NGC6715 komentáře u knih

Na knize lze ocenit jistou snahu o vyvracení některých kapitalistických mýtů o socialismu. Kniha se ale často snaží být filozofická a příliš jí to nejde, což na mě působilo nudně.

05.09.2020

Hlavním tématem knihy jsou hry s nenulovým součtem (kladným). Kniha ukazuje na příkladech, že takové hry jsou v životě jednotlivce i v evoluci důležitější než hry s nulovým součtem a nakonec vyhrávají.

1 03.09.2020

Kniha je hlavně souborem úvah a příkladů na téma, proč nemáme více volného času, když máme čím dál vyšší prosperitu. Bylo to zajímavé, četlo se to celkem dobře, ale žádný podstatný závěr vyvozen nebyl.

Citát: „Námezdní práce byla přijatelná pouze tehdy, byl-li to první krok k ekonomické nezávislosti– byla brána jako přechodná. Dobrým příkladem je příklad Abrahama Lincolna – začínal jako dělník najatý na montování kolejnic; potom vystudoval práva a sám si vydělával na živobytí. „Trvají na tom, že jejich otroci se mají mnohem lépe než svobodní lidé na Severu,“ posmíval se Lincoln Jižanům, kteří hájili otrokářský systém. „Vůbec nic nepochopili! Myslí si, že Severští dělníci zůstanou dělníky navždy – taková třída však u nás neexistuje. Člověk, který loni pracoval pro někoho jiného, může letos pracovat pro sebe a příští rok si najme jiné, aby pracovali pro něj.“ --- (kolik procent lidí se takto osvobodit zvládne dnes?)

03.09.2020

Poněkud technický název knihy je trochu matoucí. Kniha o signálu a šumu (tak jak je vnímáme z technického pohledu) moc není. Je hlavně o odhadování výsledků v různých konkrétních případech – a většina z nich mě zde moc nezaujala. Z obecnějších soudů kniha například tvrdí, že experti se mýlí často, ale běžní lidí více. Častěji se mýlí experti, kteří jsou nejvíce zastoupeni v médiích a ti, kteří se snaží o nějakou převratnou předpověď. Radu nevěřit převratným předpovědím považuji za dvousečnou – převratné předpovědi se sice často mýlí, ale pokud vyjdou, jsou natolik důležité, že stejně stojí za to se jimi zabývat (navíc často nevyjdou jen díky tomu, že byly zveřejněny a lidé díky nim včas reagovali na riziko), nakonec si stejně musí člověk udělá názor sám – podobnými radami se při utváření názoru moc řídit nejde.

„Kapitalismus a internet, oba neuvěřitelně efektivní v šíření informací, přenášejí informace dobré stejně účinně, jako ty špatné.“

„Na straně poražených byli většinou ti experti, jejichž předpovědi byly nejčastěji citovány v médiích.“

1 03.09.2020

Jedná se o knihu hlavně politickou, která odráží svou dobu. Lze doporučit lidem, kteří studují tehdejší dobu a tehdejší politiku. Je zajímavá jako pohled soudobé kritiky marxismu z levicových řad. Z ekonomického hlediska mě moc nezaujala. Nebudu hodnotit a nebudu číst druhý díl.

Kniha mi nepřinesla nic nového. Je z institutu Václava Klause, a v podstatě propaguje názory tohoto politika, nebo se jedná o věci obecně známé. Pokud je zkorumpovaný manažer soukromé firmy, je to lump, který okrádá vlastníka firmy a brání mu budovat lepší kapitalistické zítřky. Pokud je zkorumpovaný člověk zaměstnancem státu, je stát neschopný a v podstatě je dobře, že byl oškubán a kormě toho i bez korupce stát všechny peníze utratí zbytečně. Kniha je spíše než návodem proti korupci propagací volného trhu. Vysoké tresty za korupci jsou podle knihy nebezpečné, protože některá korupce státu je vlastně užitečná. Protože je stíhání korupce obtížné, je to jen plýtvání prostředky. Lepší je vše zprivatizovat.

1 29.08.2020

Zajímavé úvahy o robotech a budoucnosti, od samořiditelných aut, po ovládnutí světa stroji. Život 1.0 je ten běžný biologický, jak ho známe, který se vyvíjí tak, že se pomocí evoluce přizpůsobuje prostředí. Život 2.0 je ten, kdy si život tvoří vlastní programy – tedy život, který tvoří vlastní kulturu, ten lidský. Život 3.0 je, když si život sám mění nejen svůj software, ale i hardware. Tedy ten robotický (kniha bohužel opomíjí možnost změn lidského hardwaru pomocí genetického inženýrství). Úvahy o tom, zda roboti mohou ovládat lidi pro jejich dobro nebo ne, jak může fungovat plně robotizovaná civilizace (včetně pár ekonomických úvah, které jsou spíše okrajové, autor se domnívá, že krátkodobě budou vznikat nová pracovní místa, ale z dlouhodobějšího pohledu většina pracovních míst zanikne). Kniha je na pomezí vědy, filozofie a sci-fi. Kromě umělé inteligence a jejích dopadů se kniha zabývá i dalšími tématy, jako je jaderná fúze, čtení myšlenek, nebo vědomí.

2 29.08.2020

Normálně podobné knihy nečtu. Ale při přečtení anotace a komentářů jsem zaváhal. Co když skutečně nějaké úrovně vědomí existují a autor odhalí něco zajímavého? A už jsem se nachytal. Naštěstí jsem měl knihu jen půjčenou a nekupoval jsem ji. Kromě obecných rad o tom, jak máte pěstovat a šlechtit svoji duši, které jsou v podobných knihách běžné a které tvoří nudnou většinu knihy, je zde i určitý přesah do biologie a kniha zahrnuje celou biologickou evoluci. „Energie vědomí působila na hmotu od Neprojeveného k Projevenému jako víra v Božství a z této interakce povstal život.“ Tuto větu chápu tak, že vědomí existovalo dříve než život. Bohužel, autor toto tvrzení nijak neodůvodnil. Dále: „První formy živočišného života byly velice primitivní a neměly vlastní zdroje energie. Přežití tudíž záviselo na získávání energie zvenčí. V rostlinné říši takovýto problém neexistoval, jelikož chlorofyl automaticky přeměňuje sluneční energii v chemické procesy, které jsou za potřebí.“ Zaprvé to chápu tak, že autor, který už snad není ona primitivní forma živočišného života, má nějaký záhadný vnitřní zdroj energie. U rostlin pak je vnitřním zdrojem Slunce, bohužel autor neuvádí, zda je to Slunce v kořenech, stonku, nebo květu, a jak se tam může vejít, když má průměr 1 392 020 km. Knihu jsem nečetl nijak zvlášť pečlivě, a tak je možné, že jsem autorovo bodování úrovní vědomí nepochopil. Ale i kdybych ho pochopil jinak, nevadí mi to, protože bych mu tak jako tak nevěřil, a to, co jsem postřehl při letmém projití knihy mě pobavilo natolik, že si za to kniha jednu hvězdičku zaslouží. Bakterie mají úroveň vědomí 1. K vrtění psím ocasem je potřeba úroveň 500, což je výjimka, protože pes má úroveň jen 245. Úroveň šimpanzů je 305 (což mi konečně vysvětlilo, proč šimpanzi nemohou vrtět psím ocasem, zapamatujte si to a zkuste to říct ve škole u zkoušky). Zhruba 80 procent lidstva nedosahuje úrovně 200 (a tito chudáci asi také nemohou vrtět psím ocasem), s výjimkou USA, kde této úrovně nedosahuje jen 50% obyvatel (nevím, zda je to pro obyvatele USA poklona, čemuž by odpovídal srovnání s ostatním světem, nebo urážka, čemuž by odpovídalo srovnání s šimpanzem – je však jen možné, že autor uprostřed knihy zapomněl, co psal na začátku). Rozum dostávají lidé na úrovni 400 (což pořád nestačí na psí ocas) a na úrovních 700–1000 jsou osvícení. Vzhledem k tomu, že 500 + 500 = 1000, je zajímavá otázka, zdy by osvícení lidé dokázali vrtět dvěma psími ocasy najednou. Navrhuji toto téma k hlubší diskuzi. Autor však spekuluje i o ještě vyšších hodnotách než 1000, a jen Bůh ví, kolik ocasů by pak lidé zvládli (pokud tedy osvícení lidé v Boha věří, na některých mísech v knize se ukazuje, že ne, na jiných jsou jako osvícení zahrnuti i hlavní postavy náboženství).

12 29.08.2020

Alespoň pro mě kniha téměř o ničem (naštěstí je krátká). Sem tam se nějaká myšlenka objeví, ale nic, o čem by mělo cenu psát jsem nenašel. Nevím, zda vtom někdo smysl vidí, nebo to jen lidé předstírají, aby vypadali inteligentně. Pokud tam ten smyls je, měl by se ho někdo pokusit vysvětlit více srozumitelně.
Citát (celé je to jedna věta):
„Zatímco však v Benjaminově eseji lze bez námahy zachytit obecnou orientaci kladného hodnocení technologické existence, když už je cíl kultovní a aurické hodnoty uměleckého díla chápan jako pozitivní šance na osvobození umění od pověry, odcizení a obecně od řetězců metafyziky, zdá se na druhou stranu, že Heidegger je přísným soudcem stavu moderní existence, také a především proto, že banalizace jazyka, ke které dochází ve společnosti všeobecné komunikace, ničí možnosti existence uměleckého díla jakožto díla, zplošťuje jej do nevýznamnosti.“

29.08.2020

Kniha se zaměřuje na americké dějiny ekonomiky (kolonialismus, vznik korporací, boje o peníze a moc). Občas je srovnává s Evropou nebo s Japonskem. Minulost je zde popsaná zajímavě a lze se z ní poučit (i když s mnoha závěry autora nesouhlasím).

29.08.2020

Dílo, které má dodnes co říci, i když mnoho myšlenek je už zastaralých a s mnoha nesouhlasím. Nejde o jednu knihu, ale o několik knih spojených. Rozpoznat, co je zastaralé a co použitelné je velmi problematické, vyžaduje to mnoho znalostí a bezpochyby může být v tomto ohledu vedeno mnoho sporů. Toto dílo je zbytečně rozsáhlé a rozvláčné (na dnešní dobu). Zvláště pasáže rozebírající soudobou a historickou politiku na konkrétních případech jsou velmi zdlouhavé. Troufám si tvrdit, že většina lidí, kteří se na dílo tohoto autora odvolávají, ho ve skutečnosti ani nečetla a znají ho spíše z mýtů a legend vytvořených těmi, kdo se považovali za následovníky jeho autora, ale ve skutečnosti jen udělali z velmi okleštěné části jeho díla dogma. A i ti, co ho četli, jsou těmito dogmaty ovlivněni, což je vidět i zde v komentářích na tvrzení, že toto dílo je vyvráceno teorií Johna Nashe (což Nash sám popírá). Dogmatici tvrdí, že to, že každý jedná ve svém zájmu vede k dobru všech. Toto tvrzení Nashova teorie vyvrací matematickými důkazy. Nic takového ale autor této knihy nikdy nikde netvrdil, a už vůbec ne v této knize. Tvrdil, že to, že lidé jednají hlavně ve svém zájmu MŮŽE vést k dobru všech. Za určitých okolností (a podmínky pro to jsou podle mě v moderním kapitalismu splněny čím dál hůře). A toto vyvráceno nebylo. Pokud vás zajímají ty podmínky, vychází z teorie sítí (základní zjednodušené informace v knize Pavučina sítí, ale chce to trouchu představivost, abyste ty informace dokázali správně přiřadit k tomu, co se píše v této knize). Mnoho věcí, které od knihy očekáváte, tam však skutečně jsou. Nicméně mnohem zajímavější jsou ty, o kterých se nemluví.
Pokud vezmeme v úvahu, v jaké době byla kniha psaná (v době, kdy Evropa předběhla Čínu), je zajímavé, jak je v knize úpadek Číny popisován: „Postavení řemeslníků je, je-li to vůbec možné, ještě horší. Místo aby jako v Evropě nečinně čekali ve svých dílnách, až za nimi přijdou zákazníci, pobíhají stále se svými nástroji po ulicích, nabízejí své služby a o práci jako by žebrali.“ Nepřipomíná vám to současný rozvoj reklamního průmyslu, například v souvislosti s tím, že většina farmaceutických společností utratí za marketing mnohem více, než za vývoj nových léků? Není to signál nedostatečné poptávky v ekonomice? Nebo další kritika Číny: „K uzavírání sňatků nejsou lidé v Číně podněcováni vyhlídkou, že se jim děti budou vyplácet“ – i to připomíná současnou Evropu.

A teď několik citátů, už bez kometnáře, vybírám opět to, co jde proti obecným představám o této knize (pokud to někomu bude připomínat Marxův Kapitál, je to zcela na místě):

„Tržní cena toho, kterého zboží může sice zůstat dlouho nad úrovní ceny přirozené, zřídka však může zůstat dlouho pod ní.“

„Za původního stavu společnosti, ještě, než si lidé začnou přivlastňovat půdu a hromadit kapitál, náleží celý produkt práce pracovníkovi. ….. Kdyby se byl tento stav udržel při tom vzestupu produktivní síly práce, k němuž vede dělba práce, byla by se mzda zvyšovala. ….. Jakmile se půda stane soukromým vlastnictvím, vyžaduje její majitel podíl téměř na všem, co na ní pracovník může vypěstovat nebo sklidit. Z produktu práce, jež se vynaloží na obdělávání půdy, strhne si tedy první část jeho renty. ….. Někdy se ovšem stává, že jeden samostatný pracovník má dost kapitálu,
aby si mohl koupit materiál pro práci i aby měl z čeho žít, než bude práce hotova. Je jak vlastníkem, tak dělníkem. …. Ale takové případy nejsou příliš časté a po celé Evropě připadá na jednoho samostatného pracovníka dvacet dělníků, kteří pracují pro zaměstnavatele.“

„Dělníci se rádi spolčují, aby si vymohli vyšší mzdy, zaměstnavatelé proto, aby mzdy snížili. Již předem lze ovšem snadno říci, která z oněch dvou stran má nutně za všech normálních okolností v tomto sporu výhodu a donutí druhou k tomu, aby přijala její podmínky. Poněvadž pánů je méně, mohou se spolčovat mnohem snadněji; mimo to zákon jejich spolčování podporuje, nebo je alespoň nezakazuje, kdežto dělníkům spolčování zakazuje. Proti spolčování, jehož cílem je snížit cenu práce, parlamentní zákony nemáme, proti spolčování, jež má dopomoci k jejímu zvýšení, jich máme mnoho. Ve všech takových sporech mohou páni vytrvat mnohem déle. Majitel půdy, pachtýř, majitel manufaktury nebo obchodník by si mohli obyčejně žít ještě jeden či dva roky z kapitálu, jehož nabyli, i kdyby nezaměstnávali ani jednoho dělníka. Mnoho dělníků by nemohlo vydržet bez zaměstnání ani týden, jen málo by jich vydrželo měsíc, a celý rok asi sotva který z nich. Dělník je snad pro svého pána koneckonců právě tak nezbytný jako jeho zaměstnavatel pro něho, ale tato nezbytnost není tak bezprostřední. O spolčování zaměstnavatelů je prý slyšet málokdy, zato však často o spolčování dělnictva. Vykládá-li si to však někdo tak, že se zaměstnavatelé spolčují skutečně zřídkakdy, zná pramálo svět a stejně málo i věc, o které mluví.“

(další citáty uvedu v diskuzi)

odkaz na knihu: https://libinst.cz/wp-content/uploads/2017/04/Bohatstvi-narodu-Adam-Smith.pdf

4 29.08.2020

Tak podle komentářů a předmluvy Jiřího Grygara jsem od této knihy čekal daleko více. Teorie vrstev, která má knihu propojovat do jednoho celku mi přišla nepropracovaná a nepřesvědčila mě. Jinak si autor vybral mnoho zajímavých témat (vesmír, mikrosvět, genetika, lineární a nelineární systémy…) a celkem srozumitelně je popsal. Nicméně mě to přišlo trochu nudné. Na většinu témat jsem už četl specializované a zajímavěji napsané knihy, a sbírka mnoha témat v jedné tlusté knize mi nějak nesedí – zvlášť pokud mě nepřesvědčilo to, co má témata spojovat. Možná je dobré si přečíst obsah, a podle něj si vyhledat knihy zabývající se jednotlivými tématy samostatně.

23.08.2020

Kniha popisuje, že optimismus se v evoluci musel nutně vyvinout a v mnoha ohledech je dobré být iracionálně optimistický (a proto taková většina lidí skutečně je). V tom má autorka pravdu a přináší na to jednoznačné důkazy. Na co však autorka zapomíná je to, že každá lež, byť ji využíváme a slouží nám, nás nakonec může dohnat. Tak nám optimismus a víra v to, že jsme lepší, než jsme a v naše vítězství možná pomůže v evolučním boji s ostatními, ale může nás naprosto potopit například v případě globálních problémů, na jejichž řešení nás evoluce nemohla vybavit.

22.08.2020

Kniha upozorňuje na to, že v dnešním světě mají velkou výhodu extroverti a potenciál introvertů zůstává nevyužitý, ačkoliv v některých věcech jsou lepší než extroverti. Kniha obsahuje přesný a podrobný popis situace. Rady co s tím dělat, se však omezují na manažerská rozhodnutí a další podobné situace, do kterých se běžný introvert vůbec nedostane.

2 22.08.2020

V jednom z předchozích komentářů je autorce vyčítáno, že se v popisu nadaného člověka může poznat téměř každý. Je pravda, že popis nadaných lidí je velmi široký, což umožňuje dezinterpretaci. Přesný popis nadání je problém, protože se jedná o velmi komplexní záležitost, a proto se nepřesnému popisu vlastností nemůžeme příliš divit. Nicméně autorka uvádí, že nadané lidi je možné identifikovat nejen nepřesně podle popisovaných vlastností, ale i pomocí přímého sledování mozku. Zde už je špatný výklad méně pravděpodobný, i když problém je v tom, že jen málo lidí má možnost provést daná měření. Autorka dělí inteligenci na laminární a komplexní. Laminární inteligence je ta, která lze snadno využít v běžném životě, umožňuje snadné učení a dělání toho, co se od nás očekává. Komplexní inteligence umožňuje více kreativní myšlení (a proto je hůře měřitelná), které však způsobuje i horší možnosti zapadnout do systému, který je mnohdy chybný. Autorka místy chybně slučuje vysokou inteligenci a motivaci snažit se o lepší svět a dělat bez odměny to, co je správné. Lidé, kteří se snaží o lepší svět (stejně jako mnoho geniálních a kreativních jedinců, kteří nezapadnou do současného systému) to nikdy nemají jednoduché (vzpomněl jsme si na kreslený seriál Daria, kde se v jednom díle řeší, jak být neoblíbený a dochází se k tomu, že nejlepší je mluvit o globálních problémech a tom, co je správné). Motivace snažit se jen tak o lepší svět bez nároku na odměnu je v době individualismu a kapitalismu něčím naprosto nepochopitelným pro velkou část populace (nebo alespoň pro tu viditelnější část populace). I přes četné logické chyby tato kniha přichází s důležitým poselstvím: inteligence ani dobré úmysly z vás dnes nutně neudělají úspěšného člověka. Naopak existuje mnoho dobrých a inteligentních lidí, kteří jsou na tom špatně a nenajdou ve společnosti své místo. Ačkoliv tato kniha rozhodně nebyla myšlená jako antikapitalistická, myslím, že právě tak ji lze interpretovat: systém nefunguje.

5 22.08.2020

Existují lidé s vysokou citlivostí. Více vnímají okolí, rychleji je unaví společnost a okolní vjemy a šumy, pomaleji jednají v neznámých situacích, dokáží se lépe rozhodovat (pokud nejsou přetíženi vjemy nebo jejich zpracováváním). Kniha je zajímavá, ale myslím, že charakterizuje jen určitou část lidí s vysokou citlivostí. Obsahuje mnoho popisů rozhovorů autorky s lidmi a příběhy těchto lidí. Teoretických úvah a zdůvodnění je méně, ale vzhledem k tomu, že se jedná o relativně nový obor, je to pochopitelné, i když mě díky tomu část knihy nudila. Rady a návody, které kniha obsahuje jsou podle mě použitelné jen pro velmi malou část vysoce citlivých lidí.

1 22.08.2020

Někde jsem četl, ze Misantrop je autorův pseudonym. Nemyslím si to. Misantrop je postava, kterou autor stvořil, a kterou podle úvodu sám ani nepokládá za příliš inteligentní. Misantrop je syntézou mnohdy protikladných vlastností – je divnou kombinací blba a intelektuála. Celá kniha jsou nahodilé myšlenky, většinou nesmyslné, ale někdy se objeví i něco velmi zajímavého, co se může objevit jen maskováno proudem nesmyslů – jinak by si to nikdo netroufl vyslovit. Navíc i nesmyslné názory mohou vést k zamyšlení. Stejně ale byla velká část knihy celkem nudná. Misantrop je samotář, je proti církvi, státu, davům, rodině… Kritizuje ostatní, mluvit má podle něj cenu jen o velkých věcech a jen, když plánujeme, jak je udělat. Nic z toho ale sám nedokáže, a tak má většinou jen velké plané řeči a chytlavé prázdné fráze (nicméně v tom, že většina lidí často mluví o zbytečnostech s ním souhlasím, a i s některými dalšími věcmi). Kniha vám nedá žádné podstatné informace, žádné návrhy, jen pár námětů k zamyšlení. Je to dekadentní dílo, ukazující úpadek. První část je deník Misantropa. Druhá část jsou jeho úvahy a úvahy o něm. Třetí část je pak básnická sbírka. Knihu mohu doporučit těm, kteří chtějí dávat do diskusí šokující citáty a básničky proti všemu, a bavit se tím, jak se na ně ostatní snaží reagovat. Na knize se mi nelíbí, že svým způsoben zesměšňuje lidi, kteří touží po velkých věcech, ale neví, jak je uskutečnit. Nakonec ještě uvedu několik citátů:

„Tak, jako se dřív budoval socialismus, tak se dnes lidé vrhají na podnikání a hromadění majetku. A to všechno je davová psychóza, s tím nemám nic společného.“
„Opravdu nestojím o styk s lidmi. Neustále tě otravují mluvením a vyžadují, abys také mluvil. Otravují tě kouřením, potem a prdy – a vůbec člověk se před nimi musí mít pořád na pozoru“
„lidé se množí úplně nesmyslně a doplácejí na to“
„život nemá žádný cíl, ten si jen vymýšlejí lidé, kteří by jinak nevěděli, jak vyplnit svůj život“
„budeš nenávidět lidi tak, jako sebe samého“
„člověk je krásný tvor, není-li člověkem“
„co je opravdu svobodné, to není dovoleno“
„lépe spát, než sloužit lidem“

Část básně s názvem Rukojmí:
Přišli jsme na svět jako rukojmí
Serem na to, co se smí a co se nesmí
Jsme rukojmí a chcem se osvobodit
Jsme rukojmí systému a chcem ho zničit
Máme jenom tři možnosti
Dělat dál tyhle blbosti
Zapomenout spolu s chlastem
Nebo sami pohnout prstem
Perou do nás tam i tamti
Všude samí policajti
Ti zmrdi se snad porvat chtěj
a ani o tom nevěděj

1 22.08.2020

Kniha popisuje nedávné politikaření různých států, bez hlubšího teoretického rozboru, vysvětlení nebo pochopení.

22.08.2020

Kniha se mi četla těžce. Obsahuje mnoho zajímavých postřehů z evoluční biologie, ale také mnoho filozofických zdůvodňování, které mě moc nezaujali. Je velmi obsáhlá, možná až zbytečně. Styl psaní není nijak zvlášť záživný. Možná bych doporučil lidem, kteří se touto problematikou zabývají velmi podrobně, ale pro laiky to moc dobrá kniha není, i když je psána celkem srozumitelně. Meze darwinismu mi kniha neukázala – to, co na něm kritizuje, lze do darwinismu zpravidla po menší úpravě pohledu zahrnout, nebo se jedná o filozofování, které není možné dokázat. V několika případech navíc autorovu logiku považuji za chybnou.

1 22.08.2020

(SPOILER) Autorský kolektiv upraví tvrzení oponentů tak, aby se dali snadněji vyvrátit a pak je vyvrátí. Účelový výběr příkladů je u tohoto typu literatury samozřejmostí. Kniha v některých částech připomíná Urzův Anarchokapitalismus, v jiných jsou navrhovány někdy i umírněná řešení – podle toho, kterou část psal, jaký autor. V mnoha věcech si jednotliví autoři odporují. Nic originálního ale nečekejte. Jeden z umírněnějších autorů sice podporuje věci jako prodej emisních povolenek (čímž pravděpodobně znemožnil celou knihu i před cílovou skupinou čtenářů, kteří nemají rádi cokoliv společného se státem), ale snaží se to vykompenzovat například tvrzením, že zastáncům ekologie nejde o ekologii, ale o to, aby maximalizovali moc státu, což je možná spiknutí, o kterém se musí začít veřejně diskutovat. Obzvláště mě zaujala jedna část, nazvaná Levicová teorie a realita (strana 106) která řeší, proč lidové písně mají většinou levicový charakter a dochází k překvapivému zjištění, že je to tím, že tyto písně jsou mimo realitu – to je zjevně velmi důležitý poznatek k tématu a zahrnuje všechny moderní teorie levice o ekologii. V této části se jeden z autorů kajícně a dojemně přiznává, že jako bláhový student věřil v politiku státních zásahů. Co na plat, je to hrdina dnešní doby, pochopil, že lidové písně nedávají odpověď na globální problémy a obrátil se víru pravou. Kniha zpracovává široké spektrum věcí, je dlouhá, ale čte se celkem dobře. Většina věcí je (navzdory mému zlomyslnému výběru částí které popisuji) k tématu a někdy mají i hlavu a patu, i když souhlasit s nimi většinou nelze. Kniha může posloužit jako určitý přehled ekologických ideologických názorů, ale popis těchto ideologií je značně zkreslený tím, že se autoři až příliš usilovně snaží prosazovat svoji ideologii a hanět ostatní (což chápu u jízlivých komentářů ke knihám, ale v knize, která se tváří odborně by to být nemělo). Svým propagandistickým podáním kniha připomíná některé socialistické knihy, ale nelze o ní říct, že je úplně bezcenná. Ještě zmíním pár zajímavých názorů (možná je formuluji maličko jinak, ale význam ponechám): Vzduch by se měl zprivatizovat, aby lidé mohly dohlížet na jeho znečišťování, ale znečišťování vzduchu je víceméně v pořádku, protože zvířata a rostliny od něj také vypouštějí kde co a nikoho to nevzrušuje. Za přeplněné silnice může to, že silnice nejsou soukromé. Pokud jde o dědictví dalším generacím, kniha se vyhýbá tomu, aby za toto dědictví byla považována například příroda. Místo toho „nenápadně“ odbočuje a zdůrazňuje, že je nejlepší, aby výrobní a konzumní statky byly děděny v rodinách – to je hlavní dědictví další generaci. O Zemi jako takovou vůbec nejde. Globální oteplování je v pořádku, protože by možná mohlo přinést i užitek a jeho dopady nejsme schopni vyčíslit. Riskovat obrovské problémy je tedy v pořádku, protože existuje nějaká malá naděje na ziskové využití. O udržitelný rozvoj nemá cenu usilovat, protože autoři knihy neví, co to je, a proto to neví nikdo. Udržitelný rozvoj je pouze nebezpečný mýtus. Protože dodnes jsme přírodu ani sebe kapitalismem nezničili, je to nezvratný důkaz toho, že přírodu ani sebe kapitalismem nezničíme a dokonce toho, že je kapitalismus tím nejlepším možným systémem. V primitivních zemích lidé kácejí lesy, protože zlá vláda je zdaní a aby vydělali na daně, musí tyto lesy zlikvidovat. Bez vlády by lesy vesele vzkvétali, a kromě toho by je mohl vlastnit někdo, kdo chudým obyvatelům v jejich likvidaci zabrání.

2 26.07.2020