niknikita
komentáře u knih
Bretaňský příboj
Jean-Luc Bannalec (p)
Nevadí mi, že knihy tohoto autora nejsou akční trháky. Baví mne a užívám si je kvůli Bretani a zasvěceným prožitkům, které Jean - Luc předává čtenářům.Opravdu jsem zatím nenašla lepšího průvodce touto fascinující krajinou.
Celej Franz!
Marta Davouze
Paní Marta Devouze není jenom bývalá manželka Vladimíra Železného, ale vzdělaná a moudrá žena. Uchopila osud Věry Saudkové s grácií a profesionální precizností a na pozadí našich pohnutých dějin přiblížila osud jedné z mnoha statečných žen o kterých historie mlčí.
Život po tobě
Jojo Moyes
Příběh, který Jojo Moyes vystavěla na příběhu, nelze srovnávat. Každopádně se geniálně dotkla pokračování a Louise je opět tady. Pořád plná vzpomínek na Willa, bolavá a nejistá a dostane od života nečekanou výzvu...vlastně nejednu.
Znovu mne to pohltilo a nezklamalo.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Parádní výšlap, děkuji, Ladislave.
Krásně jsem se prosmála až k posledním puchýřům a dostalo se mi k tomu taky trochu moudrosti a tu si balím do své krosny na příště.Protože mnoho pravdy tady stojí a tato je naprosto zásadní: "Nemít nic před sebou totiž znamená mít všechno za sebou".
Básník (Román o Ivanu Blatném)
Martin Reiner
Z této knihy mrazí.
Je to příběh básníka, který měl být zapomenutý v propadlišti času. Je to svědectví doby, do které jsem se narodila a v níž doposud smím žít. Je to neuvěřitelná mozaika dní, přběhů a životních osudů o nichž víme tak málo.
S pokorou děkuji Martine Reinere!
Skála
Peter May
Vyprávění tak skvělé a živočišné, že začnete pátrat po skutečnostech života na těchto odlehlých a drsných ostrovech.
Italské prázdniny
Jan Werich
Moje oblíbená jednohubka psaná laskavým slohem Jana Wericha.
Moje máma Jana Brejchová
Tereza Brodská
Tereza Brodská a Jana Brejchová...kterou z těch dvou žen obdivovat víc? Nevím. Jedno vím ale jistě, že každá je jiná a právě díky Tereze nahlédneme do bohatého a složitého života její mámy. Zpracovat takovou spoustu informací a materiálu muselo dát nepředstavitelnou práci, takže jeden velký dík, milá Terezko. Tohle oslovení jsem tak trochu převzala z dopisu od Miroslava Horníčka k narození T.B.
Pokud bych měla označit jedinou stránku z tak obsáhlé knihy, byla by to pravděpodobně fotokopie tohoto dopisu. Asi z neskonalé úcty k jeho pisateli.
A než jsem dopsala předchozí slova, tak jsem sama sobě přiznala, že mám vlastně Terezu Brodskou mnohem víc ráda, než její mámu...
Svět podle Garpa
John Irving
Svět podle Garpa je moje osobní čtenářská výzva.
Několikrát jsem se s knihou trápila, prokousávala se absurdními příběhy a postupně odkládala do knihovničky, až konečně tentokrát "heuréka"!
Nemám se ale čím chlubit, protože jsem si tento oceněný skvost pěkně dlouho a po malých částech dávkovala jako nějaký lék. Ve finále bohužel k žádnému uzdravení nedošlo.
Takže asi tak:
Svět podle Garpa je zajímavý literární počin, to určitě, ovšem nepatří k mým ohmataným knihám.
Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách
Zdeněk Šmíd
Příjemná vzpomínka na Zdeňka Šmída a jeho jemný humor.
Zápisník Dory Maarové
Brigitte Benkemoun
Zápisník Dory Maarové má moje nejvyšší hodnocení z několika dobrých důvodů.
Přestože může působit až chaoticky, ve všech bodech to bylo mimořádně informativní a bohaté čtení, kdy jsem si na internetu dohledávala fakta o jednotlivých osobnostech z okruhu Dory Maarové. Ovšem největší pozornost se soustředila přesně na Doru a Picassa, takže jsem si sama pro sebe poopravila svůj osobní pohled na oba umělce.
Líbil se mi úsporný styl autorky a musím vyslovit obdiv a respekt k mravenčí práci, která za touto biografií stojí. Místy dostávalo pátrání v Dořině zápisníku až detektivní charakter a když k tomu připočítám kolik osobností moderního umění touto knihou defilovalo, moje nadšení je oprávněné.
Sousedé z čísla 9
Felicity Everett
Příběh, kterých kolem sebe můžeme vidět stovky a všichni protagonisté by mohli být klidně i našimi sousedy.
Já knihu a její autorku chválím především za čtivost a uvěřitelnost, za barvité postavy a charaktery, takže za mne spokojenost ...a především - bavila jsem se.
Druhé drobky z Františka Gellnera
František Gellner
...
"Rozum je vždy škodná v revíru srdce"
F.G.
Když Paříž spala
Ruth Druart
Tak tohle je dobré, na prvotinu bych řekla až moc dobré.
Napětí, emoce a silné vztahy... pěkný příběh, který se dobře čte, přestože se odehrává na pozadí nesmírného lidského utrpení.
Dům v Bretani
Marta Davouze
Kniha, ke které se ráda vracím, už proto, že Bretaň je mi velice blízká, až mám podezření, že ji znám z minulého života :)
A paní Marta Devouze je pravá dáma s dobrým vkusem i co se spisovné češtiny týká, takže četba její knihy je pro mne jazyková lahůdka.
Noc v Central Parku
Guillaume Musso
Musso mě baví svojí naprostou nepředvídatelností.
Krátké kapitoly, pěkné a neotřelé citáty a sympatické postavy, kterým vkládá do úst smysluplné dialogy.
A pokaždé překvapivý konec.
Za mne veliká spokojenost.
Ve vlastním stínu
Catherine Deneuve
Bylo zajímavé nahlédnout do zákulisí vzniku filmu. Většinou si neumíme představit, co všechno provází natáčení a nemáme ponětí, čím herci , režiséři a celý štáb procházejí.
Protože mezi moje favority patří Indočína, velice jsem ocenila, že právě tomuto filmu bylo v knize věnováno hodně místa.
Myslím, že nebudu jediná, kdo Catherine Deneuve obdivuje nejen po stránce skvělého herectví. Každá žena v ní může najít inspiraci.
Kufr paní Sinclairové
Louise Walters
Tak nevím.
Čekala jsem asi víc, ale trochu jsem se ztratila v té spoustě dopisů, způsob vyprávění mi moc nesedl a navíc jsem se při čtení občas nudila. A přitom to nebyl vůbec špatný příběh, jenže...
Když vím, že tuhle knížku už nechci nikdy číst, tak aspoň za hezkou obálku dávám průměrné hodnocení.
Lékařem v africkém pekle
Denis Mukengere Mukwege
Věděla jsem, že to bude drsné svědectví, ale je to horší...je to masakr. Celou svojí bytostí neumím pochopit tolik krutosti a zla v dnešním světě.
Slovy písně Černí andělé: "Středověk neskončil, středověk trvá..."
Valdštejn a Eleonora
Vladimír Přibský (p)
Jsou to jenom útržky z posledních let života Albrechta Valdštejna, zahrnující trochu chaoticky jeho románek s císařovnou Eleonorou. Většina dialogů mi připadá na tehdejší dobu psaná příliš současným jazykem a není v nich nouze o vtip, a tak jsem jim v historickém kontextu nějak nevěřila.
Třeba je to autorův záměr, kdo ví.
Kdo ale může vědět, jak by se například věci vyvíjely, kdyby si páter Quiroga nepustil pusu na špacír? Třeba by Valdštejn uskutečnil své plány a z Jičína by vyrostlo slavné a krásné město. Protože, jak podotkla v komentáři DraculasLady: Valdštejn byl sympaťák.
