OlafSveinsson komentáře u knih
S nenávistí církve bojoval Uhtred ve službách krále Alfreda vždy. Většinou se s ní dokázal vyrovnat s arogancí sobě vlastní, ale jsou urážky, které ani krev nesmyje. Pak jsou tu ještě přísahy, dávající světu alespoň nějaký řád. A tak se po jedné výpravě za bohatstvím a velkém vnitřním boji vrací k Sasům, aby zase vedl vojsko proti dánským nájezdníkům.
Závěrečná bitva je jedna velká libovka, která ukazuje naplno hrůzu z dobývání valů a hradeb nepřátelského hradiště.
Konečně je z Uhtreda velký pán. A tak i jeho práva jsou větší. Ale i povinnosti. Třeba jako dobýt město chráněné mohutnou hradbou a bráněné armádou nepřátel. Navíc jako dar někomu, koho nesnáší.
Ale přísahy, které, i když nepříliš ochotně, složil, ho stále drží ve Wessexu a plnit přání a příkazy jeho krále. A tak je stále mečem v jeho službách. Ale jak dlouho, to vědí jenom norny u kořenů Yggdrasilu...
Po službě králi je čas řešit soukromé záležitosti a tak se Uhtred vydává do rodné Northumbrie. Jeho pýcha po další vyhrané bitvě a prolomené hradbě štítů sahá až k větvím Yggdrasilu a proto se norny z pod jeho kořenů rozhodly srazit Uhtreda z výšin až na dno. Ze dna ale vede jenom jedna cesta a to nahoru, tak nemá jinou možnost než se po ní vydat a pokusit se splnit svou povinnost.
Příjemná povídková sbírka se starými (a dvěma novými) známými s příběhy z českých, slovenských, ruských a byzantských luhů a hájů. I když mám raději košatější románové příběhy, tady jsem si i ty krátké užil.
Nejvíc ze všech mě bavil Ilja Muromec, jako starý pardál, hledající únik od rozpínavého křesťanství. Škoda, že nedošlo i na plánovanou třetí povídku z Pobaltí. Už by z nich mohla být celá kniha.
Škoda, že Tolkien Pád Gondolinu ve své pozdější tvorbě nedokončil. Takhle je kompletní buď stručná verze, kterou známe ze Silmarillionu nebo plná verze, napsaná však v době, od které udělal profesor spoustu změn ve jménech a vývoji postav a dějin. Tyhle změny, ať už kosmetické nebo větší, mě při čtení hrozně vyrušovaly. Ta poslední verze je skvělá, bohužel končí v půlce...
Přepisování historie je určitě činnost zasluhující trest. Naštěstí jsou tu hrdinové, kteří neváhají a proti tomuto nešvaru bojují a nedovolí následujícím generacím, aby žily v bludu a měly zkreslené představy o minulosti slavného českého národa.
Po dlouhé době, jsem si přečetl komiks a opravdu jsem se pobavil. Jazovo výklad Kosmovy kroniky je fakt sranda a jestli máte rádi Opráski, je tohle správná volba.
Když jsem vytáhl tuhle knihu z knihovny, došlo mi, že jsem hrozně dlouho nečetl klasickou conanovskou fantasy. Vzhledem k datu vydání jsem neměl žádné velké očekávání a to bylo moc dobře. Děj ubíhá ve zběsilém tempu, ale spousta věcí se děje jakoby náhodou a je hrozně znát autorova nevyzrálost, i když už je poznat jeho styl, který dopiloval v pozdějších knihách. Navíc se na pár stránkách do nás snaží nasypat co nejvíce ras a druhů bestií, která jeho fantazie vymyslela. Ale ruku na srdce, kdo z nás, kdo se snažil napsat něco vlastního, tohle neudělal :D Každopádně jsem rád, kam se od téhle tvorby Ďuro posunul.
Jedna z těch knih, která mě ze začátku úplně nepohltila. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem neměl moc času na čtení nebo kvůli spletitosti příběhu s opravdu velkým počtem dějových zvratů, z nichž některé už překonávají hranice radikalismu :-)
Každopádně konec je opravdu nadupaný, jak už je v Abnettových inkvizitorských sériích zvykem a určitě mi vynahradil ten spletitý začátek.
Ravenor se vrací na Eustis Majoris, kde ve spletitém příběhu odhaluje nebezpečí, o kterých se nikomu ani nezdálo. Je to temné, perfektně zapadající do temné budoucnosti Warhammeru 40000, gradující ve strhujícím finále. Jediný problém mám se střídáním popisu z pohledu první osoby, samotného Ravenora, a vyprávění z třetí osoby, když vypráví o ostatních.
O dost lepší díl než předchozí Invictus. Koneckonců výměna na císařském trůně a intriky kolem ní umožňuje zamotávat příběhy hlavních hrdinů a vlastně i celého Říma. Po spoustě kotrmelců a dějových zvratů pak příběh graduje neskutečně strhujcím finále.
Za mě rozhodně spokojenost. Jsem zvědavý, jestli tuhle laťku dokáže udržet i dál.
Jako jo, nebylo to špatný. Alice je drsňačka do morku kostí a i když se dostane do pěkných potíží, neztrácí chuť všem nakopat prdele. Bez plukovníka Michálka to ale není úplně ono. Ne, že by to byla špatná kniha, je to kus poctivě odvedené práce, ale na původní trilogii to nemá.
Další z perfektních červenákových historických fantasy. Tato pro změnu posunutá na pobřeží Baltského moře k tamním slovanským kmenům. Historicky není úplně přesná, ale to příběhu vůbec neubírá na uvěřitelnosti a čtivosti. A má přesně to, co člověk od Rogana očekává: hlavy létajcí vzduchem, plameny šlehající z očí, hláškujcího Goryvlada a mnoho dalšího.
Kronika navazující na Řehoře z Toursu, popisuje události od konce šestého století až do roku 768, kdy umírá Pipin III. Krátký a nastupuje Karel, později zvaný Veliký s spolu se svým bratrem Karlomanem. Pojednává tedy o době, kdy se z rozdrobené franské říše pod vládou posledních Merovejců pomalu stává hegemon západní Evropy, kdy je na trůně vystřídají jejich majordomové z arnufilské dynastie.
Na rozdíl od Řehořovy kroniky není psaná duchovním a díky tomu opravdu ve stručných větách a odstavcích popisuje dané události bez hledání zázraků a řešení křesťanských problémů.
Jediné, co bych vytknul překladu, je používání moderních místopisných názvů. Stejně má každý druhý svou odrážku v poznámkách, tak by se mohly vysvětlovat už všechny.
Tohle byl opravdu masakr. Zase se ukazuje jak umí Cornwell pracovat s hrdiny i antihrdiny. A jedna bitva přes třetinu knihy, to už dá člověku zabrat. Každopádně, atmosféru to má hustou jako med a hrůzy války jsou opravdu dobře zachycené. Škoda, že dalších dílů už se asi nedočkáme
Důležitá kniha k poznání franské říše pod vládou Merovejců v 5. a 6. století. Poměrně čtivá v dějových pasážích a na druhou stranu trochu nezáživná v popisech zázraků, kterých je tam tedy požehnaně. Jako všechny tyto kroniky je samozřejmě ovlivněna Řehořovým pohledem na svět a tak, jako katolík, věnuje hodně prostoru vymezování se vůči ariánskému učení, rozšířeného tou dobou mezi Góty.
Co bych trochu vytkl, je používání moderních francouzských názvů v českém překladu. Překladatel sice vysvětluje své důvody, mě to přišlo docela nepatřičné a ocenil bych raději používání soudobých názvů i za cenu dalších vysvětlujících poznámek a složitější orientace.
(SPOILER) Jedna z těch knih, kdy se ve mně mísí nadšení ze zpracování se smutkem/zhnusením z obsahu. Protože příběh o tom, jak se dostalo Kacířství na Mars a celý ho rozvrátilo je všechno, ale určitě ne příjemné čtení.
Osudy jednotlivých postav rámuje až kronikářské vyprávění o jednotlivých útocích a ztrátách dosahujících obrovských počtů aby to vše vygradovalo bitvou, kde všichni zúčastnění vědí, že nejde o to přežít, ale slavně padnout.
Tato kronika se sice tváří, že popisuje celou historii polského knížectví/království, ale o vládcích, kteří žili před autorovou současností, se většinou dozvíme jen něco málo v první knize. O to víc se věnuje svému současníku a vládci, Boleslavu III. Křivoústému. Jeho život popisuje ve druhé a třetí knize opravdu podrobně a až s fanatickým opěvováním. To mě tedy docela iritovalo, hlavně ve druhé části, ale třetí část už byla daleko lepší. I vzhledem k tomu, že se osudy polského vládce hodně prolínaly s osudy jižních sousedů, Čechů.
Spousta akce, spousta postav, spousta dějových linek, ale nijak hluboce propracovaný příběh. Ale zase pěkně zpracovaná hloubka zmatení a smutku loajálních Astartes. Celkově mi to ale přišlo dost uspěchané a nedotažené.
Musím uznat, že druhý díl se mi četl lépe než první. Hrdinové už nejsou jako loutky, ale skutečné postavy, které trochu přemýšlí nad tím, než něco provedou. Další věc, která určitě knize prospěla jsou konzultace ohledně historické přesnosti. No a už samozřejmost jsou skvělé ilustrace.
Za mě určitě to slabší z Kulhánkovy tvorby. To ale neznamená, že člověk nedostane to, co čeká. Tvrďák, co se skoro ničeho nebojí (zalehnutí několik tisíc tun vážící cisternou uprostřed ledových plání je výjimka), spousta různorodých nepřátel, pekelné honičky, objevování tajů a turisticky zajímavých míst naší sluneční soustavy. A krev. Spoustu krve. Prostě klasická zběsilost, ke které se jednou za čas vrátím.