Noctua8 komentáře u knih

Grafická podoba této knihy je jednoznačně nádherná a byla také hlavní důvod proč jsem si knihu koupila. Námět se zdál byl také zajímavý, ale v konečném součtu příběh neuspokojil mé počáteční nadšení a očekávání. Nepopírám, že je mi to líto...
Sonda do duše single muže, poeticky nazvaného - osamělý pošťák, který svoje touhy, sny a vzrůstající vášeň pro poezii a život jako takový, prolnul do života úplně cizího muže a ženy není ani tak smutná, jako spíš úchylná. Možná, kdyby z knihy zůstal jen smutek, bylo by to lepší. Mě ale připadá, že ten člověk byl fakt "divnej" a cítím spíš znechucení, než soucit, nebo dokonce sympatie. Tento pocit, pak posouvá hranici uvěřitelnosti celého příběhu někam za horizont. Autor se snažil vystihnout podstatu životního kruhu/cyklu/opakování. To je sice zajímavý nápad, ale nejsem si jistá, jestli tímhle příběhem celý "kruh-Enzo" vyjádřil tak, aby si člověk řekl: "Wouu, ten chlap má pravdu...".
Umím si ale představit, že si knihu přečtu za pár měsíců ještě jednu a třeba mi to docvakne lépe :-)

2 08.02.2018

Aristokratka ve varu plynule navazuje na Poslední Aristokratku. Prostě začíná tam, kde předchozí kniha skončila. Nutně se vkrádá nezodpovězená otázka, proč byl deník rozdělen do dvou knih, obzvlášť když obě knihy mají něco málo přes 100 stránek. Jediné vysvětlení, které se nabízí je komerce = peníze. Ale o tom žádná..... Dějově jsou si obě knihy podobné a čas na hradě Kostka prostě jen plyne dál a přináší další humorné a bizarní situace. Jen se při čtení nemůžete zbavit dojmu, že už to vlastně všechno znáte. Že se to všechno pořád opakuje dokola. Hrdinové reagují stále stejně a v tak krátkém časovém úseku se nikam neposunuli. Což je sice přirozené a pochopitelné z pohledu života, ale už ne tak z literárního hlediska (obzvlášť pokud se jedná o 2. díl knižní série). V knize chtě-nechtě nějaký vývoj očekáváte. Takže, i když se občas zasmějete, je to vlastně pořád stejné = nuda.

2 24.08.2017

Asi trochu zklamání. Kniha, díky tématu knihovny a knihovníků, měla velký potenciál, ale autorka použila všechno co ji napadlo a ještě něco navíc, tak je z toho nakonec takový miš-maš. Jsem si vědoma, že v dnešní době fantasy příběhů je dovoleno téměř vše, ale stále platí, že méně je někdy více. Dle mého názoru patří vlkodlaci prostě a jednoduše do lesa a upíři na hrad. A ne do přírodopisného muzea a do vzducholodi. V Neviditelné knihovně se to hemží alternativními světy (což není úplně špatný nápad), nadpřirozenými postavami a bytostmi, u některých ani nevím, co jsou zač. Tajnými jazyky, magií, kouzly, draky, obživlými chrliči, plechovými housenkami (asi obšlehnutými z Avengers), hlasy z jiných dimenzí a interaktivním tetováním. Do toho je zamotaná pěkná člověčí závist, láska, nedůvěra a touha dovědět se něco o své rodině.....a vědeckotechnická revoluce. A také jeden super-ultra-mega záporný hrdina, před kterým se třese samotná Knihovna v celé své velikosti. Jak říkám všechno a ještě něco navíc. Bohužel, nakonec z celého toho množství postav, typů, kouzel a situací dobrý příběh nevypadl.
Zaujala mě vedlejší postava draka Kaie (jak asi vypadá drak, který vypadá jako chlap - pěkný mladý chlap ?), kterému autorka v tomto díle moc prostoru nedala, ale na druhou stranu naznačila, že v tom klukovi NĚCO je. Kvůli němu si přečtu ještě druhý díl a uvidíme.

2 14.05.2017

Zajímavá kniha, která mě osobně pomohla překonat nepříjemné pocity, které mívám, když přečtu nějakou knihu "hopem". Ono to totiž asi opravdu jinak nejde. Při čtení bývám velmi poctivá. Buď knihu přečtu od a-z, a pak tvrdím, že jsem ji četla, nebo mě nebaví, nemohu se skrze ní prokousat a pak tvrdím, že jsem ji nečetla. Ale na druhou stranu jsem schopná mluvit poměrně plamenně o knihách, které jsem nečetla a znám je jen z doslechu, recenzí, filmu atd. Čtení/nečtení je opravdu velmi složitý proces, komplikovaný zapomínáním a sdílením názorů ostatních. Pierre Bayard to pěkně poskládal do eseje (nikoliv do románu) a vnímavá duše čtenáře najde to "své". Pro knihomoly - povinné :-)

2 16.04.2017

Motýlí ostrov neboli Cejlon. S čajovými plantážemi, kvetoucími frangipani, domorodými rituály a tajnými skrýšemi, které dokážou uchovat tajemství jednotlivců i celých generací. Příběh mladé ženy, která se vydává hledat právě takové tajemství a na své cestě nachází svoji historii i budoucnost. Příběh dalších dvou mladičkých dívek, které se teprve chystají být ženami a tak nějak tuší, že to nebude úplně jednoduché. Tak asi o tom, je tato kniha. Milé čtení, které sice nezanechá žádný výrazný pocit po dočtení, ale na chvilku Vás dokáže odpoutat od dusivého smogového ovzduší a přenese Vás do voňavého slunného podnebí Srí Lanky, nebo starobylé vlídné Anglie. Doporučuji pro chvíle, kdy potřebujete někam "utéct".

2 19.02.2017

Zajímavé pokračování osudů Hany a zajímavý vhled do života sultánových žen v harému. Co mi ale vadilo bylo několik dějových otoček vlivem sultánovi matky Valide, která zasahovala principem "Deus ex machina". Děj se tak stal málo uvěřitelným.

1 05.09.2024

Dobrodružný a zároveň trochu romantický příběh na pozadí starožitných drobností, obchodů, spolků a zajímavostí. Tajemství hlavního "hrdiny", a sice starověké obří vázy s výjevy o stvoření světa sice autorka jen maličko poodhalila (pravděpodobně k nelibosti všech, kteří jako já, očekávali nějakou "bombu"), ale i tak to byl pěkný příběh se zajímavými postavami, ke kterým si můžete vytvořit vztah (náklonost, nenávist, podezření, lítost...). Příběh udržel moji pozornost celé odpoledne, takže jsem četla a četla. Líbil se mi i styl autorčina vyprávění.
Samozřejmě nelze opomenout a je nezbytné vyzdvihnout krásnou obálku, která skutečně zaujme na první pohled i dotek.

1 23.03.2023

Srdcovka z dětství. Vytáhla jsem ji z půdy v rámci ČV a zaplavily mě vzpomínky na čtení pod dekou. Kniha je ohmataná, obouchaná a sem tam i pomalovaná, ale na půvabu jí to neubralo. A Otylku bych chtěla domů hned, stejně jako když jsem byla malá.

1 14.07.2022

Mám ráda vypravěčský styl Joanne Harris a mám moc ráda povídky. V této knize se oboje příjemně prolnulo a bylo mi velkým potěšením. A jak říká sama Joanne, je velká škoda že se povídky podceňují.

1 30.12.2021

Moje srdcovka z dětství :-) Nejraději jsem měla samozřejmě stránku s cukrárnou.

1 04.08.2021

Krátká, svižná duchařina. Ze začátku nic neslibuje a tváří se nenápadně, ale nakonec přece dojde i na nějaké to napětí a mrazení v zádech. Na chvilku. Řekla bych, že ze série Strašidelných domů je tak nějak uprostřed.

1 02.07.2021

Je těžké hodnotit zrovna tuto knihu. Běžné označení líbí/nelíbí se v jejím případě nedá moc použít. Snad lépe.... jsem ráda, že se mi dostala do ruky, a že jsem si ji mohla přečíst a bylo by fajn, kdyby si ji přečetlo co možná nejvíc lidí na světě. Protože je potřeba vědět o místech a činech z končin, které jsou nám vzdálené a těžko dostupné. Je potřeba si vzít ponaučení a každý den se snažit o změnu - u sebe, ve svém okolí, ve světě, jak to jen jde. Abychom za pár let nekoukali na svět zpoza plotu pod proudem a nehledali k jídlu nestrávená semena v prasečích hovnech. Protože fakt, že žijeme ve 21. století a ne ve středověku, nebo hůř v pravěku, jak se zdá není tak úplně všude pravda.

1 02.05.2021

Rozhodně slabší kousek ze série Strašidelných domů. Zápletka ani postavy nejsou nijak zvlášť propracované, i když téma bylo nastartované dobře. Je to škoda.

1 19.02.2021

Milý historicko-romantický příběh, který potěší čtenáře a čas s ním strávený, nebude zbytečný. Na druhou stranu je to "romanťárna", tudíž žádnou velkou hloubku nebo spletitý příběh nečekejte. Postavy jsou dobře vykreslené, ti dobří i ti špatní, takže je celkem lehké se vcítit do jejich konání a prožívat jejich dobrodružství.... Osobně jsem čekala mnohem více koření a intenzivnější vůni parfémů. Ti sice tvoří kulisu příběhu, ale moc se o nic nemluví. To je škoda.

1 23.09.2020

Haiku mám všeobecně ráda. I když jsou krátké, přesto často přimějí čtenáře se hluboce zamyslet nad "smyslem"... Ráda o nich přemýšlím. Při jejich čtení mě navíc baví vědomí, že autor musí mít velkou slovní zásobu a spoustu vtipu a fantazie. Paní Mondeková mě touto drobnou sbírkou velmi potěšila.

samota těla
měřena pěti kroky
ve zdech poustevny

1 20.05.2020

Stále přemýšlím proč lidi baví číst takové knihy. Proč jsou bestsellerem knihy o ubližování druhým, sobě samých o bizarnostech skrytých v šeru, násilí páchané tolika rozmanitými způsoby a na všem co dokáže alespoň v náznaku projevit bolest. Děsí mě představa, že najdu odpověď a nedej-bože to pochopím....
Každopádně knihu Ostré předměty jsem si vybrala jen kvůli knižní výzvě. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem ji přečetla, alespoň jsem si rozšířila obzory v soudobé "bestsellerové produkci", ale na druhou stranu vím, že od této autorky už nic dalšího číst nechci.
Příběh je dobře strukturovaný a dostatečně napínavý, aby udržel vaši pozornost až do konce. Zápletka je velmi smutná a odkrytí ještě smutnější. Na konci zůstane jen bezmoc a zklamání nad záludností a úděsností lidské psychiky.
Nevidím důvod ke čtení knihy, která nepřinese čtenáři radost. Takže - nedoporučuji.

1 13.11.2018

Velmi pěkná kniha a velmi inspirativní. Na začátku jednoduché, ale přínosné rady jak si počínat při přípravě smoothie. Jaké používat ingredience a proč je smoothie tak dobré. Recepty jsou nápadité a jejich přípravu ve většině případů zvládnou i děti. Tak je klidně nechte, ať Vám nějakou lahodnou skleničku připraví v sobotu ráno do postele. Je to skvělý začátek dne :-)

1 12.11.2018

Pěkný, tajuplný a strašidelný příběh, zasazený do prostředí chudé Kalkaty. Krátká společná cesta několika dospívajících kluků a děvčat (už to nejsou děti, ale dospělí ještě zdaleka také ne), která odhaluje podivnou minulost dvou z nich a vlastně tak trochu i části koloniální historie Kalkaty - té románové samozřejmě.
Postava hlavního záporáka Jawahala je na můj vkus dost naddimenzovaná na tak krátký příběh a jeho motivace vlastně dost nepochopitelná. Alespoň na mladého čtenáře musí stále dotírat podivná otázka "proč to vlastně celé dělá". Dosah prožitého šílenství je v takto zkrácené formě těžko pochopitelný. A když už máte konečně trochu pocit, že se to zdá jasné, tak konec vše podivně zamotá.
Nicméně je to pěkné a napínavé čtení. Berme to jako takovou první-druhou skicu k dalším autorovým románům ze série Pohřebiště ztracených knih. Rozepsat se, je někdy stejně důležité, jako se rozezpívat.

1 06.08.2018

Milý příběh o knihách a jejich milovnících. Ale v podstatě žádná nová myšlenka. Všechny prvky příběhu se už objevily v jiných knihách, které aktuálně polehávají na pultech knihkupectví. Z tohoto důvodu pro mě trochu zklamání.

1 06.06.2018

I když nejsem cílová skupina, příběh se mi líbil. Kdybych ho četla v době jeho vzniku, bylo by mi jasné, že od tohoto Španěla můžeme očekávat velké věci. Takhle zpětně jsem to už věděla od začátku, ale přesto jsem byla zvědavá, jaká byla Zafónova prvotina. No a byla dobrá...
Je to příběh jednoho léta, dospívání a neodvolatelnosti daných slibů. Tajemno v podobě ikonického Kaina, je v příběhu velmi dobře vsazené do reálií, a i když jsou některé motivy na první pohled ne-reálné, zůstává celý příběh pravdivý a uvěřitelný. Možná i pro svůj konec, který je nevyhnutelný, ale tak nějak nejpravdivější. Vždyť lidi jako je Kain jsou všude kolem nás, a aby nadělali spoustu zla, na to jim stačí i jeden život.

1 06.06.2018