NGC6715
komentáře u knih
Komu patří budoucnost?
Jaron Lanier
(SPOILER) Autor zajímavě popisuje zejména digitalizovanou část ekonomiky. Většina z jeho postřehů se nějakým způsoben týká síťové sktruktury ekonomiky (některé věci síťové struktury v ekonomice jsou však lépe rozpracovány v knize V pavučině sítí). Autor si uvědomuje rostoucí rozdíly v příjmech a to, že jsou problematické. Přichází s originálním, byť silně kontroverzním návrhem na řešení. Jeho řešení zajišťuje příjem všem lidem za to, že korporace budou sledovat jejich činnost, která se podílí na jejich ziscích a budou probíhat pladby za veškerou činnost na síti. Jeho řešení je kritizováno v předchozím příspěvku a s touto kritikou celkem souhlasím – jenže i současná verze kapitalismu vede k určitému, i když jinému, druhu totality. Navíc bych přidal kritiku i k tomu, že některé věci jeho řešení nejsou dobře propracovány – například bych viděl problém v určení skutečné hodnoty toho, co lidé dělají – nelze je podle mě odměňovat jen podle kvantity činností. Nicméně i přes kritiku bych jej nezatracoval tak důsledně – zatím je totiž návrhů na řešení jen málo, a já vítám i ty kontroverzní a méně propracované – ona to vlastně ani není kritika, protože takové jsou dnes všechny podobné návrhy. A tento návrh je rozhodně zajímavý - když už ne k realizaci, tak alespoň k zamyšlení (ideální stát Platóna také filozofové studují, ale nikdy nemyslí na to, že by ho realizovali).
Tentokrát je to jinak
kolektiv autorů
Autoři zavádí příliš mnoho pojmů, příliš se nimrají v detailech minulosti a uniká jim podstata. Lidé možná jsou jen těžko poučitelní, ale hlavní problém je jinde. Problém je spíše v tom, že trh generuje chybné signály. Dejme tomu, že spekulanti skoupí nějakou komoditu. Její cena vzroste. Ostatní vidí že cena roste a vidí, že ostatní na tom bohatnou. Tak to zkusí taky. Kupují dál a dál a cena roste, až najednou už lidé nemají peníze na další spekulace, nebo si dav uvědomí, že věc je předražená. Pak praskne bublina. Lidé prostě nemohou mít dostatek dat k tomu, aby věděli, kdy bublina praskne (kdyby je měli, bublina by vůbec nevznikla). Ale ví, že nejvíce vydělají ti, kdo se svezou na bublině, nikoliv ti, kdo čekají na vhodnou racionální cenu – to čekání může být koneckonců i mnoho let. Tak to logicky zkouší. Existuje mnoho příkladů, kdy byli ekonomičtí prognostici a profesionální investoři propuštěni, protože to, že je věc předražená, rozpoznali před prasknutím bubliny – jejich kolegové vydělávali na bublině, ale oni ji rozpoznali příliš brzo. Pokud se mýlí všichni, společnost i vedení jim to často odpustí (nelze zlikvidovat všechny v dané ekonomické oblasti najednou). Pokud ale nevyděláváte, zatím co ostatní ano, je to v kapitalismu problém. Proto je lepší riskovat. Podobný problém je s dluhem. Běžně investice vynáší více, než kolik je úrok. Proto se vyplatí půjčit si a investovat. Jenže nakonec to lidé přeženou, protože sice víme, že je ziskové si půjčit a investovat, ale nevíme, do kdy. Úplný zákaz těchto praktik zbrzdí ekonomiku, takže je musíme nechat, ale neznáme strop. Pokud jde o státní dluh, autoři si neuvědomují, že velká část státních dluhů vznikla nutností zachraňování soukromých společností a likvidací následků krize, které by jinak byly daleko horší – a i když je dluh problém, bez zásahu by byl problém často daleko větší. Stát, který nepomůže v krizi, zažije bankroty a bude zničen konkurencí ostatních států. Proto může být dluh menší zlo. To ale kritici dluhu nevidí. Stát má v kapitalismu dvě možnosti – zasáhnout a nezasáhnout, a obě jsou špatné – může zvolit jen tu méně špatnou (a nesmí to s ní přehnat). Nakonec i největší zastánci volných trhů, když byly u vlády a byla krize, se vždy nakonec rozhodli zasáhnout. Pokud chcete znát podstatu krizí, doporučuji spíše knihu Jak selhávají trhy (John Cassidy).
Evoluce všeho
Matt Ridley
(SPOILER) Hlavní myšlenky knihy (podle mě): 1) vše se děje samo od sebe 2) Bůh neexistuje 3) nic podstatného nejde naplánovat 4) Velcí lidé neexistují, existují jen lidé, kteří jsou více viditelní, ale jejich práce vždy stojí především na mnoha jiných, neviditelných lidech. S tvrzením 1 nebudu polemizovat, to je natolik filozofické, že nedokážete nic. Myšlenka číslo 2 (bůh neexistuje) mě nudí, protože je donekonečna omíláno mnoha autory a všichni na obou stranách uvádí tytéž argumenty. Ani zde není nic nového (pokud chcete argumenty druhé strany, doporučil bych knihu Tančící skály, kterou napsal Marek Vácha – sice také nic moc nového, ale alespoň je to staré velmi zajímavě podáno). S tvrzením číslo tři nesouhlasím. I když většina plánů filozofů a ekonomů zůstala nevyužita, to, co se nakonec ujalo výrazně změnilo celou civilizaci. Také ve firmách je plánování nezbytné, a mnohé z nich jsou větší ekonomiky, než státy (ze sta největších ekonomik je 49 států a 51 firem) – abych použil argument z knihy 23 věcí, které vám neřeknou o kapitalismu, představte si, kdyby uchazeč o ředitelskou pozici velké firmy přišel, a řekl, že nemá plán a neví co chce dělat, protože je lepší všechno nechat na trhu, který ví vše nejlépe. Myslíte, že by danou pozici dostal? Nejde spoléhat jen na plán, ani jen na samoorganizaci, vždy je nutná nějaká kombinace. Myšlenka 4 je nejzajímavější. I když mezi lidmi jsou rozdíly, je otázkou, zda jsou skutečně tak velké, jak prezentuje dnešní ekonomický systém (ale to už myšlenku rozvádím jiným směrem, než kterým by autor chtěl). Také bych knihu zkritizoval za přílišný falešný optimismus, kritiku tohoto optimismu jsem však napsal u knihy Racionální optimista, takže tady už to psát nebudu.
Racionální optimista
Matt Ridley
(SPOILER) Kniha je ohodnocená přehnaně dobře, a proto zde trochu přeženu její kritiku, ale jen trochu (nebo mám racionálně optimisticky tvrdit, že je moje kritika naprosto racionální?). Nemám dost sebevědomí na to, abych se označil jako racionální, ale jsem spíše pesimista. Kniha mě k optimismu nepřivedla. Myslím, že knihu nejlépe charakterizuje následující citát: „dospěl jsem ke zjištění, že ti, s nimiž nesouhlasím, jsou především zpátečníci všech politických odstínů“. V tomto citátu je obsažena arogance i inteligence celé knihy. Líčení toho, jak se lidstvo ze všeho přirozeně dostalo a na základě toho odvozuje, že se ze všeho dostane i dál, přirozená směna to zařídila v minulosti a zařídí to i v budoucnosti – prostá extrapolace (zkreslené) minulosti je bez problémů vydávána za logickou dedukci (ovšem pesimistům je v knize stejný způsob myšlení vyčítán). Ne všichni pesimisté však používali jen prosté extrapolace (a mnoho pesimistických předpovědí se nenaplnilo právě proto, že lidé byly těmito předpověďmi varováni). Autor knihy není lepší než ti, které kritizuje, není ničím víc než jejich negativem. Navíc si odmítá připustit, že ne všichni pesimisté jsou tak extremističtí, jak píše a jak je on sám. Kde největší pesimističtí extremisté řekli černé, on řekl bílé, podle stejné logiky. Na rozdíl od pesimistů ani nedokázal vymyslet nic svého, jen vše převrátil. Poplácejme se po zádech, jak jsme dobří a řekněme si, že žádné velké problémy nemusíme řešit, protože vše se vyřeší samo. Autor v tom vidí optimismus, já v tom vidím úpadek – lidé věci musí řešit, pokud si budou myslet, že se vyřeší sami, nemyslím, že by to vedlo k dobrému. Ani problémy minulosti se nevyřešili samy – museli je vyřešit lidé. I když některé věci lidé viděli příliš katastroficky, nakonec právě toto vidění často napomohlo tomu, že se problém vyřešil – i když méně radikálně, než navrhovali ti, kdo na katastrofy upozorňovali. Nedokážu se spokojit s tvrzením, že velká úvěrová krize, která zničila obrovské množství živobytí, byla v pořádku, protože pak ekonomika zase rostla a větších výšek. Ano, ekonomika rostla. Ano dostali jsme se z toho, ale to snad neznamená, že to bylo v pořádku a můžeme být „racionální optimisté“ a nemusíme přemýšlet nad tím, jak to udělat, aby se to neopakovalo. A neznamená to ani to, že nutně nemohou nastat další a ničivější problémy, jichž tato krize byla pouze předzvěstí. A v podobném duchu je celá kniha. Nic nedělejte, hlavně nemyslete, vše se nejlépe vyřeší samo (nebo to vyřeší ostatní?), pokud o něčem budete přemýšlet, bude ti hloupí a jen to zkazíte. Ti chytří se jen radují, jak je vše v pohodě. Jste v pohodě a jste ti chytří. Zkrátka všechno je v pohodě – nepřipomíná vám to lepší zítřky, které sliboval minulý režim? Nebo myšlení někoho, kdo je pod vlivem návykové látky? Toto je zkrátka myšlení těsně před kolapsem. (: Tímto vyzívám ostatní pesimisty, aby bojovali za uznání racionality svého pesimismu.
Ekonomie dobra a zla
Tomáš Sedláček
Zajímavá kniha, která se zabývá řadou důležitých otázek. Spíše než ekonomie dobra a zla, je to ekonomie příběhů – od těch bájných z minulosti, po ty vybájené ekonomy (a méně těch čistě smyšlených z přítomnosti – je zde i zmínka o Matrixu). A právě tento styl mi nesedl. Autor ukazuje problémy ekonomie na příbězích. Pokud to máte rádi, knihu budete hodnotit kladně. Příběhy zapojují pocity a zpomalují tok myšlenek, a je otázkou, zda si myslíme, že se to k vědě hodí. Pokud dáváte přednost rychlejšímu toku informací, který jde přímo na věc, a jasným ekonomickým poučkám, asi vás kniha bude trochu nudit. Pokud upřednostňujete spíše intuitivní chápání, a máte raději filozofii než ekonomii, kniha bude pro vás mnohem zajímavější. Kniha řeší obecný pohled na ekonomii a obecné filozoficko-ekonomické problémy. Konkrétní věci jsou ukazovány hlavně v minulosti a čím více se blížíme současnosti, tím více jsou řešení a problémy příliš obecné, až nakonec toho mají k dnešním problémům jen málo co říct (ale i málo je pořád něco). Je to kniha k zamyšlení, nikoliv k tomu, aby řešila součastné problémy ekonomie. Přesto všechno ale jsem rád, že jsem ji přečetl a asi se k ní ještě někdy vrátím.
Kapitál v 21. století
Thomas Piketty
(SPOILER) Na začátku Piketty popisuje několik rovnic, které mají modelovat fungování nerovnosti v ekonomice. Jejich platnost je však podle mě značně omezená a o jejich obecné platnosti nemůže být řeč. Následuje nejdůležitější část knihy – statistiky a popisy vývoje nerovnosti v různých zemích, které ukazují hrozivě rostoucí nerovnost a rostoucí vliv dědictví. Ačkoliv byly i proti této části vzneseny námitky, já s ní souhlasím (jednou z námitek je to, že nejbohatší lidé se mění a nepochází stále z týchž rodin – to však nepovažuji za dobrý argument, protože nejbohatší lidé jsou většinou ti, kteří měli obrovské štěstí, nebo přehnaně riskovali – není to tedy reprezentativní vzorek obyvatel; to, že se mění špička ledovce, neznamená, že se mění ledovec; podobně lze vyvrátit i další námitky). Dále je v knize rozebráno, jak fungují některé typy investicí a teorie k tomu, jak se bohatství udržuje. I to je velmi zajímavá část a lze s ní souhlasit. Návrhy na řešení jsou velmi omezené, v podstatě jde hlavně o návrh na celosvětovou daň z kapitálu, která má být ze začátku jen tak malá, aby umožnila financování systému, který bude mapovat bohatství, abychom vůbec měli podrobnější přehled, kdo co vlastní, a také aby zaplatila náklady na výběr. Později může růst. Zajímavé, ale politicky neprůchodné. Celkový dojem z knihy je ten, že Piketty je velmi dobrý statistik a pozorovatel a dobře odvozuje důsledky z toho, co vyhodnocuje. Jeho popis reality je velmi dobrý. Tvoření nových teorií a návrhů však není jeho silnou stránkou (ale vzhledem k tomu, že je jeden z mála, kdo se alespoň o něco pokusil, tak i politicky neprůchodný návrh je důležitý). Důležitá je také myšlenka, že kapitalismus nejlépe funguje, pokud ho něco ohrožuje - například konkurence východního bloku, nebo nějaká občasná válka. Za zmínku také stojí dobrá analýza vlivu progresivních daní na ekonomiky - země jako USA nebo GB měli v době svého největšího úspěchu extrémě vysoké daně pro bohaté. Jak už zde bylo napsáno, prokousat se touto knihou není jednoduché, ale stojí to za to.
Přehled moderních politologických teorií
Blanka Říchová
Rozebírání toho, odkud se teorie vzaly, kdo, kde, kdy a jak je vymyslel, výrazně zastiňuje jejich hlavní myšlenky. Rozvláčný styl psaní, při kterém musíte čekat několik vět nebo někdy i odstavců, než se objeví smysl – který může uniknout díky tomu, že mezi dvěma souvisejícími tvrzeními je spousta ničeho, při jehož čtení zapomenete na předchozí tvrzení. Přílišné zabývání se nepodstatnými věcmi, takže na ty podstatné zbyde málo místa – ale alespoň že tam vůbec nějaké jsou, mnoho knih je nemá vůbec.
Kosmopolitismus. Základní ideje globálního uspořádání
Robert David Fine
Nemám moc rád knihy, kde je autorův názor poněkud utopen v nepřehledném množství rozebírání názorů filozofů minulosti – byť jakkoliv velkých. Přehnané detailní filozofování o minulých filozofech činí velkou část knihy nudnou a často také neaktuální. Přesto, knih na toto téma není mnoho, a proto je nutné se spokojit s tím, co je. Autor je zastáncem kosmopolitismu (snaha o to, aby byl člověk občanem světa, nikoliv národa, obce, menšiny…). Místo toho, aby mě autor přesvědčil o své pravdě, spíše mě od ní odrazuje. Přijde mi, že kosmopolitní svět je jednotvárný svět, kde lidé budou mít stejná práva, hodnoty a stejný způsob myšlení všude, ale zároveň se zdůrazňuje možnost se odlišovat. Protikladnost těchto požadavků není v knize vyřešena. Základní jednotvárnosti jsou podle některých kosmopolitních teorií přirozeně dané, a proto proti nim není odvolání a nepřipouští se pochyby. Nejsem zastáncem přirozeného práva – právo je podle mě lidský konstrukt, který se může libovolně přizpůsobovat tomu, co daní lidé považují za vhodné. Možnost odlišovat se se přirozeným právem omezuje na méně důležité věci. Je nutné říct, že autor si některé problémy kosmopolitismu uvědomuje a zmiňuje se o nich, ale řešení nenabízí – pouze konstatuje, že to neznamená to, že bychom se měli kosmopolitismu vzdát, ale že si musíme uvědomit vady a napravit je. Kniha představuje jen základní myšlenky kosmopolitismu, žádnou propracovanější teorii o tom, jak by měl systém fungovat jako celek zde nenajdeme.
Jak porozumět globální ekonomice
Lubomír Civín
Kniha nepřináší nic nového. Nejdříve se seznámíme s metodickými východisky, která jsou naprosto nezajímavá. Obecně známé informace (Letecká doprava je moderním odvětvím, které neustále roste; město se skládá z jádra a periferie, státy využívají nerostné neobnovitelné zdroje...), které autor není schopen začlenit do souvislostí ani vysvětlit – jen konstatuje zjevné. Nejrůznější statistiky o všem možném a informace o některých institucích, ovšem bez dostatečného vysvětlení jejich smyslu (ale statistiky jsou v barevných grafech!). Několik dalších témat, zpracovaných neuvěřitleně rozvlekle a bez myšlenky. Ke konci jsou vysvětleny nějaké zajímavé pojmy, ale odtržené od kontextu nebo nějakého logického začlenění. Jak porozumět globální ekonomice? Rozhodně ne přečtením této knihy.
Globalizace – etika – ekonomika
Ivo Rolný
Kniha obsahuje několik zajímavých myšlenek, ale je psaná rozvlekle a nudně.
Sdílená ekonomika – sdílený právní problém
Radim Boháč
Velmi kvalitně a důsledně zpracované problémy sdílené ekonomiky. Kniha je psaná velmi střízlivě a neobsahuje žádnou kontroverzi (což může působit trochu nudně). Kniha se nesnaží o nějakou větší změnu, nic převratného nebo překvapivého, ale prostě o to, aby byly ustanoveny základní logické podmínky pro dobré fungování sdílené ekonomiky v rámci současného ekonomického a právního systému. Ustanovení podmínek by nemělo být až tak obtížné. Bohužel, tyto podmínky v realitě zjevně ustanoveny nejsou. Otázka, proč tomu tak je, už je mimo oblast této knihy. Kniha se zabývá komerční sdílenou ekonomikou, nikoliv tou, kterou si lidé vzájemě (nekapitalisticky) pomáhají.
Tabu v sociálních vědách
Petr Bakalář
Se závěry knihy zásadně nesouhlasím, mnono dílčích infomací je však správných a je důležité na ně upozorňovat. Autor si vybral velice zajímavá témata (rasové rozdíly, eugenika, židé) a zpracoval je do naprosto logického systému (ovšem – a to je důležité, některé věci zkrátka ignoruje). Autor obhajuje rasizmus a eugeniku a židovské náboženství bere jako evoluční strategii židů. Pro svoje tvrzení autor ukazuje mnoho důkazů. Pokud vás tyto témata zajímají – bez ohledu na to, zda s knihou souhlasíte nebo ne – bude pro vás kniha velice užitečná.
Podstata fašismu
Giorgio Locchi
(SPOILER) Kniha není o podstatě fašismu. Podstatou fašismu je sociální darwinismus, eugenika, rasizmus, militarismus, nacionalismus, protekcionalismus. O ničem z toho kniha není. Místo toho kniha analyzuje to, že je nutné oddělit politický (zaujatý) a historický (nezaujatý) pohled na fašismus. Sám autor tvrdí že „dobrý“ fašizmus je jen ten, který ještě nevznikl (tedy že dobrý je jen v reklamě, a nikoliv ve skutečnosti). Tvrdí, že fašismus je založen na mýtech (to je ovšem podle mě každý ideologický systém, včetně kapitalismu a dnešní pseudodemokracie). Nedostatek myšlenek lze obhájit tím, že hlavní text má jen asi 30 stran malého formátu, zbytek knihy (asi 40 stran) tvoří rozhovor s autorem.
Zelená svatozář: Kapitoly z ekologické etiky
Erazim Kohák
Zajímavé filozofování o ekologii, hodně kladného je popsáno v předchozích příspěvcích, takže budu spíše kritizovat. Není zde téměř žádná návaznost na ekonomii a ekonomiku, přestože ekologické problémy jsou zákonitě navázány na ekonomický systém. Autor vidí řešení v tom, že se lidé začnou sami omezovat a chovat odpovědně. Nezačnou. Pokud by jediné řešení bylo, spolehnout se na odpovědnost lidí, a to v době, kdy jeden nezodpovědný podnikatel může kvůli krátkodobému zisku zničit půl planety, tak mám z knihy spíše dojem, že řešení ekologického problému neexistuje a jsme odsouzeni k zániku.
Institucionální ekonomie
Stefan Voigt
Autor je zastáncem volných trhů, a přitom píše o institucionální ekonomii, která se však s volnotržní ideologií zcela nepřekrývá. Vzniká tak mírně schizofrenní kniha. Nicméně možná i díky tomu mě bavila. Argumenty mají svoji logiku, i když některé věci jsou zkresleny ve prospěch volnotržní ideologie – to je však pro mě jen možnost zamyslet se nad protiargumenty. Za zábavně schizofrenní učebnici dávám zasloužených 60 %.
Adaptivní organizace
Adrián Podsklan
Opět další kniha, která si myslí, že existuje návod na podnikatelskou kreativitu a adaptabilitu. Pokud budete dělat tohle a tohle, budete kreativní. (: Celkem nuda.
Prostor, moc a utopie
Barbora Vacková
Kniha se měla jmenovat spíše Urbánní plánování v utopistické literatuře. Části o společnosti a moci nejsou moc dobře propracované. Celkem mě kniha moc nezaujala.
Od znalostí k inovacím
Jan Barták
Autor si asi z nějakého důvodu myslí, že cesta od znalosti k inovacím lze popsat, protože je vždy víceméně stejná. Nicneříkající postřehy, jako že je třeba vycházet od klíčových etických hodnot (které ale pro jistotu nejmenuje) a snaha zaškatulkovat věci, které se prostě do škatulek nevejdou.
Velký rozklad: O úpadku institucí a zániku ekonomik
Niall Ferguson
Spíše průměrná kritika současného systému. Několik zajímavých myšlenek, ale chvíli trvá, než se k nim dočtete. Za přečení stojí, ale existují mnohem lepší knihy.
Mezinárodní měnový systém: Otázka konvertibility, stability a likvidity
Eduard Němeček
Průměrná učebnice obsahující definice pojmů, přičemž někdy není jasné, k čemu tyto pojmy jsou dobré, základní poučky, vysvětlené poněkud zdlouhavě, výlety do historie, podané nepříliš záživně, a určení cílů, které nejsou nijak nepředvídatelné. Propojení historie a ekonomických teorií je takové jalové, někdy mi přijde, že se autor snaží o nestrannost natolik, že zapomíná na smysl a zbývá suchý, nudný popis bez smyslu. Konvertibilita, stabilita a likvidita se musí podle knihy samozřejmě maximalizovat. Je patrná snaha o obejití se bez matematiky a soustředění na historickou stránku.
