Noisette73 komentáře u knih
Tohle byl neuvěřitelný knižní zážitek......
Takovou atmosféru strachu, znechucení a hlavně stísněnosti jsem z knihy dlouho necítila. To, že se valná většina knihy vlastně odehrává v době již poválečné je sice pravda, ale ten pocit zmaru a realita zničených životů milionů lidí vystupuje na povrch
o to razantněji, již není válka, ale pocit bezpečí se nedostavil.....
Kde je ten pocit úlevy na, který oběti tak dlouho čekali ?
Jméno Hana pro mě dostalo nový rozměr a ano právě Hana byla moje hrdinka, asi to zní zvláštně, ale ona byla tak moc silná....... už do toho pekla si sebou vezla obrovskou ránu v srdci, utrženou od toho pro ni nejbližšího a tohle měl být její konec..... nebyl i, když následků si přivezla mnoho, ale to se dá více než očekávat a pochopit.....
Tahle kniha by měla být zařazena do povinné četby.
Tuhle knihu jsem jako dítě milovala a když ji dnes vidím, vykouzlí mi to úsměv na tváři a přivolá ke mě zpátky spoustu vzpomínek. Sedí si na výsostném místě v poličce kde je těch pár knížek co jsou mi věrné už od dětství, už má hodně pochroumanou vazbu chudinka, přiznávám se bez mučení dala jsem jí leckdy zabrat, je velmi otlapkaná, což je ovšem známka toho, že je knížka milována, u nás konkrétně už několika generacemi dětí a když to ještě vydrží, tak ještě určitě do ruček nějakého toho dítka poputuje.
Bylo mi osm, když jsem knihu objevila, rodiče zrovna odešli do kina na film Báthory a já byla trucovité dítě, které nedokázalo pochopit proč mě rodiče nevzali sebou taky, rozhodla jsem se tedy, že když nemůžu vidět film přečtu si knihu, kterou jsem ovšem měla od mamky taky tehdy zakázanou, prý, že na něco takového jsem ještě malá a potom bych se zase všeho bála, počkala jsem na chvíli až babička, která mě přišla hlídat začne podřimovat a hurá do akce ! Přesně jsem věděla kde knihu hledat, protože jsem na ní mlsně koukala už dlouho, No co si budeme říkat zakázané ovoce chutná vždy nejlépe.... Jaká byla má radost, když jsem si ji propašovala do pokoje a já se mohla začíst, kdyby mě někdo viděl byl by to skvělý pohled, oči navrch hlavy, kolena přitažená k tělu, no hrdinka jak se patří, ale přečetla jsem ! Stihla se zamilovat do několika zbojníků a ve své dětské naivitě jsem si snad i myslela, že až se o prázdninách vydáme houbařit, že nějakého v lese potkám... No nepotkala, ale na knížku nezapomenu.
Úžasná kniha, o silných ženách, která mi dodává sílu v těžkých chvílích, které mě teď pronásledují. Jedná z nejlepších knih , co jsem kdy četla, je to další poklad v mé knihovně.
Krásné, psychologické, skvělé.
Každý všechny útrapy zvládneme jinak, bylo to hodně popisné, takové rozvláčné jako správně tažené těsto, mě se to četlo pěkně poklidně a na konci jsem se nebránila slzám.
O téhle knize už se toho řeklo a napsalo tolik...... Už je tu s námi dlouho a nejednu generaci se snaží odradit od cesty do světa drog,závislostí i závislých, ukazuje opravdové dno, hranici lidského bytí či nebytí. Všichni závislý, jakoby zemřeli zaživa, nevnímají nic z okolního světa a nemají ucelené vzpomínky, protože jejich mozek i tělo ovlivní jen a jen droga a hlavní hrdinka je ještě dítě a žene se do propasti už takhle záhy, trápení měla to je pravda a možná pro ni nesnesitelné, nesoudím, protože bolest duše je hrozná....Děsivé.
Kde začít- kniha i film srdcovky mého dědečka, dodnes vzpomínám na chvíli, když mi bylo deset a on prohlásil, že na ten film se s ním musím podívat a, že prý potom spolu budeme číst tuhle knihu, abych věděla, že dějiny nejsou jen o zámcích a princeznách v krásných šatech a s korunkou, samozřejmě měl pravdu, u filmu jsem se tehdy dosti bála a Bobliga už tehdy z duše nenáviděla, to jsem ještě nevěděla, že kniha je ještě mrazivější, ještě dnes mám u filmu zlý pocit a z knihy na mě dýchá čiré zlo, takové šílenství kvůli tomu, že si hladová chudá žebračka toužila přilepšit a tak s hostií neudělala co měla... No dnes je to pro nás nepochopitelné, ale tehdy to prostě byl smrtelný hřích a známka spolku se silami pekelnými, dnes už víme, že tato úmrtí byla naprosto zbytečná a myslím, že v Losinách ty duše jsou pořád a spílají nám, že o nich tak málo víme.
(SPOILER) Toto byla pecka!
Já už ji dočetla docela dávno,ale pořád mi doznívá v hlavě... Bylo to fakt mrazivé a nebylo to zdaleka jen těmi teplotami na Aljašce samotné....
Leni byla statečná holka a její chlapec úžasný, první léta byla pro Leni vlastně ještě hračkou, sama to, ale chudinka netušila....
Zamotalo mi to hlavu a proniklo do duše, nejdříve mě napadala otázka co vše láska vydrží?
Potom přišel šok jak šíleně propastné sociální rozdíly v USA jsou.....
Pak velký smutek z toho, jak se rodiče Cory ke všemu postavili a dceru kvůli lásce odepsali...
Mně osobně se hrozně líbil vztah Cory a Leni a Cory nátura. I Když je Cora kritizovaná já ji měla hrozně ráda i víc než Leni a pak i slza ukápla, opravdu skvělé, Ernesta mi bylo líto, ale i ty šílené zážitky mu nedávají právo ubližovat své rodině....Zeď je pro mě po dočtení opravdu jako děsivé slovo.....
Po přečtení se mi, ale utvrdilo, že člověk by měl dělat především to za čím ho táhne srdce i když si to tím třeba udělá těžší.
Nikdy nevíte co bude zítra....
Děkuji Coro....
K této knize nebudu psát ještě úplný komentář, protože se k ní chci okamžitě znovu vrátit a prožít jí ještě jednou, už jen proto, že se odehrává v mém milovaném Brně.
Takže hurá znovu na knížku.
Pravá srdcovka mého dětství jsou právě příběhy Apačského náčelníka a jeho bílého bratra, četla jsem je všechny několikrát a samozřejmě jsem nesčetněkrát viděla i filmy, úplně jsem tím žila a každé letní prázdniny se nesli ve znamení her právě na tyhle hrdiny. A ty slzy u posledního výstřelu, jak knižního tak filmového byly pravé.
Jako vždycky, tohle je sázka na jistotu, tyto příběhy pohladí po duši udělají dobrou náladu a člověka naprosto zaplaví klidem.
Od srdce jsem se zasmála, moc doporučuji.
(SPOILER) Kniha, která naprosto ovládla mou mysl, srdce i duši....
Hvězd by si zasloužila mnohem více než je tu možno dát.
Skvěle připravená, skvěle napsaná.
Celé čtení mě provázela myšlenka, jak málo stačí, aby vyhasl lidský život, přitom vypiplat nového človíčka a přivést ho na svět je běh na dlouhou trat a pak stačí moment, rozmar někoho dalšího a konec, definitivní a nezvratný....
Viktor, mého srdce šampion. Ano udělal jsi pár chyb, ale kdo je nedělá a zvláště v tvé situaci, chtěl jsi všem svým blízkým pomoci a bránil si je jako lev..... účty si si vyřídil a už je ti tam nahoře doufám dobře, sbohem hrdino, budeš navždy v mém srdci a ráda se k tobě v životě vrátím ještě několikrát.
Skvělá knížka u které jsem se skutečně nasmála, rodinka správně vypečená, Carevna výborná a český autor, takže co víc si přát. Jediné za co strhávám hvězdičku byla přemíra vulgarit, mě to v knihách zkrátka vadí.
Skvělá, opravdu skvělá, takhle jsem se dlouho nenasmála. Ta kniha má kouzlo, je to něco úžasně vtipného, ironického, opravdového, ale i poetického. Krásně popsaná okolní příroda a život v horách, který je těžký, ale lidi stmeluje. V těžkých podmínkách je potřeba vzájemně si pomáhat ještě víc. Betty má můj obdiv za ten nadhled a skvělý humor. A Bob ten byl zlatej, každou situaci tak hezky korunoval tím svým stoickým klidem.
Super, byli to neuvěřitelně stateční muži. Naši národní hrdinové, naši předci, kteří pomáhali též. Nevím kolik lidí by to dnes chtělo absolvovat a pomohlo by... No nechci o tom raději ani přemýšlet. S pokorou a dojetím děkuji za ony činy i za knihu.
Kniha byla krásná více info na mém Instagramu @knihomolka80
Silné, naprosto nepředstavitelné podmínky pro příchod nového života, o to vetší obdiv všem třem maminkám patří. Zázrak, že všechny ty děti přežily a vyrostly ve spokojené osobnosti.
Tohle byl knižní zážitek pro knižní požitkáře, kteří mají náladu obdivovat krásnou práci s jazykem a užívat si různé metafory, jinotaje a rozebírat si myšlenky nejen hlavního hrdiny, který je mimochodem velmi noblesní a opravdový gentleman. Kniha má dle mého úžasný překlad a čte se krásně, mě tedy stránky letěly až moc rychle. Padla nejedna slza a proběhlo nejedno zamyšlení, nádhera.
Takže, vymlouvat se na desatero a boží lásku, ale vlastně páchat čiré a hlavně dobře promyšlené zlo a říkat, že je to pro dobro těch dívek? Opravdu mě vyděsilo, když jsem zjistila, že poslední Magdalenina prádelna byla uzavřena teprve pár let zpět, nechápu rodiče, kteří tam v dnešní době své dcery posílali a popravdě ani chápat nechci.
(SPOILER) ! POZOR ZÁSADNÍ SPOILERY !
Knížka přináší srdcervoucí, temný a nespravedlivý příběh deportace mladých děvčat, vlastně ještě dětí, pocházely většinou z Humenného, Bardějova či přímo Popradu, jedná se tedy o smutnou část slovenské historie.
Část mé rodiny pochází právě z Bardějova a o to to pro mně znamená více, musím se příbuzných někdy doptat, zda nevědí o těchto událostech více, já totiž o tomto donedávna vůbec netušila, o dějiny Slovenska se zajímám, teprve krátce, přečetla jsem Čachtickou paní od pana Nižnanského a to byl pár let napřed můj vrchol, ale teď zjišťuji jak moc bolavé mělo Slovensko dějiny.....
Bylo to silné, všechny ty dívky jsou pro mně hrdinky, ať už ty co se vrátily a díkybohu mohly poukázat na hrůzy co zažily nebo ty, které zaplatily životem za odpornou, zvrácenou ideologii nacismu, kvůli psychopatovi jemuž syfilis a drogy rozežraly mozek....
Ať už Margie B. Která každému pomáhala nebo Orli přezdívaná " anděl z Osvětimi ", Edita a Lea F. Které těch spousty roků co tam byly dřely v mrazech, v horku do úmoru těžkou práci a vydržely Nebo Helena C. Která zachránila svou sestru, Irena F. Která si vždy věděla rady, Klary A. Která všechny povzbuzovala, Magduška H. Která měla ty pověstné smutné, ale nádherné oči, Rena K. Která si svou statečnost společně s Riiou H. Zachovala až do konce..... Byla to všechna jistě skvělá děvčata a já bych s nimi tak ráda šla na kávu a probrala všechno.
Bohužel již to nejde a mně jen hrozně mrzí, že jsme to byli my lidé, kteří jim ublížili a kterých se strašlivě bály.
Neumím si představit tu hrůzu, ten žal, kdybych tam měla dceru, vnučku, neteř, kohokoliv a musela se podvolit, poslat je z domova tak mladé, nevinné a zranitelné, holky, které se mají smát, štěbetat o všem možném, učit se a namlouvat si první lásky, fintit se, a vůbec prožívat bezstarostné mladí.
Ach jo, slzy byly a byly oprávněné.