nithiel
komentáře u knih

Lukjaněnko projednou ubral na filosofování a myslím, že to bylo rozhodně ku prospěchu. Navíc celý nově vytvořený svět je dost originální, doufám, že se bude rozvíjet.


Z řady o Strikovi jednoznačně nejslabší detektivní zápletka, aneb když je spisovatel v koncích, detektiv pointu prostě uhodne. I tak čtivé a zábavné, jen mě irituje "vztahová" podzápletka. Naivní podání vztahů a chování postav mě štvalo už v HP, kde se to aspoň dalo omluvit věkem postav. Tady nechat vztah hlavních postav čtyři knihy víceméně na mrtvém bodě a nechat přitom čtenáře nahlédnout do jejich hlav, to je vyloženě na zabití.


Bohužel je silně patrná nedokočenost celého textu, to podstatné, co se má odehrát se odehraje (a přesně tak mistrně, jak byste od autora očekávali) ale celkové propojení jednotlivých linek a charakterizace nových postav pokulhává. Pro fanouška už jen kvůli citlivému uzavření některých dlouholetých příběhů takřka povinnost, ale člověka Zeměploch neznalého by to mohlo spíše odradit, což by byla škoda.


Syrové deníkové promluvy působí na papíře mnohem sugestivněji než ve filmu. Nejdůležitější je však nezdolný optimismus prolínající celým beznadějným příběhem... a po hodně letech, nejspíše od Pratchettových Mužů ve zbrani, jsem se nerozesmál nahlas bez ohledu na narvaný vlak :)


Nebezpečí EMP asi opravdu stojí za pozornost a jen kvůli tomu, že se skrz tuto knihu trochu rozšíří mezi lidi je pozitivní. I popis úpadku společnosti a s tím spojenými jevy je vecelku reálný ale tím pozitiva končí. Patos, amerikanismus a militarismus z textu přímo čiší, takže pokud nepatříte k těm 300 milionům lidí z teho nejdokonalejšího národa na světě a nemáte erekci při hymně o bombách a krvi, tak budete dost možná fandit těm lidožravým feťákům :D


Pokud chcete číst něco od Hrabala a naprosto se v tom neztrácet, tak ostře sledované vlaky jsou pro vás jasná volba. Tady se ještě Hrabal svým stylem tak nevzdálil normálním spisovatelům, občas je na jedné straně i víc než jeden odstavec. Navíc děj navzdory mnoha odbočkám do minulosti svižně ubíhá a nezadržitelně míří k výbornému konci.

Velmi čtivě podaná zombie apokalypsa, nabízející nemálo hezkých nápadů (třeba neoprén jako ochrana před kousanci) ale celkově z knihy dost čiší, že původně vznikala jako blog, a myslím si, že si zasloužila před vydáním trochu učesat. Výsledkem je takřka absence dějového oblouku, hlavní postavě se dějí sice zajímavé, ale epizodické příhody. Myšlenky hrdiny je zajímavé sledovat, ale opět chyběla editorská práce, hrdina je asi 10x v té nejhorší situaci v životě, přičemž ve skutečnosti jsou zcela nesrovnatelné. Ale celkově se četlo jedním dechem a času rozhodně nelituji.


Naprosto dokonalý sled směšných situací spolu s výborně vykreslenými postavami dávají dohromady snad nejlepší českou humoristickou knihu. Jinak snad v životě jsem se u knížky tak nerozesmál jako tady při poslední větě.


V předchozích dílech mi přišlo, že autor si vymyslel zajímavý nový svět a pak si s ním absolutně neví rady. I tady občas něco vyzní do ztracena, ale rozuzlení celkem stojí za to.


V knižní podobě slabota, pro neznalé světa naprosto nepochopitelné, pro znalé zcela plytké. A v divadle to myslím musí být ještě mnohem větší utrpení.


Kniha dobrá, pěkně promyšlená, vše pěkně spěje ke galaktickému impériu a navzdory nechronologičnosti psaní se asimovovy serié propojují celkem logicky. Tohle ale bylo příšerně ukecané a Eliáš zdatně kandiduje na jednu z nejnesnesitelnějších kladných literárních postav v dějinách.


Nejkrotší Kotleta, díky tomu také jeho nejzajímavější kniha, v postavách se konečně objevuje alespoň stopa lidskosti, jejich motivace jsou jednoduché a pochopitelné, z vykreslení postapo (nejen) Čech mrazí, Zvlášť v lakonických zprávách z japonského tisku, uvozujících kapitoly.


King opět prokazuje pravidlo, které se vine celou jeho tvorbou - kvalita je roste s realističností tématu. A to je tady naprosto civilní, klidně by se mohlo odehrávat v kterémkoli větším městě. Ve spojení s výborně vykreslenými hlavními charaktery a skvěle udržovaným napětím se Pan mercedes dostává do autorova TOP 10, což už jsem popravdě v jeho letech neočekával.


Ramon sice není hrdina, kterého byste si oblíbili, do svého prostředí ale výborně zapadá a jeho vnitřní vývoj je zachycen perfektně.


Zdlouhavý popisný úvod a desítky různorodých a všemožně skrytě provázaných postav mnohého čtenáře odradí, když se však člověk prokouše za třetinu, tak rozhodně nelituje. Skvělý popis naprostého morálního úpadku francouzské šlechty, kdy se jednotlivá hrabata předhánějí v tom, kdo rozfofruje své majetky za největší poklesky. Toho skvěle využívá Nana, esence všeho zla, které na tehdejší společnost padlo - ne však vinou Nany, nýbrž společnosti.


Rozjezd je trochu rozvláčný a náčelníkovy halucinace mě také až tak nebraly, ale zhruba od třetiny je plyn neustále na podlaze, přestože už dávno vidíte tu zeď, do níž na konci narazíte. Neuvěřitelně lidský příběh o kamrádství a nezlomnosti vůle.


Prostředí je i v druhém díle originální a hlavní postavy sympatické, ale zápletka víceméně prošumí.


Znásobené problémy z první knihy, situace jsou dost předvídatelné, je jasné, koho autor nenechá umřít a hlavně se skoro všichni chovají jako idioti/svině, včetně hlavních hrdinů (Nechápu, proč se tolik diví karanténě, je to jedna z mála logicky fungujících věcí na ostrově). Jediná motivace ke čtení dalšího dílů je záměrně zavádějící poslední kapitola.


Zápletka i pohled do minulosti zajímavý, ale vějička pro čtenáře ukazující na pachatele byla podle mě moc evidentní, neexistoval způsob, jak by to mohl být někdo jiný, což detektiv 500 stran vesele ignoroval a to mi u takhle promyšleného příběhu přijde hloupé.
