Nermal komentáře u knih
Medvídka Pú jsem dostal jako prvňáček od své paní učitelky na konci školního roku. Měl jsem štěstí, že jsem měl možnost si knížku přečíst neovlivněn žádnými komerčními animáky od Disneye, a být ovlivněn jen autorem a vlastní fantazií.
Chvíle strávené nad Medvídkem Pú patří k mým nejhezčím vzpomínkám z dětství, protože jsem z knihy četl svému mladšímu bráškovi, který ještě neuměl číst. Společně jsme se hodně nasmáli bázlivému Prasátku, chytrolínovi Pú a odstrkovanému Ijáčkovi, kterého vždycky všichni někde zapomněli. A dalším figurkám v knize. A ta poetika těch příběhů v nás zůstala dodnes.
Pamatuju si, že jako dítě mě název této knížky naprosto odpuzoval, takže jsem po ní nikdy nesáhl. Teprve až když jsem mnohem později viděl postavy ve Večerníčku, skvěle načtené Milanem Šteindlerem, jsem vzal tyto příběhy na milost.
Opravdu nádherná fotopublikace předního slovenského fotografa s fotkami ze všech koutů Slovenska.
Nádherný romantický příběh o překrásné a přímé dívce, která učaruje sympaťákovi z bohaté rodiny, s nímž má jeho matka jiné plány.
Krásné únikové čtení z reality dnešního světa. Jak první část popisující klíčící lásku mezi Raven a Gavinem, tak druhá část, kde jejich láska dostává druhou šanci, jsou nádherně napsány, a tak příběh tryskem ubíhá kupředu a člověku se od něj nechce odtrhnout. Doporučuji všem romanticky založeným duším.
Myslím, že žádný chlap se nezklidní, dokud si nenajde svoji Chloe Millsovou, která ho zkrotí a omotá si ho kolem prstu.
Škoda že takových postřehů neexistuje celá edice, nejen tady ta o USA. Bylo by velmi poučné se dozvědět, jak to chodí v jiných zemích a co si domorodci myslí.
Takhle vám to podá jen ten, kdo si v té zemi už něco zažil. Velmi poučná je např. kapitola o americkém zdravotnictví.
Velmi dlouho a lopotně jsem se prokousával úvodem celého příběhu a tento pocit ve mně zůstal, i když se v druhé půlce příběhu vše zrychlilo i zlepšilo. Za propracovaný konec jsem nakonec čtvrtou hvězdu dal, protože jen tři hvězdy by si kniha nezasloužila.
Přesto jsem měl pocit, že nebýt "atraktivního" tématu, zbyla by z toho jen tuctová detektivka.
Jsem rád, že mám čtení za sebou a můžu se vrátit k lepším příběhům.
Vrátil jsem se do dětských let, film jsem viděl v televizi snad stokrát, a tak jsem si chtěl přečíst i knížku. První půlku stránek jsem děj nepoznával, film se víc věnoval až pobytu na táboře. Pan Rudolf píše čtivě, a tak si říkám, že si časem přečtu i jeho další zfilmované knížky, třeba Metráčka.
Nevím, co této knížce říkají znalci, ale myslím, že každý chlap, kterému se dostane do ruky, do ní minimálně nahlédne a zalistuje.
Za mě přehledná encyklopedie vojenských letadel.
Přehledně sestavený atlas hřibovitých hub. Vlevo rozčleněný popis, vpravo kvalitní fotografie. V úvodu mj. klíč k přesnému určování druhů. Nechybí ani praktický význam houby pro kuchyň.
A ty fotografie hřibů, radost pohledět!
Z českých básníků si kromě Bezruče, Ortena, Seiferta a Wolkera dovoluji doplnit ještě tato jména: Biebl, Fischer, Gellner, Halas, Holan, Hora, Hořejší, Hrubín, Křička, Mikulášek, Neumann, Nezval, Šrámek, Toman, Závada.
Nebývale povedený výběr.
Poslední díl série už mi přišel trochu rozvláčný, i když oba hrdinové byli sympatičtí, zejména Lianne.
Teď, po dočtení posledního dílu série, můžu vyhodnotit třetí a čtvrtý díl série jako nejpovedenější.
Když jsem maturoval z češtiny, dostal jsem Josefa Václava Sládka. Což byla poměrně pohodová otázka, jenže češtinářka po mně chtěla nějaké verše. A já si jako na potvoru né a né na něco vzpomenout. Až mi naskočila Křišťálová studánka, ještě ze školky. Nezdála se mi sice k maturitě nejvhodnější, ale co naplat, nezbývalo než ji zarecitovat. A tak mě vlastně tehdy zachránila, k úsměvnému pobavení celé maturitní komise...
Když jsem knížky J. M. Trosky objevil v místní knihovně, byl jsem u vytržení a nechápal jsem, jak přede mnou mohly zůstat tak dlouho utajeny. V sedmdesátých letech mělo zůstat utajeno leccos, zdá se, ale naštěstí existovaly tajemné hlubiny knihoven, kde jsem čas od času objevil nějaký ten knižní poklad. Přečetl jsem vše jedním dechem. Těžko říct, jestli byly ty knížky tak dobré, nebo já tak malý.
Pana Řezáče jsem od seznámení se s jeho knížkami pro děti považoval za mistra vypravěče a dodnes na Frantíka a pana Bočana rád vzpomínám. Autor uměl příběhu skvěle vtisknout punc velkého dobrodružství.
Vypravěčské mistrovství se nezměnilo ani u jeho knih pro dospělé, ale to už je jiná kapitola.
Ó, Karo ben Nemsí, kolikrát jsem si vzpomněl na tvé šejdíře!
Když nám na dovolené v Řecku před hotelem prodal Turek dvě koblihy, abychom tentýž den odpoledne zjistili na pláži, že jsme jich mohli mít od téhož jedince dvakrát tolik za třetinu ceny.
Když nám chtěl na severotureckém Kypru zatančit mladík za pětinásobek jako derviš, aby se posléze spokojil s pouhým eurem.
A když nám tamtéž místní pojízdný cukrář s přesladkým úsměvem prodával své sladké pečivo a zákusky, aby si za rohem zamnul ruce, jak výhodně nás obsloužil. Ale nevadilo mi to, dal bych mu i dvakrát tolik, protože jsem si s úsměvem vzpomněl na Mayův Orient.
Škoda že jsme s sebou neměli Halefa, aby je naučil pořádku.
Další pokračování série, které se mně nelíbilo tolik jako předchozí díly. O rodině, kterou Lottie opustila, jsme se toho až tolik nedozvěděli a ani základní příběh mi nepřišel tolik uvěřitelný. Ale znali jsme už ostatní aktéry série, takže se to nakonec číst dalo.
Můj první příběh od této autorky. Dosud jsem se jí spíš vyhýbal. Ale knížka se mi dostala do ruky, a tak jsem zkusil ochutnat.
Byla to spíš taková groteska než pořádný román. Málo stránek, řidší řádkování a krátké kapitoly, takže jsem měl rychle přečteno. Ale asi jsem se trefil zrovna do povedenější knihy, celkem se to dalo, i když na renomovanější autorky žánru to rozhodně nemělo. Bláznivé situace tomu ale dávaly šmrnc. Osvěžující byly scénky s pavoukem, nebo s malou Lunou. A čím blíž konci, tím lepší.
Další fotografická publikace předního slovenského fotografa, tentokrát věnovaná nejvyšším slovenským horám. Znalci Tater si přijdou na své, vysoká technická kvalita fotografií i celé publikace je už samozřejmostí.
Také mi nevyhovovalo abecední řazení, očekával jsem nějaké systematické rozčlenění, jak jsem u knih z produkce Academie zvyklý. Nakonec jsem ale musel ocenit vcelku podrobné popisy jednotlivých lokalit.
Objem publikace je fascinující.