Niu
komentáře u knih
Nečekané přiznání
Lisa Regan
Po přečtení Matčina hrobu, kdy autorka nasadila laťku jo vysoko, tak jsem čekala, že dílko bude stejně zdařilé, ne-li zdařilejší. Na začátku jsem se dost ztrácela. A to hned v první kapitole. Pak se to přehouplo do totální směsice - gangy, vraždy, kolegyně, nevěděla jsem, kdo ke komu patří. Jeden z příběhů, kdy se postupně na sebe nabalují další a další situace, které mají čtenáře oblbnout. V celé knize jsem nepochopila roli Chitwooda, který coby náčelník nic nedělal (až na to, že byl zdařilou osinou v zadku), zatímco v předchozích dílech Josie ve stejné funkci (dobře - prozatímní) byla v terénu se svými kolegy. Celé to bylo takové prapodivné a tomu vystopování bych taky moc nevěřila. Ach jo. A ten závěr? !!!!! To autorce nestálo za to ani víc rozvést toho sériového vraha? A na konci knížky upoutávky na předchozí knihy série ...? Proč? Jako jo, dobře, třeba někdo začíná tímto dílem, ale jelikož snad ve většině dalších knih jedné série jsou jasné spoilery, to fakt nechápu. Tak asi můj problém :o) Noah je jasný vítěz, takže 3*.
Píseň stínů
John Connolly
(SPOILER) Jak to ten Connolly s tím Parkerem dělají? Jak se začtu, nemůžu přestat. Příběh se vrací do historie, do dějů a děsů druhé světové války. Jak čas běží, tak tohle téma nevyhlédávám, byť na střední jsem hltala vše, co tehdy probíhalo. Trochu jsem se bála, že čtení bude drhnout, ale ono ne. Byla tam spousta zajímavostí, co se táborů týká, toho, co se dělo za oponou. Na začátku jsem si říkala, ne, Charlie, to ne. Ale ke konci to byl přesně ten mstivý posel, jako by nasál čerstvou mízu. Musím se přiznat, že jsem čekala ledasco, ale ten zvrat na konci ani ne. Doporučuju.
Vlk v pasti
John Connolly
(SPOILER) Já nějak nechci, aby tato série skončila. Je to moje jistota na dobrou detektivku s prvky nadpřirozena a historie. A už se vidím, že až dočtu sérii, budu se vracet. Zamilovala jsem se do Charlieho, do Louise i Angela. Tihle tři mě doprovází od pubertálních let. Byl to skvělý příběh, i když jsem si finále představovala o dost jinak. Nutno podotknout, že Charlie je přece jen člověk, což poslední třetinu knihy dost ve vývoji ovlivnilo. Louis s Angelem se zviditelnili až na konci knihy. Ronald byl skvělý a to, co pro něj na konci udělali ... To samé Jennifer a Charlie a jeho rozhodnutí. Líbil se mi příběh Juda a Shakyho, člověk přemýšlí a hodnotí svůj život a ... no, nikdo nevíme, co nás čeká. Bylo to hodně silné pro mne, smutné, ale svým způsobem krásné. Zajímalo by mne, co byl Jude zač. Líbí se mi tématika náboženství a sektářství, kterou provází každý díl a v celku je to skvěle propojené. Temno a světlo, zlo a dobro. Rovnováha. Provázanost postav skrz jednotlivé knihy. Skvělé, skvělé, skvělé.
Zimní oheň
Anders de la Motte
Tato série se mi líbí díky tomu, jak se prolíná současnost a minulost. To mám v detektivkách i jiných žánrech ráda. A tohle vlastně není typická detektivka. Příběh v knize byl trošku komplikovaný rodinnými vazbami, přatelskými vztahy, ale jakmile jsem se v tom zorientovala, tak super. Musím se přiznat, že dospělá Laura mě trochu štvala, ale pak jsem pochopila její pohnutky. Pořádně se příběh začal rozmotávat až skoro na konci knihy. Povedlo se mi rozmotat aspoň část toho, jak to bylo. Opravdu platí, že i nemožné je možné :o) Těším se na další díl, ale ten si nechám s příchodem jara.
Zakázané ovoce
Jojo Moyes
Za mne je dřívější tvorba Jojo Moyesové prostě skvělá. Moje první kniha od ní byla Než jsem tě poznala. Pak série pokračovala. Po ní další díla. A knihy, která autorka napsala v prvních letech roku 2000, směle konkurují právě té jediné knize, která byla zfilmovaná. Tuto hodnotím velmi vysoko. Tohle snad psal sám život. Tentokrát jsem si přečetla anotaci, ale nějak jsem z toho usuzovala na jinou zápletku. To co jsem dostala, předčilo má očekávání. Zapomněla jsem, kdy se příběh odehrává a připomnělo mi to některé zfilmované díly Poirota od Agathy Christie, období mezi válkami. Postupně se mi odkrývalo, kdy se to tak asi mohlo odehrávat. Nečekala jsem, že kniha bude mít dvě dějové linky, ale to už je pro Jojo specifické. Nemůžu ani slovy vyjádřit, tak silné, bolestné, plné všemožných pocitů. Co já vím? Možná v jiném životním období bych knihu odložila, že je to příliš. A možná jsem právě tohle potřebovala. Tak moc jsem všem držela palce. Bohužel někdy je až moc lidí a nedává to správný součet. Připomnělo mi to film Podivná tajemství a knihy Zahrada v měsíčním svitu a Zapomenutá zahrada. Nemyslím si, že by to byly spoilery, spíše to ve mne vyvolalo tyto asociace. Charaktery byly vystaveny opravdu zdařile - od upjatých konvencí anglické smetánky, přes manýry umělců po možnost se volně nadechnout. Ach, jak ta rozhodnutí v minulosti ovlivní tolik osudů v budoucnosti. Stále se ptám, jak se Jojo daří zakomponovat do jedné jediné knihy tolik věcí. Jen bych se ráda dozvěděla více o osudech Celie a její rodiny. Už mi došla slova. Snad jen, určitě si přečtěte. Knížka si zaslouží více pozornosti.
Černá díra
Yrsa Sigurðardóttir
Uf, to bylo spletité. Líbí se mi v detektivkách řešení starých hříchů. Z toho začátku i konce mrazilo. Ale nejsem si jistá, jestli jsem úplný závěr pochopila správně...? Bylo to náročné téma. Nemohla jsem uvěřit, že ten přístup všech je tak laxní - vyšetřovatelů, svědků, zainteresovaných osob. Zbytečná byla linie se svobodnými zednáři, to se mi tam nehodilo. Pro Yrsu je typický humor v jejích detektivkách a nejednou mi vykouzlil (i přes vážnost případu) úsměv na tváři a někdy i hlasitý výbuch smíchu. Humor mezi postavami je dobře zmáknutý :-) Co mi vadilo, byly nepříjemné povahy většiny zúčastněných. Huldar má své chyby, ale snaží se napravit. V okamžiku, kdy si myslím, že ho Freyja vezme na milost a jako psycholožka se s ním vypořádá, ochladne to mezi nimi na teploty blízké islandskému prostředí. Baldur mě celkem pobavil s jeho patálií. Měla jsem jiný typ na pachatele. Co mi u Huldara trošku chybí je takový ten způsob "mít slovně navrch", nějaké vtipné komentáře, kdy vyslýchaného uzemní.
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
Moc povedený příběh o krásných okamžicích přátelství na jedné straně a jeho křehkosti na straně druhé. Každý z nás jistě zažil něco tak bolestného, co trvá roky, něco, s čím nevíme, jak dál; nakonec stejně člověk zjistí, že do té jámy lvové bude muset. Každý sám sebe hodnotí moc přísně, přitom z pohledu druhých lidí to tak kolikrát není. Moc pěkné počtení.
Do posledního dechu
Linda Castillo
Knížka se četla dobře, jak už to ostatně u této autorky je zvykem. Musím vypíchnout hlavně ten začátek, který mne fakt dostal. Bylo to vylíčeno a popsáno velmi realisticky, bylo mi pěkně ouzko. Celý příběh se mi líbil; dalo by se říci, že je to taková klasika, přece jen v prostředí, kde se příběhy odehrávají, to vyznívá jinak. Nedá se nic dělat, po pěti dílech jsem si už musela zvyknout na to, že tým jde stranou a moc se o týmové práci nedozvíme. Kate skoro nepije, což je plus oproti předchozím dílům a konečně v závěru někdo zůstal naživu. Jak jsem chválila tu romantickou linku v nějakém druhém třetím díle, tady mi už to trochu neštymuje. A na ty "Mlýny" já prostě věřím, někdy to přijde hned, někdy až za spoustu času. Ale ony přijdou.
Šelma
Andrew Mayne
(SPOILER) Začátek byl celkem velmi zajímavý a napínavý. Do doby, než se seznámil s problémovým párečkem a našli tělo. Od toho okamžiku to byl příběh neuvěřitelný a dost přitažený za vlasy. Profesor byl vykreslován jako nekňuba, co si nechá rád rozhodit ciferník, aby v další části knihy byl přeborník na vše ostatní mimo obor. Chápu, že nechtěl kontaktovat ty, kteří mu nevěřili. Podívat se ale z pohledu člověka, kterému je předloženo doznání, tak těžko uvěřit, že by se s ním někdo bavil a rovnou by ho neodpráskli. Závěr? To bylo jak ve střílečkách z Brucem Willisem. Další knížka, kterou jsem dočetla, u které jsem čekala úplně jiný směr. Tady u této by bylo fajn, kdyby jako vědec a odborník na danou problematiku si ho vzal pod křídlo nějaký policajt, třeba Glenn, takhle by se dostali mnohem mnohem dál. To by bylo perfektní vyšetřování. A ta šelma? To jako x desítek let provádí svoje řemeslo tak a pak se z toho prostřílí. Uffff, teeeda. Sama pracuju ve vědě, i když v jiném oboru, ano je to zajímavé, dá se z toho vytřískat hodně, ale tohle ... Kvílím. Čtivé to je, kapitoly jsou krátké.
Kanibal z Nine Elms
Robert Bryndza
Kate si mě získala hned, na rozdíl od série s Erikou, tam mi to trochu trvalo. Detektivku jsem četla jedním dechem (jojo, taky dvěma očima :o)). Trochu ve stylu filmu Vraždy podle předlohy. Perfektní. Dobře promyšleno. Tristan je další sympatická postava.
Temné hlubiny
Robert Bryndza
Nasedla jsem do vlaku spolu s Bryndzou a Fosterovou a jízda se zrychluje. Za mne zatím nejlepší díl, co jsem četla. Mám v detektivkách ráda nevyřešené případy. Konečně nechali Erice případ bez odvolání (palec hore :o)) a nadřízení se umoudřili. K vlastnímu příběhu - bylo to jen v mé mysli a šup, trefa :o) Je vidět, že se autor řídil radami čtenářů a postavy jsou určitější. Těším se na další knihy autora.
Pět neděl v balónu
Jules Verne
Verneovky jsem hodně četla na základce a už tenkrát mě nadchnuly. Myslím, že jediná kniha, co se mi snad nelíbila, byly Děti kapitána Granta. Ale co bylo v očích dítěte, to už může být teď jinak. Líbí se mi, jak Verne strhne čtenáře prakticky od první stránky. Rychle, poutavě, nemilosrdně. Žádné dlouhé ciráty kolem a kolem. Samozřejmost, jak kanibalové někoho upečou. Jedna rána a padne mrtev ... Tohle je prostě tak přímočaré v tom dnešním "okolo horké kaše chodícím" světě. Vlastně mě to překvapuje, že doba je tak rychlá, a přesto v ní chybí přímočarost. No nic, zpátky ke knize. Moc by se mi líbilo, kdyby tohle dílo bylo zfilmováno. Už jen ta představa samořiditelného balónu, je neskutečná. Se všemi těmi zážitky, které se jim při cestě připletly do cesty. A v jedné části, když autor hovoří o udržitelnosti zdrojů, páááni, skutečně uměl vidět do budoucna. V překladu to sice překladatel vysvětluje, že to Verne špatně pojal, ale ejhle, o více jak sto let a máme to tady. Pro mne je to mistr. Sákryš, to jsem se rozvášnila :o):o):o)
Dvojitý kříž
Chris Carter
Tak TOHLE byla šílená jízda od začátku do konce !!!! Něco na způsob Saw, Sedm, Mindhunters a ... určitě bych našla další přirovnání ze světa filmů, ale myslím, že tyhle jsou děsivé ažaž. I když se mi zdál můj typ na vraha přitažený za vlasy, trefila jsem přímo do černého. Robert a Carlos mi učarovali hned první knihou.
Záhada hlavolamu
Jaroslav Foglar
Nejlepší. Znám jako ucelenou verzi Dobrodružství v temných uličkách, kterou si hned vyzvednu u rodičů, jakmile tam budu. Četla jsem snad v osmi letech a mám stejný pocit, když čtu o sbírání míčků :o)
Pan Mercedes
Stephen King
(SPOILER) Jó! (kdo četl, pochopí) :o) Tohle byl teda hukot. A obálka? Skvělá. Nikdy bych to do Kinga neřekla. Doporučuji. Supr trojka.
Ještě aktualizace: Líbily se mi tam narážky na Christinu a To. Akorát ke konci knihy, kdy je trio ve velíně, tak vypnutí monitoru by nepomohlo - možná chyba překladu, ale kdo ví, i King se může utnout - tahle chyba mě celkem zarazila.
Sama v černém lese
Cass Green (p)
Přečteno za den, takže čtivé to bylo velice. Bohužel si nejde oblíbit hlavní hrdinku. Je nezodpovědná, všechno je jí šumák, o nic se nestará, je zjevně alkoholička a tak trochu závislá na paracetamolu s nurofenem nebo ibalginem, do toho kleje a ještě to všechno opakuje dvakrát ("Do prdele! Do prdele!" a "Do hajzlu! Do hajzlu!" jsou její nejčastější odpovědi na všechno) a taky docela hloupá. Jsem ráda, že ten závěr byl takový (čekala jsem něco na ten způsob), protože pak mi dávalo smysl, že je tak mimo. Na to, kolik jí bylo, tak se chovala dětinsky, v určitých situacích totálně neadekvátně. Tak trochu jsme tu měli další Darcy Coates, která ráda vysílá naprosto švorc lidi bez auta do naprosté .... světa a k jakému překvapení - do místa, které tolik touží po rekonstrukci. Vážně by mě zajímalo, jak to tihle lidi mají s těmi účty, kreditkami, exekucemi a taaaak. Nechápu, proč hlavní postavy tak čtivých knih musí být jak osiny v oněch místech. A to je nějaké jméno - Neve?
Devátá oběť
Dana Stabenow
Za mne odpočinková detektivka. Líbí se mi humor, jaký je použitý mezi postavami. Čemu trochu nerozumím, jsou ty popisované akce - kde se postavy zrovna nacházejí a co zrovna dělají, nebo oč se snaží. Je to takové abstraktní a nedaří se mi to představit si. Obluda je pořád super, ale přece jen je těch žlutých pohledů a žlutých očí místy až moc. Ten vztah mezi Kate, Jackem a Bobbym trochu nechápu, ale asi nějaký úhelník tam bude. Nic jsem od toho nečekala, tak to celkem šlo.
Kruh
Kodži Suzuki
Každý asi zná zfilmovanou americkou verzi. Nejsem si jistá, jestli existuje i ta japonská, ale předpokládám, že ano. Já měla chuť vyzkoušet, podle jakého námětu byl film natočen. Musím se přiznat, že se mi film líbí více, ale tak nějak v knize je uchopeno zlo jinak, až bych řekla logičtěji (byť to ve smyslu celého příběhu vyznívá asi divně). Zatímco u Sadako v této knize bylo řečeno, co je oním zlem, tak ve filma Samara byla záhadou i po jakéms takéms rozuzlení. Postavy příběhu byly zcela vyměněny. Tady teda máme hlavního hrdinu (pěkně nepříjemného, hysterického, pedantského se sklony zasklívat fakt, že má vlastní rodinu), jeho přítel byl také dost "zajímavý" superman. Vadily mi dlouhé kapitoly, se kterými se to víc táhlo; taky přeskakování v tom, kdo zrovna mluví a o jakém čase se bavíme (přítomnost, minulost ve vzpomínkách, nebo budoucnost). Miluju horory a Kruh je jeden z těch top atmosférických, ale tady to na mne nepůsobilo tak srašidelně, jako v jiných knihách. Spíš mi vadilo chování hlavní postavy.
Jo a ještě jsem chtěla dodat: Já nevím, co to má ta asijská kultura za zvyk, ale ten sex a posedlost kopulací a pohlavními orgány je fakt dost ujetá (a to nemyslím jen v tomhle díle, ale i u jiných autorů - třeba Murakami je tím proslulý). Kompenzace snad...?
Žena v bílém kimonu
Ana Johns
Já nemám slov. Prostě skvost. Ať jsou příběhy v knihách o Japonsku jakkoli silné, smutné i nádherné, současně si zachovávají poklid typický jen pro tuto kulturu. A chtělo tomu, aby se mi pod ruku dostaly hned 3 knihy s japonskou tématikou (tato, Čajovna v Tokiu a Čtvrtá opice). Na náhody nevěřím :o) Bylo to moc krásné čtení a jednoznačně doporučuji.
Šest žen Jindřicha VIII.
Alison Weir
(SPOILER) Uf, přečteno, bichle jako hrom. Ale na literaturu faktu a historický žánr se mi to líbilo. Ale i tak mi to dalo zabrat. Jediné, co jsem si o Jindřichu VIII. pamatovala z dějepisu bylo, že jako první panovník se dal rozvést a měl několik manželek. No a páni, já ani nevěděla, že byl tak totálně psycho. Hodně mě zaujal pohled na ženy v tehdejší době, na těhotenství, porody, na smrt dětí, jak bylo jedno kdo se kdy narodil. To, jak ženy neznamenaly nic. Fakt děsivé. I ten náhled na nevěry ze stran krále (i jiných mužů) - v pohodě, zatímco ženám se stínaly hlavy nebo upalovaly na hranici. Jednu chvíli mi to připadalo jako hon na čarodějnice, což se pak i potvrdilo. Ale takovou krutost jsem nečekala. Většina knihy byla věnována první manželce Kateřině Aragonské a druhé Anně Boleynové, ale pak to nabralo celkem rychlost. Zvažuju, jestli jít i do samostatných knih o každé jednotlivé královně, ale trochu se děsím, že se informace budou opakovat. Trošku mě mátly toulky časem a přemíra postav, které měly třeba vícero jmen (před a po jmenování do nějaké funkce apod.). Alison Weirová má můj obdiv, protože tohle podložit rešeršemi musí být opravdu koníček.
