OlafSveinsson komentáře u knih
Po tom, co v bitvě u Kresčaku získal zpět kopí svatého Jiří, se Thomas vrací do Anglie, aby z pověření svého lenního pána pátral po svatém grálu. Během plnění tohoto úkolu se opět přichomýtne i k velkým dějinným událostem, jako je bitva mezi Angličany a Skoty u Neville's Cross nebo závěrečné obléhání La Roche-Derrien. Mezi tím se Thomasovi staví do cesty další hledači grálu jejich setkání končívá tragicky pro jednu nebo druhou stranu.
Od jižní Anglie, přes Bretaň a Normandii až do Flander. Všude tam můžeme sledovat cestu Thomase z Hooktonu během začátku války, které se časem začne říkat Stoletá.
A tak jak je Cornwellovo zvykem, nechá svého hrdinu proplouvat velkými historickými událostmi, ať už se jedná o dobývání Caen nebo bitvu u Kresčaku v závěru. V celém příběhu zase ukazuje jak umí pracovat s postavami a tak ne všichni, kteří na začátku vypadali jako jasní nepřátelé jimi budou i na konci.
Byl jsem zvědavý, jak si překladatelé poradí s veršovaným zpěvem Leithian a musím říct, že se čekání opravdu vyplatilo. Veršovaný příběh skvěle ubíhal a měl tu správnou atmosféru. Opravdu jsem si četbu užil.
Studium původních verzí bylo jako vždycky zajímavé. Baví mě sledovat, jak se v Tolkienově mysli příběhy rodily a přetvářely. I co se týče jmen, která postupně vybrušoval jako Silmarily. Hodně mě bavila i časem opuštěná verze s kočičím knížetem a jeho družinou. Třeba u jména Miaulë, jsem se vážně pobavil.
Tato kniha, přestože opravdu tenká, je naprosto jedinečný pramen k historii národů žijících v ranném středověku ve střední Asii a Povolží. Navíc měl ibn Fadlán nepopiratelný vypravěčský talent, takže se opravdu čte jedním dechem.
Silný příběh o velkém hrdinství nejen parašutistů, ale i ostatních "obyčejných" lidí, bez kterých by se nikdy nepodařilo atentát úspěšně provést.
Nejen, že je kniha věrná, jak jen může být z pohledu historicky doložitelných skutečností, ale má i naprosto perfektně zpracovanou atmosférou. Ať už z pohledu hlavních hrdinů nebo jejich protivníků. Takže můžeme sledovat láskyplné setkávání parašutistů s přítelkyněmi, brutální výslechové metody gestapa, odhodlání členů odboje a nakonec hrdinný poslední boj v kryptě.
Kniha stojící na nádherných ilustracích s krátkým výkladem ke každému vyobrazenému hradu.
Rozhodně lepší díl než Sestup Andělů. Nicméně první polovina knihy mi dala zabrat. Přeskakování z jedné dějové linky na druhou mě ze začátku docela dost vadilo. Pak jsem si zvykl a konec knihy už byl poměrně čtivý.
Jarošova sólo akce je rozhodně jiná, než když sebou má Steina s Barbaričem. Pátrání po ztraceném kapitánu Galovičovi určitě není detektivkou, kde by se zápletka rozuzulila na posledních pěti stranách. Spíš připomíná akční příběhy Kornela Báthoryho. A to mi rozhodně nevadí.
Už poměrně dlouho čtu středověké literární památky, ale musím konstatovat, že tahle kniha byla suverénně nejtěžší na čtení. Strašlivá spousta jmen z absolutně jiného jazykového okruhu mě vyčerpávala a pokud jsem zvládl na zátah víc jak patnáct stran, byl to spíš zázrak.
Nicméně i přes tyto překážky je to skvělá kniha a sledovat růst Čingischánovi moci je fascinující.
Mám raději delší příběhy, kde je možnost poznat i vedlejší postavy více do hloubky. A tak i tady jsem si užil nejvíc poslední povídku. Ostatní jsou většinou svižné, akční jednohubky, ale kolikrát s morálním přesahem. Takže vzhledem k tomu, že se v nich vyskytuje mluvící zvíře, jde vlastně o bajky :-)
Poslední část putování za mocí Krvavého ohně je pořádně zamotaná. A rozhodně to není bezpečná cesta. Vede na zemi i pod ní, do hloubi Jesenných hor. Přes bitvy, potoky a řeky krve ke konečnému rozzuzlení.
Příběh Rogana se přesunul z území dnešního Slovenska do české kotliny. A přestože má vlastní důležitý úkol, zapojí se i do legendární Lucké války mezi Čechy a Lučany.
Příběh rychle ubíhá, krev stříká proudem, uťaté hlavy točí svůj poslední tanec, magické útoky létají vzduchem a hrdinové trousí drsné hlášky. Prostě parádní fantasy a tak se rovnou vrhnu do dalšího dílu.
Černokněžník v době, kdy ještě neví, že je černokněžník. Lehká, jednoduchá fantasy, odehrávající se na raně středověkém Slovensku. Poměr mezi fantastičnem a historií je (když dobře) padesát na padesát, spíš míň v neprospěch historie. Ale kdo by se v tom babral, když si může odpočinout u příběhu plném useklých hlav a rozpáraných břich.
Tuhle knihu jsem si pořídil díky doporučení v silvestrovské jednohubce podcastu Pár praslenov a musím říct, že jsem určitě neprohloupil. Ačkoliv se totiž o historii a archeologii zajímám docela dlouho, o mezolit a neolit jsem se otřel vždy jen okrajově. A zde jsem si obzory rozšířil více než vydatně. Navíc je to psané poutavě, doplněné o krásné ilustrace, mapy i fotografie nálezů. Nezbývá, než udělit pět z pěti.
Kronika navazující na Řehoře z Toursu, popisuje události od konce šestého století až do roku 768, kdy umírá Pipin III. Krátký a nastupuje Karel, později zvaný Veliký s spolu se svým bratrem Karlomanem. Pojednává tedy o době, kdy se z rozdrobené franské říše pod vládou posledních Merovejců pomalu stává hegemon západní Evropy, kdy je na trůně vystřídají jejich majordomové z arnufilské dynastie.
Na rozdíl od Řehořovy kroniky není psaná duchovním a díky tomu opravdu ve stručných větách a odstavcích popisuje dané události bez hledání zázraků a řešení křesťanských problémů.
Jediné, co bych vytknul překladu, je používání moderních místopisných názvů. Stejně má každý druhý svou odrážku v poznámkách, tak by se mohly vysvětlovat už všechny.
Ságy mám rád a tady se mi dostalo měrou vrchovatou všeho, co správná sága obsahuje: boj, intriky, poezie a navíc hádanky. Doplněno o bohatý poznámkový aparát a děj lze sledovat paralelně i v originálním jazyce. Co víc si přát.
Zase se ukazuje, jak komplexně Tolkien svůj svět tvořil. Protože lze vydat letopis jako plnohodnotnou knihu a bádat v jeho poznámkách a starších verzích stejných příběhů jako o skutečných historických událostech. A to je skvělé.
Jednoduché pohádky s poučením s "odborným" výkladem Albuse Brumbála. Nijak nerozvíjejí čarodějnický svět.
Na tuhle knihu jsem se, jako kluk ze Sudet, vážně těšil. A musím říct, že zklamaný určitě nejsem. Atmosféra světa, kde Němci a Češi pořád žijí vedle sebe, je pořádně hustá a řekl bych, že je vlastně to nejlepší z knihy. Detektivní linka už jenom podtrhuje tragičnost celého soužití.
Trochu western, trochu detektivka, trochu Indiana Jones a trochu fantasy. Zní to nesourodě, ale nakonec to dává docela smysl. Obsahuje i stopové množství hororových scén, kdy jsem měl po dlouhé době při čtení husí kůži. K tomu nádherné ilustrace Michala Ivana. Další příjemná oddechovka.