Noctua8 komentáře u knih

Velká radost mě obestírá. Mám radost z jazyka (chválím překlad Františka Vrby), z příběhu, z napětí, strachu i skvělého pocitu odplaty. I když by se na první pohled mohlo zdát, že číst dnes román z 18. století je úplně out, opak je pravdou. Mnich je kniha plná dobrodružství, tajemna, lásky, rozpolcených duší, zloduchů, ale hlavně víry že "nikdy není pozdě" - na cokoliv. Není to žádná uvzdychaná romance (jako Otrantský zámek), ale slušný "akčňák" a upřímně, erotické napětí je tu vykresleno dost mocně i bez použití oplzlostí a vulgarit. Věřím že v době prvního vydání, způsobila tato kniha obrovský rozruch. Nejen tím erotičnem, ale hlavně dost nekompromisním odrytím kruté a nepochopitelné ne-svatosti služebníků církve.... Já jsem si čtení moc užila.

1 09.03.2018

Grafická podoba této knihy je jednoznačně nádherná a byla také hlavní důvod proč jsem si knihu koupila. Námět se zdál byl také zajímavý, ale v konečném součtu příběh neuspokojil mé počáteční nadšení a očekávání. Nepopírám, že je mi to líto...
Sonda do duše single muže, poeticky nazvaného - osamělý pošťák, který svoje touhy, sny a vzrůstající vášeň pro poezii a život jako takový, prolnul do života úplně cizího muže a ženy není ani tak smutná, jako spíš úchylná. Možná, kdyby z knihy zůstal jen smutek, bylo by to lepší. Mě ale připadá, že ten člověk byl fakt "divnej" a cítím spíš znechucení, než soucit, nebo dokonce sympatie. Tento pocit, pak posouvá hranici uvěřitelnosti celého příběhu někam za horizont. Autor se snažil vystihnout podstatu životního kruhu/cyklu/opakování. To je sice zajímavý nápad, ale nejsem si jistá, jestli tímhle příběhem celý "kruh-Enzo" vyjádřil tak, aby si člověk řekl: "Wouu, ten chlap má pravdu...".
Umím si ale představit, že si knihu přečtu za pár měsíců ještě jednu a třeba mi to docvakne lépe :-)

2 08.02.2018

Opět výborná kniha. I když rozhodně nejsem zamýšlená cílová skupina, jsem nadšená. Knihu/sérii jsem koupila svojí dceři, ale přečetla jsem ji dříve než ona. Je to takové pohlazení a milý návrat do dětských let. Velice oceňuji originalitu v pojetí nových kouzelných bytostí a jejich prostředí. Velmi dobře vykreslené charaktery všech postav. Dobrý příběh, který drží napětí od začátku do konce a posouvá napětí do další knihy. A hlavně ! všudypřítomný optimismus, i v situacích, které zrovna moc veselé nejsou. Ano, ta dobrá a přátelská nálada, která z knihy vyzařuje, je asi největší deviza. Přátelství a soudržnost dětí z AlfaCru je inspirující :-)

1 01.02.2018

Na tuto knihu jsem se z nějakého těžce definovatelného důvodu moc těšila. Ze začátku na ní byly dobré recenze, má pěkný přeba a slibuje zajímavé téma. Bohužel moje očekávání dalece předčilo skutečný příběh. Radost z dobrého vyprávění se nakonec nedostavila. Musím spravedlivě přiznat, že děj plyne lehce, nabírá na intenzitě a čtenáře udržuje v napětí až do konce. Netrpělivě očekáváte, co bude dál. A to je správné. Řekla bych, že z řemeslného pohledu, je to dobře napsaná kniha. Ale příběh je vlastně o ničem. Snůška intrik na pozadí papežské volby. Kardinálové jako přehlídka lidských ctností a nectností (těch teda víc). Ale nic dalšího. Podrobně popsané reálie tohoto výsostného "rituálu" a trocha fantazie o tom, co obyčejným smrtelníkům zůstává skryté. Autor měl asi v úmyslu být odvážný a ukázat na představitele katolické církve prstem velmi provokativním způsobem. Ale podle mě se mu to ani trochu nepodařilo. A to i navzdory podivně šokujícímu závěru. Nakonec je z toho taková beletristická slohová práce na dané téma. Na román - málo.

18.01.2018

K 451 stupňům Fahrenheita jsem se vrátila po dlouhých letech, abych si osvěžila čtenářskou paměť a znovu si uvědomila jak skvělý příběh to je... a je.
Je úžasný !!
Vize budoucnosti z roku 1953, budoucnosti, kterou možná teď už částečně prožíváme a zcela jistě se časem propracujeme i k jejím koncům, je děsivá a poetická zároveň. Z pohledu dnešního světa si nelze neuvědomit, jak plíživě zato neochvějně, nás obklopuje a pomaličku stravuje. Měl Bradbury možnost nahlédnout do budoucnosti? Nebo byl jen citlivý a vnímavý k dění okolo sebe a dokázal jednoduše analyzovat, k čemu nás pokrok, věda a vlastní děsy přivedou? Těžko říct. S odstupem času jen musíme pokorně přijmout fakt, že popsat to, co viděl nebo cítil, dokázal naprosto bravurně. Žádné složité konstrukce, technické popisky, nová/cizí slova... Jen příběh člověka, kterému se podaří zastavit se, zamyslet se a lehounce nadzdvihnout záclonku toho "high-tech" světa okolo sebe. Na pokraji sebedestrukce a zkázy nalezne naději, smysl a vlastní život. Jednoduché - krásné.
Jsem moc ráda, že se tato kniha stala povinnou četbou.

6 19.11.2017

Čemu se smála Adina Mandlová, se v této knize nedovíte. Dle mého názoru se toho o Adině nedovíte o moc víc, než když si přečtete její knihu "Dnes už se tomu směju". Co Vám ale bude jasné, je fakt, že Adina budila a stále budí emoce a nesourodé názory po celý svůj život i po něm. Vzpomínky hereckých kolegů a různých dalších lidí, kteří s ní přišli do styku v době její největší slávy v Čechách i v té delší etapě jejího života, kdy žila mimo svou rodnou zemi, jsou zajímavou mozaikou vzpomínek a dokladů o tom, jak rozporuplná, náladová, okouzlující a osobitá žena to byla. Pan Suchý si dal velkou práci s tím, posbírat střípky korespondence, vzpomínek a dojmů, spjatých s hvězdou černobílých filmů. Za to mu patří dík. Nicméně názor na Adinu Mandlovou si musí každý udělat sám.

1 29.10.2017

Líbí se mi jak Joanne Harrisová vypráví příběhy... tetelím se blahem, když se začtu do její knihy.
Slaná vůně přílivu je příběh obyčejných lidí, kteří bojují o každý svůj den s přílivem, mořem, počasím, nepřáteli z druhé strany ostrova, vlastními sousedy a bratry a hlavně sami se sebou. Démoni minulosti ovlivňují každého a na ostrově Les Salants je jich až až. Jsou všude a stále přítomní a vy jako návštěvník, který na ostrov vstoupí, na ně začnete věřit po prvních pár stránkách. Je to kniha o naději a o tom, jak je někdy těžké si ji udržet a jak je důležité ji druhým vnuknout, pokaždé, když k tomu dostanete příležitost. O tom, že život není peříčko, ale je pestrobarevný, okouzlující a pomíjivý, jako barevné peří vzácného cizokrajného ptáka... Moc pěkné čtení.

01.10.2017

Osobně si myslím, že pan Vašíček jednou špatně skončí. Nic ve zlém. Je to zajímavý patron, ale tady už zašel hodně daleko. Asi se už ani nedivím, proč se s Jiřím Strachem nakonec nedomluvili a zastavili natáčení detektivky, ještě před první klapkou. Ale dost spekulací...
Všeobecně si myslím, že pan Vašíček je zajímavý vědec, jednoznačně skvělý konspirátor, ale není moc dobrý romanopisec. Krev démona mě v tomto názoru, ve všech bodech, opět utvrdila. Začátek je trochu líný, ale na druhou stranu musím přiznat, že s přibývajícími mrtvolami dostává děj rychlejší spád a ke konci se už nezastavi. A konec, tak ten je velice překvapivý, bombastický a děsuplný. Troufám si říct, že by se dal nazvat "překročení hranice". Krev démona se čte velice dobře a rychle. Místy je jasné, že autor počítal s tím, že se podle této knihy bude psát scénář, takže některé dialogy a situace jsou přímo napsané pro kameru. Ale co. Všichni si vybaví při čtení Sumaru jako Dvořáka, Runu jako Trojana a Šímovou jako Geislerovou. Příběhu to myslím prospívá, protože tyhle tři chytré hlavy má každý, kdo čte knihy od Vašíčka, rád.... Jen bych snad vytkla těch několik zbytečných sexistických poznámek, které jsou v textu jak pěst na oko. Škoda, že už se asi nedočkáme dalšího pokračování....

3 01.10.2017

Setkání s Vetřelci je vždycky zajímavý zážitek. Ne, že bych toužila o setkání face to face.... Tuto knihu jsem si dala jako audioknihu a musím s velkým uznáním konstatovat, že hlas Pavla Rímského se pro temná zákoutí nepoznaného vesmíru a vyjádření zoufalství lidí v boji o život, báječně hodí. Zní to možná divně, ale takové drama si prostě žádá své. Příběh jako takový nepřekračuje rámec, toho co známe třeba z filmů. Je to další story o setkání lidí a žravých nelítostných vesmířanů a další příležitost, aby poručík Ripleyová dokázala, že není žádná skleníková květinka. I když se nemohu zbavit dojmu, že v těch 37 letech hibernace, přeci jenom trochu zestárla.
Při poslechu pro mě bylo velmi zajímavé, vizualizovat si děj s postavami a v "reáliích", které znám z filmů. Myslím, že to velmi přispělo k vyššímu hodnocení a kniha se tak stala zajímavější. Kdo má sérii Vetřelců rád, nebude zklamán, ale na druhou stranu nedostane žádnou novou informaci (vlastně jednu ano). Kdo se s Vetřelci ještě nesetkal, asi nebude chápat o co tu vlastně běží.

4 21.09.2017

Těžké a krásné zároveň. Čeština druhé poloviny 19. stolení je pro našince bezesporu náročná na čtení. Tři přechodníky v jedné větě a slovosled pomíchaný tam a zpět, mohou leckoho odradit. Ale neměly by. Je v nich kouzlo i malebnost a když se nechá čtenář oslovit dynamikou jazyka, pochopí proč se ti naši obrozenci za češtinu tolik prali. Vydržte .....
Příběh je tajemný a rozhodně napínavý. Já jsem se nemohla dočkat jak to dopadne.... Dlouhou dobu si myslíte, že se jedná hlavně o hledání a nalezení pokladu. Povede se to? Ano i ne? Po přečtení a doznění všech emocí si ale myslím, že je to víc příběh o posedlosti a především o přátelství. O tom jak neuvěřitelně může vzniknout, jakými zkouškami musí procházet a jak dokáže ovlivňovat, naplňovat a hojit. Krásné, poučné a inspirativní. Určitě se k panu Arbesovi vrátím.

6 14.09.2017

Výborná detektivka. Rychlá, svižná, napínavá, nevyhnutelná. Od začátku tušíte jak to asi dopadne, ale každá událost Vám rozšíří zorničky a jen si říkáte, kdy a jak bude "další". Obrovská dynamika příběhu je geniální a řada tvůrců detektivek dnešní doby by se měla od paní Agathy co učit.... Apropó, nezapomeňte na Epilog.

7 04.09.2017

Aristokratka ve varu plynule navazuje na Poslední Aristokratku. Prostě začíná tam, kde předchozí kniha skončila. Nutně se vkrádá nezodpovězená otázka, proč byl deník rozdělen do dvou knih, obzvlášť když obě knihy mají něco málo přes 100 stránek. Jediné vysvětlení, které se nabízí je komerce = peníze. Ale o tom žádná..... Dějově jsou si obě knihy podobné a čas na hradě Kostka prostě jen plyne dál a přináší další humorné a bizarní situace. Jen se při čtení nemůžete zbavit dojmu, že už to vlastně všechno znáte. Že se to všechno pořád opakuje dokola. Hrdinové reagují stále stejně a v tak krátkém časovém úseku se nikam neposunuli. Což je sice přirozené a pochopitelné z pohledu života, ale už ne tak z literárního hlediska (obzvlášť pokud se jedná o 2. díl knižní série). V knize chtě-nechtě nějaký vývoj očekáváte. Takže, i když se občas zasmějete, je to vlastně pořád stejné = nuda.

2 24.08.2017

Poslední aristokratka je rozhodně kniha, která Vás pobaví. Vtipné situace se střídají jak na běžícím páse a absurdita se mísí s českým švejkovstvím, leností a zarputilou neústupností hlavních postav, takže každý čtenář jen musí pokývnout hlavou a říci si: "... no jo, takhle by to určitě vypadalo...". Kniha je poměrně krátká a dějově neukončená (prostě část deníku). Příběh opouštíte v okamžiku napjatého očekávání co bude dál.... Uvidíme.

4 24.08.2017

Nebojím se říci, že tato kniha by mohla být klidně označena jako "gotický román". Snad kromě doby vzniku splňuje všechny podmínky tohoto žánru. Odehrává se na zámku, kde je mnoho tajuplných míst, záhadných zvuků, duchů a nevysvětlitelných úkazů. Je zde rozsáhlé panoptikum podivných živých postav, které se pohybují na zámku a v jeho okolí a s těmi duchy si v ničem nezadají. Je zde nevinná panna v ohrožení, tajuplný zachránce i čtyřnohý věrný ochránce. Je zde naděje, láska, zločinci, nesmělí hrdinové i smrt, jen v situacích a na místech kde byste je nečekali. Nevím jestli se jedná o humornou knížku, protože veselosti je tu pramálo. Každopádně je napsaná velice osobitě a uvěřitelně. Přečetla jsem ji jedním dechem a skvěle jsem se pobavila.

6 25.07.2017

A další super pokračování.... Z mladíků se stávají muži, kteří dávají světu najevo, že je s nimi potřeba počítat. A je jedno jestli se jedná o mladičkého krále Jana Lucemburského, s kterým bude muset začít počítat celá Evropa. Nebo chlapci z Olšové a Vřesové, kteří sice se ctí slouží svým pánům, ale na druhou stranu si nenechají nic líbit, chrání svoji rodinu, majetky a troufají si i nesouhlasit s těmi pány. Nejvýraznější postavou je Wolfram Katzinger, který jako bývalý johanitský rytíř prošel válečným ohněm a v této knize i ohněm vášně :-) Připomíná mi tak trochu Hynka Tase z Boru.... i když toho mám zatím pořád nejraději, pšššt :-)

6 25.07.2017

První díl série byl trochu rozvláčný, ale v druhém díly už je to zase super jízda. Jestli se tohle označení hodí použít pro dobu 14-tého století. Nelehký život ve středověku, lesy plné lapků a mordýřů, rytíři na koních pod velením charakterních mužů, kteří ale dovedou bez uzardění potěšit opuštěnou hradní paní a nad ránem pak popravit pár zloduchů. Kombinace dobrodružství, napětí a obyčejné lidskosti potěší každou romantickou duši. Já jsem nadšená a miluju všechny postavy.

4 25.07.2017

Historické romány Františka Niedla jsou v podstatě sázka na jistotu. I takhle kniha je pěkná a čte se jedním dechem. Jen se nemohu zbavit dojmu, že to vlastně není román, ale takový obsáhlejší prolog pro další knižní sérii, která každopádně ale bude muset mít nejméně 500 stran na knihu.... V Rytířích z Vřesova se otevírají životní osudy několika postav, které se na konci neuzavírají, ale jsou spíš teprve na začátku cesty. Jsem moc zvědavá co FN vymyslí dál. Vím že má oblíbené trilogie, ale tak jak to "rozjel" u vřesovských, bude to chtít něco většího.

5 25.07.2017

Já asi nejsem na severské autory ještě dost zralá. Dlouho jsem se bránila, nakonec jsem podlehla čtenářské výzvě a současným trendům a los padl na Hypnotizéra. Příběh je sice zamotaný s mnohými odbočkami, což by samo o sobě mělo být super, ale když se to nakonec pospojuje, tak se jedná vlastně o triviální zápletku. A podle mě je těžko uvěřitelná. Co mi na knize vadilo asi nejvíce byly nepravidelné vulgární výlevy postav, které byly úplně mimo celkovou linii vyprávění. Říkám si, co se autorům muselo při psaní vždy stát, že se museli uvolňovat takovým nízkým způsobem, který nepřirozeně vyčnívá nad celkovou "klidnou" severskou náladu prostředí a příběhu. Zároveň mi nesedla gangsterská linie tolika dětí. V tom jsem staromódní a děti by měly být tak nějak nedotknutelné..... Takže za mě dost rozpaky a velký otazník, jestli se k severu ještě vrátím.

5 25.07.2017

Moc pěkná kniha. Zajímavý příběh, který má hlavu a patu, dynamiku, napětí, velké emoce a naprostou uvěřitelnost. Líbí se mi i nenásilné zakomponování "sněhové a lavinové" osvěty pro čtenáře. Bagley je velmi dobrý vypravěč s dostatečnou erudicí. I když jsem od začátku věděla, jak to dopadne (příběh je psaný retrospektivně), hltala jsem každé slovo a s napětím očekávala další krok. A jako správně pohlcená čtenářka, jsem si i poplakala. Smrt je zde popsána neuvěřitelně lidsky a obrazotvorně, že jsem osud každého z lidí v městečku měla před očima jako na plátně. Tomu se nedalo odolat. Jedinou výtku bych měla kvůli konci. Chybí dostatečně rozepsaný závěr, jako by z knihy někdo vytrhnul posledních 5 stran. I když jeden z hlavních hrdinů říká "...ano, tohle je konec", chybí mi v příběhu závěr, takříkajíc konečná řeč nebo zpráva vyšetřovací komise. Nicméně klidně doporučuji k přečtení. Obzvláště v horké letní dny, aby se člověk trochu zchladil.

3 04.06.2017

Literatura pro dospívající dívky, proč ne. I když už jsem tedy dávno dospělá, zaujala mě myšlenka, nebo lépe řečeno nápad - osudové lásky napříč stoletími. Muž, který čeká na svoji jedinou milou, trpělivě ji hledá v davu lidí, protože bez ní nemůže být. Jeho životu dává smysl jen tato naděje, že ji znovu najde (nebo ona jeho). Zná každičký její úsměv, zachvění i myšlenku. Bohužel, když ji získá - ztratí ji. Dívka, která se rodí zas a znova a znovu prožívá to okouzlení ze setkání, protože se smrtí přijde i zapomnění. Ruku na srdce dámy, která by to nechtěla zažít :-) V životě nic takového pravděpodobně fungovat nemůže a v této knize to je možné asi jen proto, že muž je tady anděl. Potud dobré.
Samotný příběh je bohužel v první knize ságy tak stručný a nejasný, až mi to připadá od autorky nefér. Chápu, že věděla už dopředu, že bude psát knižní sérii, ale i tak měla do prvního dílu zahrnout víc informací. Víme co se děje, ale vůbec nevíme proč se to děje. To považuji za velké mínus. Postavy mají našlápnuto být zajímavé, ale autorka si opět nedala moc práce s tím o nich něco "pustit", vykreslit víc charaktery, dát jim prostor ve více epizodách. Na konci knihy zůstává víc otázek než odpovědí. Další díly jsem zatím nečetla, ale říkám si, jestli by nebylo lepší napsat jednu dobrou "nabušenou" knihu, než čtyři jalové.

1 22.05.2017