Noctua8 komentáře u knih

Těšila jsem se jak se budu krásné bát, ale po přečtení první půlky knihy jsem byla téměř zklamaná. Popis místa, osob, rozmisťování techniky, sem tam nějaké to málo uvěřitelné setkání x-tého druhu. Prostě jen taková příprava scény pro nadcházející drama a já se bála, že už se žádné "drama" odehrávat nebude. Mýlila jsem se.... Nakonec jsem se bála krásně a tak akorát dlouho. A i když se jedná o fikci, přesto to člověka donutí zamyslet se nad některými věcmi mezi nebem a zemí.... protože zákon o zachování energie jednoznačně funguje :-)

5 20.12.2020

"Přečteno" ve formě audioknihy, kterou načetl Jan Šťastný. Rozhodně velmi dobře. Má příjemně hluboký hlas, který se k detektivce hodí a rozhodně dokáže do přednesu vnést dostatek emocí a hereckého umu, tak abyste si užili rozdílné charaktery postav, vyhrocené nebo naopak něžné situace. A to je při poslechu velmi důležité, aby člověk neztratil nit a neusnul. V podání pana Šťastného tu každopádně o dramatično není nouze :-) Veliké plus !!
Příběh je svižný, dostatečně komplikovaný i když zase ne moc a postupem doby sami víte, jak se to bude vyvíjet dál. Zvláštním způsobem to nevadí, protože v okamžiku, kdy si uvědomíte, že už "víte", vyšetřovatelé v knize už taky "ví". Navíc si k postavám dokážete během čtení vytvořit jisté pouto a to je dobře. Buď jsou Vám sympatické nebo jsou na pár facek. A pár takových tam je :-) No a hlavní zloun, tak to je ultra "magor". Možná je trochu škoda, že jeho psychologický rozbor nebyl moc propracovaný a k pochopení jeho motivací musí čtenář trochu popustit uzdu svojí vlastní fantazie.
Já myslím, že je to povedená detektivka, která je prosta severských extrémů. Určitě půjdu i do dalších dílů.

8 01.12.2020

Z velkého očekávání je trochu zklamání. Podle mě je to nejslabší díl Prašiny. Pár nových informací, ale jinak stejná režie zápletek, tudíž se nekoná žádné překvapení, kvůli kterému byste dychtivě otáčeli na další stránky. Je to taková cesta k uzavření kruhu.

4 30.11.2020

Upřímně obdivuji všechny ty, kteří napsali pozitivní komentáře níže. I já jsem se jimi nechala zlákat ke čtení této knihy. Přečetla jsem úvod a první kapitolu s názvem "Podvazování", ale dál jsem se nedostala. Jsem vyděšená, znechucená a po tvářích mi tečou slzy. Asi jsem příliš citlivá a moje představivost se rozběhla s takovou silou, že jsem nemohla pokračovat a následně jsem požádala manžela, aby knihu vzal a odnesl ji z domu pryč a dal ji příležitostně do nějaké městské knihobudky. Třeba ji tam někdo rád najde. Já se k ní určitě už nikdy nevrátím. Zvláštním způsobem jsem objevila svoje osobní mantinely, o kterých jsem ani nevěděla, a které mi ukázaly, co jsem schopná vstřebat a co ne. No, i to je přece úkolem literatury...
Reálie života malých děvčátek a dospělých žen v Číně v době ne zase tak vzdálené a vědomí toho, že dnes na tom nejsou pravděpodobně nějak významně lépe (i přes zákaz praktiky "lotosového květu") jsou pro mě jako Evropanku naprosto nestravitelné. Nedokážu to pochopit, nemohu to akceptovat a jak jsem si právě ověřila, nedokážu o tom ani číst. Ani v rámci beletrie.
Knihu nebudu hodnotit, to by nebylo fér, když jsem ji nedočetla. Ani určitě nechci kohokoliv odradit, aby ji četl. Jen jsem chtěla, aby mezi těmi všemi nadšenými komentáři, byl i nějaký protipól. Třeba bude někdo rád za to, že není v tom znechucení sám.

Na knihu jsem se moc těšila. I na to, že si po dlouhé době přečtu něco ve slovenštině. Ale nakonec je to pro mě jedno velké zklamáním. Dle anotace jsem čekala úplně něco odlišného. Asi proto, že mě osobně symbolika dveří, jejich magie a tajemství, která mohou skrývat maximálně fascinují a ráda bych o nich sama něco napsala. Jenže tato kniha je o něčem úplně jiném... Je to soubor krátkých příběhů různých lidí napříč světem. Mladí, staří, muži, ženy, šťastní i zklamaní, chudí i bohatí. Ti vypráví příběhy ve stylu Šeherezády. Budiž, to by ještě neměl být důvod pro mé zklamání. To přišlo v okamžiku, kdy jsem se do jednotlivých příběhů začetla a zjistila, že jsou psané stylem školních prací žáků 5 třídy. S přihlouplými a naivními zápletkami. S někdy až trapnou snahou o morální ponaučení. Obraz dveří je v nich často nacpaný nelogicky, tak nějak za každou cenou. Dveře, i když v příběhu nemají žádnou zvláštní funkci, tam jsou jen proto, aby tam byly.... Opravdu, jako kdyby na základní škole dostali žáci zadání - napište krátké vyprávění, v kterém se objeví dveře a pak to někdo vydal souhrnně knižně. Jak říkám, velké zklamání.

05.11.2020

Knihu jsem si vybrala víceméně náhodou a jen kvůli ČV. Do půlky knihy jsem byla dost nešťastná a říkala si, že ji dočtu jen kvůli splnění tématu, protože hlavní hrdinka je fakt "blbá". Její nepochopitelné, dětinské a těžko uvěřitelné chování mě hrozně štvalo. Pak se to celé nějak "zvrhlo". Události do sebe začaly podivně zapadat a roztočil se neuvěřitelný psychologický kolotoč, z kterého jsem vyskočila až na poslední stránce. Jinými slovy, nemohla jsem se odtrhnout. Takže nakonec dobrý... Pravděpodobně si časem dám i další díly.

22.10.2020

Jedna z knih, kterou by lidé měli určitě číst. Aby si nejen připomínali události minulosti ne tak vzdálené, ale aby si stále uvědomovali a opakovali, že v žádném režimu není člověk v bezpeční, ať je oficiální vlna jakkoliv přívětivá. Když narazíte na zločinný záměr, surového a primitivního člověka, na lhostejnost svých nadřízených a svého okolí, když věříte, že dobro bude opláceno jen dobrem, může se každý z vás kdykoliv stát takovým "Toufarem" ....
Životní cesta pozdního studenta Josefa Toufara, jeho duchovní i materiální činnost faráře, který miloval svoji práci a lidi, o které se ve svěřených farnostech staral, je velice inspirativní a vyvolává v člověku velkou dávku obdivu a pokory. Jeho jistá naivita ve věcech dění po válce byla myslím jednou z hlavních příčin jeho konce. I když za nic nemohl.
Zdokumentovaný obraz dění a politiky 50. let minulého století v této knize, by měl být alarmující zprávou a připomínkou pro mladé, kteří tuto dobu neznají a hlavně pro staré, kteří říkají "... tenkrát bylo lépe".

Nadřízený o vyšetřovateli Ladislavovi Máchovi, který prakticky umlátil Josefa Toufara k smrti:
"... No, on Mácha pro svoje povahové vlastnosti nepotřeboval dostat zvláštní pokyn, aby vyšetřovanému nějakou strčil." - "Nějakou strčil" ?!?! - tak si tak říkám, jak by to asi vypadalo, kdyby vyšetřovaného cíleně bil, nebo mučil?

8 13.10.2020

Za mě, velká nuda... Nadchnul mě název, přiznávám. Jasně - Kateřina :-) Ale i když jsem nečekala nic světoborného, dočetla jsem ji jen s velkým sebezapřením. Ale říká se, že v každé knize, i v té špatné, je alespoň jedna věta, která stojí za přečtení....
"Člověk si nepamatuje, co se vlastně stalo. Stalo se to, co si pamatuje."

06.10.2020

Milý historicko-romantický příběh, který potěší čtenáře a čas s ním strávený, nebude zbytečný. Na druhou stranu je to "romanťárna", tudíž žádnou velkou hloubku nebo spletitý příběh nečekejte. Postavy jsou dobře vykreslené, ti dobří i ti špatní, takže je celkem lehké se vcítit do jejich konání a prožívat jejich dobrodružství.... Osobně jsem čekala mnohem více koření a intenzivnější vůni parfémů. Ti sice tvoří kulisu příběhu, ale moc se o nic nemluví. To je škoda.

1 23.09.2020

Mnohovrstevná kniha, o které by se dalo hovořit hodiny a hodiny a nebo také vůbec, protože je těžké o ní říci cokoliv smysluplného. Ze začátku jsem ničemu moc nerozuměla. Nechápala jsem, proč se děj v podstatě nikam neubírá. Pak mě napadlo, že autor asi jen vydal svoje zážitky z všemožných halucinací a snových tripů, které si navodil používáním psychotropních látek. Tahle myšlenka mi vydržela dost dlouho.... Pak jsem si uvědomila, že ale některé věci vnímám stejně nebo hodně podobně. Že vím, že naše lednička vypráví příběhy hlasem neznámého muže v nejlepších letech a v našich šuplíkách se odehrávají krvavé bitvy kancelářských potřeb, protože když z nich něco potřebuji, je to většinou rozbité...
Pak mě také napadlo, že v textu se skrývá jistá kritika a varování naší spotřební společnosti, naší potřebě honit se za adrenalinovými zážitky v cizích zemích, přestože neznáme ani vlastní sousedy. Pousmání se nad naším hladem po jednoduchých radách samozvaných koučů, léčitelů a bohatých mužů, od kterých hltáme poučky, jak být šťastní a "za vodou" za pár dní a na celý život, přestože každý den od sebe vědomě odháníme svoje děti, partnery a přátele svojí sebestředností.... A nakonec jsem se obloukem vrátila k jednoduchému leč bezbřehému okouzlení z plynutí textu, který má v sobě poetičnost, fantazii a fúzi tolika neslučitelného, jako život sám.... Krása.

7 14.09.2020

Romantický příběh, který se odehrává na vícero stránkách, než bývá u tohoto žánru zvykem. Vlastně by se dalo říct, že na těch víc jak 500 stránkách se toho zase tolik nestalo, ale přesto to uběhlo velmi rychle... Prostředí univerzitní knihovny a jejích tajných zákoutí je lákavé pro každého knihomola. I když by si přeci jenom zasloužili větší prostor, víc epizodních situací a možná víc tajemství. Stejně tak postavy - Reedovic bratři, Elisa, poslíček Phillipe i univerzitní hospodyně a vlastně i další postavy, které byly většinou dobře načnuté, ale s malým prostorem pro vlastní život. Poslední 2 kapitoly jsou skutečná červená knihovna, dle mého názoru zbytečně. S trochou snahy mohl být příběh pěkným knihovnickým románem, ne jen lovestory.

2 04.08.2020

Milá literární jednohubka. Takový snový romantický příběh ve stylu Amélie z Montmartru. Námětem, atmosférou, stylem vyprávění a hlavně duchem Paříže a věčnou pravdou, že pravá láska je nad vším.

2 23.07.2020

Pro mě velmi příjemný literární zážitek. Neotřelý literární styl a velké množství drobných myšlenek k velkému zamyšlení. Rozhodně si od pana Formánka přečtu něco dalšího.

4 21.06.2020

Haiku mám všeobecně ráda. I když jsou krátké, přesto často přimějí čtenáře se hluboce zamyslet nad "smyslem"... Ráda o nich přemýšlím. Při jejich čtení mě navíc baví vědomí, že autor musí mít velkou slovní zásobu a spoustu vtipu a fantazie. Paní Mondeková mě touto drobnou sbírkou velmi potěšila.

samota těla
měřena pěti kroky
ve zdech poustevny

1 20.05.2020

Zajímavý středověký příběh, který vypráví poetickým a zároveň velmi drsným způsobem o tajemném spiknutí... Události, které od sebe dělí padesát let, osudy lidí schovaných uprostřed neprostupné divočiny lesů a močálů, ovlivněné nadutostí a domýšlivostí pánů ze zlatem zdobených římských paláců, oddanost rodovému jménu, cti, pravdě a slibu v kontrastu s touhou uspokojit svoje hříšné touhy, to vše se v tomto románu střídá a vytváří napínavý příběh, který čtenáře nenechá ani na chvilku vydechnout, aby ho přivedl k rozluštění tajemství a nevyhnutelnému konci všech zúčastněných.
Jakou cenu má pravda? Jakou cenu má moc? Jakou cenu má čest? Jakou cenu má život? Jakou cenu má víra? ….. Na tyto otázky kniha sice nepřináší univerzální odpověď, ale rozhodně nutí čtenáře, aby se nad nimi zamyslel a sám v souladu se svým svědomím si na ně odpověděl alespoň při čtení. Ani ne nějak hluboce a filozoficky, ale prostě, tváří v tvář nátlaku, lži a bolesti, ve chvíli solidarity s postavami příběhu.
Jedná se sice o smyšlený příběh, ale hořkost z metod a jednání "ochránců víry" mi na patře zůstala dlouho.

4 08.03.2020

Pěkný příběh. Velmi svižně se čte. Od popisu nálad, starostí a drobných radostí v okupované Paříži, se děj přesouvá v sled rychlých událostí v boji za zachování holého života na jedné straně a v jeho naprosté nerespektování na straně druhé. Hlavní hrdina projde poměrně významným vývojem, co se vlastního charakteru, statečnosti a odpovědnosti týče. Možná, že někdy až dost zkratkovitě, tudíž málo uvěřitelně. Ale kdo z nás, žijících v míru si troufne hodnotit, co a jak rychle může člověka změnit. V každém případě se jedná o pěkné spojení románové literatury s architekturou.

3 23.02.2020

Ze začátku velmi pomalé a rozvláčné, později napínavé a na konci vážně děsivé. Závěr dost šílený s absencí zadostiučinění. Celkově mě to příliš nenadchlo.

3 31.01.2020

Zdá se, že se jedná o první pokus mladé autorky (nepodařilo se mi o ní nic zjistit). Kniha dle mého názoru má jistý potenciál, ale je ještě hodně nevyzrálá a chaotická.
Historická linie Filipa z Korku nabízí sama o sobě zajímavý příběh, který by se dal určitě zpracovat jako čtivý historický román. Autorka se ale asi nechtěla pouštět do historie, a tak nechává prolnout život zloděje/léčitele Filipa z prvního století L.P. s životem archeologa žijícího v současností a trpícího všemožnými "bludy". Vše pod dohledem podivné psychoterapie "rukama" vlastního strýce.... o rodinná traumata zde není nouze. I když psychóza hlavního hrdiny je asi jedna z mála možností jak dějové linie knihy propojit. Příběh obsahuje spoustu románových "klišé" a jeho rozuzlení nenabízí žádné čtenářské uspokojení.

15.09.2019

Dle mého názoru zcela geniální příběh. Jeho síla je v krátkosti a neuvěřitelné údernosti, s kterou se nekompromisně vypořádá s charakterem postav. Jejich vzájemné souznění, odrození a neodvratitelné zatracení (v obou případech) je úchvatné. Na tak malém prostoru...
Fakt, že autorka knihu vydala v Americe v roce 1938, kdy Evropa stála teprve na prahu zničující 2. sv. války a Amerika byla v té chvíli ještě v bezpečí "daleko" a vizionářský popis rozpadu osobnosti jako symbolu zničující moci vlivu Vůdce a národního socialismu na Německo a Němce je obdivuhodný a úžasný. Přestože je tak zrůdný...
Síla příběhu a jeho poselství je ve mě ještě více zakotvena díky skvělé dramatizaci této knihy na divadle, kdy hlavní postavy Maxe a Martina ztvárnili herci Jan Hartl a Jiří Dvořák. Neopakovatelný zážitek :-)

10 13.03.2019

Opět milá oddychovka a romanťárna. Corina Bomann má bezesporu skvělé vypravěčské nadání. Děj je spletený ze třech dějových linií, třech různých žen, které se postupně přibližují a proplétají. Nutí vás číst dál a dál, protože v okamžiku napětí děj přeskočí do jiné doby, kde je to taky moc napínavé.
Mě ale velmi zklamal konec knihy. Konečné rozuzlení celé záhady života hlavních hrdinek a houslí s růží je smrsknutý do několika málo stránek, principem Deus ex machina. Buď autorce došla inspirace nebo na ní agent tlačil s termínem odevzdání rukopisu. Škoda. Závěrečný sprint všech těch vysvětlení proč?, snižuje hodnotu knihy.

2 10.03.2019