Nikolda komentáře u knih
Velké zklamání. Myslela jsem, že si půjčuji knížku poezie, ale jsou to spíš takové citáty, rým 0.0 nic a obrázky. Chápu, že to má být moderní poezie, ale moudra jako "neptej se, jestli jsi pro něj byla dost dobrá, ptej se, jestli on byl dost dobrý pro tebe" opravdu nepovažuji za ženskou poezii.
Knihu jsem přečetla za velmi krátký čas. Děj rychle ubíhá, autorka se neunavuje zbytečnými popisy. Upozornit bych ale chtěla na velký cynismus, se kterým je příběh vyprávěn. Obzvlášť ve spojení s lékařským prostředím je to drsné, leč asi pravdivé. Nicméně mi ona lékařská "chladnokrevnost" nebyla úplně příjemná a možná bych knihu nedoporučila někomu, kdo právě skončil s léčbou rakoviny, nebo je po operaci.
V tomto díle se mi líbila autonomie našich tří hlavních hrdinů. Každý se tam projevoval svým vlastním, jedinečným způsobem, ale tak nějak výrazněji, než v předešlých dílech.
V této knize autorky Klevisové jsem opravdu ocenila propracovanost charakterů postav. Opravdu ve mně dokázaly vzbudit pocity, které bych z nich měla, kdyby šlo i o skutečné lidi.
Trochu jsem se bála, jak se Barbaričovi povede bez Steina a Jaroše, ale musím ho pochvalně poplácat po rameni. Hned na začátku mě překvapila ich-forma vyprávění, ovšem ta čtenáři umožní k notáři proniknout ještě lépe. Červenák ukazuje, že své postavy zná dokonale, proto tu máme stále uspokojivé a napínavé dílo, které jako by z oka vypadlo těm předchozím a přesto přináší nové momenty.
(SPOILER) Tahle kniha jsou "historky z natáčení" a také cesta jednoho herce. Musím říct, že jsem se občas od srdce zasmála, ale konec s Tomovými psychickými problémy mě rozesmutnil. Oceňuji, jak se dokázal vydat všanc a jemně vylíčit, že nebyl žádný svatoušek.
Zhrzené rodičovství a postupný propad k naprostému šílenství. King umí krásně vystihnout ty přívětivé, tak i mrazivé chvíle. Celá kniha je vlastně protkaná nepříjemnostmi, které se vracejí a vracejí, jako Oz Veuiký a Stuašuivý nebo zvuky potáplic, které se nesou...
Příběh, co strhne a jen tak nepustí. Musím říct, že při některých popisech mi až naskakovala husí kůže. Je tu takové plíživé zlo, trochu jako u knížek S. Kinga. Obzvlášť, když je to v onom staroslovanském duchu. Pro mě, jakožto čtenáře, který si žánr fantasy moc nevybírá, to bylo naprosto neotřelé a originální.
Není to úplně běžná kniha, protože co kapitola to vyprávění jiné postavy, ale právě to dodává příběhu různé úhly pohledu. Vysoké hodnocení dávám především za originalitu a charaktery postav, které se zdají se svými chybami a vnitřními démony opravdu skutečné.
Opět dobře vystavěný příběh s napínavými scénami. Jen mi přišlo, že v této knize nebylo tolik šťávy, jako v předchozích dílech.
Tahle kniha je bohužel trochu dvojsečná. Většina lidí, co tu dala nízké hodnocení to udělala většinou kvůli dlouhým pasážím z minulosti. Právě tohle mě na knize lákalo, byl to důvod po ní sáhnout. Nicméně jsou tu jiné věci, které mi naprosto zkazily finále a trochu pošramotily celkový dojem z knihy.
(Ti, kteří se na knihu teprve chystají, dál nepokračujte). Stupňování toho kýženého vyšetřování o které se hlavní hrdina z počátku snaží, se jaksi nekoná. Byly tam narážky, že ten či onen je gay a vodítka, která mohla děj někam směřovat. Čtenář si říká: Jo, možná se brzo dozvíme, kdo zmasakroval toho ranaře, co doprovázel lovce guga. A končí to chudákem učitelem, z jehož dobrých úmyslů se vyvine pedofilie. To vše zakryté amnézií hlavního hrdiny, která se nějak rozprostřela na konkrétní okamžiky jeho dětství a dospívání. Potom také z Marseli, sebevědomé a chytré dívenky, která by rozhodně měla v životě na výběr, udělal autor totální hadr na podlahu a rozpolcenou trosku, protože se to hodilo do krámu. Finále zkrátka zklamalo. Nemluvě o překousávání pasáží s problémy mládeže, kdo je a není s kým těhotný...
Knihu jsem přečetla v rekordním čase tří dnů. Být tolik vtažená do příběhu se mi naposledy stalo u Harryho Pottera. Pan Červenák rozhodně nenudí a neunavuje čtenáře zdlouhavými popisy. Samozřejmě to ale nemusí být kniha pro každého, pro mně je tato série opravdu trefa do mojí krevní skupiny.
Spoiler! S radikálností kapitána Steina jsou všichni obeznámení, ale že je schopen zabít i dávného přítele čistě z přesvědčení mě trochu zarazilo. Zároveň mi to nedalo zauvažovat, nad koncem série, kdy už autora postavy omrzí a bude to chtít utnout. K tomu by mu postačilo, aby Jaroše pustil ze řetězu a kapitán se už o všechno "postará".
Kytice je taková moje srdcovka. Na základce jsme dokonce hráli Polednici. Balady jsou možná trošku morbidnější, ale co v dnešní době není? Většina je jich "zatuchlá", děsivá tím starým způsobem, kdy sice necítíte strach, že by vám při čtení lezly oči z důlků, ale jde o strašení, jako za časů prababiček.
Na knihu jsem už od upozornění na předních stránkách pohlížela jako na fikci, která se akorát odehrává v českém prostředí a snad proto příběh uspokojil mé čtenářské požadavky.
První čtvrtina se mi četla poněkud špatně, jako by sám autor ještě neměl rozmyšleno, jak příběh líčit, tak to působí trochu chladně. Ale jakmile už se rozjely osobní příběhy jednotlivých postav, jejich milostné příběhy, psychologie, tak už jsem se bavila. Chvíli si vás získává Liesel a chvíli Viktor, Hana vás někdy uráží a mnohokrát jí litujete. Je zde nestálost osudu těch, co navštívili Skleněný pokoj, který však i přes dějinné události přetrval. Takže dle mého kniha své poselství splňuje, jen ho nemusí sama tak často propagovat. Čtenář to jistě spatří sám.
Kniha, která mi připadala jako česká alternativa My děti ze stanice Zoo. Akorát jiná v tom, že hlavní hrdina ve své "kariéře" toxikomana došel ještě dál a propadl se hlouběji. Co je zpočátku jen zábava se najednou obrací v tvrdou závislost. Pak už jen nepřetržitý kolotoč výletů do oblak (pádů) a abstinencí ve vězení, nebo léčebně. Stále dokola ta písnička v hlavě "já můžu přestat, kdy chci", přičemž hrdina vydrží bez dávky pár dnů, potažmo hodin. Velmi dobře tu byl popsán duševní stav narkomanů, kdy jsou schopní něco vykrást, pro trochu peněz na svůj jed, jen aby to oddálilo absťák. Na konci příběhu hlavní hrdina trpí paranoidními stavy, kdy je nebezpečný každému ve svém okolí. Díky popsaným situacím člověk pochopí, jak tito jedinci dokáží ohrožovat ostatní, protože jim droga skutečně vymyla mozek.
Výjimečně mě víc zaujala dějová linka adolescentní dívky, než dospělého muže. Jeho příběh se v první části dost táhl. Také jsem od správně odtušila, kdo je pachatel, ovšem to zážitek ze čtení nekazilo.
Knihu jsem nedočetla. Konec u stránky 210. Přitom bych mohla veškerý děj, co se v nich odehrál popsat pár větami. U čtení jsem také měla hodně dojem, že se autor řídil heslem "sex a násilí prodává" protože nic víc se tam ještě kromě popisů okolí a nějakého toho filozofování neděje.
Dvě hvězdy dávám za zajímavý nápad, který má určitě potenciál.
Kniha mi bohužel vůbec nesedla. Projev hlavního hrdiny mi vadil, celé mi to přišlo psáno velice cynicky a když už přišla v Peterově životě nějaká emotivní chvíle, zkrátka jsem mu ten náhlý cit nevěřila. Přitom kniha nabízí i zajímavě vylíčené momenty, jako minulost po boku staršího bratra - homosexuála, nebo jak poznal rodinu své ženy - tolik rozdílnou, než byla ta jeho. Dle mého by se z takového tématu a z rodinných situací, které si tam autor nastavil dalo vytěžit daleko více.
Dlouho jsem váhala co si od tohoto autora přečíst a jako první titul si vybrala Afterdark. Jenže na mě nezapůsobil očekávaným dojmem. Ani nedokážu přesně pojmenovat to co se mi na knize nezdálo, jestli to, že se celý děj odehrával pouze v intervalu několika hodin, nebo to, že mi některé stránky přišly úplně zbytečné, než intelektuální.
Kniha pojednává o anorexii spíše tak z jedné třetiny. Mnohem více se věnuje nefunkčním rodinným vztahům a dalším problémům, které ženu v příběhu potkaly. Jak už prozrazuje obsah, zde není anorexie postup, jak zdokonalit své tělo, ale jak dosáhnout kontroly nad něčím ve svém životě. Později také jako vlastní trest a sebeuspokojení zároveň. Jde opravdu o diametrálně rozdílný příběh, než na jaké je naše společnost zvyklá - na příběhy náctek a jejich posedlostí vzhledem.