niggle komentáře u knih
Autor přichází na obrovském množství stran se šokujícím objevem, že některé věci se dějí nečekaně:)
Informace o tom, jací jsou muži šovinisti. Velmi originální. Na soupis misandrických výroků si budeme muset ještě počkat.
Feminismus coby metoda jak být vždy obětí, čili klinické testy byly prováděné pouze na mužích nikoli proto, že se coby postradatelné pohlaví víc hodili do role pokusných králíků a protože hrozilo, že by nové léky mohly poškodit ženskou plodnost, nýbrž proto, že muži byli sobci a ženy podřadné.
Řekl bych, že autor přišel s tímto genderově vyváženým křížkem po funuse. Nedovedu si představit, že by někdo posledních několik desetiletí používal v souvislosti se ženami spojení "slabší pohlaví" a myslel to vážně (zvlášť v dnešní době by asi dost narazil, že). Zato věnovat knihu "lepší polovičce" je jistě korektní:) Jinak k tématu: každý asi ví, že se ženy dožívají vyššího věku, čili ho nejspíš napadne, že budou biologicky oidolnější (bez ohledu na tlaky, které na ženy a muže v životě působí)...
Jsem zvědav, zda se dočkáme i zážitků "sympatického" čtyřicátníka se ženami na seznamce. Mně stačilo: "Touto cestou se chci omluvit všem mužům, kterým jsem tak trochu zavařila zveřejněním jejich teď už ohraných esemesek a zpráv. No tak, pánové, nemračte se, rozšiřte si obzory, nastudujte nové citáty, přeformulujte a slohově vybruste zprávy, které jednoduše vyměníte za ty staré. My ženy za tu trochu práce přeci stojíme." Zřejmě to má být humor, ale možná je to spíš arogance a neschopnost sebereflexe. Ze zkušenosti se seznamkou mohu říct, nic výjimečného... Takže "pánové", klidně se "mračte" (nebo buďte dokonce nas*aní, když vám k tomu dá žena, třeba na seznamce, důvod).
Pro děti rodičů, podle nichž je třeba potomkům lít feminismus do hlav od malička. Protože se neřídí "stereotypy", princezna si proti drakovi nevezme zbraně jako tupí vojáci, ale horolezeckou výbavu, protože ta se pak nakonec skutečně náhodou hodí.
("Některé situace leckdy nejlépe zvládne žena." "Leckdy ne," postrádal jsem...)
Povzbuzení pro "lúzry", že v tom nejsou sami. Pro ty, kdo mají rádi trefné (a často velmi vtipné, ale k tomu to chce být opravdu naladěn na podobné vlně) aforismy, a nepotřebují řešit Tabu v sociálních vědách, nýbrž tabu společenská. Rád bych s autorem prohrál v šachách.
Ojedinělý pohled na muže a ženské strategie, jak si je ochočit. Pakliže text občas působí jako nadsázka, pak o nic víc než feministická dogmata o chudinkách ženách utiskovaných strašnými "machy". V dnešní době dost osvěžující čtení, ovšem jistě ne pro každého, určitě ne pro zhrzené misandričky (není divu, že autorce po vydání feministické příslušnice tzv. něžného pohlaví vyhrožovaly smrtí). Literárně lepší než např. J. Hausmann.
Spíše pro ty, které zajímá, "jak být feministkou", i vzhledem k tomu, že v knize s názvem "Jak být ženou", "nelze" opomenout kapitolu Jsem feministka, plná předpotopních klišé, která opakují už asi 50 let. To vše rádobyvtipně ve stylu Sexu ve městě.
Nemůžu si pomoct, ale na mě celé MIlénium působí jako plagiát knih Bernarda Werbera, kde vystupují hodně podobné charaktery (mladá nezávislá emancipovaná novinářka a od rány a její pomocník, novinář ve výslužbě, řeší zajímavé případy paralelně s policií). Podobnost bude nejspíš náhodná, ale neuvěřitelná. Každopádně Werber (v tom, co vyšlo česky, zrovna myslím, nevystupují, ale minimálně v dalších třech knihách ano: Otec našich otců, Nejvyšší tajemství a ještě něco) není tak známý a možná lepší. Navíc se obejde bez Larssonovy politické korektnosti, resp. misandrie.