Nikidree
komentáře u knih
Mráz
C. N. Crawford
Ačkoliv jsem knihu přečetla za večer, nemůžu říct, že bych z ní byla nějak odvázaná. Je to takový průměr, který neurazí ale rozhodně ani nenadchne. Nebylo tam nic, co by alespoň vzdáleno vyvolalo nějaké větší napětí, natož wow efekt.
Jasně, na 300 stránkách se nedá vytvořit nějaké epické dobrodružství. Na druhou stranu když to má mít víc dílů, nebylo by na škodu trochu zvolnit a některé věci tolik neuspěchat. Například turnaj. Jakože dvě zkoušky a konec? To jako vážně? Minimální rivalita mezi soupeřkami a to nemluvím o tom, jak rychle se počet kandidátek zredukoval. Určitě by to šlo vymyslet lépe. A takových věcí bych tam našla nespočet..
Sečteno podtrženo, ačkoliv se mi to četlo v pohodě, příběh mě ani zdaleka nepohltil. Nenabídl mi nic, kvůli čemuž bych se těšila na další díl/y. Pokud pokračování bude, přečtu ho, ale jen kvůli dokončení série.
Knihu můžu doporučit max jako opravdu lehkou oddechovku, od které nelze očekávat něco převratného.
Odvážná a smrtící přísaha
Brigid Kemmerer
Upřímně, jsem ráda, že je to za mnou. První díl byl skvělý, druhý mě zklamal a nudil a třetí se nesl v podobném duchu jako druhý, jen občas tam bylo pár trochu lepších momentů.
Nebavilo mě celou knihu číst, jak postavy bojují samy se sebou a jak mají neustále pochyby a obavy. Hlavně proto, že to vlastně mohla být jen duologie, ve které by autorka vynechala tolik nesmyslných rozhodnutí a příběh by alespoň nebyl tak roztahaný. Třeba by i Lilith dostala nějaký smysluplný prostor.
Záporačka, která umí jen brutálně vraždit a škodit, a u které není zcela jasně vysvětleno, proč baží zrovna po Uhlíkovu a vládnutí "společně" s Rhenem, když ho vlastně nenávidí? A která se objevuje jen tak sporadicky?
Způsob, jakým se příběh vyvinul mi nesedl a dost mi to zkazilo chuť číst. I proto hodnotím hlavně negativně. Ani mě nenapadá, co bych vyzdvihla. Navíc to končí tak, že by klidně mohl být ještě nějaký díl. Doufám, že nebude. Sice bych to přečetla, ať to mám kompletní, ale pochybuji, že bych si to užila.
Jsem holt už asi moc stará na tento typ příběhů..
Zmije a křídla noci
Carissa Broadbent
Chvíli mi trvalo, než jsem knize přišla na chuť. Ani nevím, zda to bylo pro mě krapet zmatečným úvodem, kdy jsem se ztrácela v upířích rodech (moc jsem nechápala vztahy mezi nimi), nebo tím že mi hl. hrdinka charakterově úplně nepadla do oka. Ačkoliv to naprosto chápu a vlastně je dost obdivuhodné, že autorka dokázala skoro celou knihu zachovávat charakter, který byl značně ovlivněn její výchovou (upír = hrozba), musím říct, že mi to občas lezlo krkem.
Jak říkám, sice to naprosto chápu, ale na mě toho bylo v první polovině až moc. Některé scény mi to krapet kazilo.
Co se mi naopak hodně líbilo, bylo Kejari. Celkově mě turnaj hodně bavil tím, jak byl brutální. Neočekávané zkoušky, nejistota zda účastníci přežijí při čekání do další zkoušky,.. To se opravdu povedlo.
Konec jsem tak trochu očekávala a tak to pro mě nebylo úplně wow. Naopak mám trochu obavy, v jakém duchu budou další díly. Upřímně budu doufat, že to autorka příliš nezkomplikuje, protože bych řekla, že tím ten příběh dost pokazí.
Další díl si určitě přečtu, jakmile budu mít možnost a jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál.
Statečné a zlomené srdce
Brigid Kemmerer
První díl mě velmi zaujal a mile překvapil. Druhý není vyloženě špatný, ale v mých očích nesahá ani do poloviny prvnímu.
Harper i Greye jsem si oblíbila. Rhen mě neoslovil, ale byla jsem s ním v pohodě. Ovšem v tomto díle mi byl už dost nepříjemný. Lia Mara mi k srdci také nijak nepřirostla, kvůli jejímu podceňujícímu se smýšlení a celkem i chování. Kromě toho jsem si Greyův osud představovala trochu jinak. A musím přiznat, že mě autorčin směr v jeho ohledu trochu zklamal.
Příběhově se to poměrně vleklo. Až posledních cca 100 stránek bylo poměrně zajímavých. Přesto však nemůžu říct, že bych z nich byla odvázaná tolik, jako z celého prvního dílu.
Celkově musím říct, že se druhý díl od prvního dost znatelně liší a proto jsem měla i problém se začíst. Vleklo se to, Grey se choval úplně jinak, než jak jsem čekala, Lia se svou sestrou i matkou byly prostě zvláštní a pro mě dost nesympatické. Z Rhena se pro mě vyklubal naprostý blbec a Harper neměla skoro žádný prostor a když už, vlastně skoro nic neudělala.
Trilogii samozřejmě dočtu, ale vzhledem k událostem na konci knihy, se na to příliš netěším. Jsem zvědavá, jak to skončí, ale mám obavu, jak to autorka podá. V knize mi totiž chybí opravdu poctivé napětí. A popravdě i budování vztahů mezi postavami je takové slabé. No uvidím
Temné a osamělé prokletí
Brigid Kemmerer
Páni, tak toto bylo hodně milé a hodně pěkné překvapení. Nevěděla jsem co pořádně čekat, protože anotace nikdy nevystihuje, jak se daný příběh pojmul.
Střídání kapitol z pohledu Rhena a Harper mi vůbec nevadilo, ba naopak. Dost jsem si užila drzost a tvrdohlavost hrdinky. U Rhena moc kladů (pro mě) nevidím, ale jako postava mi vůbec nevadil. Ovšem mnohem víc jsem si oblíbila Greye. Sice jeho odhodlání plně a naprosto oddaně sloužit koruně je naprosto obdivuhodné (a krapet šílené), ale on na mě působil prostě mnohem lepším dojmem, než princ.
Asi jediné co bych vyloženě vytkla, je za mě vztah hl. hrdinů. Jsem s ním v pohodě, ale přijde mi, že tak nějak vznikl z ničeho. Jsem zvyklá, že se většinou postupně rozvíjí a buduje. Kdežto tady mi přišlo že tak nějak nic nic a bum, najednou to bylo.
Ještě bych zmínila, že se nejedná o nějaké propracované fantasy. Což však nevadí. Po knize jsem sáhla jako oddechové čtení a přesně to jsem dostala.
A jelikož jsem se bavila od začátku do konce, vrhnu se rovnou na druhý díl.
Čas karmínu
Amélie Wen Zhao
Popravdě nerozumím tak vysokému hodnocení. První díl mě zaujal, bylo to něco nového, autorky prvotina (myslím) a mělo to potenciál. Druhým dílem jsem se jakž takž prokousala, ale mé zaujetí hodně opadlo a děj mě už zdaleka nebavil. Čímž se dostávám k tomuto poslednímu dílu, který pro mě byl skoro utrpením.
Příběh je dost rozvleklý a zdlouhavý. Ne opravdu mě nebavilo po několikáté číst, jak si postavy musí zas a znovu vzpomenout/zopakovat, proč to všechno dělají, nebo co by udělali dřív ale teď už ne.
Anu s Ramsonem jsem si neoblíbila, prostě jsem je jen brala. Což je nejspíš hlavní důvod, proč mě tato trilogie příliš neoslovila (s výjimkou prvního dílu). Sice bych řekla, že popsaní byli dobře, ale jejich chování a hlavně ta linka mezi nimi mi prostě nesedlo. A popravdě i popis událostí mě vůbec neoslovil. Prostě se to tak nějak všechno dělo.
Co ovšem nemůžu překousnout celý třetí díl, je zázračné přežívání většinou smrtelných zranění. Kdyby jednou tak budiž, ale zrovna tady jich bylo hned několik a obzvlášť poslední dvě které nastanou, mi budou v žaludku ještě chvíli ležet.
Víc se rozepisovat nebudu. Prostě mi to nesedlo, byť první díl tomu nenasvědčoval. Za sebe sérii doporučit nemůžu, ale věřím, že si své fanoušky najde. Ostatně hodnocení mluví za vše.
Dávám tedy 2*, protože autorka vymyslela pěkný svět i zajímavou magii, ale podání příběhu mě vůbec neoslovilo.
Mrtvá říše
Stacey Marie Brown
Třetí díl mě bohužel trochu zklamal. Ačkoliv autorka píše stejným způsobem, kdy je to stále poutavé a tak nějak vás to nutí číst dál a dál, obsah tentokrát dost pokulhává oproti předchozím dílům.
Větší prostor tady totiž dostal komplikovaný (ne)vztah mezi hl. postavami a také dlouho očekávané muchlování. Nic proti tomu nemám, na jednu stranu bylo už na čase. Na druhou stranu by mi vlastně vůbec nevadilo, kdyby se ještě jen špičkovali, jako v předchozích dílech. Nebo by možná stačilo, kdyby to bylo podané trochu jinak. Tak nějak mě to bavilo víc, než toto.
Tady se totiž střídaly jejich "výlevy" s hromadou událostí a bylo toho nějak moc. Už právě i události (únosy, přestřelky, záhady..) působí značně přehnaně. Ona se z jedné věci vyhrabe, jen aby rovnou po hlavě skočila do další, ze čehož se už pomalu ani nevyhrabe, jen aby se ocitla v dalším průšvihu.
Přesto se na další díl těším a doufám, že se nebude čekat moc dlouho a hlavně, aby byl vůbec přeložen.
Nezkrotná říše
Stacey Marie Brown
Druhý díl jsem vnímala jako první - naprostá pecka! Tento příběh mi prostě sedl jak prdel na hrnec. Hrozně mě baví popichování mezi postavami, drzé až sprosté hlášky, kousavé odpovědi, fakt že hl. hrdinka je sice silná ale schytá nejednu pořádnou ránu,.. Je toho spousta.
Ačkoliv první díl byl zajímavější, díky pobytu ve vězení, druhý díl mě překvapil novými postavami a taky konečně řádně nakousl zvláštnosti kolem Brex.
Sečteno podtrženo, díl jsem si užila a moc se těším, až se mi do rukou dostane další díl.
Divoká říše
Stacey Marie Brown
Páni, tak toto byl mazec. Musím říct, že jsem Divoké říši totálně propadla a nebýt toho, že jsem začala číst až pozdě večer, dala bych ji na jeden zátah.
Sedlo mi totiž úplně vše. Postavy, popisy, prostředí, události i dialogy. Ve světě jsem se poměrně rychle zorientovala a díky tomu, že je děj pořádně svižný, stále se něco zajímavého děje.
Jediné, co bych vytkla, jsou dvě drobnosti. Zaprvé to je pro mě trochu časová nesrovnalost. Zmíní se jaro ale hned v další kapitole už má být přelom jara a léta. To samé platí i o popisu událostí. Chvíli to vypadá, že vše plyne za sebou den po dni, když tu se člověk dozví, že uplynul týden či dva. No a zadruhé je to časté opakování informací, které byly řečeny klidně i "před chvílí". Není jich moc, ale vnímala jsem to.
Avšak i s těmito drobnosti musím říct, že mě příběh Brexley velmi nadchl. Takže dávám 5* a jdu hned na druhý díl!
Ve stínu Hvozdu
Naomi Novik
Netušila jsem do čeho jdu a musím říct, že jsem byla mile překvapena. Ačkoliv již nejsem cílová skupina, děj byl příjemný a Agneszky příběh mě zaujal. A to hlavně proto, že autorka vymyslela zvláštního "nepřítele", u kterého se do poslední chvíle neví, jak proti němu bojovat.
Zajímavé postavy - Agnieszky láska k rodinně a celkově lidem v údolí, Drakův chladný odstup od všeho, Markův obrovský zápal pro cokoliv, vlezlost Sokola.., vykreslení prostředí i pojmutí boje proti Hvozdu, to vše je moc dobře napsané.
Maličko mi vadilo, že hlavní postavy nebyly trochu víc rozvinuté a to platí i o vztahu hlavních hrdinů. Ačkoliv jsem si "potřebné věci" domyslela, osobně bych uvítala pár drobnějších zmínek, aby to bylo takové.. věrohodnější.
I když bych tam našla ještě pár drobnějších vad, příběh jako celek se mi líbil a nelituji přečtení knihy.
Výkřik do ticha
Amo Jones
Ačkoliv to nejprve vypadalo, že to pro mě bude zatím nejoblíbenější díl, musím říct, že teď si tím nejsem tolik jistá.
Všechny 3 hlavní postavy mi sedly, i když byly chvíle, kdy jsem Lilith moc nerozuměla/nechápala. Přičítám to její povaze a osobnosti, která byla místy mimo mé porozumění.
Co mi však vyloženě nesedlo, byla záležitost ohledně původu Lilith a tak nějak celkově rodinné záležitosti. Bojuji s nimi od prvního dílu, protože rodiče bratrů jsou pro mě stále velkou neznámou, jelikož se objeví jen jednou maximálně dvakrát za celou knihu, aby prohlásili něco šokujícího (což se často dozvíme až později). Do toho je zamotaná Patientie a lidé z ní a já se v tom prostě ztrácím. Obzvlášť, když ve výsledku to není nijak zvlášť podstatné.
Dávám 4*, protože i tak mě to bavilo a vystižení vztahu mezi 3 povahově různými postavami, se autorce opravdu velmi povedlo.
A jelikož se v tomto díle rozehrálo dost věcí, jsem zvědavá na poslední, zda se tam vše vyřeší, nebo některé věci zůstanou nezodpovězené.
Hněv kejklíře
Amo Jones
Srovnatelné a přeci jen jiné, než předchozí díl. Tato dvojice mě neoslovila tolik, jako Persy s Kingem, protože Killianova povaha na mě byla krapet moc šílená. Avšak musím říct, že mi to vlastně nijak nevadilo. Čtení jsem si užila.
Trochu mě zarazily téměř identické maličkosti, jaké byly použity i v prvním díle, ale jelikož se jednalo hlavně o drobnosti, šlo to přehlédnout.
Tento díl na mě působí brutálnějším dojmem, hlavně kvůli minulosti hl. hrdinky. Což mi nijak nevadí!
Ještě zmíním, že mi styl psaní autorky velmi sedl. A i když tady byl začátek takový zmatený a tajuplný, rozuzlení vše (do)vysvětlí a je to pecka.
Každý tvůj nádech
Jennifer L. Armentrout
Ve chvíli, kdy si Layla konečně zvolila mezi kluky, mi bylo i jasné, jak to celé dopadne. Což mi absolutně nevadí. Co si budeme, jedná se o sérii pro "děti a mládež" a přesně tím Dark Elements je. Tudíž je potřeba s tím počítat.
Jsem moc ráda, že autorka už neprotahovala nerozhodnost Layly mezi kluky, protože druhý díl jsem v tomto ohledu docela protrpěla.
Celkově tuto sérii hodnotím velmi kladně. Líbí se mi svět, postavy a i události, které se v knihách objevily. Ano občas mi lezla Layla na nervy, ale její povaha, věk a fakt, že celý život byla nucena nějak vyrůstat a potom zjistila, že to není tak černobílé, jak ji bylo vštěpováno udělá své.
Sérii rozhodně doporučuji, jen bych podotkla, že se opravdu jedná o YA čtení a třeba oproti Z Krve a popela je děj velmi mírný. Což mu však neubírá na kráse! Je to prostě něco jiného a mě se to moc líbilo.
Jeden temný trůn
Kendare Blake
Druhý díl je mnohem lepší než první. Přesto ve mně stále nevzbudil pocit, že by se jednalo o něco úžasného. Dost možná proto, že jsem od toho čekala něco jiného, než se mi dostává.
Těšila jsem se na královny, které si půjdou po krku, které budou kout pikle, vymýšlet plány a dělat podpásovky. Místo toho sleduji příběhy všech možných lidí, kteří někdy s královnami ani nemají moc společného.
Neříkám, že je to špatné. Jen tu opravdu sedí kategorie pro mládež, kam už holt nespadám.
V sérii plánuji pokračovat, protože mě zajímá, jak to dopadne.
Chaos v míru
Amo Jones
Tento typ knih příliš nečtu, a tak pro mě bylo milým překvapením, jak mě děj vtáhl a bavil. Ano začátek byl krapet zmatečný, ale když člověk netuší, co čekat, dá se to pochopit. Navíc horší pro mě byla chvíle, kdy se Dove dozvěděla pravdu. Zpočátku jsem se v tom ztratila (příliš jmen, o kterých nic nevím) a celkově mnoho informací, na které člověk čeká celou dobu a potom mu jsou podstrčeny všechny najednou.
Děj celé knihy je poměrně zvláštní, na druhou stranu pro mě je to originální a velmi mě to zaujalo. Stejně jako syrové scény, kde se prostě na nic nehraje a jde se doslova s kůží na trh.
Co mi však vadilo asi nejvíc, byla Dove samotná. Úplně mi nesedla svým chováním. Tak nějak si stěžuje, že nic neví a nechápe, ale nedělá nic proto, aby cokoliv zjistila.
Naopak musím vyzdvihnout chování Kinga. Ano mám ráda bad boy týpky a u něj si cením toho, že on jím zůstal po celu dobu knihy. Vlastně celkově chování všech bratrů mi přišlo dobré. Holt jsem jim krapet propadla.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Přiznávám, svezla jsem se na mediální vlně a knihu si koupila. Ačkoliv jsem od toho čekala krapet víc, narovinu říkám, že koupě knihy nelituji a plánuji zakoupit i druhý díl.
Nebudu tu rozebírat podobnosti s jinými knihami, protože když člověk chce, vždy si nějakou podobnost najde. Což je za mě škoda, protože si to tím akorát kazí. Já do toho šla jako do dalšího "moderního fantasy spíš pro holky/ženy" a čtení si užila.
Ano svět se zdá promyšlení ale moc z něj tam toho není. Postavy nejsou špatně vystavěné, ale necítila jsem z nich hloubku. Spíš jako bych je prostě jen sledovala, než aby mi přirostly k srdci. Draci byli fajn a proto bych uvítala, kdyby měli krapet větší prostor. Celkově, kdyby tak nějak všechno mělo větší prostor.
Co mi však asi vadilo nejvíc, byla poměrně lehkost, s jakou Violet prolétla první ročník na akademii. Na to, že všichni včetně ní tvrdili, že tam nemá co dělat, ona zázrakem přežívá a odnáší si jen pár zranění, která však brzy zmizí. Asi by autorka udělala lépe, kdyby z ní neudělala takovou křehkou květinku, jakou se na začátku jeví.
Kdybych to měla shrnout, pokud vás strhla hype lavina a jste celý žhaví, co za propracovanou senzaci to bude, asi budete zklamaní. Pokud vás však baví odlehčené "moderní fantasy", tak si myslím, že si čtení užijete jako já. Bavil mě mrštný jazyk Violet, i arogantní postoj Xadena. Draci působí majestátně, jen by si zasloužili víc prostoru.
Tři temné koruny
Kendare Blake
Na sérii jsem se těšila, avšak musím říct, že první díl mě příliš neoslovil. Zpočátku jsem trošku bojovala s tím, že co kapitola to jeden pohled (velmi dlouho jsem nic takového nečetla), ale brzy jsem to přestala vnímat.
První polovina je taková hodně popisná, kdy si čtenář může vytvořit alespoň základní vztah k hl. postavám, přehled o světe atp. Druhá už je poměrně svižnější a začíná se tam něco víc dít.
Co se týče hl. postav, prozatím jsem s nimi v pohodě, byť zatím nemám žádnou favoritku. Co bych u postav zatím asi vytkla, je chování Josepha a asi krapet naivita holek kolem něj. Ale zřejmě to má nějaký důvod, tak to zatím nechám být.
Ačkoliv spád událostí na konci knihy je "wow", většiny knihy na mě tak ani zdaleka nepůsobila. Svět, prostředí, odlišné zvyky vychovatelů budoucích královen,.. to vše je docela zajímavé, ale ani zdaleka jsem tomu nepropadla, abych hltala stránku za stránkou.
V sérii hodlám pokračovat, ale tomuto dílu dávám jen 2*, protože mě moc neoslovil.
Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy
Holly Black
Označila bych to za takovou trochu oschlou třešinku na dortu. Oschlou proto, že jsem čekala (a doufala) v něco jiného, než čeho jsem se dočkala.
Ačkoliv bylo zajímavé, přečíst si pár střípků z Cardanova života, neoslovilo mě to tolik, jak jsem si myslela.
Osobně bych uvítala víc info k tomu, jak Cardan propadl Jude. Ten jejich vztah mi totiž nedává spát, ačkoliv jim to přeji.
Avšak ilustrace jsou opravdu pěkné a přeci jen je tam pár zajímavých informací z princova života.
Královna ničeho
Holly Black
Poslední díl je za mě nejlepší. Opravdu jsem si ho užila a tentokrát i musím říct, že mi postavy nepřišly tak protivné. Celkově je tu méně intrik, což očividně prospělo. Děj je tak nějak plynulejší a už na mě nepůsobil, jako soustavná smršť toho, co Jude chce a musí.
Myslím, že když se člověk přenese přes drsnou touhu Jude (a Madoca) po moci (a jejich cestu k ní přes mrtvoly a intriky), že si příběh užije. Možná, že kdyby mi sedly postavy a jejich charaktery, tak bych si všechny díly užila víc i já.
Poslednímu dílu dávám 4*, protože mě opravdu bavil a líbil se mi.
Podlý král
Holly Black
Ačkoliv stále netuším, co přesně mě na této sérii fascinuje, musím říct, že druhý díl jsem zhltla jak malinu.
Jude mi stále leze na nervy a nemůžu říct, že bych ji měla ráda. U Cardana to samé. Navíc ten jejich (ne)vztah je těžko popsatelný a pro mě i těžko uvěřitelný. Ostatně ani teď mě žádná z postav vyloženě nezaujala. Všechny jsou takové odtažité, chladné a nejsem schopná si s nimi vytvořit nějaké sympatie.
Avšak řekla bych, že tu došlo k malému zlepšení. Že ten děj odsýpá a točí se více méně kolem hlavních událostí. Kterých je tam až až.
Jdu rovnou na třetí, tak snad se to konečně celé nějak vyvrbí.
