Nikidree
komentáře u knih
Zachraň mě
Rachel Gibson
Třetí vypůjčená kniha od kamarádka a oproti "Řekni mi pravdu", mnohem lepší. Sice slovíčko "Hurá" po jisté činnosti mi nejde na rozum ještě teď, ale jinak se jedná o oddechovou knihu s občas vtipnými hláškami a naprosto nenáročným dějem. I mi přišlo, že hl. hrdinka se opravdu chovala reálně a ne jako poblázněná puberťačka.
Jediné co bych asi trochu vytkla je, že se z Vincova pohledu čtenář nedočká skoro žádné informace, kdy se pro něj z nezávazného pobavení stalo/stávalo něco víc.
Ale je to jen drobnost. A jelikož se mi hl. hrdinové zamlouvali, včetně prostředí, do kterého je příběh zasazen, dávám 4*.
Striga
Gabriela Houston
Netušila jsem, co od knihy čekat a byla jsem mile překvapena. Děj je poměrně zajímavý, dobře plyne a i když se nejedná o žádné velkolepé dílo, při čtení jsem se nenudila.
Zaujalo mě pojetí strig i jejich obav ze síly druhého srdce. A nejvíc zajímavé pro mě byly Doly, ačkoliv stále mám pocit, že bych uvítala víc informací o nich.
Také by se mi líbilo, kdyby Salčino 3 měsíční dobrodružství/přežívání bylo víc popsáno. Ale chápu, že kniha má málo stránek a nejde tam mít všechno.
Knihu ráda doporučím dál, protože se jedná opravdu o zajímavý příběh, u kterého jsem se nenudila. Dávám 4*, protože 3 mi přijdou málo.
Flirt
Laurell K. Hamilton
I když to trochu připomíná Anitu z prvních dílů, není to ona. A už nikdy nebude. Mohla to být taková hezká oddechovka, kdy se nemuselo řešit metafyzično. Jenže to by nebyla autorka, aby značnou část 150 stránek zaplácla příliš zbytečným opakováním co Anita je a není, co chce a nechce, jak všechny své muže miluje atp.
Ráda bych se dozvěděla, co se s Anitou jednou stane. Obecně s celým jejím harémem a životem. Na druhou stranu mě už nebaví číst, jak se právě její harém rozrůstá, byť ona to přeci v žádném případně nechce..
No už jen jeden ofiko díl a potom někdy možná fan překlady, pokud budou.
Zápalné oběti
Laurell K. Hamilton
Události byly poměrně zajímavé, přesto díl mě příliš nenadchl. Jestliže z Rady upírů mají téměř všichni naděláno v kalhotách, jak je možné, že to skončilo jak to skončilo? Nechci tím říct, že měla umřít třeba polovina postav nebo tak něco. Jen prostě vymyslet něco.. důmyslnějšího. Něco, co by opravdu sedělo k tak obávané Radě upírů, ačkoliv se ne všichni její členové dostavili osobně.
Spolu s tím souvisí Anitina prudká povaha, kdy prostě všechny musí ochránit a všem vyhrožuje, že je zabije. Je pravda, že ona své sliby plní. Jen by bylo fajn, kdyby autorka zkusila vsadit i na něco jiného, než jen na hrozbu smrtí.
Provinilé slasti
Laurell K. Hamilton
Sérii jsem nakousla již před 5 lety a skončila snad někde u 7. nebo 8. dílu. Matně si vzpomínám, že mě přestalo bavit, jak je to stále stejné a neděje se tam nic, kvůli čemuž bych se těšila na další díl. Ačkoliv mi tento typ sérií vyhovuje (oddechové čtení), Anita mi oproti jí podobným hrdinkám, není příliš sympatická.
Jak jsem při čtení zjistila, pamatovala jsem si jen pár nepotřebných drobností. Což o něčem vypovídá.. Výhodu v tom vidím akorát takovou, že alespoň pro mě další díly budou "skoro jako nové".
Ačkoliv by Anita mohla být dost zajímavou hrdinkou, je plná různých přesvědčení a skoro až morálních zásad. A ty jsou někdy dost v rozporu. Je sice fajn, že není dokonalá, jenže ona se chová tak.. zvláštně. Prostě mi k ní nesedí to, kým je (mj. Popravčí).
Z prvního dílu se zatím nedá moc soudit, co všechno může reálný svět s nadpřirozenými prvky poskytnout. Mám však pocit, že se zde vyskytne nejedna podivnost tak, jak se to autorce bude zrovna hodit.
Řekla jsem si, že zkusím sérii přečíst tentokrát celou, tak snad se mi to podaří. Prve jsem dala 3*, kdyby to šlo, dám nyní 2,5. Avšak to nejde a tak dávám 2* a budu doufat, že mě další díl osloví víc.
Bouře a vzdor
Leigh Bardugo
Druhý díl pro mě znamenal nové informace a tak jsem si ho užila víc, než první. Přesto stále hodnotím jako dobrý, možná trošku lepší, průměr. A to hlavně kvůli postavám.
Vadí mi, když se dva lidé mají rádi, ale nemají odvahu si to říct/ujasnit. A tak místo toho věčně váhají, dělají blbosti, které občas promísí hezkou chvilkou, aby na sebe vzápětí začali štěkat a vyčítat si kde co. Když je to dobře napsané, zvládnu to. Avšak tady mi to přijde hlavně jako vyplnění děje.
Na druhou stranu mě z postav naprosto nadchl Nikolaj. Získal si mě během chvíle. Jeho smysl pro humor, schopnost trefně reagovat a fakt, že ví kdy a co říct je prostě skvělá. A popravdě se mi líbí i jeho ego.
Vzhledem k událostem na konci knihy jsem zvědavá, jak se příběh vyvine a hlavně jak dopadne.
Rudá tygřice
Amélie Wen Zhao
Ačkoliv stále vidím v sérii potenciál, nadšení mě velmi opustilo. Přibližně v polovině knihy jsem přestala a věnovala se jiným. Dědictví krve má zajímavý nápad. Jenže za mě dost pokulhává na postavách a průběhu děje.
Ana i Ramson mi aktuálně vůbec nesedí. Ana působí mile, obětavě a přátelsky, načež se přepne do panovnického režimu a vše zazdí. A ačkoliv by něco chtěla, tvrdohlavě to neudělá a potom toho lituje. Jenže způsobem jak je to napsané, ji nic z toho nevěřím. U Ramsona je to v podstatě stejné. Jen s tím rozdílem, že on se snaží žít jen pro sebe a působí jako hrozně sebestředný sobec, kterým však být nechce. Vlastně chce a zároveň nechce . Minimálně z konce knihy to na mě tak hodně působilo.
Ačkoliv je to příjemná změna, že je tu romantická linka značně upozaděná, hrdinům ji díky tomu příliš nevěřím. Sem tam nějaký pohled, úsměv či dotek. Nic víc, co by mě utvrdilo, že se mají opravdu rádi. Obzvlášť po tom, jak se (k sobě) chovají. Nebo jsem prostě jen zvyklá, že ve většině knih je to vše hodně popsané a tak to tady prostě nedokážu vycítit..?
No a co se týče děje.. Na to, že se tam pořád něco děje, jsem nebyla vůbec napnutá, kam to směřuje a jak to skončí. Celkově i akční scény jsou takové prázdné nebo jak to říct. Je to stále stejný scénář, kdy nějaká z postav má sakra na mále, jen aby měla na mále znovu a znovu. Možná to je právě tím, že mě to už nebavilo, ale nedokázala jsem se do toho nijak vžít. Přišlo mi, že na ně autorka kupí jeden problém za druhým. Možná, že kdyby jich bylo méně ale důmyslněji propracované, sedlo by mi to víc.
Plánuji si přečíst třetí díl (mám pocit, že to má být jen trilogie). Ale už teď můžu říct, že to pravděpodobně není série, ke které se někdy vrátím. Ačkoliv věřím, že jiné čtenáře určitě osloví
Rozetmění
Jay Kristoff
Musím říct, že jsem nadšená i zklamaná zároveň. Kdyby mi někdo po dočtení prvního dílu dal možnosti, jak kniha skončí, rozhodně bych netipovala správně. Ačkoliv svým způsobem všechny 3 knihy míří k Miině pomstě, každá je vlastně úplně jiná. Nebo spíš.. Mia je v nich značně jiná. Sice je to pořád ona, ale v každém díle je v podstatě někým jiným, což jako celek působí podivně.
První díl mě oslovil sakra moc. Druhý nebyl špatný, ale teď zpětně si říkám, že se tam toho zase až tak moc nedělo. No a tento poslední je taková všehochuť, u které mi přišlo, že vlastně už vůbec nejde o Miu, ačkoliv ona je stále hlavní postavou.
Na druhou stranu musím říct, že mi to vlastně ani moc nevadí. Jedná se o mé první setkání s autorem a tak nevím, zda tímto stylem píše i ostatní knihy, avšak mě to zaujalo. Ano, když se člověk nad tím víc zamyslí, je tam dost okecávacích věcí, které jsou mnohdy zbytečné. Možná, že kdyby se vynechaly záležitosti s božstvem (protože sice se pořád zmiňuje ale působí jen jako výplň, jelikož se vlastně téměř neprojevuje), že by se autor mohl víc věnovat Miině dráze nájemného vraha a s tím i trošku lépe pojmout její pomstu. Vlastně celý její příběh.
Tak jako tak, rozhodně nelituji přečtení a času stráveném nad trilogií Nikdynoc. I přes to, že bych si dokázala spoustu věcí představit jinak, příběh jako celek se mi zamlouvá. Oslovil mě. Život Mii, její osobnost i styl psaní autora. Takže osobně sérii doporučuji, ačkoliv jsem si jistá, že část čtenářů nezaujme / neosloví.
Kouzla rodu Thornů
Margaret Rogerson
Maličko naivní ale jinak milý příběh. Naivní je tu především zamilovanost hl. postav, která vzplane tak nějak sama skrz nic. Alespoň tak mi to přišlo. Když už jsem začala tím horším, zmíním i fakt, že mě to ke konci už moc nebavilo, a nejsem si úplně jistá proč. Možná tím, že jsem čekala něco trochu jiného. Závěrečný souboj jsem si představovala trochu jinak.
Námět knihy je skvělý. Dokonce tak moc, že mi přijde, že se mohl využít lépe. Nebo alespoň trošku jinak. Avšak autorka to takto vymyslela a já to beru.
Co se mí líbí je styl psaní, díky kterému se kniha velmi snadno četla. Líbí se mi svět, do kterého je příběh zasazený a přišlo mi, že i postavy jsou velmi slušně vykresleny. Určitě mohly být lepší, avšak jako celkem kniha působí dobře a to je hlavní.
Dala bych 3,5* ale jelikož to nejde, dávám 4, protože knihovna plná živých knih je prostě pecková.
Koruna
Kiera Cass
Upřímně jsem ráda, že je to už za mnou. Druhý a naštěstí poslední díl o Eadlyn není o nic lepší, než první (Dcera). Nemůžu úplně říct, že by byl horší, prostě v něm není to kouzlo, které se objevilo u Americy a Maxona.
Nerozumím tomu, jak se mohla zamilovat, když s dotyčným je jen velmi malá interakce. Vlastně skoro se všemi nápadníky se děje velké nic (snad kromě Kilea a i u něj to není nic velkého). Vlastně bych řekla, že spíš než Selekce, řeší se tu království (vláda, jak vše zlepšit,..)
Takže první 3 díly vřele doporučuji, 4-5. jen pokud vám to prostě sedlo a nebude vám vadit, že oproti Americe je to dost strohé a z romantického hlediska nijaké.
První
Kiera Cass
K závěrečnému dílu o osudu Americy a Maxona toho nemám moc co říct. Bylo to dobré. Stále to má milý nádech, ačkoliv události převážně v druhé polovině nejsou vůbec milé. Ovšem díky nim je to celé zajímavější.
Ačkoliv si myslím, že z nápadu šlo vytěžit mnohem víc, jako celek to není vůbec špatné. Příběh Americy osloví spíš mladší čtenáře, ale troufám si říct, že to neurazí ani starší. Alespoň mě to mile překvapilo. Byť mě napadá spousta věcí, co mohla být udělaná jinak, aby to bylo ještě zajímavější.
Tanec stínů
Kalayna Price
Druhý díl je stejný jako první - nemůžu říct, že by mě naprosto uchvátil, ale nejsem ani zklamaná. Vyšetřování mi v tomto díle přišlo trochu napínavější, což bylo fajn. Bohužel stále musím říct, že jsem občas zmatená z magie. Záhrobní magii chápu, chápu i éterii, ale jakmile se to začne všechno slévat dohromady spolu s dalšími rovinami a jednou svou moc použije tak a podruhé onak.. Občas se prostě úplně nechytám.
Taky mi je líto, jak to v tomto díle dopadlo s Deathem, ale chápu to. No, jsem zvědavá, jak se to vyvrbí dál, hlavně co se Faeských dvorů týče.
Pokoušená
Kristin Cast
Přibližně v polovině jsem si dala na nějaký čas pauzu, protože neustále problémy s kluky na mě byly už moc. Uvědomuji si, že se jedná o knihu pro mladší čtenáře, ale i tak si stojím za tím, že v jistých chvílích jsou problémy s kluky (případně i přáteli) mnohem větší, než hlavní událost celého dílu. A to mi prostě nesedí. Nejspíš se na to příliš dívám ze svého pohledu.
Když už jsem zase pokračovala a knihu dočetla, konec mě odrovnal. V dobrém slova smyslu. Je to mazec a skvělé navnadění na další díl. Přesto si dám na chvíli pauzu a dočtu jiné věci.
Studie ohně
Maria V. Snyder
Ačkoliv se budu opakovat, styl psaní mi velmi sedí a tak se mi četl i 3. díl velmi snadno a rychle. Oproti předchozím mě však už nijak zvlášť nenadchl. Líbil se mi, bylo to fajn, místy i dost napínavé. S odstupem mi však přijde, že tu toho bylo až moc. Příliš různých událostí, vlivem kterých některé podle mě nedostaly tolik prostoru, kolik by si zasloužily. Nemůžu říct, že jsem zklamaná, ale přeci jen jsem doufala, že tento díl bude lepší.
Nemám ponětí, zda má být víc dílů, nebo to tímto končí. Osobně bych se spokojila s tím, že to je jen trilogie. Myslím, že tím jak kniha končí, by to ani ničemu nevadilo. Samozřejmě pokud se přeci jen nějaké v budoucnu objeví, mám v plánu si je přečíst.
Série se mi zamlouvá. Jelena a hlavně Valek mi dost přirostli k srdci, líbí se mi rozdíly mezi životem v Ixii a Sitii, postavy mají svůj charakter, kterého se drží a v případě některých se i vyvíjí. Miluju komunikaci s Kiki, u té jsem se vždy rozplývala, protože to bylo naprosto dokonalé.
Sečteno podtrženo, za sebe Studii rozhodně doporučuji!
Studie kouzel
Maria V. Snyder
Nadšení z prvního dílu mě nepřešlo ani u druhého. Díky tomu, že mi kniha neuvěřitelně sedla, užívala jsem si každou stránku. I když možná za pár dní přijdu na nějaké ty drobnosti, které třeba nebyly úplně dokonalé, stojím si za tím, že je to prostě super příběh.
Velmi mě zaujalo, jak je Sitie naprosto odlišná od Ixie. Nové postavy si mě opět získaly a i ty protivné měly něco do sebe. Pouze nevím, jak si "zařadit" Cahila. Očekávám, že v dalším díle se mi to už podaří, ale tady je pro mě jednou velkou (a trochu divnou) záhadou. Jeho chování a později i motiv je prostě.. zvláštní.
Valek mi moc chyběl a když se konečně objevil, skákala jsem radostí. On a Jelena jsou naprosto dokonalá dvojka. Až je mi skoro líto, že stránky tak hltám, protože mě čeká poslední díl
Magie vítězí
Ilona Andrews
Tak je to tady, konec série o Kate. Rozhodně je potřeba zmínit, že mi všechno sedlo - způsob psaní, děj, svět jako takový i postavy. Kate si mě získala, protože i když má obrovskou moc, většinu série neví, jak ji správně použít. Je sarkastická ale obětavá, neuvěřitelně dobrý zabiják ale ne nezranitelná a má prostě své mouchy. A to samé většinou platí o všech postavách, co se v knize objevují. Výjimkou je za mě Roland.
Dokud je "pan záhadný", má tajuplnou auru, při které čtenář prostě čeká, co se z něj vyloupne. Jenže když se na scéně objeví, už tak děsivý není. Osobně mi přišel jen jako šílenec. Myslím, že hlavní vinou je neustálé skákání z módu z "Jsem na tebe tak pyšný" přes "Podřiď se mi a dám ti všechno" po "Chci zabít tebe i tvého syna". Smysl mi to dává, jen v kombinaci s Kate a tím, že ho chce většinu série zabít, načež vlastně nechce, protože je to její otec.. No tohle prostě mohlo být udělané lépe.
Co mě na tomto díle mrzí nejvíc, je přeskočení celého těhotenství Kate. I kdyby to bylo letem světem v rámci jedné kapitoly, uvítala bych to. V některém díle bylo zmíněno, že ona potřebuje zabíjet. A představa, jak 9 měsíců sedí na prdeli a čte knížky o miminech, je pro mě krapet absurdní. Těšila jsem se na rozpory mezi ní a Curranem, kdy s rostoucím břichem bude chtít jít do akce a on ji to bude vymlouvat a třeba ji přiváže k židli, jen aby byla v klidu.
Ono celkově celá série obsahuje dost potencionálně zajímavých prvků, které však autorka už nevyužila. Není to chyba, ona příběh podala tak, jak ho vymyslela. To, že já bych klidně měla dvojnásobný počet stránek u každého dílu, jen abych si mohla užívat víc zážitků z Atlanty kterou pomalu ničí magie, je můj problém.
Na závěr jen zmíním, že i přes drobné nedokonalosti se mi celá série velmi líbí a rozhodně ji můžu s klidným srdcem všem doporučit
Magie útočí
Ilona Andrews
V podstatě bych mohla zkopírovat komentář u předchozího dílu a jen lehce poupravit dějové věci, aby seděly, a hotovo. Kate mi prostě sedí svou povahou. Většina postav, které se tam objevují nejvíc, mi sedí. Jeho chlupatá výsost, Jim, Derek a dokonce i Saiman. Sice je to strašný egoista, ale je napsaný tak dobře, že mi nevadí pasáže s ním.
Opět bych jen zmínila, že ty konce jsou takové hrozně rychlé. Ale už jsem si zvykla a vlastně mi to ani tak nevadí.
Krvavý lístek
Crystal Smith
Jsem velmi mile překvapena. Kniha je svižná, čtivá a velmi dobře napsaná. Styl psaní je pěkně vyvážený, takže vás nečekají sáhodlouhé popisy věcí, avšak ani stručné nic neříkající věty. Hlavní postavy mají šmrnc a i ty záporné mají své vlastní kouzlo. Příběh je trochu zamotaný a moc se mi líbilo, jak se Auri propracovávala ke konečnému zjištění. A ta (nečekaná) úmrtí? Pecka!
Uvítala bych však trochu víc pátrání, zkoumání či čehokoliv takového, protože chvílemi jsem měla pocit, že dost věcí k Auriel přišlo tak nějak "samo" (hlavně skrz Zana). To samé u vztahu s bratrem. Beru že je ještě dost malý, ale i tak.
Prozatím mi to přijde jako celkem drsná pohádka. A nemyslím to vůbec ve zlém, naopak. Rozhodně plánuji přečíst celou trilogii. Příběh se mi zamlouvá a zajímá mě, zda se Auri povede zatnout tipec Tribunálu.
Bitva o Hex Hall
Rachel Hawkins
Za mě nejlepší díl celé trilogie. I díky tomu, jak to vše skončí. Tak jako tak je to opravdu kniha pro mládež a to si troufám říct, že spíš pro tu mladší. Příběh plyne velmi rychle, až je to občas škoda. Ovšem proto má kniha tak málo stránek - žádné okecávání, jde se přímo na věc. Uvítala bych, kdyby některé události/okamžiky byly více rozepsané.
Jak už jsem psala u prvního dílu, být mladší, asi to ocením víc. Avšak jako oddechové čtivo je to naprosto dokonalé.
Krvavé ostří
Sarah J. Maas
Ačkoliv povídku čtu až po přečtení celé série Skleněného trůnu, doporučuji ostatním to udělat obráceně. A také se nenechat odradit Calaeninou povahou. A to jak zde v povídkách, tak v prvním díle ST.
Proč? Povídky jsou před událostmi celé série a tak lépe pochopíte narážky či zmínky, které se v ní objevují + poté mnohem víc oceníte proměnu Calaeny (hlavně povahovou). Protože co si budeme povídat, je to arogance sama, byť k tomu má důvod.
Druhý důvod je za mě styl psaní. Ačkoliv povídky vyšly 2 roky po prvním díle, v některých místech my přišly neobratné jako první díl ST. Ovšem když to překonáte, čeká vám naprosto úchvatná, neuvěřitelně propracovaná a nemilosrdná série.
Z povídek mě nejvíc oslovila poušť, protože Tišší vrazi mě naprosto uchvátili. Ostatní povídky nejsou špatné, avšak ani tak dobré, abych k nim něco zvlášť napsala. Snad jen u poslední zmíním konec, kdy jsem si prostě říkala jen wow. Že je Arobynn hrozně mazaný a prohnilý "píp", člověk pochopí velmi rychle. Ale to co prohlásí na konci, to je mazec.