nevermore3 komentáře u knih
(SPOILER) Tady to jsou spíše slabší 4, nebo silnější 3***, ale vzhledem k tomu, jak jsem hodnotil jiné GB, dávám 3. Přízraky strachu mají velký potenciál. Elfové, přechody do snového světa a zpět, možnost pracovat se sněním. Objevuje se nová veličina Moc.
Nicméně ta kniha působí nedotaženým dojmem. Text je jak kdyby neucelený a často velmi zmatený, někde na zahraničních fórech jsem četl, že se někdy člověk znova podívá, jestli vůbec otočil na správný odkaz. Netuším nakolik je to překladem M. Kučery a nakolik je to originálem, ale všimnete si toho. Občas čtete a vrátíte se v textu kus zpět, protože prostě je to jakési zvláštní. Ale lépe to vysvětlit neumím.
Enemies jsou vcelku snesitelní (tuším, že nejvyšší UB 10 má Ištran a Morfeus) a relativně slabí v porovnání s jinými knihami.
V knize ovládáte 6 kouzel, co z toho většinu z nich ani nepoužijete nebo maximálně jednou. Ve správné route je nepoužijete vůbec, ani jednou.
Mám-li to shrnout - ty možnosti, co příběh a forma nabízely, se daly využít lépe. Ničím si to dílko pamatovat asi nebudu.
(SPOILER) Po dočtení Strašlivého Netvora musím říct, že se jedná o mého osobního favorita. Všechny GB, které jsem četl doposud nebyly lepší než tento titul. Sestřelil u mě i Najdi S.M.R.T, což byl do této chvíle TOP 1. Jackson je prostě frajer a Gamebooky uměl. Mají logiku, vnitřní vyváženost, dostatečnou obtížnost a skvělou strukturu systému hry i příběhu.
Tady luštíte opravdovou šifru, bez které se nedostanete dál, a také dost často musíte najít konkrétní předmět, který napoví nějaké číslo, bez kterého s dál nedostanete. Takže cheatování tady není tak easy.
Pobavily mě možnosti typu - zkus své štěstí. Máš smůlu? -- Spadl jsi do splaškovité řeky a utopil ses tvá smrt nebyla příjemná. Máš štěstí? -- Švihnul ses při pádu o skalní výčnělek do hlavy, což tě okamžitě zabilo. Osud ti byl nakloněn :)
Super taky bylo že při dvou stejných číslech na kostkách jste dávali Autokill :) Taky jeden z nejdelších úvodů, dokonce člověk cca 15-20 minut četl :) Je to super a jasných 5, oproti předchozím Maskám zmaru, super díl. Jacksonův Majstrštyk, myslím, že další díly už šly jen dolů.
(SPOILER) Tady se ovšem vyjádřit musím. Přestože většina nepřátel má snesitelnou obtížnost a jejich UB umí být pestré (a ne jen UB 10+), kniha je na dohrátí strašná. I při znalosti správné trasy, se mi nějakým zázrakem povedlo čistě projít na 4. pokus. Ale to vůbec nic nevypovídá. Stejně tak jsem to mohl projít na pokus 60. Na dvou místech se dostanete do bodu, že hodíte kostkou a pokud padne 3 nebo 4 okamžitá smrt a na dalším místě, hodíte dvěma a MUSÍ vám padnout součet 2 nebo 3 anebo 11 či 12. Bez tohoto nedostanete klíčový artefakt a nemůžete vyhrát. Tak šíleně náhodné hody kostkou, jak se popisuje výše, to není o obtížnosti, to je debi*ita autora, který by měl líp chápat teorii pravděpodobnosti a neznechucovat zbytečně své čtenáře. Poněvadž nebýt tohoto, tak super příběh, snesitelní enemies, zajímavé nápady (hra s tygrem, Černá srdce, plot twist a zrada v příběhu), nádherné kresby. Ten gameplay to ale poslal do řitě. Je mi líto, 3 z 5.
Super - nelineární gamebook se třemi možnými úspěšnými zakončeními. Jinak kniha velmi odpouští, takže je možné projít i s opravdu nízkými hodnotami. Nápad robotů, kteří leží někde odložení a vy je můžete používat nebo nechat být se mi fakt líbil. Můj favorit byl Had VII. Ale jít i se stavebním strojem byla sranda. V knize je cca 7 měst, která je potřeba navštívit a v každém něco posbírat. Za mě se Steve Jackson zase jednou předvedl.
(SPOILER) Včera jsem dohrál a musím říct, že ze Zápasu mistrů nemám kdovíjak úžasný pocit. Ba naopak, je to klasická Livingstonovina, kde bez UB 12 prakticky nemáte naději dokončit, a navíc v jeden moment ( u Sirény), musíte hodit kostkou, kdy v případě nízkého hodu v podstatě automaticky končíte (podobně je to třeba v Maskách zmaru nebo Armádách smrti). Příběh je zajímavý a mohla to být zábava, mně se povedlo i při znalosti správné trasy, dát až na 5. pokus a zábavnost knihy tím notně poklesla. Tím spíš, že jde o lineární příběh, stejně jako třeba Jeskyně sněžné Čarodějnice, takže možných odboček/více routes (nedejbože správných) v knize není mnoho. Ke konci už to bylo děsně těžkopádné a za mě říkám, že oproti Labyrintu smrti, kterej byl fajn, je Zápas mistrů, jako druhý díl podstatně slabší. Já už bych to znova nehrál ani náhodou.
Pro Brňáky budou mít melancholické procházky ještě o to větší kouzlo. Dornych, Petrov, Obřany, Svitavy, Svratka, Pisarky, Pekařská ulice atd :)
(SPOILER) Po dohrání Talismanu smrti, musím říct, že okamžitě atakoval příčky mých nejoblíbenějších gamebooků. Nenapsal ho ale ani Jackson ani Livingstone, jak by mohlo vypadat, nýbrž Jamie Thomson a Mark Smith.
Jde o trošku jinou formu, dokonce když vás sundají v druhé půlce knihy, nemusíte se vracet až na začátek, ale hodí vás to na záchytný bod.
Spousta dobrých nápadů - spolčení se se zloději, chrám smrti místního kultu, náboženská řády a knihovna, hřbitov s Ghůlem a fakt atmosférou. Kouzelník a zloděj Tučev s Kasandrou. Postranní uličky kdy každá skýtá jiný typ přízraků, nebo (ale při správné cestě byste se tam neměli dostat) pravěká část s Triceratopsem, pterodaktylem a tyranosaurem. Také zde potkáte spoustu sympatických postav. Je to fakt gamebook natřískanej dobrými nápady. Za mě 5***** jen to hvízdne. A nemusíte mít ani trapně UB 12 abyste byli schopni dohrát. Já dohrál s 11 a nejspíš i 10 by šlo.
Za mě dost slabý Gamebook, fakt asi jen pro děcka, když je za každou cenu chcete přinutit něco přečíst. Tady ten příběh je dost blbej, a ani mě to nebavilo, ale já nejsem cílovka tak, co já vím - radši jsem dal to lepší hodnocení, chtěl jsem dát původně 2. No.. jste příšera a ze všech 13 možných ukončení jen jedna vede, že se proměníte zpět. Některý jsou fakt ujetý, a tuším dva konce jsou, že vás sejmou :D
Prostě pro děti, znáte to.
Pro středoškoláky by dnes měla být povinnost a spíš si myslím, že knihu budou stejně číst převážně ti, co ji de facto nepotřebují.
Další z velmi potřebných knížek pro dnešní dobu. Ne možná tak populárně naučná jako Průmysl lži od Alvarové, ale o to více řekl bych naléhavá.
Laicky řečeno, je to dost v pohodě čtení i když se nejedná o nejlepší titul na světě. Mně tam chyběl větší akcent na detail... Celé se to vlastně odehrává na několika málo místech a v krátkém časovém úseku
Hra mě velmi překvapila, tím jak v podstatě může být jednoduché ženu svést až do konce. A že jsem zpravidla na takovéto věci nevěřící Tomáš, nemám pocit, že by autor při líčení přeháněl. Často jsem se i zasmál a za závěr to u mě Hra vytáhla na 80%. Překvapuje mě, že se ke knize ženy nestaví odmítavěji, že je ve své podstatě skoro až neuráží. Holky, která toto budete číst, a budete mít přečteno, dejte mi krátkou zprávou vědět, co si o tom myslíte. Docela mě to zajímá :)
(SPOILER) Vůbec si nedělejte iluze, že vyhrajete s UB menším než 11 (a ani s ním to není úplně jisté). Sám jsem zkoušel s 10 a shořel jsem jak papír (na správné cestě) , o štěstí ani nemluvě. Upíra musíte sundat 2x a před ním i po něm jsou další extrémní překvápka. Je to tu fakt hodně o štěstí a "zmapovanost" nepomůže. Navíc většina protivníků má aditivní zásah, takže i když boj. kolo vyhrajete, ztratíte STAMINU stejně. Upírova hrobka Vás prostě nesnáší od té doby, co ji vemete do ruky.
No nakonec jsem to sice dal, ale opravdu, nikdy jsem nenarazil na nic složitějšího k dohrání. Zároveň ale musím říct, že nápady a příběhem je snad nejlepší. Fantasy, který moc nemusím, tady není a celkově se jedná spíš o horor. Sušenky s krvavou náplní, oživlá tygří kůže, kusy těl a plačící hlava v láku, nákazy, který můžete chytnout, Fausta rozežranýho najdete, to vše jsou jen některými z mnoha super nápadů. Pracuje se tu navíc s novou veličinou VÍRA, hlavní padouch se jmenuje Reiner Heydrich :) a jeho sestra je zase adaptace na Alžbětu Báthory. Zkrátka moc fajn věc :)
Kontradiktorní komentáře nechme stranou. Wolker mě ve svojí Těžké hodině nepřesvědčil v takové míře, jak v Hostovi. "Mlád, 24 let" a přesto takový lyrik. Titulní báseň mám rád, stejně tak Věci. Díky Jiří.
Holan bude pro většinu lidí obtížně uchopitelný. Nicméně nebojme se toho a duchovně povyrosťmež! :)
Líbí se mi název edice, které této básni přesně odpovídá, tedy: "malá, ale silná káva".
Wolker je fakt jediný básník 20. století, u kterého mi ta sociální tematika v poezii nevadí. A vy topiči elektrárenští, přiložte do kotle!
Torzo naděje je opravdu brilantní. Halas roku 1938 bije na poplach a dodává odvahu proti nacismu svým jedinečným způsobem.
"Malověrní, čas kostižerný!"
Chápu, že Halasovu básnickou velikost svým daným intelektem nemůže pobrat každý. A právě proto jsem přesvědčen o tom, že by tato sbírka měla být případně vyjmuta z povinné četby, aby se k ní dostali jen ti, co do věci dozráli a netrápili se s ní ostatní, které to nezajímá. Byť plní Torzo naděje dnes spíše funkci pramennou, já jsem za ní rád.
Tohle je v podstatě zaprášená práce, navíc dost náročná četba a přemýšlím, kdo dnes ještě po takovémto díle sáhne (vyjma vš studentů českého jazyka a literatury), takovému člověku patří mé uznání. Je to škoda, spoustu zajímavých myšlenek, a to včetně těch s kterými nesouhlasím :)
Zajímavé, neříkám, že všemu bezmezně věřím, ale jako názor opravdu nevšední. Toto dílo působí jednu věc, která spoustě čtenářů nebude po chuti. Zkrátka, dává odpovědnost za Vaše zdraví jen a pouze Vám. Už nejste kolečko v soukolí, ani nejste zmítaní od zdi ke zdi nepřízní "osudu", oběť okolností, nic z toho. Vlastně je to v podstatě surové čtení.
(SPOILER) Citadela je precizně propracovaná, různé cesty ale v hermeticky uzavřené časové době, to mi zaimponovalo.
Kolega se asi nedostal přes Gándžís, jsou jen 2 řešení jak přes ně, buď amulet (ale pak je obtíž s hydrou, když člověk nemá rouno - kvůli tomu, že Direovu nabíječku neobšťastníte hřebenem) anebo po nich mrsknout léčivou mast (u ohňa na dvorku).
Je tu legrační herna, kuchyň s opečeným trpaslíkem, nemrtvá pradlena, Skauti (ha), ale hlavně sympatickej záporák, jenž vypadá, jak mladý Hulk Hogan.
No prostě, příznivci gamebooků, zkuste to. Dá se projít s jakýmkoliv UB, když znáte cestu.