novecento
komentáře u knih

Povídka Voodoo. Všechny druhy náboženství v určité své fanatické fázi představují pro lidi smrtelné nebezpečí. Rituály a obětování Bohům byly a jsou součásti většiny náboženských vyznání. Ewersova povídka o vyznavačích kultu Voodoo na Haiti, nás ráno zavede na katolickou mši, v noci k obřadu s uctíváním hada, zabíjením malých dětí a pojídáním lidského masa.. To je čistě haitský způsob vyznavačů tohoto kultu. Podobně jako Jackyl a Hyde se v povídce Mamaloi nenápadná a přívětivá mladá služka Adelaid v noci mění na démonickou kněžku kultu Voodoo. Co víme o hypnóze? V povídce Pavouk je svět ponořen do mlhy plné neznámých sil, které odkrývají cestu ke zkáze i věčnému klidu. Uprostřed tohoto světa, na pomyslném ostří nože mezi nocí a dnem, mezi vírou a rozumem, mezi bytím a nebytím stojí Ewersův hrdina, který náhodným rozhodnutím upadá v jednu, nebo druhou stranu bez šance návratu. Tichá hrůza pustých ulic rozeznívá stejnou strunu našeho vědomí, jako bázeň rodící se v šeru neznámého chrámu. Mnozí z nás jsou manipulováni svými ženami(nebo naopak ženy svými muži). Ti rozpřádají své pavučiny ,,lásky,, aby nás v závěru mohly vysát a naší slupku odhodit, jako pavouk svojí oběť.


Alrúna. Příhody živoucí bytosti. Začátek nic moc, ale postupně kniha nabývá na síle a Ewers čtenáře vtahuje do svého příběhu, ve kterém předvádí snad všechny odstíny lidské povahy. Věřím, že každý člověk má v sobě kousek, nebo spíše kus Alrúniny zloby, krutosti, velké vášně, zničující lásky i touhy někoho pokořit, někdy i pomstít a zničit. Je jen otázkou, kolik procent šílenství ve vás přebývá. Ewers: vychovává nás život, má dost ostrých hran a rohů. Má také pěkná pravidla a zákony, dobré hranice a ostré ploty. Někteří vlivní, ale i dnes dovedou hrany otloukat, ostnaté dráty přestřihnou a vysmívají se všem zákonům!!! Jak se píše v předmluvě knihy z roku 1920: Ewers je lovcem hrůzy, básníkem děsu, malířem krutosti rafinované i barbarské. Je fantastou i snílkem, rozesněným lyrikem i výsměšným ironikem. Kniha: že jsou podivné bytosti, jež vznikly ze zvrácených bohapustých chtíčů, nebudeš popírat milá přítelkyně-sestro mých hříchů, ty nikoliv. Dobrý je zákon, dobré jsou všechny přísné normy. Dobrý je Bůh, jenž je stanovil, dobrý je člověk, jenž jich dbá. Dítětem Satanovým je však ten, kdo drzou rukou zasahuje do kovových spár věčných zákonů. Zloduch mu pomáhá, zloduch jenž mocným je pánem: tu může tvořit proti veškeré přírodě. Do nebe strmí se jeho dílo a přece se hroutí a pohřbí ve svých troskách drzého hlupce, jenž je vymyslil..
Je to zajímavě napsaná kniha z roku 1911. Má v sobě negativní náboj a citlivě vnímající čtenář se při čtení možná nebude cítit dobře. Že člověk stále touží po určitém dráždidle a senzaci svědčí již 48 vydání této knihy z roku 2010.


Nenápadná, útlá kniha. Příběh, který se vám vryje pod kůži. Opět starý a dobrý Singer: síly, které nás dohánějí k šílenství mají vždy dost času.


Isac B. Singer střídá ve svých povídkách současnost s historii, která nemá a nesmí být zapomenuta. Jedinou nadějí života je láska, ve všech rozmanitých podobách a projevech, a ty všechny mají svůj zdroj v lásce k životu, která jak víme, roste a zraje s léty. Síly, které nás dohánějí k šílenství mají dost času. Je to také cesta k poznání člověka Isaca B. Singera.


Nezabili ho, ale dovolili mu žít. A protože mu dovolili žít, tak ho zabili. Ano, tohle byla konečná a nezvratná ironie jeho života: zabili ho tím, že mu dovolili žít. Čas plyne a muzikologové budou stále vést své rozepře, ale jeho hudba se postaví na vlastní nohy. Historie, stejně jako životopis, vybledne a fašismus a komunismus se jednou možná stanou pouhými slovy v učebnici. Svět se posunul kupředu, je vědečtější, praktičtější, už ho neřídí dávné pověry. A kupředu se posunuli i tyrani. Svědomí už možná ztratilo svůj evoluční význam, a tudíž přirozeným způsobem vymizelo. Pronikáte-li pod kůži současného tyrana, pěkně vrstvu po vrstvě, zjistíte, že se hmota vůbec nemění, že žula obsahuje další žulu. A nikde nenajdete žádnou jeskyni svědomí. Je to sice pomalé čtení, ale Julian Barnes Vás nutí stále nad svými řádky přemýšlet. V závěru zjistíte, že jste obohaceni o nové informace a věřím, že podlehnete zvědavosti a Dmitrije Šostakoviče si pustíte alespoň na YouTube, nebo možná jako já, proberete řady starších LP desek a Šostakoviče tam najdete. Jeho valčík č. 2 je nádherný a často používaný ve filmovém ztvárnění se slavnými herci. Knihu doporučuji, neboť i my žijeme v hukotu času. Někdy se nám podaří svojí silou a opravdovostí tento hukot přehlušit, ale stejně se vše časem promění v šum historie.


Isaac Bashevis Singer napsal hodně velice kvalitních knih, ve kterých dovedl čtenářům popsat a přiblížil radosti i strasti židovského obyvatelstva. Věřím, že i tahle kniha byla jeho záměrem v tomto duchu oslovit dětské čtenáře. Po přečtení těchto Singrových příběhů si uvědomíte, že české pohádky patří mezi ty nejlepší na světě. Bez jakékoliv nadsázky autoři jako: Němcová, Erben, Olbracht, Říha, Čtvrtek, nebo Macourek nabídli dětem daleko větší smysluplný čtenářský zážitek.


Znovu velký obdiv pro ženu lékařku-internistku (dnes je již na zasloužené penzi), která na mateřské dovolené psala a dnes píše takové napínavé romány (thrillery). Tentokrát nám na pozadí dalšího dobře vystavěného napínavého příběhu přibližuje krutý osud mladých dívek umírajících v nemocnicích na smrtelnou horečku omladnic a vysvětluje složitost lékařské praxe v polovině 19 století. Knihy Tess Gerritsenové doporučuji. Většinou se jedná o smutné příběhy, ale i v těch nám tato spisovatelka nabízí poučení a světlo na konci zdánlivé temnoty. Jak sama píše: rozhodně je lepší sledovat jak něco vyrůstá, než sledovat pozvolný zánik.


Velice výstižně napsaná kniha. Je obdivuhodné, jak se tento známý spisovatel dovedl takřka po 40 létech vrátit svým přesvědčivým dějem do složitého meziválečného období a přiblížit nám nelehké osudy židovské komunity v polské Varšavě. Knihu doporučuji.


Hledání ztraceného ráje v oblasti Tibetské náhorní plošiny nabídl spisovatel James Hilton svým čtenářům již v roce 1933. Jeho myšlenky jsou aktuální i dnes.
Kniha: Jsme jediným záchranným člunem, plujícím v rozbouřeném moři, můžeme pobrat několik lidí, kteří tu bouři náhodně přežijí. Ale kdyby sem měli přijít všichni trosečníci a měli se nám vyšplhat na palubu, také bychom se potopili. Všechno je otázka stanoviska z něhož pohlížíme na věci. Přenést se z tajemného údolí kláštera lámů Šangri-La do světa reality. Dosáhnout cíle, ale vzápětí se ho vzdát, pro další cíl. Být odsouzen uprchnout od moudrého rozhodnutí a přinucen stát se hrdinou. Umět utišit bouři touhy a svoji přítomností se dotýkat srdce. Je to krásně napsaná a dnes již kultovní kniha. Určitě doporučuji přečíst.


Po třech velmi povedených černobílých komiksech Reinharda Kleista je pro mne barevný Emil Zátopek od Jaromíra Švejdíka změna o 360° Název knihy: Když nemůžeš, tak přidej mi rezonuje spíše jako, když nevíš co s barvou, tak ji tam dej co nejvíc, což se J-99 povedlo. Práce s kopírováním a překreslováním fotografii je samostatná kapitola. Komiks je jednoduše pochopitelný a najde si svoji cílovou skupinu čtenářů, kteří se chtějí o tomto skvělém sportovci dozvědět podstatné věci. To kniha splňuje. Doporučuji.


Tato lékařka a spisovatelka bude pravděpodobně i dobrá psychiatrička, neboť
její Chirurg je úžasná sonda do zvrácené duše vraždícího monstra. I naše statistiky nás upozorňují, že na 1000 obyvatel připadá 1 takový deviant, který čeká na svůj spouštěcí okamžik. Určitě doporučuji přečíst.


Zdařilé zpracování známého románu. Není to ale kniha, která vás chytí ihned napoprvé. Chvíli trvá, než se dostanete syrovým kresbám pod kůži. Čtěte a posoudíte sami.


Jsou tlusté knihy, které Vás zaujmou a čtou se velice dobře. Na druhé straně jsou útlé knihy, které vás svým upatlaným dějem nepotěší. Fikerovi vyšetřovatelé: Corn, Hogárd a seržant Malory, jsou velice podobní čtenářům známé trojici: Hercule Poirot, kapitán Hastings a inspektor Jaap spisovatelky Aghathy Christie. Ději uvedené knihy chybí důvtip a nápaditost. Je to pouze slovní labyrint, postrádající slavné ,,šedé mozkové buňky,, belgického detektíva Hercula Poirota. Tuto knihu čtenářům nedoporučuji.


Jack London-výbor z povídek.
Ztracená tvář-je o tom jak Ahasver Suběnkov napálil uctívaného náčelníka Makamuka. Ten ztratil svojí důstojnou tvář a autoritu kmene. ****
Porportukův nápad-mladá krásná dívka El-Soo je plná energie. Život je ale mnohdy velice nemilosrdný. Bohatý a stárnoucí indián Porportuk se dívce za její útěk krutě mstí...***
Neočekávané-je obdivuhodné, když si člověk dovede přizpůsobit svůj život těžkým poměrům, do nichž je uvede boj s přírodou o přežití. Příběh Edith Whittleseyové a jejich pěti společníků je zajímavý z morálního hlediska..***** Za mne nejlepší povídka s poutavým řešením v závěru.
Jak zmizel Markus O´Brien-strastiplné dobrodružství soudce, zlatokopa a alkoholika Markuse O´Briena. Cesta po divoké řece Yukon se šťastným koncem. Přeměna v protialkoholového kazatele v San Francisku...****
Jack London je obdivuhodný spisovatel. Neměl by chybět v každé pořádné klukovské knihovně. S jeho knihami se stále cítím jako kluk. Přesto, že jsem ročník 1958. Tento útlý výběr povídek je navíc doplněn sedni vydařenými kresbami Londonova obdivovatele malíře Zdeňka Buriána.


Toskánská vinice je povedená kniha, u které se budete bavit a dostanete chuť a sklenku dobrého červeného vína. Nemusí to být zrovna Brunello di Montalcino za 2100,- Věřím ale, že i čeští a moravští vinaři Vás nezklamou. Za vším stojí peníze. A v tomto případě hodně peněz. Maďarsko-kanadský spisovatel Ferenc Máté vydal více jak 16 úspěšných knih. Je to kosmopolitní cestovatel s ahasverskou duší, který v Toskánských vinicích dospěl k poznání kvality života. Souznění s přírodou, historie, tradice, přátelství lidí a v neposlední řadě utužení manželského vztahu se ženou, která zde prokázala své vysoké morální a umělecko-somelierské schopnosti. Knihu doporučuji, ale nesnažte se v ní realizovat..


Velký příběh, ale bohužel velice krátký život ctižádostivé dívky. Je to zdařilé vyjádření stávajících poměrů v jedné z mnoha zemí, kde válečné konflikty nutí obyvatele, aby se stali migranty, kteří hledají místo, kde by mohli v klidu a spokojeně žít. Reinhard Kleist opět dokázal, že je mistrem grafických příběhů. Při čtení této knihy si ale český čtenář musí také uvědomit, že zbraně do těchto konfliktních zemí dodávají také naše velice úspěšné české zbrojovky. I
přes to, že nám v médiích lžou, že tomu tak není. Pro zajímavost se podívejte na nabídku zbraní v e-shopu Zbrojovky Brno v Uherském Hradišti. Zbraně vyvážejí-perou přes USA do 94 zemí s oficiálně přiznávanou tržbou 3,373 miliardy korun za rok. Jeden z jejich nejvyšších bossů Jiří Hynek s úsměvem na tváři kandidoval na prezidenta. Podotýkám, že nejsem zemanovec. Když zabíjet, tak s úsměvem. Co vám to připomíná...


Technikou zpracování tématu pomocí černobílé kresby dosáhl Reinhard Kleist ve svých grafických příbězích osobitého myšlenkové vyjádření. Zbavil se tzv. komiksového balastu, kdy se autor snaží pomocí ,,úžasných čmáranic,, dosáhnout atmosféru děje, ale výsledek je většinou opačný. Každá ze stávajících autorových knih je dokonalá, ale technikou, jako by vždy z jiného soudku. Čtenář vstoupí a cestuje životem s Jonny Cashem, sleduje jak člověk-žid Herck-Harry Haft bojuje a stále hledá své místo k životu, podobně, jako somálská dívka Samii hledá svoji cestu, která je ale v nedohlednu. Čtěte Reinharda Kleista, budete obohaceni jeho kresbami, ale současně velice smutní, neboť tento autor dovede vyjádřit lidskou bolest ve své kruté jednoduchosti.


Jít po stopách člověka jménem Johnny Cash, znamená přečíst skvělou knihu I See A Darkness od Reinharda Kleista, podívat se na stejně dobrý film Jamese Mangolda Walk the Line a hlavně poslouchat jeho hudbu a vnímat kvalitní texty.
I See A Darkness...Doufám, že jednou příteli, bude v našich životech mír. Dohromady, nebo každý sám. Sami, nebo s našimi ženami a budeme moci zastavit naše smilství, nasadit vnitřní úsměv a rozsvítit to navždy a nikdy nejít spát. Můj nejlepší nezlomený bratře, to není vše, co vidím. Vidím temnotu...Víš jak moc tě miluji? Je to naděje, že mě nějak zachráníš z téhle temnoty...
Hurt...Nosím tuhle trnovou korunu na svém trůnu lháře, plný zlomených myšlenek, které nedokážu napravit. Pod nánosem času ty city mizí, jsi někdo jiný a já jsem stále tady. Co se to ze mě stalo, můj nejdražší příteli? Všichni, které znám, nakonec odejdou. A mohl jsi mít všechno. Mé království špíny, nechám tě na holičkách. Ublížím ti. Kdybych mohl začít znovu, milión mil daleko, dokázal bych to, našel bych cestu...


Dobře napsaná kniha na které James Meek pracoval 10 let nekončí jen dějovým vyvrcholením, ale je také doplněna zajímavým autorovým doslovem:
Válka mění i ten nejprostší vztah. Vzniká milenecký trojúhelník: dívka flirtuje s vojákem, ale i voják flirtuje se smrtí. Každé i mírové časy jsou zárodky krutosti, utrpení a ztrát. Je jen méně pravděpodobné, že vykvetou v celé své zlé nádheře. Jsou však přítomny, čekají aby mohly vyrůst, lze je vidět a lze o nich psát. Kniha působí aktuálně proto, že náboženský fanatizmus, válka a terorismus jsou věčné. Jak to platí u všech civilizačních chorob, nutnost vypořádat se s nimi, těmi nejlepšími dostupnými prostředky nevylučuje pochopení, že tu s námi budou pořád. V počínání současného islámského sebevražedného atentátníka vidíte dokonalé splynutí postav Balašova a Samarina, v pojetí jejich oběti. Podobně jako Balašov i sebevražedný atentátník obětuje své tělo a nevinné civilisty kvůli nějakému nepostižitelnému ideálu, kvůli lásce Boha.
Kniha má pro čtenáře velký myšlenkový přesah: jak lze přežít v daleké sibiřské krajině, víra v Boha a její reálný smysl, který přechází do čistého fanatizmu-kastráti jako Boží andělé na zemi, úděl žen v této nehostinné krajině, náš stávající idealistický pohled na Československé legie v dalekém Rusku a v poslední řadě pojem kanibal není výmysl Daniela Defoa z knihy Robinson Crusoe, ale v mnoha případech účelné řešení problému jak v nehostinné krajině přežít. Knihu doporučuji.


Podobně jako v knize Marťan, je zde možno ubrat polovinu zbytečného textu. Vybrat pointu příběhu a udělat další béčkový film, který také po roce zapadne do bezedných hlubin na ulož.to. V obsazení s Matt Damonem bych se na to ale rád podíval..
P.S. Experimentální modernistická fikce již vyšla z módy: James Meek - 2004
