nicolettkaa komentáře u knih
Šumperská sanatorka je určena především šumperákům a těm, kteří jsou se sanatorkou spojeni, ať už proto že se zde léčili nebo pracovali. Kniha je plná obrazového materiálu z historie až po současnost, kdy budovu sanatorky pravděpodobně čeká demolice. Kniha také připomíná "osobnosti sanatorky" a jejich ne vždy snadnou práci. Graficky je moc hezky zpracována. Pro nás místní moc hezký dárek a vzpomínka na dříve moc hezké místo s posláním....
Knihu jsem četla už podruhé a teda zřejmě už naposledy. Pro naši kulturu je to naprosto nepochopitelné. Pro tu muslimskou denní chléb. Hlavně ať tě manžel neopustí, to že tě psychicky i fyzicky týrá je vedlejší. (No i když tohle se možná děje i tady.) A ještě navíc ta jeho matka, no to byl dáreček.
Z knihy mám stejný dojem jako z filmu. A to takový, že je to opravdu příliš dlouhé. Jsem ráda, že jsem Zásnuby přečetla, z první světové války toho moc načteného nemám, ale není to nic, co bych doporučila a po čem bych v budoucnu sáhla znovu.
Knihu jsem četla už podruhé a opět na mě zanechala silný dojem. Je až k neuvěření, jak se někteří lidé nechají zmanipulovat a řídit svůj život. Obdivuji Leu, že se od toho dokázala odprostit a přese všechno si zachovala zdravý rozum a zvládla ze sekty utéct a hlavně, že se do ní nenechala vtáhnout znovu.
Doporučuji k přečtení, ale zaručeně u toho budete kroutit hlavou a říkat si, že to snad není možné.
Knihu jsem dostala, jinak bych se k ní určitě nedostala. Za mě dost předvídatelný děj, všechny postavy mi byly nesympatické. Nemohu hodnodit lépe a knihu posílám dál.
Při čtení jsem uvědomovola, jak moc vděčná jsem za to, že jsem se narodila zrovna tady. Žít někde, kde o tom, jak budeš žít, po většinu tvého života rozhoduje někdo jiný, je pro mě nepředstavitelné.
První díl Za zlatými mřížemi jsem nečetla, ale určitě si ho přečtu, protože mě zajímá život Chogy a ostatních žen v harému, přestože styl psaní mi úplně nesedl.
Knihy od Liane Moriarty se sice čtou dobře, ale pro mě to není zrovna čtenářský zážitek. Navíc se spousta motivů v jejích knihách opakuje, takže mě máloco překvapí. V tomto příběhu mi navíc všechny postavy lezly na nervy. Nevím, zda na nějakou další budu mít ještě odvahu.
Knížka o třech povídkách.
Muzikantská Liduška, ač nejznámější, mě zaujala nejméně. Nejspíš i kvůli její "délce".
U Panských dveří se mi líbila v tom, že ukázala, že by se ženy (dnes i v 19. století) neměly spoléhat jen na to, že se vdají a mají do konce života vystaráno.
Na statku a v chaloupce ukazuje sílu lidských vztahů, jak dokáží vzkvétat, ale také jak se dokáže zpřetrhat a také to, že bohatství a majetek by neměl stát na první místě.
O Lidušce jsme se učili ve škole (už je to nějaký ten rok), ale ke čtení jsem se dostala až teď. K mému překvapení se jedná o opravdu hodně krátkou povídku. Nemohla jsem se ubránit myšlence, zda je toto opravdu všechno. Byla jsem trochu zklamaná. Jiné povidky od pana Hálka mě zaujaly více.
Návrat starého dobrého oddělení Q. Tentokrát opět řeší staré případy, které trvají až do současnosti. Kniha mě bavila, půl hvězdičky ubírám za covid, který byl do děje napasovaný na sílu. Ale beru, že je to odraz doby, kdy autor knihu psal. Druhou půlku hvězdičky za překlad. "Mno" v přímé řeči mi otvíralo nůž v kapse.
Zpověď Pattie Boyd se čte velmi dobře. Prožila toho hodně už od dětství až po dospělost. Z knihy si odnáším hlavně pocit, že bych opravdu nechtěla být manželkou nikoho slavného.
Kniha o závislosti nejen na drogách. Ze začátku my vadilo, že v přímé řeči nejsou uvozovky. Postupem jsem si na to zvykla a zjistila, že ono je to vlastně jedno. Snadno si lze domyslet, která z postav co zrovná říká. Kniha je platná době, kdy byla napsaná, ale aktuální je i po téměř 50 letech. (Možná jen ten způsob léčby Sáry by byl jiný.) Myslím, že by si ji měl přečíst každý, aby viděl, co jakákoliv závislost dokáže se člověkem udělat a co s naší myslí dělají média.
Autor čerpal z vlastních zkušeností se závislostí.
Ať se na knihu dívám z jakéhokoliv pohledu, vždy najdu něco, co mi nesedí. Styl jakým je psaná a hlavně dialogy mi přijdou úplně uhozené. Všechny postavy by si i ode mě vysloužily ránu holí.
Co do odpornosti jsem už o všem četla v jiných knihách, takže mě to vlastně už nijak nešokovalo. Navíc jsem si něco přečetla o skutečném vrahovi, kterým byla tato kniha inspirovaná.
Také mi nesedělo zasazení do moderní doby.
Jako plus beru vykreslení minulosti hlavní postavy - vraha, to co ho mohlo formovat k přeměně s normální lidské bytosti do bestie, i když celkově mi to přišlo prostě přehnané. MOŽNÝ SPOILER Hlavně jsem se divila, že nesundal otce. Tomu bych se nedivila.
Konec pro mě také slabý, policie neví kudy kam a vysloužilý voják vyřeší vše na první dobrou, ale prosím vás.
Za mě tato kniha prostě ne.
Taková pohádka pro dospělé. Záhadu lze rozlousknout už ze začátku a nemusíte být zrovna Sherlock Holmes. Čte se dobře, ale není to nic, co by bylo třeba opakovat. Jako odpočinková literatura určitě obstojí.
Tvorbu pana Thomspona prostě nechápu. Jestli to mělo mít nějakou hlubší myšlenku, nepodařilo se mi ji odhalit. Přestože není na počet stránek moc obsáhlá, četla jsem ji docela dlouho. Za mě stejně jako Rumový deník - už nikdy víc.
Toto dílko pro mě nebylo to pravé ořechové. Hlavní hrdina hlupák a naiva, hlavní hrdinka vypočítává cuchta (mírně řečeno). Oba mi byli tak protivní, že jsem s jejich osudem (kterému šli oba naproti mílovými kroky) nemohla soucítit.
Do tohoto už bych se znovu nepustila.
Dlouhý pochod byl pro mě opravdu dlouhý. Půjdu proti většině, ale mě to prostě nebavilo. Námět a myšlenka zajímavá to ano, ale chybělo mi vysvětlení PROČ?
Obě novely mě zaujaly a ráda si je jednou přečtu znovu. Oba příběhy jsou silné a k zamyšlení. Každý jiným způsobem. Obě si dokážu představit zinscenované jako divadelní představení, na to bych se šla určitě podívat.
Doporučuji k přečtení. Obzvlášť pokud máte chuť a čas u knížky více hloubat.
Příběh není vůbec špatný, ale možná ubrat pár odstavců by nebylo do věci. Chvílemi jsem se začínala nudit. Líbilo se mi, že jsme se na příběh mohli dívat z různých pohledů. Pachatele jsem tentokrát neodhalila, respektive jsem jich měla několik.
Rituál mě moc nenadchl. Hlavní postavy nesympatické, některá místa dost natahovaná, co nechutnosti myslím trochu autorka ubrala, i když motivy jsou hodně zarážející, obzvlášť pokud tyto pověry v některých zemích stále přetrvávají. Hodnotím průměrně a doufám, že další díly budou lepší.