Noctua8 komentáře u knih
Za mě veliká spokojenost. Knihu jsem přečetla za dva večery... natolik jsem se nemohla odtrhnout. Napínavý, poutavý a velmi dobře poskládaný příběh. Zajímavé téma upírů a žen s neobvyklým nadáním, a skutečnost, že se děj odehrává v prostředí Českého Krumlova, který je dokonalou kulisou vyprávěných událostí, považuji za skvělou kombinaci. Kniha má sympatické postavy, a to nejenom ty hlavní, ale i ty které se příběhem jen krátce mihnout (knihovnice, bezdomovec), což je od autorky velmi milé, že si s nimi dala taky práci. Rozhodně si od ní přečtu něco dalšího.
Knize ve své podstatě dávám plný počet bodů. Nicméně "uděluji" výtku editorům, kteří ji připravovali do tisku. Pominu-li občasné překlepy, je dost příšerné jak málo práce si dali se správným uspořádáním odstavců (někdy jsou na první přečtení přehozené), ale hlavně špatně oddělovali jednotlivé dějové linie příběhu. Takže čtete, čtete, jeden odstavec za druhým a najednou si uvědomíte, že jste v úplně jiné části příběhu, na jiném místě Krumlova a v dialogu úplně jiných postav. To se úplně nepovedlo a bohužel se to objevuje poměrně často. Je to velká chyba na kráse celé knihy.
Mám ráda vypravěčský styl Joanne Harris a mám moc ráda povídky. V této knize se oboje příjemně prolnulo a bylo mi velkým potěšením. A jak říká sama Joanne, je velká škoda že se povídky podceňují.
Je nutné, nenechat se převálcovat velkou silou konspiračních teorií, kterých je kniha plná. Ani ve smyslu: "... to je hrozné, jak se něco takového může dít !!" ani ve smyslu: "Tak to je naprostá blbost ...".
Podstatné je, užít si skvěle vystavěný příběh a jeho plynoucí děj. Užít si postavy s jejich emocemi, nadějí a prožitými dobrodružstvími. Nechat se okouzlit těmi šílenými nápady, konspiracemi a tajemstvími, u kterých stejně nikdy nebudeme vědět jestli jsou pravdivé nebo ne, protože všechno je tajný plán v plánu jiných plánů.
Já jsem si knihu náramně užila. Jako příběh, fantazii, tajemství. A přestože mám načteno spoustu jiných prací o tajných společnostech a tudíž mám pochybnosti o spoustě myšlenek tohoto příběhu, přesto mě bavil celou dobu. No a na druhou stranu, ve Vatikánu je možné - cokoliv.
Nápad na detektivku dobrý. Postavy správně tajemné a zatížené osobními traumaty a přehmaty. Jednotlivé zápletky pěkně "Mayovsky" zapletené. Atmosféra skvělá a značně deštivá. Takže napínavé čtení, kdy čtenář, který od Petera Maye něco četl, moc dobře ví, že to nakonec bude ještě trochu zamotanější...... Ovšem to co přišlo v posledních třech kapitolách asi nečekal nikdo. Nechápu pohnutky spisovatele, ukončit příběh takovým způsobem. Je mi to líto, protože May je můj oblíbený, ale dneska musím srazit hvězdy za "neuvěřitelné".
Pěkný strašidelný příběh s uvěřitelným vývojem i závěrem (uvěřitelný z literárního pohledu). Příjemně jsem se bála i bez toho, abych musela číst popisy nechutných scén, a to se mi moc líbilo. Dalo by se říct - inteligentní horor, který správným způsobem jitří obrazotvornost čtenáře.
Dvě, resp. tři dějové linie jsou opravdu pěkně poskládané a navazující. Našlo by se sice několik děr v událostech, příčinách a následcích, ale s tím se čtenáři jistě vyrovnají.
Třeba bude nějaké pokračování....
Lidská samota, nenaplněné touhy, smutek a marný boj s realitou obyčejných dní v různých podobách, na jednom místě, v jedné krátké chvíli. Všichni po něčem touží, ale realita je neúprosná a odpovědnost těžká.
Čtivé, svižné i celkem uvěřitelné (no, pár momentů bylo trochu přitažených za vlasy). Vytkla bych autorovi jen ten zkratkovitý konec. Oproti pěkně vystavěnému příběhu na předchozích stránkách se konec jeví příliš rychlý a odfláknutý. Ale jinak jsem se od knihy nemohla odtrhnout a za dva večery jsem ji přelouskla.
Přidávám se k nadšeným komentářům níže. Kniha je opravdu krásně napsaná a děj je natolik upřímný a lidský, že vás osloví, okouzlí, rozveselí a rozpláče přesně v tom okamžiku, kdy to spisovatelka zamýšlela. Naděje a přátelství získaná ke knihám, v knihách a díky knihám prostě stojí za to.
Pro mě byla kniha trochu zklamáním. Sáhla jsem po ni, protože jsem si chtěla přečíst román, který se zabývá travičskou aférou u francouzského dvora v 17. století. Ale v konečném důsledku je toto téma v knize pouze okrajovou záležitostí. Sice ovlivňuje životy a jednání některých postav, nicméně není nijak rozvinuté a informace jsou pouze redakčního charakteru. Víc než okolnostem této děsivé aféry se autorka věnuje popisu zahrad okolo královských paláců a stavbě zámku ve Versailles. Děj románu se točí hlavně okolo fungování dvora Ludvíka XIV. a jeho bratra, vévody orleánského a štěbetání dívek v komnatách jejich manželek. Hlavní hrdinka je chvílemi sympatická, chvílemi "na facku", ale její chování odpovídá naivitě dívek v 16-ti letech.
Naprosto skvělá kniha pro nejmenší. Já jsem s ní a s dcerou nalétala stovky hodin mezi Prahou a Bruselem a nikdy nás neomrzela :-)
Moje srdcovka z dětství :-) Nejraději jsem měla samozřejmě stránku s cukrárnou.
Kniha vyšla v roce 1971 a čert ví, co tím chtěli v nakladatelství dětem říct. Asi, aby nebyly zvídavé, aby si někde za humny potichoučku hrály, protože hrozí, že na co sáhnou to pokazí, a to rozhodně nikoho nepotěší. Moc výchovné to teda není. Ilustrace nejsou nejhorší, ale poselství nulové. Kdybych chtěla být škodolibá (jakože nechci), tak bych řekla, že je to taková malá pomsta mužskému pokolení .... kohoutek jako symbol neumětela :-) Ale to v roce 1971 asi nehrozilo. Takže zůstává jen to "BU BU BU" na děti, které chtějí objevovat.
Prvoplánová, jednoduchá romantická oddechovka. Nic náročného, nic intelektuálního. Jen tak na ukrácení času. Děj je velmi předvídatelný a hodně "růžový". Dost otravné je, když jedna postava vypráví určitou událost několika lidem po sobě.
Krátká, svižná duchařina. Ze začátku nic neslibuje a tváří se nenápadně, ale nakonec přece dojde i na nějaké to napětí a mrazení v zádech. Na chvilku. Řekla bych, že ze série Strašidelných domů je tak nějak uprostřed.
Po přečtení asi třetiny knihy jsem se musela pousmát, protože (aniž bych to nějak zjišťovala předem) mi bylo jasné, že autor je Američan. Protože jen Američan může na prvních 100 stránkách narvat do příběhu - gulag, revoluci, Romanovce, Stalina, Lenina, Fabergého, Jantarovou komnatu, carský poklad, Potěmkinovu věznici, ruskou kadetskou školu, rudoarmějce, bělogvardějce a české legionáře. Nechybělo nic. A i když je autor částečně Brit, americký vliv je nepřehlédnutelný. I přes všechny myslitelné ruské "artefakty" jsem ale měla pocit, že se děj v Rusku tak úplně neodehrává. Celková scenérie a chování postav tomu prostě moc neodpovídají... Komisař Pekkala se zdá být sympatický, ale v ruských reáliích je moc kladný hrdina. Kladnější a přitom stejně schopný jako James Bond, a to i přes prožité roky samoty v Sibiřských lesích - těžko uvěřitelné. No, uvidíme jak se vyvine v dalších dílech.
Když tedy zapomeneme na značnou nerealističnost příběhu (a tím nemyslím jen fikci hlavní zápletky), která může dobře oklamat Američany, ale Čecha těžko, zůstane nám nenáročný, svižně ubíhající příběh. Řekněme čtení do vlaku, nebo do letadla.
Je těžké hodnotit zrovna tuto knihu. Běžné označení líbí/nelíbí se v jejím případě nedá moc použít. Snad lépe.... jsem ráda, že se mi dostala do ruky, a že jsem si ji mohla přečíst a bylo by fajn, kdyby si ji přečetlo co možná nejvíc lidí na světě. Protože je potřeba vědět o místech a činech z končin, které jsou nám vzdálené a těžko dostupné. Je potřeba si vzít ponaučení a každý den se snažit o změnu - u sebe, ve svém okolí, ve světě, jak to jen jde. Abychom za pár let nekoukali na svět zpoza plotu pod proudem a nehledali k jídlu nestrávená semena v prasečích hovnech. Protože fakt, že žijeme ve 21. století a ne ve středověku, nebo hůř v pravěku, jak se zdá není tak úplně všude pravda.
Předpokládám, že každý kdo četl ságu Stmívání si nenechá ujít ani tuto nadstavbu. Bohužel se nemohu zbavit dojmu, že tento prostý fakt, byl jediným důvodem, proč paní Meyerová Půlnoční slunce dopsala a vydala. Ta záruka prodejnosti... (bez ohledu na to, jaké je její oficiální vyjádření).
700 stránek !! Tolik prostoru pro nové nápady, příběhy, drobnosti a popis nočního života. Wouu. Mohla to být úplně jiná-nová kniha a přitom mohla dobře převyprávět známý příběh. Jenže téma je už očividně vyčerpané. Takže se v podstatě nic nového nedovíme a to považuji za hlavní mínus. To málo nového co nám autorka poskytne, je na tolik stránek vážně málo. Další nelichotivý pocit, který jsem při čtení měla byl fakt, že kniha sama o sobě nedává vlastně moc smysl. Bez informací z přechozích knih byste byli ztraceni. To je svým způsobem pochopitelné, pokud je zahrnutá do "ságy", ale z literárního hlediska je to "paskvil".
Hlavní změna příběhu není v tom jiném úhlu pohledu, ale v tom, že místo otravné Belly a jejího věčného rozporu "E. vs. J." se celou dobu zabýváme stejně otravným rozporem Edwarda "zůstanu nebo uteču". Jeho obdivuhodná oddanost Belle z původních knih se zde úplně vytratila a nahradila ji osobní schíza, která ale nebyla milá.
No, najde se i něco legračního a zajímavého :-) Třeba jízda ve vytuněném Subaru nebo myšlenky Mika Newtona. Rozhodně zajímavá byla sonda do soužití rodiny Cullenových. Jejich sounáležitost a vzájemná oddanost byla velmi inspirativní. A jako vždy tu byl naprosto okouzlující Jasper (mimochodem, jeho chování v Novém měsíci je v kontextu nových informací dost nepochopitelné a těžko uvěřitelné).
V konečném součtu je to tak 50/50. Neumím si představit, že bych si tuto knihu nepřečetla, ale na druhou stranu se k ní nemám důvod vracet.
Rozhodně slabší kousek ze série Strašidelných domů. Zápletka ani postavy nejsou nijak zvlášť propracované, i když téma bylo nastartované dobře. Je to škoda.
Tuto knihu jsem objevila na databázi úplně náhodou, samozřejmě ve spojitosti se starým dobrým "Drákulou". A protože gotický román je moje láska všeobecně, tak jsem byla zvědavá, co provedou soudobí autoři s tímto tématem ve 21. století. Musím s radostí konstatovat, že se s ním popasovali nadmíru dobře. U Dacre Stokera se geny jednoduše nezapřou (no, uvidíme jestli ještě něco dobrého napíše).
Kniha vypráví příběh samotného Brama Stokera a jeho sourozenců, kterým podivně zamotanou cestou zkříží cestu sám hrabě Dracul(a) a tím do jisté míry ovlivní jejich budoucí životy. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách, které se později spojí v jednu, ale každá má svůj význam a velkou dávku napětí. Zápletka se postupně pěkně rozvíjí a odkrývání tajemství, kladení otázek a získávání odpovědí na ně udržuje čtenáře v napětí a posouvá děj svižně dopředu. Za zvláštní považuji fakt, že jsem si oblíbila úplně všechny postavy a všem jsem fandila, i když bylo jasné, že ne pro všechny to dopadne nakonec dobře. Tudíž - mohu vřele doporučit.
Draculův příběh je tak známý a tolikrát umělecky zpracovaný, že by se těžko našel člověk, který by ho neznal. Možná i proto mě několikrát při čtení přepadl smutek, že už nikdy nezažiji ten ohromující pocit někoho, kdo čte příběh poprvé. Některé věci se dají bohužel zažít jen jednou... I tak jsem si při čtení opětovně užila atmosféru příběhu a alespoň jsem si připomněla, jak je kniha odlišná od audioknihy i filmů. Jasně, zápletka, postavy i rozuzlení jsou stejné, ale v knize je něco navíc.... Pokud pomineme určitý díl naivity, který je pochopitelný s ohledem na rok prvního vydání, předvede nám kniha báječnou ukázku statečnosti, věrnosti, oddanosti, přátelství a neochvějné víry v pravdu a spravedlivý skutek zároveň s ochotou obětovat pro tuto víru vlastní život. Ctnosti, které v dnešní době jakoby pozbyly významu a prostou přítomnost mezi námi. Je ale dobré si je připomínat a Dracula a jeho pronásledovatelé jsou pro to dobrá cesta. - Díky, Mr. Stoker !!