Niu komentáře u knih
Podle hodnocení na Databázi jsem od této knížky moc nečekala. Ale spadla mi brada! Proč má tak malé hodnocení? Byl to velmi pádně ubíhající příběh party kamarádů, ne nepodobný Kingovým dílům To a Tělo. Napsáno s jednoduchostí a humorem, s hororovými prvky, zamotáno životem i těmi lidskými divnůstkami. Opravdu podivné :o) Líbilo by se mi to i zfilmované. Nějak po přečtení nemůžu popadnout dech.
Už jsem psala, že tato série i dokončení od Davida Lagercrantze, je skvělá, super čtivá, napínavá. Strašně mě upoutal příběh žebráka, i vše, co s ním souviselo. Trochu jsem se ztrácela v tom, kdo byl čí agent. Ale pro mne to nic neubralo kouzlu této knihy.
(SPOILER) V první třetině knihy jsem se musela znovu přesvědčit, že je to knížka od Angely Marsonsové a že to má být ta Kim, jakou znám. Ptala jsem se, jestli má autorka krizi. Postrádala jsem na začátku to pravé ořechové, co by mne vtáhlo do děje. Tentokrát jsem si říkala, hm, tak zkusím číst dál a uvidím, co z toho bude. Od té druhé třetiny už to bylo tak, jak jsem zvyklá. Ale fakt nechápu to její chování (teď opominu Kiminu minulost, protože to zřejmě zvládá) - líbí se mi ten humor mezi ní a Bryantem a Keatsem, ale už nechápu ty její vrtochy malého dítěte (ne a ne a neřeknu). Příběh se mi zdál až moc překombinovaný. Vrah byl pro mne překvapením, měla jsem v merku někoho jiného.
Tento díl série mě bavil hlavně v první půlce, potom jsem knihu odložila kvůli jiné knize, která mě zaujala více. Nevím, proč to, ale něco mi v tomto díle nesedlo. Měla jsem neustále pocit, jako bych podobný příběh už někde četla, jen si nedovedu vybavit, co to bylo. Tentokrát byly okamžiky, které bych si spíš dovedla představit zfilmované, protože ve čtené formě to na mne působilo dost zvláštně. Jednu hvězdičku odebírám kvůli druhé půlce knihy. Část se mi zdála dost přitažená za vlasy. Nepředpokládám, že by se takhle na "konci" někdo vykecával, když celou dobu jednal tak, jak jednal. Tentokrát na mne hodně zapůsobilo Věnování a Poděkování autora.
Tento díl se mi líbil víc než Tichá modlitba. Zdá se mi, že postavy postupně dostávají lidské rysy :o) a objevuje se, co je skryto. Zase něco víc o Kimině minulosti. Knížky hltám, protože jsou čtivé. Až je všechno vyřešeno, stejně mi ukápne slza smutkem. Kim mě děsí tím, jak se nechce do "ničeho" zaplétat, aby o to "něco" nepřišla. Nesouhlasím s ní. Ale? Děsivé je to v tom, že se v tom vidím.
Autorčin humor je k nezaplacení :o)
Přečteno jedním dechem. Těšila jsem se, co za zápletku autor vytáhne tentokrát. Nezklamal. Tolik podezřelých, tolik zápletek, změna stylu psaní a asi i zvláštní jiskřivý vztah Robin a Cormorana mě nutil neustále číst. Doufám, že to nebyla poslední kniha série, protože tenhle závěr fakt neberu :o)
Kniha snad překonala vše, co jsem doposud přečetla. Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že je mi ten příběh povědomý. Prohlášení autora na začátku knihy postavil příběh do úplně jiného světla. Carter skutečně úplně pozměnil techniku vytváření příběhu. Pocítíte sentiment, touhu pomoci příteli, beznaděj, strach, úžas, slzy, stesk a smutek, které jsou vyváženy dobrem v Robertu Hunterovi. Přečteno jedním dechem. Opravdu smekám, mistrovský kousek.
Jediné, co mi vadí obecně u autorových děl je množství zkratek, kterými jsem byla jako čtenář zahrnována a to hlavně tam, kde to ani nebylo třeba.
Jako první jsem viděla film. Líbil se mi. A pak přišla kniha. Ještě lepší než film. Až po přečtení knihy jsem vůbec pochopila smysl názvu, co je onou horou a mezi kým. Jsem ráda, že kniha vykreslila postavy úplně jinak, než byly ztvárněny ve filmu. Ben i Ashley se mi líbili, jejich smysl pro humor a touha žít, jejich rozhovory, nekonečný nadhled. Kdo nefandil filmu, tak doporučuji přečíst knihu.
Hm, hm, hm... Název knížky opravdu otevírá různé možnosti, jak vystavět příběh a moc to tedy neodpovídá tomu, co se skutečně odehrálo. Díl to nebyl ale vůbec špatný. Naopak se událo hodně a ve výsledku to mělo konkrétní výchozí bod. Chápu z toho, že autor možná záměrně postavil tyto příběhy na druhé místo, aby dal prostor Rose a díl od dílu lidštějšímu Carlovi, kterého si prostě nejde zamilovat. Asada netřeba představovat, ale Gordon celkem překvapil. Jen mě tak napadá - co teď budu číst?! :o) Snad bude další pokračování Oddělení Q.
Druhá kniha nezklamala. Bylo to čtivé, chvílema dost nechutné, což na druhou stranu vyvážil Carl, Asad a Rose. Jejich diskusím jsem se nasmála snad víc než u Ženy v kleci. A cesta Carla letadlem mě dovedla k záchvatu smíchu. Autor používá ten humor jemně, skrytě mezi řádky. Líbí se mi to prolínání minulosti a současnosti.
Zajímavá detektivka. Jen jsem čekala trochu něco mysteriozního či kapku nadpozemského. Hlavní hrdinka Rachel mi byla zpočátku hodně nepříjemná, ale na konci se mi zdála ze všech lidí snad nejnormálnější. Možná kdyby lidi říkali, co si myslí, tak by jejich životy nebyly až tak komplikované. Knížku jsem přečetla celkem rychle. Dobře se mi četla, i když někdy jsem se neuměla zorientovat v čase. Těším se na zfilmovanou verzi.
Tak jsem se hecla a dala si re-reading. A teda ... tleskám svému náctiletému já, že tohle dokázalo přečíst. Mé současné já to sice přečetlo, ale víceméně (spíš více) protrpělo víc jak polovinu knihy. Díky za film, jež řadím mezi mistrovské dílo za to, že z knihy udělal stravitelnou formu. Bylo to rozvláčné, poetické až patetické, nudné taky. Tahle rodinná sága měla být vydána jako román na pokračování. Bylo toho prostě moc. Asi se mi nejvíc líbila hlavní linka, kolem které se to točí ve filmu, ale v knize navíc informace o prapředcích - to bylo ubíjející. Charaktery postav jsou opravdu strašně poškozené a čtení o Lile, no prostě fuj, taková manipulace a nenávist. Pořád jsem si říkala, kdeže se to vzala ta obliba Toma, když byl natolik bezpáteřní. No a taky ty příšerně dlouhé kapitoly a ten časový mišmaš k mé spokojenosti nepřispěly. Chm. Nevím, jak s hodnocením....
Zatím odkládám nedočteno. Nehodnotím hvězdičkama. Začátek vypadal celkem slibně. Ale co z toho autor udělal pak ... Třeba se k tomu vrátím, ale asi až se budu hodně nudit.
Úplně jako bych se ocitla v počítačové hře. Nějakou tu adventurku jsem kdysi hodně dávno taky hrála, takže to pro mne bylo takové fajn vrácení se v čase. Na začátku mi trošku chybělo širší vysvětlení reálného světa spolu s vykreslením oněch modulů a vlastně i toho, jak se hráči stali součástí hry (trochu jsem si musela pomoci fantazií z Ready player one). Svět byl celkem zajímavý, ale žádnou logiku v tom nehledejte - autor (či vývojáři) se můžou rozhodnout, proč to udělat tak nebo onak, není tam žádná stabilita, prostě jednou něco jde a jindy ne. To samé, že je dlouho klid a pak šup a vezete se. Mně osobně se už pak děj trochu ztrácel od poslední třetiny knihy, kdy bylo více hráčů spolu v hostinci - najednou jsem nevěděla kdo je kdo, kdo proti komu nebo s kým bojuje a vlastně proti čemu. Ten závěr byl celkem zmatený. Ale zase jsem zkusila něco netradičního.
Mně se tenhle spletitý zamotanec vztahů celkem líbil. Bylo to čtivé. Taky trochu napínavé, jak to všechno dopadne. Určitě bych si to dovedla představit zfilmované. Je to spíše taková ta letní pohodovka. Hlavní postavu Marin jsem si moc neoblíbila, ale zato jiné postavy ano, třeba Rachel s jejím nadšením do všeho. Co obecně na knížkách nemám ráda, je špatná korekce textu (to ale není chyba knih samotných, že ano :o)).
(SPOILER) No ty brďo. To byla kniha. A no ty brďo, jen dva komentáře?! Až dopíšu svůj, tak si je přečtu. Nejraději mám knihy, co prostě vezmu do ruky, moc nad nimi nepřemýšlím, ba ani anotaci si nečtu. Prostě Charles Martin a jeho knihu Hora mezi námi asi netřeba představovat. Vlastně ani nevím, kam autora zařadit. Trošku jsem si ho pasovala na Nicholase Sparkse, ale jaksi jsem se utla. Asi má rád adrenalin a krajní situace. No, rozhodně tu hodím spoiler (raději). Líbilo se mi to, fakt moc. Četla jsem a četla a páni, ty lodě, pravidla, co kam kde a jak. A teď trochu proplouvám seriálem Pobřežní hlídka (já vím, já vím, ale vrací mě to do dětství :-)) a do toho se mi dostane tahle kniha o lodích, moři, oceánu, proudech. Uf. Odchod přítele mě fakt vzal. Pak jsem četla dál a ... No ty jo, kolik jich tam na tu palubu přibude?! A obchod s bílým masem? To asi není Sparks, však? (Pardon, četla jsem ve slovenštině a to nejde jen tak přejít.) Murph se mi líbí. Jeho práce se mi líbí. Někdy jsem se až moc ztrácela v tom, kde se zrovna vydal a trochu vázl popis prostředí. Určitě si budu muset na mapách najít, kde se to odehrávalo. Tabby alias Gunner byl skvělý. A nebyl na konci něco jako twist plot nebo plot twist? Říká se to tak v dnešním knižním světě? Jak bych to - tak trochu Equalizer šmrncnutý McClainem a co já vím, třeba Wickem. A prosím, teď mi neberte ten happy end. Bylo to i vtipné - zvlášť v okamžiku, kdy Murph učil Summer plavat - nečekaně (myslím, že v češtině by to tak nevyznělo :-)). I trochu srdceryvné to bylo, to jo, ale - když se vyváží pořádná akce, tak mi to ani nevadí. Já bych s ním rozhodně na ten parket šla :-) A ty knihy? Summer mě úplně nadchla, jak o nich mluvila, s takovou vášní a obdivem ke spisovateli. Vlastně mi to dost připomíná scénu z REDa jedničky. A ejhle, náhle je tu vlastní dobrodružství. Jo, asi by se tam našlo dost chyb, ale já jsem teď tak nadšená, že je vůbec neberu na zřetel :-) A ten Bones by se mi taky páčil.
Moc děkuju Starmoon za skvělý komentář, strašně jsem se u toho nasmála :-) Bez ironie a sarkasmu to myslím úplně vážně. Každému sedne něco jiného, ale skvělý komentář musím ocenit :-) Já holt ráda akčnárny, u kterých jsem víc nad věcí.
(SPOILER) Tento díl ze série jsem četla až po díle V moci zla. Podívám-li se na své hodnocení hvězdičkami, je to sestupná tendence. Tady opět jedna *. Bohužel. Dovolte mi ne příliš pozitivní hodnocení (a asi bude pěkně dlouhé a se spoilery).
Autorka dovedla něco neskutečného - podkopat si vlastní knihy a hlavní postavu v nich.
Od názvu V troskách tornáda bych čekala víc přírodního živlu, ale hned na začátku mě udivilo, jak rychle bylo po všem - rozumějte - vše fungovalo, cesty přístupné, všichni zdraví. Až jsem žasla nad tím, že jen co Kate vběhla na služebnu, aby se ochránila před slejvákem a lítajícím sklem, hned někam jela. Ptám se, zda je to vůbec možné. Mno.
Poznámky jsem si začala dělat zhruba v půlce knihy. Nepochopitelné - u prohledávání stodoly detektorem je odvolán Glock a Kate zůstává sama i přesto, že jí někdo usiluje o život. Myslím, že nikde ve městečku se nic neděje, tak další kolegové by mohli vyřešit zcela napodstatnou záležitost (a Glock by zůstal s Kate). Dát prostor týmu, jak neustále těmto knihám vytýkám.
Co celou dobu dělá Tomassetti? Buď chodí kontrolovat Kate do práce, jestli je v pořádku (té je to zcela fuk) nebo čeká na Kate doma u sporáku.
Kateino těhotenství je kapitola sama pro sebe - to je jí taky fuk a ona zrovna má Tomasettimu co vyčítat. Jejich celý vztah mi nesedí. Jak se v prvním díle jemně sbližovali, tak postupem času se z toho v prvé řadě stalo vztahové drama rozumného chlapa a rozmazlené ženské. A to divadýlko před kolegy by si taky mohli odpustit - každý ví, že spolu spí a bydlí. On se v jednom kuse omlouvá a pochybuju, že sám ví, proč. Při jednom jejich rozhovoru říká Tomasettimu, že "Painters Mill je malé město, zločinnost je tu zanedbatelná, nemám nebezpečné povolání" (říká Kate na svoji obhajobu coby těhotná policajtka). V tom případě, jak jsme se dostali v knižní sérii na tolik dílů s vraždícími amiši? Následuje text, kde paradoxně autorka obrátí a vloží Kate slova do úst "takovou mám prostě práci!" Moje rozčarování narůstalo.
Vtipná byla stať s rostlinou líčidlem americkým - nejprve Kate odhalí čtenáři, že jako amiška ví co a jak. Následně zavolá svému dávnému známemu botanikovi, který jí řekne navlas to samé, co už ví (opravdu v textu ty samé odstavce). Jedna nadbytečná postava, puf a byla pryč. A já se ptala - co kámoš Google?
Zazděno slovy "stejně jsme nebyli připraveni přivést na svět dítě".
Konec byl na to, jak se to táhlo, velmi svižný a rychlý, možná až moc. Linie s Lucy naprosto zbytečná. Myslím, že tajemství odhalíte hned, jak se trochu začtete - žádný zvrat nebo tak nečekejte. Ne, detektivky čtu, protože chci napětí, logickou akci (ne tu nepromyšlenou Kateinu), brainstorming detektivního týmu, ne žádnou pubošskou vztahovou slátaninu. Takže milá Kate (a Lindo), tímto dílem se loučím s celou sérií.
(SPOILER) Chmmm, ... Po letech jsem se vrátila k prvnímu dílu a k navození té pravé podzimní atmosféry a rozhodla se v sérii pokračovat. První díl jsem hodnotila celkem dobře, ale u tohohle nevím. Je to celkem paradoxní, protože zrovna druhý díl se mi líbí ve filmové verzi ze všech filmů nejvíce. Ano ano, je to kvůli tomu velkému chlupatému kožichu :o) Taky proto, že ve dvojce není (ano - není) Edward tak často :o) Mne osobně se líbí ta část, jak se Jacob vybarvuje. To ostatní už moc ne, takže z celé knihy jsem si užila ten prostředek. Na začátku i na konci jsem skřípala zuby. V prvním díle mi Bella nepřišla až tak moc toxická, jako tady. Nelogická, paličatá, ulhaná. Chudák Charlie. Za mne Bella ne a asi si dám teď pauzu. A já taky nechápu, jak si může užívat chladné objetí jako z kamene a pak být nadšená z Jacobova hřejivého těla. No prostě ... Hrrrrr. A chudák Jacob - jen využit.
(SPOILER) Kouzelná knížka plná humoru. Po letech jsem se rozhodla díky výzvě přečíst (nejen prolistovat) a má to zase jiný šmrnc. V dětství to bylo jen aby zajíček Ušáček vyhrál. Ale teď? Ten Ušáček byl teda pěkný nezbeda a zaškvara :o) A želvička byla taky super. Až mi bylo vlka, lišáka a mědvěda chvilkama líto :o) Nádherné kresby, které mě už jako dítě zaujaly. Mám jen krásné vzpomínky.
(SPOILER) K hodnocení si vypůjčím tři věty z této knihy: "Nic moc. Vyšetřování ještě probíhá. Něco nám řekli, ale pořád přesně nevíme, co se stalo."
Od samého začátku mi dělalo problém pochopit, proč Tóra do Grónska jela. Určitě to tam bylo, ale pro mé oči to bylo schováno pěkně mezi řádky. Mísily se tady záhady (stejně jako v knize Pamatuji si vás všechny), trošku mi to připomínalo filmy s podobnou tématikou. Pro mne bylo plusem, že se příběh odehrával v zasněžené pustině - tento styl mi sedí a mrazí při čtení. Ale celkový dojem z knížky je spíš rozpačitý. Možná by to chtělo líp rozpracovat do hloubky určité aspekty, aby si čtenář myslel, že skutečně je nutnost bát se něčeho nad námi. I když Tóra odjela od svých dětí a vnoučka, tak jen se dostala do kolektivu dalších několika dětí-dospělých, kteří spolu vedli vskutku zajímavé :o) hovory. Matthias se mi jevil nijaký. Bela byla fajn, tu jsem si od minulého dílu oblíbila. Tady sice neměla takový prostor, ale její pohledy a poznámky byly trefné. Tak nějak jsem čekala, kdo za tím vším vězí, ale nákazu jsem neočekávala - musela jsem se pak dívat, kdy kniha vyšla s ohledem na situaci v předchozích dvou letech. Suma sumárum - bylo to plytké.