OlafSveinsson komentáře u knih
Rozhodně kniha, kterou můžu doporučit zájemcům o osudy československých vojáků na východní frontě. Pro historika, který vydával knihy už za socialismu je určitě těžké se přeorientovat z absolutně nekritického pohledu na komunisty, nicméně myslím, že autor to zvládnul se ctí. V knize nabízí spoustu pohledů na hrdinný boj na frontě, ale i na stejně tvrdé boje i v zákulisí, tak aby koneční vítězové byli jen a jen komunisté.
Z posledních několika dílů mi Vyhnanství přijde jako nejpovedenější. Je tam od všeho trochu: od palácových intrik a samozřejmého válčení, přes boj se zákeřnou nemocí po romantickou linku.
Bez přemýšlení se do dobrodružství vrhají hlavně mladíci. A pak je tu Uhtred. Teda pán Uhtred. Ten přes pokročilý věk nechává opatrnost za hlavou, aby se v čele svých mužů vydal plnit přísahy na nepřátelské území. Přesto se mu věk a zkušenosti nakonec ozvou a tak máme možnost se setkat s nerozhodným Uhtredem, který zvažuje, jestli se vůbec má vydat do boje.
(SPOILER) Uhtred sice dospěl, ale pořád je to mladík s horkou hlavou. A když král Alfred náležitě neocení jeho zásluhy na vítězství nad dánským vojskem, vydá se hledat bohatství na vlastní pěst. Díky tomuto dobrodružství sice zbohatne, ale vyslouží si královu nelibost a nemá daleko k tomu být popraven. Unikne díky neočekávanému dánskému útoku, který málem znamená konec Wessexu. Jelikož jsou norny vrtkavé a bohové si libují v chaosu, závisí jeho další existence na člověku, který Alfreda nesnáší a nejraději by bojoval na straně Dánů...
Tahle kniha asi není to nejjednodušší čtení, co si může člověk vybrat. Přece jenom je děj docela zamotaný, se spoustou odboček do minulosti i současnosti, ale celkově mě ten nápad s bohy, dovezenými do Ameriky ze všech možných koutů světa, úplně nadchnul. Navíc prim hraje jeden jednooký šejdíř z mého oblíbeného panteonu.
Konec je sice trochu zbytečně urychlený, ale stejně je to kniha, kterou si jednou za pár let rád přečtu znovu.
Narn i Hîn Húrin... Ten nejdelší a nejtragičtější příběh Starých časů Středozemě. Na osudech Húrinova rodu se nejvíce ukázala zášť a nenávist Morgotha Bauglira. Příběh je sice i součástí Silmarillionu, ale teprve v jeho plné podobě vynikne jeho síla srovnatelná s antickými tragédiemi.
Zase jeden skvělý díl, krásně mi sednul k nedávno čtenému Draculovi :-) Zápas čarodějek s moderními upíry, nevěřícímu všemu co se o nich povídá, je prostě a jednoduše epický. A překlad Jana Kantůrka je naprosto geniální, hlavně když jsou na scéně skotský šmoulové Nac Mac Fíglové.
Nikdy nepochopím, jak je možné to zběsilé tempo z prvního dílu ještě vystupňovat. Ale asi to opravdu možné je. Je to prostě masakr v té nejkrystaličtější podobě. Hrozně mě baví, jak je to dotažené do detailu a všechno, včetně tramvaje, stabilizované vrstvou mrtvol sahající po okna, je naprosto uvěřitelné.
Brána Irkally je o poznání víc fantasy než první díl. Historie tak ustupuje trochu do pozadí a na scénu vstupují kouzla a démoni. Putování pouští dovede Báthoryho k nečekaným spojenectvím a dokonce i přátelstvím. A k neméně nečekaným a o to vražednějším nebezpečím, se kterými se musí vypořádat.
Po tom, co v bitvě u Kresčaku získal zpět kopí svatého Jiří, se Thomas vrací do Anglie, aby z pověření svého lenního pána pátral po svatém grálu. Během plnění tohoto úkolu se opět přichomýtne i k velkým dějinným událostem, jako je bitva mezi Angličany a Skoty u Neville's Cross nebo závěrečné obléhání La Roche-Derrien. Mezi tím se Thomasovi staví do cesty další hledači grálu jejich setkání končívá tragicky pro jednu nebo druhou stranu.
Od jižní Anglie, přes Bretaň a Normandii až do Flander. Všude tam můžeme sledovat cestu Thomase z Hooktonu během začátku války, které se časem začne říkat Stoletá.
A tak jak je Cornwellovo zvykem, nechá svého hrdinu proplouvat velkými historickými událostmi, ať už se jedná o dobývání Caen nebo bitvu u Kresčaku v závěru. V celém příběhu zase ukazuje jak umí pracovat s postavami a tak ne všichni, kteří na začátku vypadali jako jasní nepřátelé jimi budou i na konci.
Příběh Rogana se přesunul z území dnešního Slovenska do české kotliny. A přestože má vlastní důležitý úkol, zapojí se i do legendární Lucké války mezi Čechy a Lučany.
Příběh rychle ubíhá, krev stříká proudem, uťaté hlavy točí svůj poslední tanec, magické útoky létají vzduchem a hrdinové trousí drsné hlášky. Prostě parádní fantasy a tak se rovnou vrhnu do dalšího dílu.
Zase se ukazuje, jak komplexně Tolkien svůj svět tvořil. Protože lze vydat letopis jako plnohodnotnou knihu a bádat v jeho poznámkách a starších verzích stejných příběhů jako o skutečných historických událostech. A to je skvělé.
Druhý podzim za sebou, který trávím ve společnosti Cornwellovy ságy z raného středověku. Tentokrát s tou starší - jak datem vydání, tak dobou, ve které se odehrává. Tou je čas, kdy římská moc je definitivně minulostí a britonští králové musí čelit už několik generací invazi germánských nájezdníků připlouvajících z východu přes moře. To jim samozřejmě nebrání aby vedli i války mezi sebou.
Tohle zpracování Artušovské legendy z pohledu kopiníka, Merlinova chráněnce a Artušova přítele Derfela mám prostě rád a jednou za čas si ho připomenu.
(SPOILER) Tam, kde se v prvním díle držel ještě relativně při zemi a většinou i v evropských reáliích, se mantinely reálnosti otevírají opravdu do široka a tak si můžeme užít létání v třistatunovém štábním vozidle, lovení lidí v pralese, pojídání pavouků, tankovou bitvu za účasti atomového tanku a spoustu dalších kratochvílí, patřících ke klidnému životu po konci lidstva.
Skvělá kniha! Nádherný pohled na společnost a lidi žijící před víc jak tisíci lety, i přesto, že ústně předávané příběhy byly zapsané několik staletí po smrti lidí o kterých vypráví. Krásný přímý styl, přerušovaný spoustou genealogických pasáží, které byly důležité pro současníky, ale pro mě bylo absolutně nemožné si všechny příbuzné zapamatovat a po chvíli jsem se o to ani nesnažil. Jenom jsem si, hlavně v Sáze o Njálovi, občas připomněl hrdiny z předcházejících ság.
Ještě musím zmínit, že na konci knihy je odkaz na detailně zpracované mapy, ze kterých vycházejí mapy před jednotlivými ságami. Já na to přišel až po přečtení a docela mě to mrzí, rád bych cesty jednotlivých hrdinů sledoval i na mapě.
Vyčerpávající pohled na první generace Přemyslovců s přesahem i do Velkomoravské říše a ke germánským národům obývajícím českou kotlinu před slovanskými kmeny. Poutavé vyprávění je narušené jen kapitolami, kde vykládá původ nejstarších svatováclavských a svatoludmilských legend. Ty pro mě byly opravdu únavné. Navíc mi přišlo, že u čtenáře v těchto kapitolách předpokládá znalost latiny. A přestože i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále, já do okruhu těchto znalců nepatřím a docela mi to vadilo.
(SPOILER) Bezpečnost Mercie je zajištěna a tak se Uhtred může konečně s plným nasazením věnovat splnění svého největšího snu a získat po dlouhých padesáti letech svůj domov zpět. Přestože musí nejdříve pomoci svému zeti řešit velké královské problémy, to hlavní v poslední třetině knihy opravdu přijde. A musím říct, že závěrečné dostihy po moři a dobývání hradu jsem si užil jako máloco. Ty změny... od euforie při zdolání brány, přes paniku po špatném rozhodnutí, po tu neochvějnou jistotu, že bohové jsou na jeho straně a dopřejí mu vítězství.
Skvělý pramen o nejstarších dějinách Kyjevské Rusi od poloviny devátého do první čtvrtiny dvanáctého století. Tak jako ostatní středověké kroniky, které jsou psány mnichy se i tento letopis hodně zaměřuje na přijmutí křesťanství slovanskými kmeny z východní Evropy.
Jde chronologicky po letech, kdy některé zmíní jen číslem, některé krátkým odstavcem, některé rozepisuje na několik stran. Nejdříve od polomytických zakladatelů, ze kterých vyroste košatý rurikovský rod, ve kterém není nouze o války mezi jednotlivým příbuznými. A to mi přišlo na celé knize to nejtěžší, knížat je hodně a jejich jména se opakují, takže jsem se už pak nedokázal orientovat, který a z jaké generace je zrovna ten Jaroslav nebo Svjatopolk.
Děj a celé Svjatoslavovo vojsko se přesunuje ze severních lesů povodím Volhy ke Kaspickému moři a dál na Kavkaz aby se obloukem vrátil do stepí v povodí Donu. A za ním zůstává spoušť a téměř zničená říše. A před ním mezi uprchlíky chazarský princ a alanská princezna, jejichž milostný příběh je druhou hlavní linkou knihy. Té bych tedy osobně dost prostoru ubral, ale nijak významně mě nerušila a příběh zase tolik nezpomalovala. Naproti tomu finálním bojům není co vytknout, žádné dlouhé protahování a konec.
Série skončila, ale vůbec by mi nevadilo do Svjatoslavovy říše ještě vrátit. Myslím, že v pozdějších bojích na Dunaji by se Muromcova síla neztratila.