nemer komentáře u knih
Geniálně zachycená "psychopatie v praxi", ačkoli o to možná autorce vůbec nešlo. Narušených osobností je v příběhu více než zdrávo, sága bravurně ilustruje i to, jaký dopad má neutěšené prostředí a vztahy na rozvoj těchto poruch. Nechce se věřit, že by nešlo o autobiografické dílo. Autorka je velmi přesvědčivá.
Čtivé a působivé, přesto seriálovou podobu hodnotím jako zdařilejší. Při čtení si nehezké věci umím představit o něco stravitelněji, než jak jsou zachyceny v seriálu, kterému přidávám body nejen kvůli hereckým výkonům, ale i díky excelentnímu hudebnímu doprovodu. Doporučuji obojí, knihy i seriál. Buďme rádi a doufejme, že časy zachycené v Geniální přítelkyni jsou již minulostí, alespoň v našem kulturním okruhu. Podobná díla dokáží připomenout, že navzdory oblíbenému stěžování na všechno možné se přece jen společenská situace nevyvíjí až tak špatně a hesla typu "dobře už bylo" jsou lichá. "Staré zlaté časy" jsou pouhou iluzí.
Zapeklitá kniha, snažím se jí dát ještě šanci, ale ale. Těch ale je tu nějak moc. Za prvé přímá řeč nemá v některých částech (očividně cíleně) uvozovky, což je podle mého názoru zvěrstvo u jakékoli knihy. Dál mi tu chybí atmosféra, kterou tolik oplývají knihy slavných sester Brontëových, jež údajně byly inspirací pro tuto prapodivnou píseň. Ovšem ty nesázely text bez ladu a skladu a neorientovaly se tolik na smrt; z jejich děl (melancholickým kulisám navzdory) ve výsledku sálá život. Zde autorka spíš zpívá jen o té smrti (až patologicky). Zatím raději bez hodnocení. Aktuálně nejsilnější emoce, kterou ve mne kniha vyvolává, je údiv. Údiv, že toto někdo v této podobě vydal.
(Nedočteno, vráceno. Obálka i zavádějící anotace jsou možná poutavé, ale kniha je vyloženě ošklivá. A to už jsem četla lecos. Nelze hodnotit kladně a nelze s tímto ztrácet čas. Čtení by mělo přinášet radost a dělat svět - alespoň ten čtenářský - o něco lepším místem.)
Oblíbená kniha mého dětství, nádherné ilustrace i poutavý text (poetičtější než v Kráse nesmírné ze 70. let nebo převyprávění v Babě Jaze z r. 2019, modernizace mi k těmto pohádkám nesedí, dnešní děti mohou být jiného názoru)
Jedny z nejkrásnějších pohádek, které vskutku jitří a probouzí fantazii. Na Baba Jagu, Krásnou Vasilisu, Kostěje Nesmrtelného a Marju Morevnu člověk jen tak nezapomene (pokud hledáte "dospěláckou variaci" na ruské pohádkové motivy, plnou vášní a magického realismu, pak doporučuji Nesmrtelný příběh od M. Valente)
Náhled na tuto knihu změní to, když si uvědomíte, jak silně je v ní mj. obsažen aspekt narcistické poruchy osobnosti. K tématu doporučuji na youtube kanál nebo knihy prof. Vaknina, který tuto tematiku přibližuje mnohdy velmi poeticky (a občas i drasticky) prostřednictvím literatury.
Na rozdíl od Druhého království vnímám Hlavu světa především jako temnou červenou knihovnu zabalenou do hávu historického románu, kterým ale v pravém slova smyslu není. Dokonce mám pocit, jako kdyby tyto dvě knihy (Hlavu světa a Druhé království) nepsala ani tatáž autorka (možná důsledek překladu). Hlava světa je vcelku rozvláčná, zbytečně popisná, chybí zde spád, o pravopisných chybách (bohužel nová norma) nemluvě. Navzdory zajímavému námětu průměrné čtení na dlouhé zimní večery. Hlava světa podle mého názoru reprezentuje kategorii tzv. románů pro ženy.
Celý slavný program Whole je neskutečně vykonstruovaný nesmysl, absolutně neodpovídající vědeckým poznatkům. Ovšem další výborný návod, jak se stát anorektikem či anorektičkou. Tyto šílenosti se "zakázanými" a "povolenými" potravinami nelze doporučit ani psovi.
Děsivá snůška manipulativních nesmyslů, kterým mohou uvěřit snad jen lidé s nulovým přírodovědným vzděláním. I slavná spolupracující fa Joalis, která prodává "výborné" kapičky - alkohol ředěný vodou , byly provedeny (i medializovány) rozbory této "léčby", účinné látky nula. Jako byznys ovšem skvělé, zkrátka člověk zůstává mentálně stále v době kamenné.
Začátek dobrý, postupně horší a horší. Výsledkem je neuvěřitelný příběh až slátanina. Hodnotím s časovým odstupem (hned po přečtení by hodnocení bylo zřejmě ještě nižší než nyní), protože jsem na knihu "zapomněla" (to také hovoří samo za sebe) B. A. Paris jsem původně vložila dost nízké skóre (typově velmi podobné příběhy), ale po srovnání s touto autorkou zvyšuji hodnocení B. A. Paris.
Hezký křídový papír i členění, ale obsahově horší - mnoho nepřesností a chyb. Pro povrchní orientaci použitelná.
Po třetině knihy jsem četbu vzdala, námět by nemusel být nezbytně špatný, ačkoli jsou podobných na trhu už mraky, ale zpracování je otřesné. Neustálé omílání téhož, stylistika jako ze ZŠ, nulová atmosféra, nuda, hlavní hrdinka nevěrohodná a nedůvěryhodná, na lékařku působící až hloupě. Zlaté thrillery od B. A. Paris. Vrhla jsem se raději na nesrovnatelně čtivého Robothama. Zatímco jsi spala byla pro mne pouze zbytečně ztracený čas, takové slátaniny nehodlám dočítat.
Sice poučné a zajímavé, ale jako beletrie nevěrohodné. Autor měl spíš napsat odbornou příručku o utrpení Židů, z tohoto pohledu lze knihu hodnotit kladně, dozvíte se spoustu informací. Styl psaní je bohužel nevyzrálý, hlavně překlad je neskutečně mizerný (nebo je to tak i v originále?), jako bonus mraky pravopisných chyb.
Dojem z knihy kazí i neustále přítomný mravokárně zdvižený prst a okatě černobílé pojetí světa. Takových přešlapů by se dobrý příběh neměl dopouštět, dobré příběhy poučují pod povrchem, zdánlivě mimoděk. Tady je naopak všechno podané příliš polopaticky.
Nemohu se ubránit dojmu, že Austenová je červená knihovna jako bič, nefalšovaná předchůdkyně telenovel, narozdíl od sester Bronteových toto je přímo rudá knihovna, pro mne nepříliš stravitelná. Dokonce si vůbec neumím představit, jak by něco takového mohli "pozřít" mužští čtenáři. Mně stačil Rozum a cit jednou a na doživotí :)
Knihu jsem četla poprvé jako náctiletá, tehdy mne příliš neoslovila, vůbec "červená" knihovna (i když zde atypická) nikdy nebyly mým oblíbeným žánrem. Paradoxně s věkem mne Hůrka zaujala víc než tvorba sestry Charlotte, zvláště s ohledem na větší uvěřitelnost příběhu i atmosféru vřesovišť. Ani postavy dnes nevnímám veskrze tak negativně a černobíle, jak by lákalo člověka v mládí, ale nějak čtu víc mezi řádky... a těžko někoho soudit, většina lidských osudů je spíš výsledkem okolností, v nichž se lidé ocitají, prostředí, do něhož se bez vlastní vůle narodili, popř. genů, které si nevybrali, tedy spíš si kladu otázku - mohlo to být vůbec jinak?
Fantastická pohádka pro dospělé. Často vykouzlí úsměv, ale umí být i dojemná. Ke kouzelníkům chovám celoživotně jistý odpor, podobně jako ke klaunům :) O to větším a příjemnějším překvapením pro mne byla knížka, do které se mi původně vůbec nechtělo. Teď Kouzelníka vřele doporučuji :)
Souhlasím s předchozími komentáři, že kniha je zvláštní a chvíli trvá, než jí člověk přijde na chuť (mně se to podařilo, až jsem překročila polovinu.) Příběh není nikterak nervydrásající, ani nemá strhující spád, zvláštně rušivě působí skoky do minulosti (a tentokrát bych řekla, že knize by víc slušela posloupnost), přesto nelze dílo hodnotit jako špatné. Nemyslím si, že by na trhu bylo mnoho podobných knih, v podstatě se jedná o moderní gotický román (včetně naivní ženské hrdinky) s noir prvky, který vyčnívá zejména tím, že čtenáři necpe horem dolem nadpřirozeno a duchovno, ale sleduje svět v "Pánbíčkářově", jak jej nazývá jedna z postav, s určitým odstupem. Momentálně bych neřekla, že kniha je fantastická a strhující, nebo že ji dokonce budu číst znova (ale v budoucnu kdo ví), přesto ji kvůli její jinakosti nelze nedoporučit. Zejména v druhé polovině mne to k ní táhlo jako můru ke světlu, ale zcela odlišným způsobem než kteroukoli předešlou knihu. Tento román je zkrátka jiný, ale rozhodně není špatný. Doporučuji dát mu šanci, i když se možná začátkem budete těžko prokousávat. Čtenářům bažícím pouze po akcích ala Kepler se ale asi příliš zamlouvat nebude.
Tuto krásnou pohádku jsem zaznamenala před mnoha a mnoha lety, leč její obsah jsem mezitím úplně zapomněla, neboť od časů mého dětství uplynulo snad už tisíc let :) A musím přiznat, že zvlášť po těch letech to bylo čtení přímo dojemné. Kdo by si nezamiloval Hastroše, Plechového drvoštěpa, Zbabělého lva (i ostatní postavičky) a nebál se o jejich další osud? Asi se teď na nějaký čas dám na pohádky :)
Tuto knihu (vzhledem k tematice - nejsem fanoušek fantasy) jsem nebyla schopná číst, ale pořídila jsem si audioknihu, která je díky zpracování v tomto případě pro mě přijatelnější, co víc, v podání skvostného vypravěče Jiřího Plachého a Jiřího Dvořáka jako Geralta je přímo fantastická a vrátila mě do časů mého dětství. Vážně jsou to pohádky, akčnější variace na pohádky od Boženy Němcové a lidovou slovesnost všeho druhu :) Hvězda navíc za Zrnko pravdy.
Kniha je po obsahové stránce nesmírně zajímavá, ale je patrné, že autorka (nebo překladatel) není žádná spisovatelka. Ale patří jí velký dík, neboť dala vzniknout báječnému seriálu s takřka pohádkovou atmosférou (seriál Call the Midwife mohu doporučit mnohem víc než knihu, překypuje lidskostí, jakou dnes už neuvidíme. Také do určité míry vybízí k zamyšlení, zda život v oněch těžkých časech nebyl víc k žití, než je tomu dneska. Ovšem žánr nebude asi zajímavý pro muže :)
Zatím nedočteno (proto bez hvězdiček) a netuším, kdy a zda se mi to vůbec podaří (je otázkou, zda čtení tohoto dílka není spíš ztráta času). King možná není špatný spisovatel, ale kniha sklouzává k braku první kategorie. Kingovi fanoušci mne mít asi rádi nebudou, ale nemohu si pomoct - nabývám dojmu, že King rád píše neskutečné slátaniny.
Carmilla byla mou láskou i noční můrou. Četla jsem ji poprvé tajně jako dítě a pak se sama doma krásně bála :) Nicméně onen lesbický podtext, o kterém jsem se dočetla až v dospělosti, jsem v knize nikdy neviděla. Ani jako dítě, ani nikdy poté.