novecento komentáře u knih

Román Šprýmař Pieter nás provází druhou polovinou života malíře Pietra Bruegela. Dvacet let 1549-1569 bylo naplněno velkou tvůrčí snahou po osobním zdokonalení, ale hlavně hledáním vlastní cesty při zobrazování života všedních lidí. Vyhrazuje jim ve svých obrazech tolik místa, kolik se udělovalo svatým. Bruegel stojí na počátku dlouhé řady realistických malířů-krajinářů, díky svým tématům s realitou všedního dne. Vliv kalvinismu a jeho zákaz zobrazování náboženských motivu zde hrál určitě také svoji velkou roli. Do jaké míry je tento životopisný román pravdivý dnes těžko zjistíme, ale německý autor Gerhard W. Menzel jeho přípravě věnoval deset let a naučil se i holandsky. Těžký život Holanďanů ve španělském područí, stále všudypřítomná katolická inkvizice a snaha prostých obyvatel o dosažení náboženské tolerance. Mezí tím se odvíjí životní příběh malíře Pietra Bruegela. Čtenář pochopí významy všech jeho známých obrazů. Těm co viděli jeho poslední velkou vídeňskou výstavu 2.10.2018-13.1.2019 v KHM bude vysvětlena práce se světlem a zasněženou krajinou, pochopí také jak pracoval s miniaturní plochou na 1cm2 (dva muži sečou obilí vzdáleni cca 2km v pozadí obrazu) Shrnuto a podtrženo: dobře napsaná kniha, která Vás obohatí. Zjistíte, že Bruegelova tvorba má velký přesah do dnešní doby. Jeho obrazy mohou být pro vás velká výzva. Možná budete chtít koupit jako já, jeho monografii ve formátu A4, pro dobrou viditelnost úžasných detailů. Doporučuji.

1 24.01.2019

Kniha určitě stojí za přečtení, ale s vychvalováním bych šetřil jako s šafránem. Je to takové velké, polepené vlaštovčí hnízdo, vystřelené ke hvězdám. Pro čtenáře je zde výstižně popsaný čínský likvidační způsob Kulturní revoluce. Snaha o ovládnutí vzdušného a později i hvězdného prostoru je v této rozpínavé velmoci stejná, jako v (SSSR) Rusku a USA. Čtenář si zde uvědomí, že za velkými objevy je schována jednoduchá myšlenka. My se spojíme s vyspělou mimozemskou civilizací a nastolíme ve světě svojí ideologii. Nejsem příznivec počítačových her, tak jsem střední část knihy proplul s pocity, no dobře a co dál. Závěr musel vyústit v navázání komunikace a plynulý přechod do druhého dílu Temný les. Tak teda dobrý, za *** , ale hlavně nepleťte zde Asimova, Clarka, Simaka, nebo Roberta Heinleina, kteří psali v 50-60 létech o věcech, které v podstatě vizionářsky předpovídali. Liou-Cc´h-Sin chytře vyzobal poznatky současné vědy a techniky. Vytvořil čtivou knižní trilogii, která je dobře mediálně zabalená.

5 12.12.2018

Je to budoucnost jež nám odpoví na mnohé otázky historie, které jsou nám dnes uzamčeny důmyslnými zámky se společným heslem JTT (JE TO TAJEMSTVÍ) Jedno takové tajemství nám poodhalil spisovatel Thomas Steinbeck.
Zajímavě poskládaný příběh, ve kterém prožíváte společně s čínskými rybáři noční lov olihní v roce 1906, ale také ve druhé části knihy sledujete vývoj grafických počítačových programů, které mapují místa potopených lodí a cizích těles na mořském dně. Jaké bylo tajemství ukryté ve stínu cypřiše? Kam až sahaly hranice čínských námořních objevů na počátku 15 století? Kdo vlastně jako první připlul a navštívil pobřeží obou Amerik? Po přečtení poznáte, že Čína není jen kopírka všeho, co se ve světě vyrobí, ale že je to zejména národ s velkou tradicí objevů a vynálezů, které si dnes již ani neuvědomujeme. Zajímavá a dobře napsaná kniha, které nechybí napětí a má smysluplný závěr. Za sebe doporučuji.

2 01.12.2018

Každý hudební žánr si ve své době hledal svojí vlastní cestu, po které se ubíral. Byl to i punk. Nick Cave byl jeden z mnoha, který svoji cestu dlouho hledal a našel. Přes to, že na ní za sebou pálil všechny mosty. Velice dobře udělaná kniha má strhující tempo, které ve výstižných černobílých kresbách graduje. Grafický román Reinharda Kleista nezklame ani ty, co moc nemusí hudbu Nicka Cava. Pro ty, kteří nejsou jeho fanoušky, ale mají rádi tvorbu Reinharda Kleista jako já, doporučuji si tuto knihu půjčit v knihovně.

2 18.11.2018

Osobně skláním poklonu hodnocení a názoru na knihu, které napsala cessy. Pro mne je tato kniha podobně jako u přečteného Papírového divadla tak 50/50 V mnoha dějově rozdílných kapitolách jsem byl překvapen ztvárněním příběhu, ale v hodně dějových liniích se Pavić dle mne plácá sem a tam, čtenáře nechá číst bezbřehé a nesmysluplné věty i celé odstavce. Chápu jeho snahu o smývání hranic mezi minulým a současným, ale i mezi fantazii a imaginací, ale všechno má mít určitou kvalitu textu. Slovenský překlad jsem zvládl plynně tak po 50-té stránce, neboť obsahuje dost slangových výrazů, které ale pochopíte pomocí překladače vět. Nyní již vím, že pes nikde nezabrechá-nezaštěká. Nenašel jsem ale smysluplné vyjádření výrazu: ti co vajca podkůvajů? Zhrnuto: doporučuji a znovu se vracím k hodnocení cessy: tušíte genialitu autora, zároveň sa však obávate, že na jeho text ste ešte nedorástli.

1 17.11.2018

Můj Bůh je slovo. Jsem džbán plný živé a mrtvé vody, stačí se jen naklonit a tečou ze mne samé pěkné myšlenky, jsem proti své vůli vzdělán, a tak ani nevím, které myšlenky jsou moje, ze mne a které jsem vyčetl. Já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám jí jako bonbón, jako bych popíjel skleničku likéru tak dlouho, až ta myšlenka se ve mně rozplývá tak jako alkohol. Každý ze čtenářů si hledá a vybere kousek svého Hrabala.

12 21.10.2018

Byla to moje první kniha od Milorada Paviće. V recenzích je hodnocena mezi jeho průměrné knihy. Pro mne to nebylo čtení na jeden zátah. První povídka Evelyn nasadila dle mne laťku, kterou Pavić překročil jen povídkami Ikona na zlatě a Ďábel. Věřím, že každý čtenář si najde mezi 38 příběhy svoji parketu. Ocení spisovatelovo vnímání času, smýváním hranic mezi minulým a současným, ale i mezi fantazii a imaginací. Ve své jedno-stránkové ,,Nejkratší povídce o Praze,, mu stačí posadit na prázdné opuštěné nádraží dva cizí lidi, čekající v horkém létě roku 1920 na lokálku do Kladna. Na otázku: A dál? To je celé. To má být vtip? Odpovídá. Žádný vtip.Tak to bylo. Jeden z těch dvou byl Franz Kafka (1883-1924) a druhý byl taky Pražák, Jaroslav Hašek (1883-1923) Pavić zavede svého čtenáře na toto nádraží a nechává na něm, co si dále domyslí..Ve většině těchto povídek je mu také nabídnuta další přidaná hodnota příběhu. Tou je možnost přemýšlení nad osudy lidí a věcí. Malý příklad: štěstí si neuvědomujeme právě tak, jako nevnímáme vzduch, který dýcháme....Pavić.

2 19.10.2018

Smutná, ale mistrovsky napsaná kniha. Doporučuji si jí poslechnout i v audio-knižním podání herce Ladislava Mrkvičky, který svým čtením vyzdvihl kvalitu textu o několik pater výše, ke knižnímu nebi. Kdo chce tento příběh opravdu prožít s hercem Janem Potměšilem, tomu doporučuji návštěvu pražského divadla Kašpar v Celetné ulici. Jeho Charlie Gordon je více pravdivý, než slavná knižní postava Daniela Keyese.

Proměna je pohled na morálku člověka. Není to jen o proměně na brouka, nebo nestvůrný hmyz. Je to o člověku, kterému se jednoho dne změnil svět. Mohl spadnout ze stromu a zlomit si páteř, nebo být jinak zdravotně postižen. Kafka nám v této knize zdařile předvedl strastiplnou cestu postiženého jedince k jeho nevyhnutelnému konci života. Není nikdy tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Po Řehořově smrti nové slunce a vysvobozující pocit pro jeho rodinu. Začíná další etapa jejich života. Útlá kniha, ale velice zdařile napsaná. Doporučuji.

16 07.10.2018

Někdy je méně daleko více. V případě ilustrací Chantal Montellier to dle mého názoru platí. Jaromír Švejdík dovede ve svých komiksech minimalizovat a zdařile vystihnout obsáhlou složitost daných témat: Kafka-Zámek, Zátopek, A. Nobel... Platí zde stejně jako u Zámku, doporučuji půjčit v knihovně. Prolistujete a navždy odložíte. Kafka byl chytrý spisovatel s přehledem světové literatury. Věděl, proč se to má spálit, akorát nám čtenářům to nedochází, stále volíme podvodníky, kteří žijí ve svých zámeckých vilách a při tom vedou nekonečné soudní procesy o tom, co oni nakradli a my v daních nakonec zaplatíme.

4 07.10.2018

Po dlouhé době jsem opět sáhl po Kafkovi spíše s ohledem na pražskou Kafko-mánii. Většina turistů jeho knihy nečetla, ale dají si v Kafkově restauraci židovský řízek, koupí si tričko a jsou v pohodě. Zámek s kresbami Jaromíra Švejdíka dobře vystihuje ponurou atmosféru a zoufalství zeměměřiče K. Tak jako v minulosti i dnes jsme manipulováni zámeckou, dnes vládní garniturou více, či méně zkorumpovaných stran, bezmocní-stejně jako zeměměřič K. Vůbec se nedivím, že to Kafka nedopsal a chtěl nechat spálit. Doporučuji si knihu půjčit v knihovně, jedno prohlédnutí vám postačí, není to kniha ke které by jste se vraceli, stačí se podívat na tu lidskou marnost v televizních zprávách.

3 07.10.2018

Je to zajímavá kniha o legionářské anabázi našich dědů, kteří stáli u vzniku nového československého státu. Věřím, že toto komiksové zpracování zaujme hlavně mladé čtenáře, pro které je tato kniha určena. Stejně jako já si se zaujetím listuji v deníku svého dědečka, který si prožil útrapy této kruté zákopové války a v roce 1919 se vrátil z ruského zajetí. Všechny válečné konflikty mají své hrdiny, ale zejména množství bezejmenných obětí. Nesmíme zapomínat, že ti co neznají minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si jí zopakovali.

2 03.10.2018

Faunovo pozdní odpoledne ve vzpomínkách na přátele a dobu listopadové revoluce, která měla své hrdiny, ale i bezejmenné davy. Autor: Kolikrát tak kráčím na červenou, kolikrát tak jdu skrz proud aut, ale ač zadumán, provází mne anděl strážný, protože chce ten můj anděl, abych ještě byl na světě, abych se dobral svého dna, abych sestoupil ještě o jedno patro níž,
tam, kde je poslední patro výčitek. Proto mne bolí celý můj svět a bolí mne i ten můj anděl, kolikrát jsem chtěl skočit z pátého patra, z toho mého bytu, kde mně bolí každá cimra, ale vždycky mne v poslední chvíli zachrání. Uvítězil jsem se, dosáhl jsem vrcholu prázdnoty...
Moje vzpomínka: Jednoho listopadového dopoledne roku 1986 jsem osamocen procházel mezi obrazy Josefa Jíry na jeho výstavě v patře pražské Staroměstské radnice. Tam jsme se potkali. Naši andělé se letmo pozdravili a my si vyměnili pár slov nad Jírovými ,,pijáky pražských a pařížských hospod,, (téma výstavy),, Mám rád Jírovy obrazy... Já taky, je to můj kamarád, měl tu dnes být, ale je nemocen,, Tiché rozjímání ve dvou po půl hodině skončilo. Na katalogu z této výstavy mám jeho věnování, pod které mi malíř Josef Jíra po létech ve svém ateliéru na Malé Skále nakreslil Krista nesoucí svůj kříž. Tento malý triptych doplňuje vytištěná báseň Josefa Kainara:
Takovou žízeň může mít jen bernardýn, nebo starý lom. A proto on děvče vyměnil za láhev brandy prastaré. Ke cti mu dlužno říct, že pil onu láhev s láskou, že srdce smutné měl, jak při polibcích, když za každým douškem zaslzel. Protože brandy onen snědý nádech má, jako její pleť. Já musím znát přece její pleť, já se jí učil nazpaměť. Vzpomínky na věky jdou s tebou v obzor daleký. V ní navěky jsi má, ta brandy byla výtečná...
Bohumil Hrabal je autor, kterého můžete na určité frekvenci vnímat a s hřejivým pocitem nostalgie číst jeho knihy. A nebo taky ne. Já patřím mezi ty první.

4 02.10.2018

Underground (výslovnost "andrgraund", z anglického výrazu pro podzemí) je výraz označující nějaké skryté, např. neuváděné, neoficiální až ilegální hnutí viz. Wik. Ano, PPU, DG 307, Garáž a další varianty kulturních proudů mají nezastupitelné místo v protirežimní snaze vzdorovat normalizačnímu tlaku v 70 a 80 létech 20 století. Nesmíme ale slučovat dvě věci, které jsou u výše uvedených seskupení takřka neslučitelné. Jedna věc je politický vzdor a druhá je hudební talent a kvalita hudby.
Slovy jednoho známého hudebníka shrnu celou podstatu problému. Chtějí hrát, ale neumějí to...Pospíšil je pravděpodobně daleko lepší spisovatel, než hudebník. Kniha mne zaujala a výstižně popisuje co se kolem těchto lidí odehrávalo. Sám v závěru knihy uznává, že teprve po spolupráci s profíkem, jako je Ivan Král si uvědomil, že muzikantské umění je o několik pater výše, než byl jejich suterén. Něco chtít a něco umět a vytvořit, jsou dva rozličné pojmy. Pokud by tomu tak nebylo, stály by nyní v Římě a ve Florencii místo Michelangelovy úžasné Piety jen bílé krychle, což se ve výtvarném umění stává dnes velice často.

21.09.2018

Kniha čtenáři nabídne nahlédnutí do života lidí na počátku 20 století. Nemyslím si, že příběhy vystihují typické Dublinské prostředí. Mohly být napsány stejně ve Vídni, nebo v Praze, ale i na pobřeží v Gdaňsku. James Joyce byl dle mého mínění průměrný spisovatel, zdaleka nedosahuje kvalit Remarqua, Hemingwaye, nebo svého souputníka Josepha Rotha. Werichova Uspořená libra na motivy knihy dubliňana Seána O'Caseye vás uspokojí daleko více..Při přečtení asi nejlepší povídky Trapný případ si vzpomenete na Nerudovy Malostranské povídky, nebo Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy. Poctivý čtenář si ale touto knihou rozšíří svůj pohled na autora.

16.09.2018

Přes neúspěchy a zklamání, které prožíváme, kdy jsou sny poskvrněny špínou skutečností a slabostí lidských bytostí, je Izrael pro Židy kdekoliv na světě hřejivým místem. Jakou cenu jsme za tuto zemi zaplatili?
Sedm tisíc mrtvých v roce 1956 při suezském tažení a v Šestidenní válce v roce 1967, tři tisíce mrtvých v říjnové válce roku 1973, stovky mrtvých při teroristických útocích. Nabízí se nám hrozivá útěcha: všechny války nás stály méně mrtvých, než tři dny v Osvětimi. To je závěr knihy, ve které Chaim Potok své čtenáře provází dějinami lidského pokolení od Sumerů po současnost. Většina z nás má ve svých genech kousek z Abrahámova pokolení, ať chce, nebo nechce. Kniha je čtivá a je to vynikající studijní materiál. Doporučuji všech 12 u nás přeložených Potokových knih.

4 07.09.2018

Každý z nás si přeje složit balvan svého trápení na prahu chalupy nějaké bohyně s nadějí a vírou, která uzdravuje: Oni věří, že jim pomůžu, to není podvod, ale chytrá pomoc, říká Surmena v tajemné a dobře napsané knize spisovatelky Kateřiny Tučkové. K dobře napsaným knihám se mají čtenáři vracet, stejně jako se člověk má vracet na místa, kde se cítí dobře. Chápu, že místní lidé na Žítkové nemají rádi zástupy turistů, kteří jim odhrnují záclony a nahlížejí do oken. Doporučuji ale, projít si cestu po kopanickém hřebeni od lesa na Bedové, Koprovas, kolem uzavřených Potravin na Žitkové, nahoru podél Žitkovského vrchu k samotám Pod Lokovským vrchem. Dále magickým Lokovským bukovým lesem a loukami do Krhové a Bojkovic. Je to cca 16km s úžasnými výhledy do krajiny Bílých Karpat. Bojkovice jsou nyní opravené a působí jako malé Luhačovice s vynikající kavárnou na pěší zóně. Imaginace je stále nejlepší cestovní kancelář. Intenzivnější prožitek získáte pří opakovaném poslechu této knihy na CD. Bohyně v chalupách na Žitkové nehledejte, stačí pocítit genius loci v jejich bývalé krajině.

21 04.09.2018

Kniha otázek a zajímavých odpovědí. Na tu zásadní: odkud se bere zlo, ani v této knize nenajdete jednoznačnou odpověď. Odkud pramení lidský soucit? Je v každém člověku, ale často bývá potlačen, není-li podporován výchovou. Žijeme v čase a čas je lidská kategorie. Bůh je transcendentní pojem. Zázrak není nic výjimečného, jen to, že mohu každodenní věci prožívat jako zázrak. Najednou se mi otvírají oči-jsem malíř. A umění je v tom, že mi Rembrandt a Vincent van Gogh ukazují tyto perspektivy. To je vlastně úkol každého velkého umělce, že nám tento svět ukazuje tak, jak jsme jej nikdy před tím neprožili. Rabín na otázku, kde je Bůh, odpověděl. Kam ho pustíte..(žijeme v zastřeném stavu). Všichni lidé jsou povoláni k tomu, aby jednali lidsky. V Polsku mnoho prostých lidí ukrývalo židy. Moc o Bohu nevěděli, ale měli ho v srdci.
Pro mne jsou křesťané a židé skuteční bratři, kteří kráčejí rozdílnými cestami. Dokážu je pochopit, protože máme stejnou myšlenku, oni po svém a já taky po svém. Neboť Bůh je totéž, to znamená hledání něčeho vyššího, touha po jistém klidu, nikoli lidském klidu, nýbrž kde mohu s Goethem v jisté chvíli říci: posečkej chvíli, jsi tak krásný. (imitatio Christi-ne jen imitovat, ale i s Bohem žít)
Vy stále ještě hledáte Boha? Každý člověk hledá, dokud žijeme, tak hledáme.
Zázrak je, když se všednodennost najednou ukáže v jiném světle, a tím se otevře a je vidět nově. Je třeba číst pozorně. Pak se ke knize znovu vrátit, třeba odzadu. Doporučuji...

27.08.2018

Velice dobře napsaná kniha. Jeffrey Archer je skvělý autor, záleží však, jak silné téma si zvolí. Cesta slávy je přesná trefa do černého terče anglických dějin. Je smutné, že dějiny vždy zajímají jen vítězové a ten kdo byl druhý, nebo čtvrtý a pátý se propadá do temnoty zapomnění. Osobně věřím zjištěným indiciím, které nám říkají, že Mallory s Irvingem na vrcholu byli, stejně jako ,,jen věřím,, výstupu Edmunda Hillaryho a Tenzinga Norgaye. Jak v úvodu svého biografického románu spisovatel Archer uvádí: Jistý si je člověk, buď velice chytrý, nebo velice hloupý a všem nelze vyhovět, krocani taky nehlasují pro vánoce. Kniha čtenáři nabízí kromě napínavého děje, také náhled na život v počátcích 20 století, včetně krutosti první světové války. Doporučuji.

2 13.08.2018

Kniha: Napsal jsem tyto řádky na památku zemřelým, na slávu posud žijícím, kteří v bídě pomáhali, v neštěstí těšili. Nic nepřidám, holou pravdu povídám, do minulosti sahám. Ale co se tehdy událo, i dnes stát se může. A jako v pralese na mrtvolách vyvrácených stromů, z rumu a prachu zetlenych pokolení nový život roste, bují, kvete i zachází. Tak i lidé, jednotlivci a celé rody, celá plemena i vrstvy společenské ve víru času přecházejí a zanikají a z jejich práce a tužeb jiní těží a požívají, až závratný proud i tyto smete a odnese.....
V pomíjivém čase je důležité se někdy zastavit, otočit a podívat se zpět. Kdo má rád Šumavu, měl by občas sáhnout po knize Karla Klostermanna. Procítit ten syrový a těžký život lidí, na který jsme již zapomněli.
Jsou to smutné příběhy, přesto doporučuji povídky: Schovanec a Vánoce pod sněhem.

3 25.07.2018