opic 12 komentáře u knih

George O. poutavý a opět zase zajímavě jiný.
Tenkrát v Angli...
Vše bylo takové opravdovější.Byls bezstarostný,co nejvíce si užít a objevovat nepoznané,vše bylo tak nové.Nekonečno možností ve věku dospívání.Které se postupně jakoby zúží do nějakého předem nastaveného profilu snad stereotypu (zprůměrní se).
Tenkrát v dětsví...
To bylo tenkrát,jak nás naše mamky nemohli dostat domů k večeru.Bylo to komické a absurdní pohledem kluka.Volali a prosili z okna a my dělali,že jako máme nějakou zdánlivě nevysvětlitelnou poruchu sluchu :) Co je vlastně špatného na dětství.Podivil by se George.Jako dnes,kdy se zkracuje.Čím dál víc se podobají rodičům a jejich setrvačnosti.
Tenkrát než začali padat bomby...
Zpočátku zasmušile pětačtyřicátník rekapituluje.Nostalgicky vzpomene.Prolínání z obav v budoucnost a co přinese.Strach a zmar,který G.Bowling zná z první velké války.Vzpomínky zůstávají.Co takhle změna.
Zůstat a nebo s pár pencemi v kapse zažít částečně návrat do zapomenuté krajiny toho kluka co dříve znal.Vystřízlivení.Důsledek.Podrobení.Neodvratný tušený zmar.A bomba letí ssssszzzzzzzzz.Není snad větší zmar pravidelné denní častování v přilehlých knajpách s plkáním nad rozlitým mlíkem.A to zrovinka ted bomby nepadají...
Tenkrát v třicátém devátém...
Kdy ještě neexistovalo něco jako Farma s osmdesátčtyřkou.Byl tu však Orwell,NaDeCHoVaL sE před nastávající hrozbou.I tady dokazuje pozorovací talent se zachycením poměrů ve společnosti.Změn nejenom u lidí.Prostředí.Uvažování.Nemusí jít vyloženě o prorockost.Ale i zde je podobnost s naší dobou patrná.Opravdu se tolik zase nezměnilo.Další G.Bowlingové a jiní chtějí změnu,stejně jako...stejně jako tenkrát.
Vždyt nadechnout se,je někdy tak těžké.
Tenkrát...tenkrát jako dnes.

7 26.09.2019

Byl jsem asi v nějaké jednorozměrné dimenzi,snad v jiným vyprděným vesmíru,poněvadž tomu se nedá uvěřit.To jako fakt.Jak to,že mě tenhle průvodce zatím míjel.
Jakým zázrakem jsem to začal objevovat na to se neptejte velevážené čtenářské pozemštanstvo.Nebudte takový emzácký trouba jako v mém případě a v dohledné době opatřete.
Jestli taky rádi absurdní bžundu s velmi ohebným vibrujícím dějem.Nedocházelo u mě vyloženě k nějakým výbuchům smíchu to ne.K supernově mám ještě daleko.Jenže se dostavoval příjemný pocit se silnou porcí pohody a cukajícím koutkem rtů.Nejenže je to úžasně vymyšlené,ale je to i zároven velké dobrodružství překypující skvělými nápady.Postavy jakoby TI od vedle z baráku.Z masa a kostí.Ani Mesiáš či Sumermani se nekonají.Chybující,nedokonalí,živí.Oblíbíte si je a budete jim fandit i když je v tom velká porce nadsázky.Neberou se vážně a v tom je jejich síla a ta je provází.
S neuvěřitelnou neurčitostí pravděpodobnosti chytne a nepustí z drápů černé díry.
Až za horizont událostí a dál.Budme rádi,že jsme právě v tom našem domovském vesmíru.Něco tak nepravděpodobného nás mohlo potkat snad jen tady na naší hroudě.
Cokoliv z příběhu nemá cenu prozrazovat.S největší pravděpodobností by jste nevěděli vo co se jedná.Tahle hvězda září zatraceně jasně a byl by to nekonečný hřích vás o něco připravit před prvním seznámením.
A komu se to nebude líbit,at si mě pošle třeba do nekonečný horoucí zádele přes Cassiniho dělení až za spirální Orionovo rameno :-)
Bylo s ní příjemně.Jednoduše krásně nezapomenutelný.Až se tomu sám nepravděpodobně divím a sám sobě přihlouple usmívám pod vousy.

19 10.09.2019

Voight-Kampff test a kdysi dávno má první Dickovka.Doslova jsme se sčuchly a bylo to opravdu na první poslech či počtení.
Jednoduše řečeno-trefa na první pokus.Nelichotivý svět,který na bezmála dvěstě stranách ožívá a na tak malém prostoru dokonale vtáhne,je plný závislostí a doslova posedlostí po umělých zvířatech.
Jakýsi přístroj pro sdílení emocí,na kterém se dá doslova upnout.Něco to připomíná a vůbec ne vzdáleně.Mercerismus podivné náboženství,šou Kámoše Bustera nepřetržitá jakýsi snad předchůdce reality-schow.
Ano je to temný svět,ale je v tom jakási podmanivá krása.Vnitřní záchvěvy podvědomí Ricka lovce androidů.Pochyby s výčitkami.Empatie.Pavoučí nožičky a Pris.A spousty nezapomenutelných dalších detailů co tvoří elektrické ovečky a jejich sny.
Schíza na každém kroku...kdo je kdo,kdo jste vy.Koho to neuhrane napoprvé ten se asi s PKD rozejde,ale zase kdo ví ? Kromě toho to představuje něco víc...něco víc než jen žánrové sci-fi,ale to at si laskavý čtenář objeví sám.
A pak jsou tu ještě slzy v dešti ve Scottově neméně proslulém díle...opustil nás filmový Roy Baty a to právě v roce kdy se odehrává tahle srdcovka,která je opět něco víc...opět něco víc než jenom film...listopad 2019

11 08.09.2019

Mám rád ...
Mám rád scifi.Mám rád komplikovaný děj.Mám rád střídání a prolínání v příběhu.Různé postavy a přeskakování mezi nimi.Zamiloval jsem si Hyperion.Určitou čtenářskou výzvu tou taky nepohrdnu.
Předně je to úplně jinak psaný než Hyperion a to zásadně jinak.To by samozřejmě nemuselo být na škodu,pravda.Je to psaný čtivě a děj dvojky má taky spád.Kapánek nesouhlasím.Těch pět set stran je možná až moc obsáhlých.Postavy jsou mi celkem volný a ten Štír mě pozvolna dokázal iritovat.Celkem rozvláčné několikanásobné hledání,nalezení a znovu ztracení.Politické části,strategie postavení na šachovnici nezaujalo natolik,abych se o někoho ztrachoval,nebo sdílel něco hlubšího.Ta záhadnost,napětí se tu jen postupem stránek velice rozmělní a neudrželo pozornos.Rozjímání o vesmíru prostoupeném láskou věčnosti,vsuvky s časem a spousty...nebo jsem jen něco podobného někde už čítal ?
Simmons tu opět míchá různé žánrové ingredience sci-fi.Překombinovanost tu občas zabolí.Jakoby chtěl obsáhnout až příliš a co to dá a tak servíruje (někdy jsem měl pocit,že si to píše autor jen pro sebe).Tak jako postavu básníka Johna Keatse,reálná postava z devatenáctého století.Který je prolnutý se samotným Hyperionem. Poezie tu také hraje důležitou roli.
Punc vyjímečnosti a kvality to má a chápu nadšení čtenářů.Mrzí mě osobně,tentokrát to nevyšlo snad u mě.Lepší čtenáře si určitě zaslouží :)
Str.509
Byl jsem čínským filozofem.kterému se zdálo,že je motýl,nebo motýlem,kterému se zdálo,že je čínským filozofem ? Ano.Byl jsem oboje.A oboje byla skutečnost.A oboje bolí.

7 01.09.2019

Vždyt já chci jen žít jak žít se má a o nic víc.Je to jen má touha šílená a té chci říct...
Modrému mráčku volnost závidím a to věc je zlá...studentu v sáčku lásku závidím.
Závidím Elzéardu Bouffierovi,závidím ryzost,závidím prostou čistotu jako smysl života.
Pokud někdo takový podobný kdy žil a dělal pro vlastní štěstí bez vidiny obohacení majetku,jen pro svojí duši.
To dnes myšlenka jedinečná až nepředstavitelně vzdálená.Útěk od civilizace ?
Pokrytecká a to věc je zlá...
Zato knížka je to překrásná a neméně skvostný animovaný snímek.Nelze než doporučit.
V šestnácti to dokáže zamotat hlavu...

25 01.07.2019

Když po něčem nějakou dobu pokukujete může se stát,že se s něčím takovým i blíže setkáte.
Několikrát se i dotknete,jakoby namátkou.Nakonec ji v ruce držíte,hledáte v ní.Něco vás přitahuje,náhle to v očích pověstně zajiskří...
A tak se stalo.V době kdy to nejmín čekáte.Dojde k prvnímu obejmutí.
Proslulé i prý mistrovské dílo dvacátého století.Pochyby,jeli tomu právě tak? Okouzlí mě...? Spíše zvědavost.Musím dát za pravdu,nepůjde o nějaký nezávazný flirt.Tenhle vztah a stylem jakým se prezentuje vybízí k vizitce "laskavý" a vzájemný či spíše dlouhodobého rázu.
Autority at si trhnou s důležitostí.O pomíjivých věcech...Co je důležité,to není vidět...
At se další připojí a nahlédnou.Půjde tu jako u mnohých o důvěrný příjemný zážitek na celý život.Budete se rádi vracet a opečovávat.Hýčkat a těšit se.
Znovu stále,stále a znovu.Stále,stále,znovu,znovu...
Zvednout svůj pohled a očima se zadívat k noční obloze...nadčasově snově pravdivé.
Jednoduché.Upřímné.Zásadní potřeby.Srdce.Pocity.Pohlazení.Štěstí.Každý má na dosah.V každém dni.Dospělý s očima dítěte na to jistě přijde.
Zkuste to také objevit,jestli jste zapoměli,nalézt to opět v sobě není zase tak těžké.

31 23.06.2019

Aspidistra nenáviděná.Aspidistra opět a znovu přijímaná.Za oknem.Symbolická dekorace aneb ke spokojenosti stačí tak málo...jen mít prachy.
Revolta Gordona Comstocka.Vzdor průměrnosti a zavedených konvencí.
Peníze přeci kazí člověka a jeho charakter.Deprimující stavy při rande s dívkou.Kam ji pozvat a za kolik.Za žádnou cenu nedopustit,aby platila právě ona.Nepředstavitelná ponižující překážka.Zásada překračující nuzný život.Omezení vrstvené každodení skličující rutinou.Proč ne...protože pro Gordona je to osobníOsobní až příliš,když už vám táhne na třicet.
Po potyčce v rauši alkoholovém přijímá přítelovu pomoc a přijme i jeho příbytek.Opět nastává situace v řešení peněz.Přítel mu sice pomohl,ale tzv. ze slušnosti a vlastně oba trpí.Zároven i jejich kamarádství má trhliny.Ve vzduchu se vznáší trapnost s nouzí v beznadějném kruhu.Zásadovost až za hrob,pravdaže.V takovém rozpoložení si můžete pomyslet na uzavřené oddělení u docenta Chocholouška.Z téhle schýzi doslova není úniku.Je všudepřítomná.
Jedinné východisko ? Zůstat v revoltě a pohrdání či přijmout průměrnost malého člověka,rezignovaně kývnout.Zdánlivé a optimisticky pozitivní,nebo marnost s pocitem pokoření ? Existovat s vědomím,tady se nevyhrává.Přizpůsobení.
Román se silnými autobiografickými momenty a Orwellovými zkušenostmi platnými tenkrát tak jako i v současnosti.Společenský,psychologický,trýznivý až na dřen.George O. tak jak je pro něho typické,nikdy nezklame.
Jo a ted si vás kúpim všecky.Irenka a Vlastička budou čučet :)

5 19.06.2019

Možný spoiler.
Fandíme Islandu...je to země krásná...není tam lehký život...emočně dáváme Sigur ros i Bjork...tak nějak jsme k nim přimknuli :)
Zato My Islandané jsme již na nějakou tu izolaci zvyklý.Nás jen tak něco nerozhází.
Nojo a pověstné...ale.Ale ted zrovinka máme jednadvacátý století a přeci jenom jsme si zvykli na nějakej ten komfort,civilizační návyky a trocha toho konzumu není jistě k zahození.A ted jsme o značnou část toho přišli.Nedozvíte se proč ani jak.Ted je OSTROV úplně odříznutej.Najednou střih-okolní svět neexistuje a čtenáři to může bejt u prdele.Na to se tady nehraje,jasný,kapírujete ? Vypadáto,že se s tím budeme(te) muset smířit.To nebude stačit.Je na nás s tím něco dělat.
Jsou různé osudy.Osudy bezmála z třista tisíců ostrovních obyvatel si naše autorka s roztomile krkolomným jménem,vybrala na postavách hrstky lidí a to hlavně Hjaltiho a Maríi.
Sympatickej počin a jde zároven o debut.V podtitulu se nese "Ostrov izolace,chaos,boj přežití".Předem je nutno podotknout,tu nejde o nějakou globální,akční,epickou story.Vše je spíše nastíněno na malé ploše.Opět komorního charakteru na pozadí nemilé události.Minimalismus tu vládne.Kapitoly,jako fragmenty.Vsuvka.A hned nato její důsledek na chování atd.
Strach a mrazení se spíše odehrává okolo v druhém plánu a my se je tak dozvídáme jako o něčem co už proběhlo.Krátké kapitoly jsou vyplnovány krátkými vsuvkamy,něco na způsob novinových článků.
Časté přeskakování může být puncem jisté náročnosti.Nedořečenost stylu se provázaně přenáší na další přeskočení v ději a zvraty se odehrávají mimoděk.Čtenář si domýšlí sám a u další postavy se vyprávění prolne.Vše to dělá velmi vyvážený dojem.Žádné zachranování,spasitelství,hrdinství,hurá efekty,napínavé nervy drásající scény zmaru a jiných depresivních scén se zde nekonají.
Pro miláčky literárních vztahových pudových citových příběhů na malé ploše a na pozadí pozvolné neudržitelné situace.Každý za sebe,zůstan však člověkem.
Pokud máte rádi něco jiného v tomhle žánru,je to jasná volba.
Jestli se to může stát nám Islandanům,může se to stát kdekoliv.Co kdyby.Radši ne.
Jo a taky děláme dojem jako tým na mezinárodní scéně.Při fotbale předvádíme sympatický výkony.Islande "Do toho".A víc takovejch knížek.

4 08.05.2019

Až za modrým pohořím...srdce umořím...tam hlína voněla,lidská bolela srdce a duše tak marně toužily...
A takhle by se dalo pokračovat.Však to znáte.O marnosti,odcizení,zármutku i jiných splínech.Načrtnuto na bezmála třístovek stránkách v obdivuhodném,se vší péčí zabaleném vydání.
Komorní i vesmírně rozmáchlé.Opulentní a svým způsobem něco,jako dobrodružství na cestě.Nekonečně důrazně pro zamilovaně i podobně nadčasové citové tajemství jménem láska či lidská duše.Myšlenkově dechberoucí s přesahem teorií všeho nebo chaosu.Několikrát se mě při čtení zhmotnil v paměti film Fontána,který mě v lesčems připoměl podobné nálady.Provázanosti lidského vědomí všehomíra a samozřejmě vidění lidem do hlavy,dělá z této knihy,ne úplně zcela masterpiece,ale variaci na toto téma,jako zdařilou palbu ve formě pro vaše smysly a chápání.
Pokud budete nadšeni z této knihy,doporučuju psycho nálož z podobného soudku a to je "Umírat v nitru" pokud jste jí ještě nenašli,ona si jistě najde vás.Kdyby něco klikněte na Roberta Silverberga...zde na DK.
Jen jedno slovo najít v pravý čas a uzdravit jím k smrti smutnou duši.Najíti za horou,když někdo čeká nás a uhodnout,kde srdce skrývá se a buší...
...kdekoliv.

16 06.05.2019

Dovedete vy vůbec vyslechnout pravdu ?
Všichni nejsou dost pravdiví na to,aby mohli pravdu slyšet,to je na tom to smutné.Mohla by být mostem mezi lidmi-pokud by byla dobrovolná,ano-pokud by ji dávali jako dar a přijímali jako dar.Není to zvláštní,že všechno ztrácí hodnotu,jakmile to přestane být darem-dokonce i pravda? Ne,toho jste si přirozeně nevšimli,protože to byste si museli všimnout,že jste chudí jak kostelní myši,svlečení až na kost-a kdo takový pohled vydrží? Kdo chce vidět vlastní ubohost,dokud ho k tomu někdo nedonutí !
Vede nějaká cesta přes smrt k novému životu ? Existuje nějaké posvátné místo,kde se osud obrací ?
Tolik Karin Boye.V komornějším ladění než jiné dystopie.Napsáno na silný důraz v Ich-formě.Způsobem jedinečná.Syrovější osobitější.Až na dřen "snad" osudová.
Mračna se stahovala nad naší Evropou.Hrůzy a děsy prostopené temnotou.Obavy z beznaděje.Strach z budoucnosti.Čeho se ještě má bát matička Země.Nitro autorky znatelně prostoupené tímto dílem.Kallocain.Udavačství.Paranoia.Věřit dost možná nemůžete leckdy ani sobě.Fikce totalitních praktik ? Ale vždyt tohle tady už přeci někdy někde bylo.Jde jen o formu moci a jejím vlivu.O nadčasovém vyznění není sporu.
Plážové čtení vypadá jinak. Silná výpověd doby,kdy byla tato knížka napsána.Mrazivě drtící.Neprávem nezaslouženě opomíjené dílko.Pro odpírače polititických manipulací i fanatických doktrín těžících z nadpřirozených ikon,jako dělané.Vyloženě tot ideálním čtením,do zdánlivě našich bezpečných idilických jeskyn,slují,pokojů,čítáren i jiných podobných doupat.

8 23.04.2019

Ti co se radují ze slunce a vyžadují radost i na druhých,jsou jako opilci,kteří přicházejí v noci ze svatby a nutí ty,které potkávají,aby se napili na zdraví neznámé nevěsty.

Zvyk stůj co stůj souhlasným tonem opakovat poslední slova druhého člověka,byt z jeho vlastní řeči,která se od nich odvíjí,vychází najevo,že s tím druhým vůbec nesouhlasíme.

Byl jsem moudrý,chcete-li,protože jsem byl každým okamžikem připraven umřít,ale ne proto,že jsem vykonal vše,co mi bylo uloženo,nýbrž proto,že jsem nic z toho nevykonal a ani nemohl doufat,že z toho kdy co vykonám.

Jen těžko napodobitelné se jen přiblížit.Jen zdánlivě se dotknout.Kafkových slovních tvarů,smyček i sousloví jeho ozdobných.

Jak sebevražedné může být štěstí !

6 10.04.2019

Uplynulo několik dní a nováčci se naučili téměř dokonale pochodovat v pozoru a hledět vpravo,ale jestliže měli ponětí z které strany pušky vyjde kulka to bylo asi tak vše co věděli o zbraních.
Tlampač,víc než puška.
Strach větší ze zimy než z nepřítele.
Topinky s máslem k nalomení morálky v protilehlém zákopu.
Osobní niterné zážitky.Vlastní pohledy.Utvářející samotného autora a samotné vidění světa.
Opravdově.Orwellovsky jako vždy.Upřímná reportáž něco sdělit.Absurdně někdy zase drtivě.Takové to bylo.Nepřeberné množství frakcí a politických odnoží.Anarcho,rudých,Trockisti,socialisti,nacionalisti,nacisti aj. Každý má svou pravdu a myslí (jak jinak) to dobře.Nad tím vlaje prapor propagandy.
A vlaje už hodně dlouho...až do našich časů.

7 09.04.2019

Venku na vzduchu se líp přemejšlí.Prší a myšlenky myriády naráží o sebe,podobně jako kapky deště o nepromokavou kapuci.Je mě to prd platný.Odpověd jen taková: Vesmír je budto nepoznatelný nebo bez záhad ?? Mimozemské civilizace neexistují,nebo jsou v celém prostoru.Jsme jen odrazem měsíce na vodní hladině...
Vzpomínka na Zemi vám sice odpovědi nedá.Zato vám přinese náruč fantasie a řádnou porci hard se vším všudy co k žánru patří.
Téměř nekonečná představivost se vtěsnala do třech knih.Je nutné čestně podotknout a o to více radostněji,že jde o scí-fko východní.Epická,rozmáchlá.Doslova velmi rozmáchlá.At už ve více rozměrech nebo gravitačních vlnách.Kosmologických prostor či snad elementárních částic na ty je tu taky zaděláno.Věčnost slepená z prázdnoty.Lidské chápání nedostačující a omezené.Rozhodně Liou má nastudováno a opět mu to drží celé vizionářsky pohromadě,jak se sluší a patří.Má tak našlápnuto ke kultovnosti ? S tím at si každý fanoušek odpoví sám,poněvadž jistě jsi četl Temný les.
Je to sice hard,ale kapánek někdy v těch odbornostech se ztrávilo mnoho času myšlenkových pochodů.Někdy mě přišlo,že se zapomíná na příběh.Ale to je jen malinká vítka na tak slušně tučnou porci informací pro šedou kůru mozkovou.
Na závěr tedy je slušné podotknou: Trilogie je to skvělá,jedna z nejlepších za poslední dobu.Osobně nedám dopustit na jedničku Problém tří těles,tam to celé nádherně začalo,ale to je jen subjektivní názor.
PS: Doufejme v další tituly od tohoto autora v brzké budoucnosti.Snad nezůstane jen u Vzpomínek na Zemi.Byla by to jistě škoda o ně přijít.

7 09.03.2019

Sebevražda nebolí...
Konec bolesti.Konec strachu.Už žádný vztek.Už žádné pochyby.Už žádné pachtění.Mír mír mír.Geneticky naprogramované myšlenky tam jsou.Když se něco sere,může se to srát ještě víc.Tohle téma se Kingoušovy vydařilo a skvěle se s tím popral a skvělo to prsknul do právě Konce hlídky.
Konec hlídky je typičtina jak vyšitá pro Kinga jako takového.Takže většina fanoušků si pošmákne a natěšeně vydechne "ach" mistr je zpět se svojím oblíbeným nadpřirozenem.
Pro čtenáře kteří opět čekali drsnou školu (mercedes,nálezce) by mohlo jít o menší zklamání.Upřímně bylo.Mám spíše v pácu ty reálnější věci.
Proč mě to připomíná Mrtvou zonu...hmm.Někdy docela hokej v postavách.Nedořečené.Plné náhod.Spousty věcí se řeší pomocí internetu (no jasně je přeci 21.století vole ! ) kapánek to,ale skřípe,doslova dějově irituje. Časté opakování frází a celých vět.Čtenář kterej ted neslez zrovinka z hrušky to přeci od začátku ví vo co go,tak proč se mu to pořád předhazuje.Už to nemělo tu pečlivost předešlých dílů.Utapkaný,urychlený konec tomu nepřidá.Klišé vedle sebe jak růžový medvídci,tak k sakru proč ? (např.Jerome na skútru) předvídatelný jako když po jaru přijde léto :) Aspon je tu King.Autor,který se usmívá nad korektností a proto se zatím sebevraždit nebudu.
Po šmakulozním Panu Mercedosovy,výtečné Právo nálezce a prominte mi v uvozovkách pouze klasicky dobrým (rozuměj průměr) románem Konec hlídky.Takže vypínám rádio (zakázali Jacksona) a s vědomím,že svět jde do kopru,jdu radši číst něco dalšího z pera Krále napětí.Toho nám snad na index nedaj.
Já jsem taky čekal víc,zas nemáme nikdo nic.

8 09.03.2019

Štěstí podle Glukhovského,které nelze ničím koupit.
Metro vás vyhodí třeba u Běloruské.Listopadové Moskevské mrazivé ráno.Tohle Rusko už není jako dřív.Za výlohou asi těžko narazíte na Nu,pogodi ! Spíše se budete cítit jako medvěd co ho Máša byrokrat veme za chvíli po hlavě palicí.Kde jsem se to sakra octnul.
A nebo snad,jako právě brouk v Kafkově Proměně.Že Tě to semele kámo.Přijde to každou chvíli.Kdybych snad nevěděl,že mě bude potom blbě...nejradši bych se do němoty.
O vlivu aplikací na naše chování.Manipulace lidskými osudy.Tenká linie mezi našimi činy a jejich důsledkem,který nelze vrátit nazpět.Syrový melanchodepresivní příběh o malichernostech,ztracených a nenalezených láskách.Samotě a vykoupení.O věcech známých a všedních zároven.Závažně soudobých.V době,kdy sympatických postav je pomálu a nepěkně se k sobě chovajících...click.
Ztracených v nočních šantánech.V omšelých barech okolo třetí ráno.Nejednoznačných oprýskaných uličkách kam na dno stok spadnout není až tak těžký.Lidské touze jít za lepším a jejím snad naplněním více užít si.Vždyt kliknout je tak snadný.O vzpomínkách i marnosti.
"život to jsou potíže ! " bez něho by to nebylo ono.
Dmitry obstál i v tomto pochmurném reál románu se ctí.Už nikdy se textovky nebudou psát stejně lehce a s takovou samozřejmostí jako dřív...

6 11.02.2019

Od Cesty k Wigan Pier k Devatenáct set osmdesát čtyři.
Rok vzniku 1937.Zajímavý nejenom v kontextu myšlenek samotného Orwella ta i vývoje doby v níchž žil.Prorocký.
V době kdy fašismuz už vystrkoval růžky ve většině Evropy a obávaný strach byl víc než na místě.Už tenkrát se zminuje o mechanizaci a její vliv na člověka.Konzumní způsob života.Výstižně jako třeba o hornící a jejich rodin,kteří se těší z pozlátek nepotřebností,které nepatří vyloženě k životu.Zábavou se jim zatemní mysl a člověk je na venek spokojený a nemá se nikterak čas bouřit a v pravém smyslu příliš stěžovat si.
Neustálé omýlání planých frází v malicherných denodenních láteření vlastně o ničem donutí Orwella odejít jinam z místa kde horníci doslova se plazí po čtyřech stovky metrů k místu jejich samotné práce v dole.Samozřejmě cesta a plazení nejsou placené.Jejich nuzný život v domečcích přilepených na sebe opírajících se jeden o druhého jak namačkaní ve slojích patří k nejsilnějším v první části knihy.
Sám autor pochází z lepší střední třídy a je na něm samotném jak se vyrovnat sám se sebou pokud má cítění jako socialista.Orwellova snaha je upřímná a (opět) uvěřitelná.Je těžké se jím stát pokud vlivem výchovy a ostatních vlivů které máte hluboko uložené ve svém povědomí.Snobismu.Utkvělá představa těch tzv.lepších,že dělník je "špína".Čím dál větší vliv mechanizace a přetechnizování.Jako podobně v Čapkově R.U.R.Pokrok na vzestupu a všeobjímající.Zamotaný kruh ze kterého není úniku.Jsme součástí.Přiznejme si "líbí se nám to" být tzv.štastni.Nelze se tomu ubránit.Naučeni na umělé chutě.Už tenkrát.Žehráme a stále kupujeme.Hurá do marketu.
Autor je socialista,ale zároven tuší co je to za obludnost,když se jí zmocní lidé toužící lačnící po moci.Nic nepodsouvá.Vše je přirozené a jde o pomalý zdlouhavý proces,který tak i jako jiné věci nejsou dokonalé.
A právě to se po letech odráží v dílech Farma zvířat a nakonec v drtícím 1984.Autor se zároven rozschází a dochází ke skličujícímu prozření.Vždy mu jde především nepokrytě o člověka než o systém a doktrín moci.
Jak první část tak především myšlenková druhá je napsaná překvapivě jednoduchým jazykem a nejedná se pouze o těžkotonážní teze.Opět je tu prorockost Orwella jež platí i právě ted jako i tenkrát.

4 02.02.2019

Jo a to víte,že sračky jsou hovno ???
Hmm a je to venku.Je taky venku to,že tu máme opět civilního Kinga bez nadpřirozených berliček a to bych moc rád podotknul.Je to o lidech a Stephen o lidech píše a proto ho mají rádi.Nastaví situaci v zápletkách,které nejsou až tak vzdálené od našich životů.
To celé prošpikuje sarkasmem a ironií.Žádný intelektuální filosofování.Protože co ? Protože sračky jsou hovno ! A mý čtenáři mi rozumějí...
No je mi jasný proč je Pan Mercedes jednička.Zahodte předsudky a prdět na to.Poněvadž Právo nálezce je vyprděně důstojný pokračování a výtečně ho v lesčems doplnuje.Bill Hodges se objeví sice až po několika stránkách,ale nevadí.Komplikovanost není nijak závratná v předvídatelnosti.Autor však tahá za špagátky suveréností hodnou mistra a proč ? Proč ? Vždyt to ví už každý a refrén zní...King je prostě King.
Ještě něco na okraj.S názorama je to jako dírka v zadku:má ji každý.Viz Stephen a jeho kniha Právo nálezce.

9 02.02.2019

Uhrančivý.Bezútěšný.Prostředím.Vyzněním.Orwellovská jak asi tušíte.
Autor dokáže navodit na některých stránkách silnou pocitovou stísněnost.Třeba když se Dorothy (dcera faráře) ocitá při česání chmele není mnoho času na rozjímání o životě.Kdy ubývá sil,že se člověk sotva udržel na nohou.A přesto ho naplnoval pocit štěstí,bezdůvodného štěstí.Bezmyšlenkovitá,mechanická,vyčerpávající práce a přece vás nepřestávala bavit.Fyzická radost uspokojení neskonalá potěcha z vykonané práce a vidina mrzké odměny,ale přeci jenom odměny.Dnes se to může zdát podivné.Cožpak to není pravá čistota námahy která došla až na dřen ve vyjadřovacích prostředcích samotného Orwella.V tom se jeví prostý smysl.Pocit opravdovosti Dorothy téměř až fyzicky uspokojivý.
Mezi nenadálou situací,která změní její život jež se pojí se ztrátou paměti.V okamžicích myšlenek jak se postupně mění nejpotřebnější hodnoty se lidské vědomí zúžilo na přítomnost okamžiku.Neustálý zápas s ospalostí,prací na poli,vařením a shánkou jídla.Načež vyčarovat ohen z mokrého klest není věru snadné.Střídání bezmezné rutiny s okamžiky ohnostroje štěstí kdy si pochutnáte na jabku utrženém ze zakázané zahrady.I vtom je skrytý pomíjivý smysl.Radost z existence.
Momenty v kapitole třetí kdy se farářova dcera ocitá s několika dalšímy na Trafalgarském náměstí během jedné studené noci.Okamžik kdy se všichni prokřehlý obyvatelé jedné lavičky nahečmáni na sobě zahřívají vlastními těly dost možná patří k nejsilnějším.Konečně nastává ráno a všici čekají před přilehlým bistrem.Vidina jídla a tepla se doslova přenáší na čtenáře,jakoby tam stál s nimi.Vylíčení poměrů v jedné tamní škole je další syrovou zkušeností.Mechanické učení jen aby se neřeklo.S nesmyslným opisováním z tabule doslova zabíjením kreativity.Dorothy zanese do třídy svoje pojetí výuky.Dostavuje se dobrý pocit a zadostiučení,když něco děláte poctivě a s láskou.Realita ovšem říká...Ale.
G.Orwell a příběh vystavěný pro jeho širší sdělení.Rozmetává předsudky nejenom doby.Zažitosti společnosti.Bezpáteřní holé skutečnosti.Nějaký smysl tomu všemu dát.Víra pomáhá a uzdravuje.Blaženost pohanská pěkně se rozvalit v trávě a užívat si vůně květů přeci neomezuje.
Na konci Tě čeká přeci ráj.
Orwellovka jak jinak ve které můžete upadnout do tíživého smutku.Nebo shovívavé radosti z pocitu,že trpíte pouze na stránkách této knihy.Nic to však nemění na faktu G.O. opět potvrzuje talent a sílu Pana tvůrce jako ryze autorského.

8 10.01.2019

Tys mým oblíbeným autorem.
Kdysi jsem Nepřemožitelného četl.Připadal mi popisný někdy i zdlouhavý.Poslední kapitola mě dokonce svým způsobem nakrkla.Ted něco takového spíše vyhledávám.Dnes je vše viděno jinak.Hold čtenářská evoluce,zdá se:)
LEM jako živý.Jako by to napsal před pár měsíci.Stále aktuální a čtivý zároven.
Jeden z těch co předběhl dobu a dost možná samotné uvažování té doby,kdy byla kniha napsána.
Až na pár drobností moderní román (když přimhouříte oko s poplatností doby a objevů po ní).Užije si jak milovník hard tak i ti co mají rádi napínavé či dramatičtější situace.Je tedy pravda narozdíl od stěžejního Solarisu tu není tolik fylozofie a psychologie.Lem se opět nezapře,rozpoznatelný na poprvé.Nic není černobílé a mezi řádky je samozřejmě mnoho skrytých tajemství a myšlenek.Konec rozhodně není otevřený.Vše je řečeno.Závěr je jeden z nejpřirozenějších a výborný svým rozuzlením.
Lidstvo a evoluce.Sebestřednost s pýchou dobyvatelů.Nepochopení viděné skrze naše vnímání.
Obdivuhodný Vizionář z východu S.Lem.

Kouzelnou skřínku kterou by chtěl každý ?
Už jenom tahle otázka se nabízí. A co třeba jak moc (mít MOC) by nás ovládala nebo doslova manipulovala naše chování.Někdy mám pocit,že nás takové podobné skřínky obklopují.Třeba mají podobu papouška :) Takových papoušků kolem nás,kdo by to jen řek.Naštěstí ta naše Gwen je rozumná sympatanda.Optimističtější podtony nejsou někdy na škodu.
Slaboulinká knížečka.Snad ne příliš originální nabízí se.Na Kinga poměrně tenouká chtělo by se říct.Poměrně se zadařilo a téma je tu načrtnuto tak akorád.Nic nevybočuje příliš ani nenatahuje.Temnější ladění má přeci jenom ve svých titulech na rozdávání Stephen dozajista v předešlých knihách.Co takhle zkusit něco jiného.
Jak je to někdy těžké během dětství po žebříčku k dospívání.Být tečkou na slunci.Gwendy za přečtení stojí.Sice vás tolik neuhrane jako mistrovy opusy,ale šance malého podmanivého doteku z příběhu tam uvnitř naleznete.Na to je Stephen zdatným vypravěčem což dokazuje i na pár stranách v Kouzelné skřínce pro Gwendy.

5 06.01.2019