nicolettkaa komentáře u knih
Přestože nejsem vůbec povídkový typ, tyhle mě bavily vlastně všechny. Jen některé o fous míň. Navnadilo mě to, abych si zase přečetla Sirotčinec (a zároveň dočetla zbývající díly).
Jak jsem se na tuto knihu těšila, tak mě i zklamala. Pro mě až nadbytečně moc stránek (a to mi normálně nevadí "tlusté" knihy). Také jsem čekala, že se celá kniha bude věnovat internaci sester a jejich pobytu v klášteře. Součásná linka s Lenou mi tam vůbec neseděla, navíc když vezmu členy její rodiny, které se postupem času "objeví". Až moc náhod na jednom místě. Také "zázračná" napravení určitých osob mi do knihy moc neseděly. Je možné ale že jsem tak kritická jen protože Bílou Vodu znám a jsem trochu zaujatá. Samozřejmě s tím, co se za komunismu dělo, nesouhlasím, přestože nejsem věřící.
Jako předešlé roky jsem knihu koupila pro synovce. Ten ji měl přečtenou během chvilky a říkal, že dobrý. Jak ho znám, tak u jednoho přečtení neskončí. U cílové skupiny tedy obstojí.
Za mě teda už hodně slabé (oproti prvním dílům).
"Teda vy tam máte postav jako na orloji!"
Prvních asi sto stran, než se představily všechny postavy, bylo dost náročných. Chvíli mi pak trvalo zorientovat se, kdo je kdo. Pak se ještě nějakou desítku stránek čeká na hlavní zápletku. Kvůli tomuto ubírám jednu hvězdičku. Samotné vyšetřování mě už bavilo, vraha jsem opět neodhalila. Měla jsem jiného adepta.
Při čtení jsem uvědomovola, jak moc vděčná jsem za to, že jsem se narodila zrovna tady. Žít někde, kde o tom, jak budeš žít, po většinu tvého života rozhoduje někdo jiný, je pro mě nepředstavitelné.
První díl Za zlatými mřížemi jsem nečetla, ale určitě si ho přečtu, protože mě zajímá život Chogy a ostatních žen v harému, přestože styl psaní mi úplně nesedl.
"Velmi zajímavá je otázka kapitána Domkáře: jsou-li v našem státě tři třídy: dělnická, rolnická a pracující inteligence, kam patří důstojníci? Nuže, soudruzi, já se domnívám, že jsme pracující inteligenti."
"Prečo?" otázal se nespokojeně Terazky.
"Prečo máme byť inteligenti, keď jsme nič neurobili?"
"To je jen takové zařazení," uklidňoval ho Ořech, "jinak samozřejmě nemáme s inteligencí nic společného!"
Na mě byla kniha zdlouhavá a některé situace se opakovaly. Ale určitě pobavila, i když tehdejší doba moc k smíchu nebyla.
Po přečtení ani nedokážu říct, zda se mi kniha líbila nebo ne. Rozhodně je to těžší četba a hlavně hodně drsná a temná.
Mně dost mrazilo ze samotné mluvy pana Kopfrkingla. Myslím, že ve mně zůstane dlouho.
Řadím se k těm, které tato kniha zklamala. Čekala jsem klasického Fulghuma, ale bohužel... citace jiných osobností mě až na pár výjimek neoslovily.
Knihy od Liane Moriarty se sice čtou dobře, ale pro mě to není zrovna čtenářský zážitek. Navíc se spousta motivů v jejích knihách opakuje, takže mě máloco překvapí. V tomto příběhu mi navíc všechny postavy lezly na nervy. Nevím, zda na nějakou další budu mít ještě odvahu.
Ač mě to mrzí, knihu nemohu hodnotit úplně kladně. Sice jsem ráda, že jsem si zopakovala některá fakta ohledně 1. světové války, ale jako celek mě kniha prostě nebavila. Z odstupem několika týdnů si ani přesně nepamatuji, jak hlavní hrdinové skončili a o co v knize vlastně šlo.
Tak jsem si doplnila mezery v české klasice, ale nemohu říct, že bych z ní byla zrovna nadšená. Myslím, že si za pár týdnu ani nevzpomenu o čem to vlastně bylo. Přečíst se určitě dá (hlavně díky své délce), ale moc si toho z ní neodnáším.
Kniha mě zaujala názvem, protože Frývaldov je hned za kopcem. Nemohla jsem ji nechat v knihovně bez povšimnutí. Ale podle anotace jsem tedy čekala něco jiného - hlavně více o čarodějnických procesech a méně.... všeho okolo. Dokonce i ten konec kata jsem čekala jiný. Podle mě autor rozehrál spoustu dějových linek, ale u žádné nešel do hloubky a bral to jen tak povrchně. Chápu, že chtěl zmínit všechny strasti, které trápily tehdejší lid, ale méně je někdy více. Nevím, jestli je to jen mou nepozorností, ale některé časové skoky se mi zdály trochu nelogické a některé osoby stárly rychleji než ostatní.
Naprosto souhlasím s předchozím komentářem DK197. Ve výsledku jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla.
Na to jak jsem se na knihu těšila, jsem hodně zklamaná. Postav se zde vyskytuje až moc a k žádné jsem necítila sympatie. Autorka nešla v charakteristice osob moc do hloubky a celkově mi příběh přišel nedotažený. Takové nemastné, neslané.
POZOR, MOŽNÝ SPOILER
Za mě jedna z nejlepších detektivek, které jsem kdy četla. Napnutá jsem byla až do konce a knihu jsem nemohla odložit, dokud jsem se nedozvěděla, kdo za tím vším stojí. Moji "favoriti" totiž zemřeli mezi prvními. Doporučuji a budu se těšit na další setkání s paní Agathou.
I mistr tesař se někdy utne. Backmanovy knihy mám ráda, ale tato jednohubka mě moc nezaujala. Hlavně jsem čekala něco úplně jiného, něco víc vánočního. Mimochodem příměr s Vánoční koledou se mi vůbec nelíbí. Vánoční koleda má laťku hodně vysoko.
Moje první kniha se slečnou Marplovou a ač mě to strašně mrzí, musím říct, že mě to prostě nebavilo. Jako detektivka to není vůbec špatné a zajímalo mě kdo, jak a proč. Ale něco mi tam chybělo. Snad mě některý z jejích případů chytne více.
Ehm...pro koho je vlastně tato kniha určena? Pro jakou cílovou skupinu? Můžu říct, že pro mě to tedy nic extra nebylo. Moderní pohádky moc nemusím a tahle bohužel není výjimkou. Nějak mi nedává smysl, že používají mobily a internet, ale jezdí kočárem a svítí pochodní..... Samozřejmě pokud budete číst mezi řádky, odnesete si něco o síle médií, davu, fake-news a manipulace.
Ale jednou stačilo.
Z dětství si tuto knihu nepamatuji. Teď v dospělosti mě už moc nechytla, přestože se čte dobře a téma je aktuální pořád. Nevím, zda by u dnešní cílové skupiny obstála.
Jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla. Sice řešení záhady jsem tušila už od začátku, otázkou bylo ale proč! Hvězdičku ubírám za konec, který mi přišel už zbytečně zdlouhavý. Jako celek určitě doporučuji a časem si přečtu i další díly.