpověď. Páni autoři mají mnohaleté zkušenosti a na vlastní kůži už zakusili spoustu záludností, které na nás naše krásná mateřština zkouší. Navíc to vůbec není suchopárné, ale je to psáno pěkně svěže a vtipně. Před lety jsem ji dostala jako moc milý dárek ke čtení na dovolenou. A musím říct, že jsem se s ní na té pláži vůbec nenudila. :-)

20 24.10.2018

„...svět nepotřebuje patřit člověku − ale potřebuje člověka, aby patřil do něj.“

Tahle kniha bez diskuze patří mezi to nejlepší, co jsem v letošním roce četla. Vůbec nechápu, jak je možné, že ji tady na DK četlo tak málo lidí. Já osobně ji teď budu vnucovat každému na potkání. :-) Nejedná se o nějaké bombasální dílo. Něco, z čeho si sednete na zadek a v úžasu si budete říkat, „teda to je pecka“. Žádné fantastické odhalení se nekoná. Všechno, o čem se tu píše, každý z nás dávno ví. I když se to snaží zasunout někam hluboko a dělat, že neví. Je to pohodlnější. Ale nedá se to dělat do nekonečna. Pokud vám nejde jen o sebe, ale záleží vám i na tom, jak budou žít naše děti a jak a jestli vůbec budou žít jejich děti a tak dále, přečtěte si ji. Není to žádná ekologická nalejvárna, a už vůbec ne duchovní. Logické argumenty, pohled z jiného úhlu a čtivá forma, to je to, co dělá z téhle knihy z mého pohledu fascinující záležitost, která by se měla dostat k co největšímu počtu čtenářů. Rozhodně DOPORUČUJU!

„...lidé potřebují něco víc než jen dostat vynadáno, víc než jen cítit se hloupě a provinile. Potřebují víc než jen vizi zkázy a zániku. Potřebují vizi světa a sebe sama, která je bude inspirovat.“

18 21.10.2018

Jsem vášnivou obdivovatelkou umění slova. Ať už se jedná o prózu nebo o poezii. Skutečně si vychutnávám, když někdo umí zacházet s jazykem. Je to pro mě základní podmínka k tomu, aby se mi kniha líbila. Pokud je kniha dobře napsaná, myslím tím po jazykové stránce, dokážu odpustit i nedostatky, co se týká obsahu. Tato sbírka je bohužel opačný případ, i když autor je v tom vlastně nevinně. Co do obsahu, není jí co vytknout. Povětšinou milostné básně jsou plné něhy a mladické nevinnosti. Kdyby byly dobře přeložené, byly by jistě nádherné. Ale překlad, tedy jazyková forma, v tomto případě výrazně zaostává za obsahem. Verše jsou kostrbaté, snaha o rým působí občas až násilně a co mě rušilo nejvíc je, že velmi často kulhají. Rytmika je u poezie tohoto typu základ. Pokud jsou verše rytmické, nemusejí se ani rýmovat a přesto mohou být krásné. Pan překladatel bohužel nemá rytmus v těle a udělal autorovi medvědí službu. Doporučím knihu těm, kteří chtějí poznat Victora Huga z jiné stránky a dozvědět se něco víc o jeho intimním niterném mladickém prožívání. Těm, kteří hledají dobrou poezii, ji doporučit bohužel nemohu.

12 21.10.2018

Tohle je poklad, ke kterému sedám, když se chci potěšit krásou. Je to jedna z knih, kterou bych nedala za nic na světě. Vlastním ji už téměř dvacet let a během té doby jsem ji měla v rukou nesčetněkrát. Je jednoduše nádherná. Velmi kvalitní fotografie a poutavé komentáře. Pokud jste milovníci výtvarného umění a krásy jako takové a naskytne se vám příležitost si ji koupit, neváhejte. Tuhle knihu si nestačí půjčit. Tu je třeba mít po ruce, aby v ní mohl člověk zalistovat, kdykoli dostane chuť.

20 19.10.2018

A mně se to líbilo. Kdekdo tu srovnává Kotletu s Kulhánkem. Já to dělat nebudu. Kulhánek je Kulhánek, Kotleta je Kotleta a brak je brak. A tohle je parádní brak, u kterého jsem se parádně bavila. Je pravda, že rozjezd je trochu těžkopádný, ale od půlky dál to nemá chybu. Je to akční, je to vtipné a je to, světe div se, dokonce romantické! Nesouhlasím s tím, že tomu chybí příběh. Naopak. A navíc se mi fakt líbí vysvětlení původu upírů. Jan Bezzemek je odteď můj nový oblíbený hrdina. Jdu na další díl. :-)

28 12.10.2018

Jo, jo, už je to tak. Zeměplocha si mě pomalu omotává okolo prstu. :-) Tohle je moc zdařilá kombinace dvou linií, které mě u Prachetta baví. Smrtě a Čarodějek. Je to téměř až paradox, ale těžko najít sympatičtější postavu, než je Smrť, a Čarodějky v roli tří sudiček, které mají za úkol zabránit, aby si Popelka vzala prince, jsou skvělé. Za sebe vřele doporučuji.

24 10.10.2018

Nemůžu se zbavit dojmu, že se touto knihou nechal inspirovat autor scénáře pro animovaný film Shrek 2. Dobrá víla, která ve skutečnosti vůbec není dobrá, a spousta pohádkových příběhů v jednom propletenci. Když si k tomu všemu přidáte ještě kouzelné hašteření tří čarodějek, Magrátinu půvabnou nešikovnost, Bábinu hlavologii a Stařenčino nadání pro cizí jazyky a neuvěřitelnou schopnost ve všem vidět zábavu, úspěch je zaručen. Čarodějky v roli tří sudiček, které mají za úkol zabránit, aby si Popelka vzala prince, jsou skvělé, Silver jako člověk je neodolatelný a největší milovník Casanovlez se opět překonává. :-) Za sebe vřele doporučuji.

29 10.10.2018

Je to téměř až paradox, ale těžko najít sympatičtější postavu, než je Smrť. Je zkrátka naprosto neodolatelný. Dokonale čistá duše. Nejvíc jsem se bavila, když ve své totální naivitě na základě informace, že „nejlepšími přáteli každé ženy je pár pěkných diamantů“, sháněl kámen, který by byl co nejpřátelštější. :-D

„Pane, dovolil bych si poznamenat, bez obav z přílišné troufalosti, že jsme naši obchodní politiku nikdy nebudovali na přátelství a náklonnosti prodávaných kamenů,“ vypravil ze sebe obchodník. [...] „Ten má osm set padesát karátů. A pane, abych předešel vaší otázce, tak s tím bych rád vlezl i do postele.“

Moc povedený, úžasně vtipný a zároveň moudrý a citlivý příběh. Z celého srdce doporučuji.

30 10.10.2018

Asi to bude tím, že jsem žena a poezii vnímám jinak než muži, ale tady jsem se nedokázala naladit na stejnou vlnu. Básně jsou to vtipné, chytré, něco mi v nich však chybělo k tomu, abych měla chuť se k nim vracet. Nejvíc mě oslovily ty milostné. Ale těch je v téhle sbírce pomálu. Nicméně nelituji. I kvůli těm několika to stálo za přečtení.

Jestlipak někdy budu plynně
Klínové písmo číst
Zakletá slova na tvém klíně
V tisíci svůdných míst?

14 05.10.2018

Při čtení mé oblíbené brakové literatury, která mi báječně pomáhá vyčistit si hlavu, jsem narazila na zajímavou informaci, že jeden z autorů těch neuvěřitelně brutálních příběhů vydal 3 pohádky pro děti (tyhle dvě a O olši, která nikdy nic nevzdala). To jsem si nemohla nechat ujít. :-) Navíc, když jsem zjistila, že se jedná o mininotýsky o patnácti stranách, za které chtěli v knihkupectví celých 6 korun. No nekupte to! :-) Byla jsem fakt zvědavá. A nakonec hodně příjemně překvapená. Že to bude dobře napsané, to jsem čekala (všechny jeho knížky jsou jazykově výborné), ale že to bude tak citlivé, poučné a velmi velmi dojemné, to jsem nečekala. Zkrátka jsou to moc hezké a tak akorát dlouhé příběhy, jako stvořené k předčítání dětem na dobrou noc.

Pohádka o barvách je krásná hravá „vymyšlenost“ o vzniku barevného spektra. A pohádka o Měsíci je půvabná dojemná fantazie o tom, proč je Měsíc na nebi, u které mi trochu zvlhly oči, protože jsem měkota. :-)

12 05.10.2018