Nezletilci komentáře u knih

Hodnocení Nezletilé kritičky Mariky (15 let): "Tenhle román pro náctileté holky by mohl být zajímavý, kdyby to nebyla romance. Kniha vypráví o dívce, která právě odmaturovala a zároveň ji při autonehodě zemřela nejlepší kamarádka, s níž plánovala vkročit do dospělosti. Krátce po smrti Jenny obdrží Amelie 101. výtisk speciální edice fantasy románu od jejich oblíbeného spisovatele. Amelia musí odhalit pozadí knihy - především jak souvisí s Jennou i kdo jí poslal tento zvláštní výtisk Kroniky Ormanu, bestselleru záhadného mladíka, kterého se přece mělo vytisknout jen 100 kusů. Amelia se vydává po stopách odesílatele, které ji zavedou do Michiganu a místního malého knihkupectví, kde potká samotného autora a samozřejmě se do něj zamiluje.
Příběh je psaný v ich-formě a vyprávěný hlavní postavou – 19letou Amelií. Tím, že je Amelia velká čtenářka, je sama schopná vyprávět velmi bohatě a umělecky, což se mi líbilo.
Kdyby byl příběh zůstal u pátrací a přátelské dějové linky, udělala by autorka lépe – romancí se asi chtěla přiblížit dívčímu publiku, ale spíš tím vyprávění zkazila. Zápletka s láskou tam totiž vůbec nemusela být. Naopak hezky zachyceno je hluboké přátelství mezi Jennou a Amelií, což se mi moc líbilo. Jenna má zajímavý charakter a je skvělá v tom, že vždycky myslela na obě holky a ne jen na sebe.

03.03.2022

Takto knihu vidí Nezletilá kritička Milada (6 let): "Knížka má na každé stránce jiný příběh. Nebo to ani není příběh, ale jednotliví lidé, postavy, popisují, kdo jsou, co dělají nebo jak se cítí. Poznáváme je skrze jejich povolání, zájmy, rodiny, ale hlavně skrze naše srdce.Knížka může být pro děti užitečná, aby poznaly různá povolání, ale taky aby se naučily rozumět lidem, kteří jsou jiní než ony. Knihu ilustrovala Nikola Logosová. Obrázky byly hodně pestře barevné, což se mi líbilo.

2 03.03.2022

Úryvek z recenze Nezletilé kritičky Anny (16 let):
"Hlavní postavou románu Poupátka Hany D. Lehečkové je jedenáctiletá Františka, celý její svět se točí kolem školního dramaťáku, kam chodí se svou nejlepší kamarádkou Magdou. Františka má rodiče vysokoškoláky, ona a její bratr, ale nejsou nijak inteligentnější než jejich okolí, a s rodiči, jejichž manželství je v krizi, moc nevycházejí. Františka si nejvíc ze všeho přeje být herečkou a je ochotna tomu obětovat mnoho. Mirek, jejich učitel dramatické výchovy, ale není v pořádku a manipuluje s dětmi. Nejčastěji jim říká, že se „tomu“ musejí oddat, což znamená, že se musejí oddat jemu, a to ve všech směrech... Chvílemi byl tento příběh nechutný, až mrazilo. Mám z něj hlavně smíšené pocity, a tak Vám nemohu říct, zda se mi to líbilo či ne. Knížky čtu, abych utekla od reality, ale při tomto románu jsem jen víc a víc cítila, jako by se to skutečně stalo. Nejspíš je to tím, že se jedná z části o autobiografii. Doporučuji si knihu přečíst, obohatí vás a donutí nad některými věcmi přemýšlet z jiné perspektivy.

1 25.02.2022

Nezletilá kritička Máša (9 let) knihu hodnotí takto:
"Bába Bedla je napůl houba a napůl žena, vždy se probudí do času, kdy nějaké dítě potřebuje pomoci. Tentokrát se probudila na konci druhé světové války v pohraničí, aby pomohla českému klukovi, německé Židovce, německé holčičce a ruskému vojákovi. Nejprve je naučila, jak přežít v lese a rozeznat houby. Tato knížka ukazuje, jak to bylo v pohraničí nebezpečné, každému tam šlo o život a musel se schovávat. A nebezpečí trvalo i po válce, to jsem nevěděla. Knížka má krásné ilustrace a doporučila bych ji každému, kdo má rád historii.

2 14.02.2022

(SPOILER) Nezletilé kritičky a sestry Dora (11 let) a Marta (6 let) knihu četly takto: „Za tělocvičnou na našem školním dvoře je veliká jáma. Říkáme jí Ďolík.“ Takhle začíná švédská obrázková kniha o místě, kam si chodí děti o každé přestávce hrát. V Ďolíku je spousta pařezů, obrovských kamenů, jam a svahů. Místa a zábavy je tam dost pro všechny. Jenže učitelům se to nelíbí a říkají, že se tam někdo zraní. Děti si mají hrát na hřišti! Jednou si Vilma přišlápne cestou do Ďolíku tkaničku a spadne ze schodů. Teče jí krev z nosu. Od té chvíle do Ďolíku děti nesmějí. Tak chodí pouze na Okraj, tam to taky ujde. Jenže učitelé nedají pokoj, a když děti přijdou do školy v pondělí, je z Ďolíku a Okraje jen rovná betonová placka. Všichni jsou smutní, až na učitele! Za chvíli se však karty obrátí, protože děti objeví hromadu, na které je navezeno všechno z Ďolíku a Okraje. Začnou jí říkat Vršek. Děti tvrdí, že je dokonce mnohem lepší než Ďolík a Okraj dohromady a zase si chodí hrát jedině tam.
Knížka nás moc bavila a dost jsme se u ní nasmály. Moje malá sestra Marta si hned vzpomněla, jak si ve školce hrály s holkama venku nejradši v koutě za domečkem, kde to bylo úzké a nikdo je nerušil a bylo to tam jen jejich. Bavily ji vtipné ilustrace a ulevilo se jí, že se dětem na konci splnilo přání mít své vlastní místo. Já měla pocit, jako by knihu psalo dítě. Vypráví ji jedna holčička ze školy, ale jen málo spisovatelů umí psát přesně tak, jako když mluví dítě. Já se v tom úplně cítím. Taky si ráda hraju přesně jako v této knize. Nedoporučuju ji jen kvůli nádhernému, stručnému a výstižnému textu, ale taky kvůli dobře odpozorovaným ilustracím. Naprosto perfektně vyjadřují, jak třeba děti otráveně sedí na houpačce nebo jakým způsobem se drápají na strom. Taky se mi líbilo, jak na dvou stránkách za sebou stojí děti úplně stejně. Jednou je vidíme zepředu, jednou zezadu. Myslím, že kniha je bezvadná.

6 02.02.2022

Náš nezletilý kritik Šimon (13 let) to vidí takhle: "Přeřekadla jsou komiksovým průvodcem klasickými rčeními a příslovími. Na každé stránce je vtipně ilustrován začátek jednoho přísloví s několika různými možnými konci. Který je ten správný? Kniha vyzkouší vaše znalosti a paměť a pomocí zábavných spojovaček s různými pointami vám ukáže, že přísloví existuje mnohem více, než si myslíte. Pokud si někde nejste jistí odpovědí, v závěru knihy najdete všechna přísloví a rčení napsaná správně, jak mají znít.
Někdy je ale nejlepší správné řešení pominout a užívat si vytváření vlastních konců příběhů, jako třeba: „Kdo jinému jámu kopá, má krátké nohy,“ nebo „Kdo nic nedělá, je matka moudrosti.“ Kniha je tenká, spíš je to jen sešit, který se vejde do kapsy, ale protože každá strana obsahuje čtyři konce, zábavu hned tak nevyčerpáte.
Dle mého názoru jsou Přeřekadla úžasnou knížkou na nudný čas, kdy se potřebujeme zabavit, jako třeba při cestě vlakem nebo autem. Největší zábavu nad ní samozřejmě zažijete s kamarády. Prohlížení a luštění knížky společně může být opravdu záživné. Přeřekadla baví jak dospělé, tak děti, kterým rozšíří znalosti - což se může hodit třeba u přijímacích zkoušek, kde se doplňování přísloví často zákeřně objevuje.
Za pozornost určitě stojí jednoduchá a stylizovaná kresba komiksové kreslířky Štěpánky Jislové. Zpracováním se mi Přeřekadla líbí víc než třeba její větší práce jako komiks Bez vlasů."

2 31.01.2022

Podle naší nezletilé kritičky Julie (11 let) může tento komiks pomoci mnoha čtenářům:
"Od Rainy Telgemeierové mám všechny dětské komiksy a tenhle je rozhodně nejlepší. Knížka má i poučení pro ty, kteří mají nějaké trápení. Autorka radí, že když někoho něco trápí, má se svěřit a poradit se s někým v okolí nebo když má někdo z něčeho strach, tak nemá ztrácet hlavu a požádat někoho o pomoc nebo o radu. To co Raina prožívá by se mohlo dít nebo děje komukoli z nás. Je to knížka, která je vhodná jak pro kluky, tak pro holky. Knížka se mi velmi líbila. Doporučuji všem, kteří mají rádi buď komiksy, nebo se něčeho velmi bojí."

1 29.01.2022

Podle naší nezletilé kritičky Julie (12 let) jsou Malé ženy prostě úžasné:
"Malé ženy jsou úžasný román, který mám hrozně moc ráda a dokážu ho číst několikrát za sebou. Nikdy se mi neomrzí! Taky mám ráda film Malé ženy, který jsem už dvakrát viděla. Je to příběh, ve kterém není nic, co by se nemohlo stát ve skutečnosti, a to mu dodává krásu a smutek. Když jsem ho četla, prožívala jsem s postavami jejich osud, někdy radostný a někdy smutný, a občas jsem se o ně bála. Myslela jsem si, že když je někdo moc chudý, tak se nedokáže mít dobře, ale to se změnilo, když jsem si přečetla Malé ženy. Líbilo se mi, že hlavní postavy nejsou zlé, byly všechny sympatické, hodné a čestné. Tento příběh se odehrává koncem 19. století v Americe, kdy to ženy neměly jednoduché. Všechny čtyři se ale držely statečně. Jo se dokonce postavila osudu a stala se spisovatelkou. Byla velmi odvážná a cílevědomá. Rozhodně všem doporučuji zvláště holkám si tento román přečíst, je vážně úžasný."

1 29.01.2022

"Fakt dobrá kniha. Taková ze života. Že se to může v reálu stát. Dokonce mi trochu připomíná mě. Taky rád tancuju. A zajímají mě věci, které můžou někomu připadat divný," Max, 11 let.

2 22.01.2022

Parádní ilustrace, vtipný obsah. Naší nezletilé kritičce Miladě (6 let) se líbily nejrůznější slovní hříčky a nejvíc tato básnička:
"Pšouky si nestihnou udělat přátele,
do příštího pšouknutí žije pšouk nejdéle.
Salonní pšouk má však úžasnou šanci
seznámit se s jiným při rozverném tanci."
Doporučuje ji všem, kdo prdí.

4 22.01.2022