nevermore3
komentáře u knih
Kytice
Karel Jaromír Erben
Spolu s Májem největší klasika, 1. půle 19. století. Toto úžasné, jedinečné dílo by se nemělo hodnotit jinak než plným počtem.
Máj
Karel Hynek Mácha
Máj hnul nejen českou literaturou, ale českou kulturou takovým způsobem, že mu může být úplně fuk, co si o něm moderní nenároční čtenáři myslí. Znáte takové to: "kdyby nebylo to, nebylo by ani ono?" Tak tady to platí ně-ko-li-ka-násobně. Asi nemá smysl tady dštít síru, stejně nikoho nepřesvědčím o své pravdě, zrovna jako nepřesvědčí nikdo mě o Májové nudnosti/balastu/otřesnosti/whatever...
Jen tolik, že u mě jsou všichni, kdo dali Máji méně než 3*** (a dost možná bych tam zahrnul i ty hodnotící 3***), buď
a) jednoduší čtenáři
b) klikači povinné četby
c) čtenáři, neznalí kontextu soudobé "české" literatury, mající svůj záběr jinde (těch je, alespoň doufám, většina)
no anebo d) prostě prachsprostí ignoranti (úzce souvisí s bodem c) či trollové.
Den trifidů
John Wyndham (p)
Do oblíbených svých top 10 si Den trifidů sice nedám, ale fakt je to mega poutavé a čtivé, zajímavé, vtáhne. Fakt se nechce věřit, že je kniha napsána 1951.
Mnich, který prodal své ferrari
Robin S. Sharma
Napíšu to znova: mohla to být dobrá knížka, ale Zabila ji její forma.
Myšlenky jsou snad nenapadnutelné, ale postavit celé dílo, na tom, že si dva filozoficky povídají? Ano, jak tady někdo psal o teleshoppingu, tak je to tak. Jeden tam je z pozice blbce, který se pořád dotazuje a "mnich" je tam z pozice toho moudrého, nyní vševědoucího, který dává prvnímu poučení. Na tomto principu vystavit 200 stránek, prostě nebyl dobrej nápad.
Sedí naproti sobě a hrají své role.
Sám jsem si uvědomil, jak nejzábavnější byl vlastně začátek, kde kniha "měla děj" :D a pak vprostřed mnich říká, PŮJDU UŽ DOMŮ, a já si říkám JO BEŽ, DEJTE SI PAUZU, načež ho první (John) stáhne, ať si sedne a dovypráví mu, že lační po dalších informacích. Tak si říkám ach jo.
Rádoby vtípky, který jsou totálně mimo. "Nedělej si starosti, nemám pocit, že mě do něčeho nutíš. Jedinou věc, kterou bych si nechal vnutit, by byla krabice koblížků, a to by ti moc práce nedalo," zavtipkoval jsem si FUCK! --- "Oba jsme se začali hihňat jako rozdovádění puberťáci." Co to je?!?
Když se nad tím zamyslíte, někde v Himalájích jsou ukrytí mniší, kteří ale dychtí, po tom předat svoje vědění a hlavní postavu, své učení naučí jen pod podmínkou, že jej bude šířit dál. No a proto jsou schovaní a ani ti co žijí nejblíže vlastně neví, kde by je hledali. Dává velkej smysl. Hlavní postava se s nimi však po setkání uměla dorozumět. No dobře.
A teď to nej.
Debatují o vegetariánské stravě. John (učedník, hraje chvilku blbce): "Ale je to vůbec zdravé? Řekl bych, že vegetariánská strava nemůže poskytnout dostatek energie a síly" ---- Julián (mnich): dlouhým odstavcem mu vysvětlí, výhody atd. --- Znova John (hned po Juliánově odstavci): "O prospěšnosti vegetariánské stravy slýchám hodně. Zrovna minulý týden mi Jenny vyprávěla o finské studii, kde se potvrdilo, že lidé jsou pak mnohem méně unavení a čilejší" WHAAAAAATTT???!?! Kurva Johne, dyť ses 12 řádků nad tím ptal, jestli je to vůbec vlastně zdravé, že člověk nemůže mít energii. Tos na to tak rychle zapomněl?
No tohle je prostě tak dementní koncept, že dávám, ještě o jednu * méně, protože nemám rád, když ze mě někdo dělá blbce. Tady ta kniha měla vyjít na 30 stránek, shrnout myšlenky. A ne z toho na sílu roubovat román. Věřím, že by hodnocení tady bylo větší. :)
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
(SPOILER) I SPOILER! Překvapuje mě, že tak moc špatná knížka tady má 59%. To je neskutečný. Ani nevím, jestli k tomu mám ještě něco psát, už se tady vyřádilo spousta čtenářů pode mnou. Ale ve zkratce.
I já se nechal zlákat vidinou knihy, co láme rekordy, ale... Někdo LŽE! Fifty Shades of Grey se tváří jako kontroverzní román, nejde ovšem o nic jiného než prachsprostou červenou knihovnu, no vážně. Postavy jsou ploché, jak Země za starého vnímání světa a hlavní postava je natolik tupá, že ji snad nikdo nemůže mít rád. Celou dobu nám dává možnost nahlédnout jí do hlavy (a že je o co stát), kde pořád komunikuje se svou vnitřní bohyní (ta často dělá přemety, nebo se chová jak malé dítě) a podvědomím (v textu poznáte kurzívou). Jak originální.
Celá kniha má navíc velmi slabý sloh, takže i celková literární úroveň je hrůzná. Donekonečna omílané stejné věty. Ana musela mít asi do krve rozkousaný ret, když ji na to během celého románu Christian nejméně 100x upozorňuje; dále o šedosti jeho očí čteme zpravidla na každé desáté stránce, stejně jako vzájemné ujišťování, co všechno je pro ně poprvé.
No a o příběhu, tak to už by bylo lepší snad vůbec nemluvit. O BDSM se nedozvíte nic (jak byste nejspíš čekali), jenom snad to, že se běžnému sexu říká vanilka - autorka s potěšením tuto informaci hojně zmiňuje. A to je vše...
Jinak takové to sci-fi, jako nejkrásnější, nejbohatší muž, který je navíc štědře obdařen, poté co Anu odpaní, jí přivodí hned několik orgasmů (jasně :D). Při konci knihy z ní vytáhne tampón, načež Ana vzrušeně prohlásí "Svatá matko boží!" Stačí vám to takto?
Netrestejte, prosím, nikoho tím, že mu tuto knihu doporučíte, nebo nedejbože dáte jako dárek. Není to nic jiného, než záměrně na 600 stran nafouklá bublina o ničem, pořád se tam jen přemýšlí, rozplývá, dojímá, rozjímá, odtušuje, atd. do ztracena
Ale! jednu věc jsem se dozvěděl, autorka totiž označila Toxic od Britney Spears jako "rytmickou techno hudbu". =D Hotovo dvacet..
Poslední věc. Po tom pekle, co jsem prožíval při čtení, jsem se na konci dozvěděl, že to je konec prvního dílu a čeká nás ještě minimálně jednou tolik stránek jako rozuzlení. Juj. ANI ZA ZLATÝ PRASE bych si nepřečetl víc.
Trhni si Jamesová, a užij si ty peníze, všechnys nás pěkně napálila, nebo mě teda určitě...
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Tak jsem po dlouhé době zas jednou narazil na velice dobrou knihu, která se současně stává jednou z mých oblíbených. Kdyby radši svět obletěla takováto kniha než nějakých 50 odstínů šedi... Nejskvělejší na ní asi je, jak v první půlce napadá obecnou lhostejnost a intoleranci. Nedejte se odradit vcelku odpudivým přebalem, žádná červená knihovna se tady nekoná.
Dívka, která kopla do vosího hnízda
Stieg Larsson
Za mě dobré zakončení, dávám za 5*****, stejně jako u prvního dílu. Ano, popis vývoje u bezpečnostní policie, byl i pro mě dlouhý, a ano, nadužívané slovo žabka, mě fakt sralo.
Ale umím se od toho oprostit a nepsat sem takový cancy
Sněhulák
Jo Nesbø
No, nejsem vůbec fanda detektivek - a super!
Ten týpek ví, jak to prodat - zvraty, detaily. Sněhulák mě jinak zasáhnul názorem, že 15-20% (možná jen tam) dětí má jiného otce, než se většina lidí kolem něj domnívá. A jak mantru to opakujem pořád dokola.
Yuck!
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Hodnotit Werthera dnešní optikou není jednoduchá věc. Ale vidím, že někteří se toho opět zhostili s grácií jim vlastní. Chápu, že toto dílo dnes vskutku není pro každého (ani mě nezaujalo na 100%), ale napálit Goethemu hodnocení Odpad! apod. mi přijde podobné jako skákat na Mozartově hrobě (ano, vím, že byl hromadný) s Kanye Westem ve sluchátkách, a řvát, proč jen byl tak sentimentální, když se teď o něm musím učit :)
A těm, co vyčítají Wertherovi stále dokola sebelítost a ukňouranost nezbývá než poblahopřát k jejich vnitřní nezlomitelnosti! ;) Rád bych to měl jako vy, přátelé!
Evžen Oněgin / Евгений Онегин
Alexandr Sergejevič Puškin
"Ó lidé! jak jste po Evě
náchylní k pokušení, slabí:
co máte, to vás netěší,
a had čím dál tím lstivější
vás k tajemnému stromu vábí,
ráj zdá se vám dost žádoucí
jen v zakázaném ovoci."
- Jak přesné, včera i nyní.
Průmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válka
Alexandra Alvarová
Asi jedna z nejdůležitějších knih pro vaše prarodiče případně ovlivnitelnou generaci x+. Není to psáno žádnou vědeckou terminologií, ale lidsky. Za důležitost takového díla dávám plnou palbu. Někdy je to dost smutné čtení, ale optimismu je věnována poslední kapitola :)
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Sám jsem psal závěrečnou práci na téma "vysídlení" Němců (vyhnání ani odsun nejsou přesné výrazy, rád používám termín "vysídlení" Adriana Portmanna, kterého považuji spolu s Tomášem Staňkem za největší kapacity pro danou problematiku), proto jsem byl zvědavý, jak autorka téma uchopí. No, uchopila ho s jasně vyhraněným názorem, jenom přesně z opačné strany spektra (Hubert Šenk to vážně nezachrání). Škoda. Mizí tím polemika a nastupuje fáze předchystání názorů. I když to naštěstí není vůbec tak zlé.
"Divoký odsun" byl zlo nad zla, ale byl vskutku nějakým způsobem vyhnutelný? Češi rádi odpoví: "A co Lidice..." A jsme opět ve slepé uličce. Já vám nevím, tohle bych si nikdy netroufal posuzovat. Nu ale k samotnému dílu a tomu, co mě nějakým způsobem oslovilo. Vyhnání Gerty Snirch chce rozhodně šokovat. O tom není potřeba vést diskuse, první, řekněme třetina knihy, je solidní koncentrace hnusu. Je to jasný záměr, jak si čtenáře navést, kam je třeba. Pochopitelně. Jsem rád, že do toho tématu někdo šlápnul, ale ta jednostrannost mě lehce zlobí. Jenže chápeme se... s více úhly pohledu by to zase nemělo ten kýžený efekt. Za první půlku jsem chtěl ohodnotit 3***, druhá půlka však byla lepší, tam už se dostáváme i k marasmu socialismu s lidskou tváří, a to je dnes důležité pomalu ještě víc.
Ale jednu věc si neodpustím. Beneš mi připadá jako tragická figurka českých dějin (zrovna tak jako Hácha). A co dělal po válce je VELMI rozporuplné. Autorka nechá svoji hlavní postavu promluvit (myslet), že Beneš je "tupec", protože to s Mnichovem "prosral a odjel si sám do exilu". To chápu jako velmi zkreslené vnímání. Takové Gerta samozřejmě mít může, ale když s ní celou dobu soucítíme a ona pak pronáší
historické soudy, je čtenář zpracováván zrovna tak, jako ono těsto, které hněte dle autorčiných slov Beneš z tehdejších Čechů. Já bych si možnou genocidu národa na triko taky vzít nechtěl. Čili "předválečného" Beneše nemůžu takto kategoricky historicky ohodnotit. S tím poválečným už je to jinak. Dejme 4**** ale,... ;-)
Proměna
Franz Kafka
"...přijde mi to jako strašná blbost... Napsaný je to dobře, ale nepochopila jsem, proč že se vlastně proměnil v brouka?"
Tento komentář mě teda silně uzemnil :D Chápu, všichni se chceme a potřebujeme vyjádřit i když o věci kolikrát víme kulový (včetně mě), ale tohle je teda extra materiál :) Absurdní/groteskní/whatever povídku byste chtěli chápat? Přijde vám to jako "strašná blbost"?
Já Kafkárny naprosto miluju, a i když mi nic neříkají knihy jako Eragon apod, asi bych po přečtení na profily těchhle knížek nelez s tím, že mi to přijde jako blbost a svým ignorantstvím tam tituly (stejně jako sebe) shazoval. I když bych mohl.
Ale můj názor. Každý ať si napíše svůj, jasně, jen mi tam zkrátka někdy chybí lepší vyargumentování, než "dostala jsem knihu k Vánocům a moc se mi nelíbila, protože jsem ji četla ve špatném rozpoložení, když jsem byla nemocná..."
Norské dřevo
Haruki Murakami
Do Norského dřeva jsem šel s očekáváním, že půjde o pěti nebo minimálně 4hvězdičkovou záležitost. Kult. Hajp jak prase.
No tak jsem se zase zklamal, po celou dobu jsem to chtěl nechat na 3***. Ale prostě ne. Mně to přijde jako neuvěřitelný kýč. Kýč a ještě jednou kýč. Absolutně nevěřím té formě, kterou Murakami píše. Bez hloubky, jednoduché věty o jednom přísudku a hned tečka. To není gradace to je lenost. Popisné pasáže téměř neexistují a když už tak. "Šel jsem do kavárny, dal jsem si omeletu s nakládanou zeleninou. Vypil jsem kávu a odešel jsem." Mě to ku*va nebaví. Už u Kafky na pobřeží jsem si říkal: Jo tak asi je to dobrý, já tomu třeba nerozumím, ale nějak mě to nebere. Norské dřevo je však za mě ještě o víc jak jedno poznání horší, a to jsem čekal, že bude právě lepší.
"Život je něco jako taková veliká krabice sušenek - nejdřív sníš ty lepší, ale pak musíš sníst i ty horší. -- Aha, filozofie." No tak tomu říkám dialog.
Při tom všem mi ještě opravdu vadily ty zbytečně obscénní, nechutné jakože soft porn pasáže, nebo co to do pí*či mělo být.
"Nelam si s tím hlavu a stříkej.", "Toho tvýho semena ale je", "Koukej pořádně jíst a vyrobit spoustu spermií". WTF?
No tak tímhle to posílám na 2** a čus.
Příště už tímto čas ztrácet nebudu a ponechávám těm, co v tom cítí hloubku a prásknou tomu za 5 :)
Každému, co jeho jest.
Zámek
Franz Kafka
Je krása dnešního světa, že ke všemu se může vyjádřit kdekdo, a i obecní blb může vyjádřit názor na globální politiku, ve které se ovšem, při svém rozhledu, nemá šanci orientovat.
Hodnoťme absurdní román odpadem!, jelikož nám nedává smysl.
For christ's sake, kill yoursel fuc*ing a@@holes
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
No, takže já bych k tomu tedy taky ztratil pár slov.
Sinuhet je dílo tak velké, a to nejen rozsahem, že chápu, že ho pojmout, nezvládne každý. A to není nic špatného, někdo prostě do této knihy intelektem nedozraje nikdy. Zdravím tímto všechny ty, kteří Egypťanovi dali méně než 2 ** Jste úžasní a mám vás rád, vždycky tady takoví totiž musí být. Jinak by to byla asi nuda. Nejlepší je, když nějaká taková napíše, že se jí kniha třeba nelíbí, a je to nejspíš tím, že je "jiná" Do toho lze krásně schovat to, že prostě někteří čtenáři mohou vyhledávat spíš jednodušší knihy, třeba plné přímé řeči, a o jejich jednoduchosti nebo dejme tomu literární nevyzrálosti bych si osobně samozřejmě polemiku vést nedovolil. Prostě to, ku*va, schovejme do toho příjemného kabátku, že jsme "jiní", a pak můžeme pohodlně shodit jakékoliv veledílo. A ještě nás navíc hřeje to, že vlastně na tom nejsme tak špatně, protože... :)
Super názorje taky od kolegyně: "...i když je vzdělanej ve svým oboru, jinak je tak blbej, že byste mu dali tečku. A s takovýmhle "hrdinou" vydržet tolik stran byl fakt očistec. Prvních 200 stránek jsem si ještě říkala, že to bude v pohodě, že to má jen pomalejší rozjezd, že Sinuhetovi třeba v tý hlavě něco přecvakne a nebude tak na pěst. Ale ne. Celou knížku debil a blbý kecy."
No... tak tady to asi nestojí za víc než postesknutí nad tím, že je, jak já dycky říkám, hrozně super, že se dnes ke všemu můžou vyjadřovat všichni (včetně mě :D) Pak to taky v některých případech tak vypadá :) A to vůbec nemusíme mluvit o literatuře.
A teď k samotnému Sinuhetovi. Já jej vnímám jako malou knihu o velkém životě anebo Velkou knihu o malém životě :) Ani slovy neumím popsat, jak se mnou, především závěrečné, pasáže vnitřně rezonovaly. Jak někde řekl sám Waltari, "..psal jsem o vlastní době v historickém převlečení". Víme. Teda doufám.
Na to, že to bylo místy hodně naturální a depresivní, tak se přiznám, že občas jsem se u toho i pozasmál.
"Musíš nalézt jinou ženu, jež vypudí první z tvého srdce.....Nechápu však, co tě odděluje od té, po níž toužíš. I když je vdaná, žádná zeď není dosti vysoká, aby zastavila lásku, a lest ženy, jež touží po některém muži, překonává všecky překážky. Věrnost ženy je jako vítr. Zůstává stejnou, jen mění směr. A ctnost ženy je jako vosk, taje, když se zahřívá. A neutrpí hanby ten, jenž klame, ale ten jenž je klamán. A tak tomu vždy bylo a tak tomu vždy bude." =)
Doporučuju podcast Českého rozhlasu o překladatelce Martě Hellmutové. Ten příběh o tom, jak překlad vznikal, je neméně napínavý a fakt zajímavý. Je tam dost samozřejmě i o díle samotném. A možná by tady pak někteří nepsali takový bohapustý sra*ky.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Jaroslav Hašek
Musím říct, že dočíst Švejka mě místy stálo úsilí, někde uprostřed je taková nezáživnější pasáž. Ale nakonec se člověk se všemi postavami sžije a je to fajn. Ke konci už jsem se i smál. Feldkurát Katz a Nadporučík Lukáš jsou největší sympoši. Plukovník Dub je svojí pitomostí zase fakt směšnej. Hašek to české švejkovství vykreslil náramně. Dnes by někdo řekl, že Švejk trolí :D
Vzhledem k tomu, že se kromě Kafky a Kundery jedná o našeho jediného dalšího autora / dílo světově známého formátu (ano, ani Čapek to není, bohužel) dávám velkopansky 5***** I když bych jinak normálně dal asi 4 :)
Tulák po hvězdách
Jack London
Říká se, že Star Rover je klasika. No, ok. Líbí se mi, jak o duši J. L. přemýšlí a celé to krásně popisuje v příběhu, jenž se neutápí v dlouhých popisech, ale jde tvrdě po ději.
Zase jsem jednou rozšířil řadu svých Oblíbených.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
I když jsem dal jen za 4, v rámci detektivky jde samozřejmě o pětihvězdičkovou záležitost. Mrzí mě jedna věc, že jsem viděl dříve divadelní zpracování. Přesto ale osnova díla je impozantně promyšlená.
Souostroví Gulag - 1. díl
Alexandr Isajevič Solženicyn
Souostroví Gulag je pro mě jedna z nejucelenějších obžalob leninsko-stalinského sovětského Ruska. Taková koncentrace hnusu a bezpráví se v civilizovaném? státě nevidí. Povinně by si to měli přečíst všichni nekritičtí obdivovatelé současného proputinovského Ruska (zdravice Aeronetu a dalším), aby jim bylo jasno, z jakých kořenů roste, na jakých základech stojí. I když se obávám, že by pravděpodobně Solženicyna označili za západního agenta a Souostroví Gulag za imperialistickou provokaci. Takové už pak touto tlustou knihou vzít jenom po hlavě a dále ignorovat.
Já jsem po přečtení nechápal, jak je možné, že v tom Rusku vůbec někdo ještě žije, tyto čistky a cílená likvidace opozice si pravděpodobně nezavdají s ničím v historii moderních dějin. Střelba do vlastních řad je pro mě nepochopitelná a Stalda je prostě jednou pro vždy světový grázl numero uno. Pochybuju, že ho někdo ještě můžeme překonat ;) Co se vytýká Hitlerovi, tento pán překonal několikanásobně.
Nemá smysl, cokoliv tu citovat, je to zkrátka to nejnejnejhorší, co si jen umíte představit a dost možná, že spíš neumíte. Nepřekonatelné. To se prostě musí přečíst. Dřív než bude Souostroví Gulag znovu na indexu :)
