Ninjer komentáře u knih

Po bitvami nabité Bouři mečů se opět dostáváme spíše k pomalému budování budoucích velkých konfliktů. A jako by George R. R. Martin těch postav a odlišných kultur neměl dost, tak v Hostině pro vrány přidává mnoho dalších. Ale pro oboje má veliký talent, takže to tak nevadí. Zamrzí však, že tentokrát už nečekáme 100 stran na další děj ke své oblíbené postavě. Teď už čekáme celou knihu (Tyrione, kde jsi???).

Osm lidožravých vran z deseti.

1 30.01.2018

Ani jsem nemusel jít do kina, aby mě zklamala Temná věž. I když tady jsem to trochu čekal, protože první díl Kingovy fantasy ságy jsem se už kdysi číst snažil.

Kniha Pistolník by se dala rozdělit na tři části. První je Rolandovo putování postapokalyptickou krajinou, kde sem tam narazí na nějakou osadu a lidi v něm, kteří už bývají unavení životem, opíjejí se a sem tam jsou agresivní. Tahle část je úplně v pohodě, a kdyby taková byla celá kniha, vůbec bych nebrblal. Pak však přichází cesta s malým chlapcem, kde se kromě občasných flashbacků do Rolandovy minulosti neděje v podstatě nic, a tak moje pozornost umírala rychleji než rodina Kennedyů. A na konec přichází část nejhorší, část filozofická. Stephen King umí hodně věcí, ale druhej Platón to fakt není. Sranda je, že suverénně nejzábavnější, nepoutavější a "nejkingovější" je doslov o tom, jak s kamarády zamlada našli barevné papíry a všichni je chtěli popsat něčím výjimečným. Všechny části (kromě doslovu) spojuje to, že postavy nejsou nijak zvlášť vykreslené. Paradoxně čím víc se v knize objevují (Roland, Muž v černém...), tím méně o nich víme. Chápu, že mají asi být metaforou, reprezentovat síly dobra, zla, přírodního řádu a bůhvíčeho, ale... to mě fakt nebaví.

Temná věž přesto zaujala hromadu lidí po celém světě, takže je asi dobře, že ty papíry našel a tolik let na téhle fantasy věci pracoval. Pro mě ale Rolandova sága určitě nebude.


Pět mlčenlivých záhadných postav z deseti.

1 10.09.2017

"Musí ji přesvědčit, že jí může nabídnout něco mnohem, mnohem přitažlivějšího, než jsou peníze, úspěch, cestování, postavení, charizma, obrovské sebevědomí, šarm, kouzlo, popularita, sexuální zdatnost a fyzická krása. Třeba něco jako... Teď ho zrovna nic nenapadalo, ale něco by vymyslel."

Stephen McQueen (ne TEN Steve McQueen) je třicetiletý nadšenec do filmů, který se snaží prosadit jako herec. Bohužel většinou exceluje jen ve vedlejších vedlejších rolích jako Mrtvola na pitevním sále či halekající Pasák číslo tři. Možná by se mohl prosadit v divadle díky tomu, že je záskokem za úspěšnou hvězdu světového formátu jménem Josh Harper. Jenže si začne až příliš dobře rozumět se sympatickou manželkou tohoto herce, který má všechno, co Steve ne (minimálně Steveova garsonka by se vešla Joshovi do předsíně).

Pravděpodobně slavnější Nichollsův román Jeden den je perfektní romanťárna s obasnou skvělou komedií, zatímco Záskok je perfektní komedie s občasnou skvělou romancí. V obou románech jsou skvěle napsané postavy - tady čtenáře čeká především sympatický třicetiletý loser (záskok Steve) a do sebe zahleděný herec (Josh, za kterého by mohl dělat záskok). Vzniká tu šílený situační humor (například když se Steve opije na Joshově večírku, pouráží slavné herce a omylem vyšňupe antiperspirant) a rozhovory mezi postavami jsou skvěle nahláškované.

Britský komediální nářez.

Devět (ne)úspěšných herců z deseti.

1 23.06.2017

Druhá polovina třetí Hry o trůny je za mnou (to zní jako kdybych mluvil o nějakém fotbalovém zápasu). Je to pořád pecka, dokonce je tahle knížka zatím asi nejlepší.

Světem se prohnala válka, rody jsou znepřátelené, objevují se pletichaření, drsné bitvy a dokonce i čím dál víc nadpřirozena.

Úžasný svět, vynikající postavy, napínavý děj, ale bohužel se najdou ALE. Asi nikoho nepřekvapím, že se jedná o tyhle věci:

1) Občas trochu roztahaný a příliš popisný děj. G.R.R. Martin fakt umí, ale mě natolik zajímá, jak dopadne tenhle a támhleten děj, že nepotřebuju detailní popis přírody nebo třeba členů dvaceti rodů, které si stejně už za dvacet stran nebudu pamatovat.

2) Příliš mnoho dějů naráz. To se vám takhle rozjede super-napínavý příběh se super-symaptickou postavou a kapitola je zakončená cool cliffhangerem. Kdy dostanu pokračování? Až si přečtu další napínavé příběhy s dalšími postavy s dalšími cliffhangery. Které jsou občas trochu příliš popisné a roztahané (viz bod 1). Takže kupříkladu máte rádi Tyriona, ale po přečtení jedné kapitoly s ním čekáte bez jakéhokoliv zveličování 100 a více stran na další děj s ním.

Tyhle dvě věci mě trochu mrzí, protože bez nich by to byla dokonalá záležitost. Přesto je ale i Bouře mečů (část první) zatraceně skvělou a působivou knihou.


Osm supersymaptických postav z deseti.

1 19.06.2017

Lesy mají oči. Jack Ketchum ve své prvotině rozjíždí pořádně brutální horor o partě z města, kterou na pobřeží Maine překvapí místní zdegenerované děti s dospělým (a ještě zdegenerovanějším) dohledem. Mezi jejich záliby patří sodomie a pojídání lidského masa (těch z venkova, ne newyorčanů), což se v knize děje hodně a je to poměrně detailně popisováno, takže se Po sezóně řadí mezi knihy, které nechci vidět věrně zfilmované.

Tahle knížka může leckomu vyrazit dech svými nechutnostmi, ale je taky zábavně napsaná a má super finále. Postavy jsou poměrně fajn, ale zrovna tady bych víc zabral, protože v tomhle ohledu Ketchum Stephenu Kingovi nestačí.


Sedm lidojedů z deseti.

1 03.06.2017

David Lister utíká z intergalaktického vězení, má zlého klona a vše končí na planetě, kterou obývá devastující virus Hněv.

Sólovka Douga Naylora ve světě Červeného trpaslíka se moc nepovedla. Snaží se o velkolepý sci-fi příběh a zapomíná přitom na vtipy. Sem tam se najde opravdu vtipná scéna nebo dobrý nápad, ale není toho moc.

Asi padesát stran se tam připravuje příběh na to, jak Arnold Rimmer potká svého syna (jehož zrod mi nepřišel vůbec špatný). Chudák Rimmer junior si vždy myslel, že je jeho otec chrabrý hvězdný admirál, ačkoliv je ve skutečnosti zbabělým opravářem automatů na polívky. Jenže z toho nakonec nevzejde nic zajímavého ani vtipného.

Skvělé charaktery ze seriálu ustupují do pozadí, protože se všichni pod vlivem toho epického příběhu mění k lepšímu, tj. k nudnějšímu. Posledních dvacet stran je vyloženě jak z nějakého fantasy. Všichni jsou hrdinové - až na zlotřilého padoucha a démonické zlo - a dojde i na dojemnou oběť. A to prakticky bez jediného vtipu. Tenhle Trpaslík nefunguje.

Pět dutohlavů z deseti.

1 02.04.2017

Chtěl jsem si přečíst něco od Patrika Hartla, ale nějak jsem si poplet jména a omylem si stáhnul do čtečky tohle. Což jsem zjistil až ve chvíli, kdy toto píšu.

Podle názvu to může vypadat na nějaké pořádné prasárničky, ale o sexu to moc není. V každé povídce je v průměru jedna věta, která se sexu týká, a to je ještě plná podivných metafor. Asi největší porno je povídka Příběh z červeného pokoje, kde je takovýto popis blowjobu:

Lokomoce maličko připomínala chod motoru vysavačů na mokré sání, ale zdálo se, že tento stroj vznikl v továrně Rolls Royce. Po dalších minutách se zvýšilo tempo, ocitli jsme se v kokpitu na okruhu Hockenheim a zrovna jsme předjížděli Fernanda Alonsa, který se zoufale a marně snažil vymačkat ze svého Ferrari větší výkon. Ale my letěli dál a těsně před momentem, kdy jsme překonali gravitaci, došlo k poslednímu zážehu atomového reaktoru. Ohňostroj na přivítání se rozprskl po obloze. Trysky Křižíkovy fontány explodovaly a barevné kapky vody se pomalým obloukem vracely na zem. Tsunami spolkla Thajsko.

Jsou to spíše příběhy o vztazích, kde mužští protagonisté bývají velmi dobře finančně zajištění, obvykle milionáři, a ženy jsou buď jakési éterické bytosti nebo nadržené ženštiny bez morálních zábran.

Čte se to sice poměrně dobře, ale s postavami jsem se nedokázal ztotožnit. Hlavně proto, že to byli převážně idioti a blbky. Ehm.

Dávám čtyři soulože z deseti.

1 29.01.2017

Jedna skvělá povídka za druhou. A není jich málo. Objeví se v různých obměnách například témata: záhadné vraždící zlo, obyčejná brutalita mezi lidmi a naše reakce na ni, a předvídání budoucnosti. I protagonisté jsou skvělí. Dojde na Kingova oblíbeného učitele v hlavní roli, ale máme tu i sportovce, "white-trash" vidláky a celou řadu velmi starých lidí (kteří mě u Štefana Krále z nějakého důvodu fakt baví).
Délka povídek se různí, ale všechny jsou přesně tak krátké či dlouhé, aby byly co nejúdernější. Snad jen s výjimkou delší povídky o baseballu Blokáda Billy, ale zde může hrát u mě roli to, že mě tenhle sport zajímá přibližně tolik jako vyšívání.

Parádní kolekce krátkých příběhů. Dávám osm nočních můr z deseti

1 12.01.2017

Mág Rhonin se vydává na vlastní kůži poznat draky, kteří můžou být v tomto světě tajuplné magické bytosti starší než čas... kdy Simpsonovi byli kvalitní seriál.
Kromě přerostlých ještěrek Rhonin potká všemožné rasy, které větší pařani, než jsem já, asi budou důvěrněji znát, a to v dost svižném tempu.
Postavy jsou ale jen jednoduše načrtnuté a příliš často se stává, že bez nějaké větší motivace utíkají vstříc nebezpečí, jako kdyby na ně za každou pomoc čekaly body zkušenosti a za každou smrt respawn.
Pěkný fantasy.

1 07.11.2016

Dům na kopci je oblíbená hororová kniha z konce padesátých let o jednom strašidelném domě, do něhož se vydává parta lidí zkoumající paranormální jevy. Řekl bych, že ani tehdy to nebyl kdovíjak nápaditý námět, ale napsané je to pěkně.

Dvě postavy mají poetická jména Eleanor a Theodora. Bohužel jsou natolik podobně poetická, že jsem si je po celou dobu knihy pletl a musel se hodně soustředit na to, která je která. Tyto dvě ženy si nejprve dost sednou a jsou z nich nejlepší kámošky, ale netrvá dlouho a začnou se hádat a dělat si naschvály... Upřímně řečeno kdyby tuhle knihu napsal muž, řekl bych, že je sexistická. Ale takhle to vypadá, že budu maximálně s kritikou těchto ženských postav za sexistu já.

Aby bylo jasno, jsou to docela husičky, ale nevadily mi. A taky nutno dodat, že výkyvy v jejich chování jsou pravděpodobně přímo ovlivňovány strašidelným domem (román je v tomto naschvál nejasný). Tak či onak, tato kniha je hodně o emocích a to hodně o ženských emocích, protože chlapská část osazenstva se tu chová normálně a Eleanor a Theodora jsou v knize nejdůležitější. A to je trochu zvláštní a ne úplně to, co u hororu hledám.

V knize je ale také mnoho působivých popisů domu a jeho blízkého okolí. Atmosféra je tu vystavěná fakt hezky. Jen bohužel se toho nakonec tolik zase nestane a nejsme svědky strašidelných jevů, ale strašidelných hádek.

Vcelku zajímavý paranoidní horor.


Šest hysterek z deseti.

02.09.2022

Po studování jedu nyní mladá Jelena studuje kouzla a z chladného hradu se přesouvá do exotičtějšího prostředí svého původního domova. Bohužel s bohatšími kulisy a větším počtem postav se kvalita fantasy série nezlepšuje, právě naopak.

První díl téhle young adult fantasy mi byl sympatický. Ochutnavačka jídla v téměř totalitním prostředí, kde na ni nebezpečí číhá na každém rohu, byla poměrně originálním námětem. Postavy kolem sice byly obyčejnější, ale pořád to bylo příjemné počtení. Zde je to bohužel horší. Jelena se přesunula do jiného kraje a setkává se s novými tvářemi, které se mi často pletly. Postavy jsou buď kladné nebo záporné (a podle toho se chovají a mluví), anebo "rozporuplné", což jsou postavy, které mají potenciál být nakonec hodní i zlí. V prvním díle do téhle kategorie patřil nájemný vrah Valek, ve druhém jsou to mladík Cahil, co si dělá nárok na trůn, a Lief, bratr Jeleny, se kterým se od útlého dětství neviděla a který sice tvrdí, že po ní léta pátral, ale když se nyní konečně vrátila, chová se k ní jako největší pitomec. I tyhle dvě postavy se mi mezi sebou občas pletly.

Na to, že nás autorka zavede i do města zasazeného v džungli, prostředí nijak zvlášť dobře nepopisuje a knize chybí zajímavá atmosféra. Nejvíc se tu řeší různé vnitřní boje hrdinky, jenže ta je nyní s nabitým sebevědomím a magickými schopnostmi, kterými všechny ohromuje, docela nudným protagonistou.

V knize Jelena proplouvá různými dobrodružstvími, kterým často nechybí napětí. Autorka stejně jako v prvním díle často ukončí kapitolu nějakým zajímavým nápadem či zvratem. Tempo je taky solidní, ale bohužel kvůli důvodům, které jsem popsal výše, mně poměrně brzy přestalo zajímat, co bude dál. A nepomohlo ani to, že i v tomto díle jsou občas nakousnuty drsná témata (např. znásilnění) a dokonce se v něm i zabrousí do politiky (není lepší první kraj se svými mírně totalitními metodami ale neexistencí chudoby než druhý kraj, který je plné ideálů, ale sociální problémy se v něm neřeší?)

Celkově nepříliš kvalitní fantasy.


Čtyři postavy obdivující magii Jeleny z deseti.

06.02.2022

Druhý díl slavné vesmírné ságy v románové formě. První knižní Hvězdné války pro mě byly příjemný závan nostalgie, a tak jsem se vrhnul i na Impérium, ale tentokrát v originálním jazyce (a ne v tom vtipném českém překladu). A upřímně řečeno, už to nebylo ono... a nemyslím si, že to bude tou angličtinou.

Impérium vrací úder začíná dramatickými okolnostmi na ledové planetě, kde se buňka hrdinských povstalců úspěšně ukrývala před zlým Impériem, ale tomu je teď konec. Balí kufry, jenže jejich hrdina Luke Skywalker se nějak nevrací ze své výpravy a nevypadá to s ním dobře. Tohle a následující vesmírné bitvy nejsou v knize nijak zvlášť vzrušující. Vlastně je to často dost nuda.

Románovou adaptaci zachraňuje především druhá polovina. Trénink Lukea Skywalkera mistrem Yodou (který zde není zelený, ale modrý skřítek a navíc má bílé vlasy) je fajn, ale především se to pořádně rozjede v Oblačném městě. No a finální střet Lukea a padoucha Dartha Vadera je konečně něco, kde jsem si říkal, že tohle má i smysl číst, nejen vidět. Nebudu spoilerovat (ano, existují lidi, co neviděli Star Wars), ale tady už získává finální duel další rozměr, protože Luke svádí vnitřní boj mezi světlou a temnou stranou Síly, a na to je literární forma jako dělaná.

Poměrně slušný přepis kultovního snímku.


Šest Lukeových dobrodružství z deseti.

12.09.2021

Gamebook z řady Fighting Fantasy číslo tři. Tentokrát dostal šanci se předvíst jako sólový autor Ian Livingstone. A jde na to trochu jinak než Jackson. Jde na to víc od lesa. Nebo spíš od hvozdu. (ha ha)

Jako žoldák narazíte na umírajícího trpaslíka a rozhodnete se pomoci jeho rodnému městečku, které nutně potřebuje mocné kladivo. To se nachází někde v Prokletém hvozdu a vypadá to, že si ho zlodějští trollové rozdělili na dva kusy, takže vaše pátrání po vzácné zbrani bude ještě náročnější.

Ve třetím gamebooku si užijete více čerstvého vzduchu, uděláte si procházku po lesíku, ale to neznamená, že bude váš hrdina v kdovíjakým bezpečí. Opět narážíte na všemožná monstra, od nepřátelské bandity po obry či draky (resp. "vyverny"), jen občas se najde nějaká ta přátelská tvář - jenže obvykle nepoznáte, jestli to bude kámoš, dokud již není příliš pozdě. Naopak můžete potenciální kamarády "omylem" zamasakrovat. Také se tu hodně používají předměty, avšak tentokrát se můžete velice slušně předzásobit v úvodním obchůdku. Spolu s dalšími předměty, které budete nacházet, budete mít na konci dobrodružství pořádně plnej batoh.

Zde je trochu zvláštní, že na začátku si napíšete určitý počet zásob jídla, ale pak na to asi autor nějak pozapomněl, protože téměř nikdy (možná jednou dvakrát) dostanete možnost nějaké svoje jídlo sníst. Prokletý hvozd je hodně o sbírání předmětů. K dokončení však potřebujete dvě části kladiva a ty najít není snadné. V lese můžete bloudit a rozhodně vám pomůže, když si budete kreslit mapu, ale ani s ní to není nic lehkého, a upřímně řečeno hra ohledně pohybu v lesu není fér. Důležitá část kladiva se nachází téměř na konci, ale hrací knížka vám k ní v jedné pokročilejší fázi (ale zdaleka ne ve finální) nedovolí zajít. To je pak spíš k vzteku, že mapku máte. Holt je to pořád spíš kniha, ne hra.

Prokletý hvozd přesto v rámci gamebooků od Livingstonea a Jacksona patří spíše mezi ty pohodovější. V lese je fajn a sbírání (a následné používání) předmětů či různých cenností je zábava.


Sedm předmětů, které musíte mít, z deseti.


P.S. Českému nakladatelství Mytago se podařil pořádný fail. Je tam chyba v pravidlech (tvrdí vám, že máte používat špatnou hodnotu v soubojích), a co víc, nachází se tam mnohokrát špatný odkaz k pokračování, takže pokud si knihu tužkou neopravíte (na svých webovkách alespoň zveřejnili, co mají všechno špatně), můžete ve hře uvíznout. Tvrdí, že chyby byly i v originále, ale nevím, nedělá na mě příliš dobrý dojem už to, že korektorka má omylem malé písmeno na začátku příjmení.

28.03.2021

Výběr krátkých příběhů, které jsou psané jako rozhlasová hra. Odehrávají se v různých dobách ve 20. století (někdy je to docela těžké identifikovat kdy přesně), ale obvykle je důležitým prostředím vesnice nebo nějaké hodně malé město, kde se všichni lidi znají. Je tam tedy určitá vesnická estetika, kde jsou různé staré chalupy, chlapi v hospodě, husté neprostupné lesy, počasí ovlivňující úrodu a tak podobně... Upřímně řečeno, nic, co by mě kdovíjak zajímalo.

Hlavně se ale v snad každém příběhu vyskytuje určitý prvek Záhady. Může jít o zločin jako krádež či dokonce vraždu, ale vždy se skrz dialogy rozplétá ta záhada, takže tu máme vlastně určitou detektivkou. Bohužel musím říct, že někdy mě fakt zajímalo, jak to asi dopadne, a snad vždy mě rozuzlení zklamalo. Například si tu dva lidi povídají o pěti různých lidech... Podezřelí, řeknete si. Jenže autorka spolu s postavami pak dojde k postavě číslo šest - a to je pachatel! Samozřejmě to takhle neplatí u všech povídek, ale rozhodně vás nečeká žádná opravdová detektivní práce, ve které byste si mohli dumat nad tím, kdo to asi udělal.

Pro mě bylo tohle docela originální a neobvyklé počtení, ale bohužel mě taky nějak zvlášť nebavilo. Některé povídky byly zábavnější, některé míň, ale téměř nikdy se mi nelíbila pointa.

Pět vesnických záhad z deseti.

27.12.2019

Několik příběhů se Sherlockem Holmesem. Jde o docela úderné povídky, ve kterých se obvykle nejdříve rozmlouvá někde v klídečku a pak bum-prásk nějaká akční sekvence, kde se to úvodní povídání promění v nějakou tu pointu. Někdy ta pointa je skvělá, někdy spíš obyčejná, někdy jsem měl i pocit, že nás trochu Doyle vodí za nos, ale obvykle to funguje. Po několika povídkách se ale v každém případě začínají příběhy lehce opakovat, jen se mění prostředí a občas je v příběhu nějaká o trochu zajímavější postava.

Dvoujazyčné vydání je super v tom, že můžete srovnávat překlad s původním textem. Na druhou stranu anglický text obsahuje český překlad pod čarou u některých slov, které by měly být pečlivě vybrané, ale dám ruku do ohně za to, že to tak nebylo - vybírala se tam slova v podstatě náhodně (někdy jsou vybraná úplně lehká, zatímco těžká se nechají nepřeložená) a překlad těchto slov je jen opsaný z nějakého slovníku, takže tam kolikrát ani nemáte definici, která se hodí do kontextu dané věty.

Sedm šokujících zvratů z deseti.

24.11.2019

Čarodějový učedník na způsob Warcraftu. Mladík s (příšerným) jménem Khadgar se má učit u excentrického mága Medivha, jehož síla nemá ve světě obdoby. Pokud Khaadkagrrr přežije a nezblázní se, možná spolu i vyřeší záhadné vraždy čarodějů.

Tahle fantasy knížečka je příjemně přímočará. Žádné větší odbočky, jen plynulý a místy docela napínavý příběh toho učedníka, co se jmenuje jak Klingon. Postupně se odkrývají různá tajemství, dojde i na zvraty...

Ujetý český úvod vám slibuje pomalu nejlepší fantasy od dob Pána prstenů a Bible, na což zapomeňte. Dobře se čtoucí fantasy to ale je. Kromě chvalozpěvu překladatele mě ale nemile překvapil i závěr, který se snaží na poslední chvíli z obyčejného příběhu udělat něco neobyčejného. U někoho to určitě zaboduje, ale mně to slušně zkazilo závěrečný dojem z knížky.

Slušné obyčejné fantasy o kouzelnících, které se na konci trochu zblázní.


Sedm potrhlých čarodějů z deseti.

07.07.2019

Matylda je jedna z klasických děl mistra pohádek Roalda Dahla, kterého Česko poznává spíše až v nedávné době. Hlavní hrdinka Matylda je holčička, která nastupuje do základní školy, kde se ukazuje, že má velký talent na učení, ale také na různé lumpárny.

Větší část knihy je o tom, že se k Matyldě chovají odporně její vidláčtí rodiče a sadistická ředitelka a ona jim to vrací skrz různé promyšlené plány. Potom kniha docela zvážní, skoro se promění ve viktoriánské drama, a ještě k tomu přibudou zvláštní schopnosti. To mě docela zarazilo. Do té doby je kniha docela realistická, ale pak to v jedné části skoro vypadá, že Matyldu navštíví profesor Xavier a přidá se k X-menům.

Matylda je docela roztomilá dětská knížka... když přehlédneme to, že tam (nejen) Matyldu neustále šikanují nějací zlí lidé.


Sedm lumpáren z deseti.

23.05.2019

Veliký fanoušek Stephena Kinga ze Švédska překecal spoustu hororových autorů, aby mu poskytli do jeho sbírky různé zajímavé povídky, někdy i poměrně vzácné, téměř nikdy nevydané kousky.

U povídkových sbírek různých autorů je blbý, že se kvalita může dost lišit, takže pár skvělých záležitostí zastíní nějaká ta pruda od horších autorů. To se nevyhnulo ani téhle knize. Navíc z nějakého důvodu ty nejhorší povídky často taky bývají ty nejdelší. V tomto případě je to Vábení plamenů od Kevina Quigleyho, kde se padesát stran popisuje útěk anonymních dětí (v podstatě žádná charakteristika) před tuctovým monstrem (už si ani nepamatuju, jak vypadalo) v domě hrůzy (spíš jen nesmyslné bludiště).

Ale naštěstí je tu taky spousta vynikajících povídek. King tu má spíš takovou drastickou pocitovku (vnitřní vztek a následná vražda obézní paní), ale jsou tu i působivější věci - za asi nejlepší povídku považuju Pidžin a Theresa od Clivea Barkera o oživlém papouškovi a želvě, kteří získají lidskou podobu od anděla, co zrovna vzal do nebe jejich páníčka, z něhož se ale v průběhu příběhu vyklube pedofil (teď to zní trochu jako náhodný generátor slov, ale ve skutečnosti je to skvěle napsaná a milá záležitost). Další naprostá paráda je Strážcův průvodce o klukovi (loserovi a docela zm*dovi), který se najde v tom, že začne dělat "pána jeskyně" v dračím doupěti ve stylu H.P. Lovecrafta. Výbornou součástí je třeba taky úderná krátká povídka od Edgara Alana Poea Zrádné srdce o vraždě a pocitu viny.

Možná i díky tomu, že nejhorší povídka je přibližně uprostřed mám z téhle hororové sbírky skvělý pocit a velice ji doporučuju všem fandům hororu.


Osm hororových děsů z deseti.

01.12.2018

Festival Fantazie pořádá soutěž, v níž se různí začínající literáti snaží zapůsobit svými povídkami na porotu, která má ráda brutalitu a nechutnosti, a to v co nejbizarnější podobě. Tohle je výběr toho nejlepšího za dva roky.

Zezačátku jsem byl nadšený. Pokud jsem to bodování správně pochopil, na začátku máme výherní povídku a pak se propadáme v žebříčku hlouběji. První povídky jsou proto fakt skvělé. Většinou jsou krátké, úderné a nápadité. Máme tu parafrázi na Perníkovou chaloupku, opileckou sebezmrzažující hru, korporátní horor a tak. Autoři se snaží šokovat, což se jim u mě sice nestalo, už jsem zvyklý na kde co, ale jejich nebojácnost na mě působila osvěžujícím dojmem.

Přibližně v polovině se ale najednou autoři nebojí psát dlouhé povídky, ačkoliv nemají příliš nápadů ani uměleckého talentu. Někteří mají dokonce i problémy s pravopisem. V druhé části mě tedy sem tam něco pobavilo, ale už se tu dostáváme jen k ujetému průměru, někdy spíš podprůměru a hůř.

Asi se to dalo u takového soutěžního výběru čekat, ale stejně mě mrzí, že v jedné knize máme tolik dobrých věcí i tolik odpadu.


Šest bizarních krváků z deseti.

09.08.2018

Vládce klanů je o mladém orkovi Thrallovi, kterého se jako nemluvně chopí zlý lidský válečník, aby ho vychoval a následně využil ke svým ďábelským cílům. Thrallův příběh mimochodem vidíme i ve hře Warcraft Adventures: Lords of the Clans, ale tam je jeho pouť až na pár styčných bodů úplně jiná.

V každém případě tato kniha nijak nenavazuje na knižní jedničku Den draka. Vládce klanů je od jiného autora, nese se v úplně jiném duchu... a je mnohem lepší.

Kniha se soustředí na vývoj Thralla od malého miminka po ničivého bojovníka a poměrně rychle bez větších zdržovaček sledujeme, čeho všeho dosáhnu (nebudu moc konkrétní, abych nespoileroval). A je to místy pěkně napínavé a skvěle se to čte. Kdybych měl něco vytknout, tak mě tolik nebavila Thrallova šamanská fáze - hlavní hrdina mi přišel dost mocný a zajímavý i bez hrátek s přírodou.

Super fantasy knížka. Navíc příběhově navazuje na prvního filmového Warcrafta, takže je tohle ideální pokračování pro ty, jež jsou chtiví dalších příběhů ze světa, o který se musí dělit lidé a orkové.

Dávám osm orků z deseti

13.02.2017