Osice komentáře u knih

Anička se nám moc líbila. Je to pohodově napsané. Osobně mě nejvíc pobavila pasáž, ve které Anička poprvé navštívila Elišku...

22 16.09.2019

Další skvělá knížka od Z. Pospíšilové. Tuhle mám spojenou se sušenkami:-) Nejdřív nám předčítal manžel a děti je při čtení chroupaly a další den jsme je s dětmi zase společně vyráběli, tentokrát na benefiční snídani, která se konala na podporu těžce nemocné holčičky. Palmác nám dělal společnost, když jsme čekali na jejich upečení. Dcera se neustále ptala, proč je děláme "pro tu nemocnou holčičku". Až když jsem jí řekla, že beruška Věruška, housenka Boženka a další taky Palmácovi pomohli, protože mu pomoct chtěli, tak pochopila...

Tolik možností, co mohlo posloužit jako ulita. Mám ráda, když knížka vybízí ke kreativitě. Sama jsem se neubránila úvahám, co by se ještě dalo využít... A ty smutné písničky na konci každé kapitoly byly kouzelné. Samozřejmě, že jsem je zpívala na vymyšlenou truchlivou melodii:-)

"Měl jsem domek pěkně tvrdý,
byl jsem na něj hodně hrdý.
To jen chvíli, neboť pak...
rozbil mi ho Ořešák!
Nemám střechu nad hlavou,
mám jen tuhle píseň svou." (s. 64)

Otázky na konci každé kapitoly jsou dobrou pomůckou pro ty, kteří nemají velké zkušenosti s kladením otázek při čtení. Osobně bych šla víc po otázkách, které "nutí" děti přemýšlet nad tím, jak by se chovaly ony, co v podobných situacích cítí, co by ony udělaly, co si myslí, atd. (propojování z vlastní zkušeností)

21 05.12.2019

Dcera má příběhy o Ivance moc ráda. Vždycky jeden vrátíme a půjčíme jiný:-) Mě až tak nenadchly, moc neodráží můj styl komunikace s dětmi.

"Ivanka utíká. Uhodila se do prstů na noze. Podlaha jedna! Udělala Ivance bolístku." (na tohle jsem alergická:-)

Dcera nemá náplasti ráda, má s nimi spojenou bolest při jejich sundávání. Dnes nás ale kniha inspirovala ke společné hře, při které jsem ji polepovala imaginárními náplastmi. Když nám došly, tak je šla nakoupit a lepilo se dál:-), pak se ale zranila opravdu (už ne při hře), tak jsem se jí zeptala, zda pomůže náplast a dostalo se mi odpovědi: "Ne, nepomůže. Pofoukat.":-)

21 01.12.2019

Tak knížku Knížku už máme mnohokrát poklepanou, pohlazenou, potřesenou, nakloněnou, narovnanou, pomačkanou, pofoukanou a také jsme jí museli samozřejmě zatleskat...

Skvělá! Dceru baví nejvíc foukání:-)

21 18.11.2019

Tuhle milou knížku o bobrovi Zoubkovi a mazané lišce už máme půjčenou podruhé:-)

"Poslyš, Zoubku, vylez z vody, něco ti chci navrhnout. Měla bych pro tebe zajímavou práci," lákala ho.
"Žádnou novou zajímavou práci nehledám ani nechci," zavrtěl bobr odmítavě hlavou.

Ale liška ví, jak na něj. Stačí zabrnkat na ego a most je na světě... Jenže to by nebyla liška, aby v tom nebyl nějaký háček.

21 12.11.2019

Tohle je opravdu povedená knížka o medvídkovi Púovi. Když odmyslím klasickou verzi od Milneho, tak pro mne zatím nejpovedenější knížka o medumilovném medvídkovi. Nenásilným způsobem děti seznamuje v každé kapitole s variantností něčeho. Ukazuje dětem, kolik rozmanitých možností existuje, stačí jenom zapojit fantazii.

Nejraději mám první a poslední příběh:-) V prvním (Smysl pro hry) jsou hlavním prvkem jablka.

"To je opravdová pastva pro všechny smysly," vzdychla blaženě Sova.
"Jaká pastva?" podivil se Tygr. "A Co jsou to ty nesmysly?"

Dcera podobně jako Tygr nemohla pořád pobrat, co to jsou ty smysly, tak jsem jí zavázala oči a dávala do pusy různé jídlo a ona hádala a pak ještě zkoušela rozeznat různé věci pouze pohmatem a šlo jí to skvěle:-)

Poslední příběh je o tom, co všechno se dá dělat s vodou. Schválně, kolik možností napadne vás:-)

21 25.10.2019

Knížka má kraťoučký příběh, který zahřeje na srdci a vždycky když ho čteme, tak mi vykouzlí přihlouplý úsměv na tváři. A mám chuť obejmout naše děti:-)

21 24.10.2019

Příběhy hroších nezbedů (Hanýska a Edynky) zbožňujeme celá rodina, přečetli jsme je mnohokrát. Baví mě na nich, že obsahují spoustu zajímavých informací o hrochách. Díky knize jsem se dozvěděla, že hroší pot má červenou barvu, že jim kůži čistí ptáci klubáci a zuby rybičky labeo, atd.

Knížka má krásné ilustrace od L. Procházkové.

21 20.10.2019

Přečetly jsme 2x a už máme doma jinou vílu:-) Upřímně jsem od této knihy velké očekávání neměla, po zkušenosti s Winx jsem o dalších vílách číst nechtěla, ale dcera byla neoblomná:-) a jsem ráda.

Příběh má krásný úvod:
"Přivolám kouzlo ledové,
zbytek zařídí šotkové.
Připravím víly o kouzla zas,
zvítězím nakonec já, Servác Mráz!

Zbavím kameny čarovné moci.
Nechám je střežit ve dne i v noci.
Šotkové vílí pátrání ztíží.
Nastane zmatek v Pohádkové říši!

Knížka má navíc milé černobílé ilustrace. Dcera sama dokázala podle textu vydedukovat a správně určit, která postavička na obrázku je Ráchel a která Kristýna (hlavní hrdinky)...

21 17.10.2019

Kamilka je po Martince další knižní holčička, jejíž dobrodružství si rády s dcerou opakovaně pročítáme. Díky této knížce zatoužila dcera projet se na koníkovi a k našemu velkému překvapení si to na poslední chvíli nerozmyslela:-) Ještě čekám, kdy bude chtít jako Kamilka pejska...

21 07.10.2019

Další milý příběh Aničky a jejích kamarádek. Moc mě baví, jak Anička přemýšlí, je někdy smutná, občas se naštve, ale hlavně se snaží být chápající a umí odpouštět. Ke konci mě to dojalo, dcera si všimla, že se mi hůř čte:-)

21 27.09.2019

Nádherná knížka. Moc se nám líbí všechny knížky o Kvakovi a Žbluňkovi. Taky mám někdy chuť zavrčet "zítra" a dnešek "brát z té lepší stránky":-)

21 24.09.2019

Medvídka Púa dcera zbožňuje. Hezky znázorněné, jak dochází postupně k nafukování a zveličování informací. A jak si dokážeme odůvodnit, proč zrovna teď musíme být někde jinde:-)

21 20.09.2019

Hezké příběhy o vílách pro malé holčičky. Některé příběhy se mi líbily míň a některé víc. Při čtení mě napadlo, kolik toho lze vymyslet. Proto mám ráda knížky, přenesu se díky nim na nejrůznější místa a potkám spoustu zajímavých postav a prožiji s nimi kousek jejich života.

21 17.09.2019

Dcera (3 roky) ji má moc ráda, už jsme ji měly půjčenou několikrát z knihovny. Má krásné ilustrace a příběhy se dotýkají nejrůznějších témat (např. strach, výsměch, pomoc v nesnázích, jinakost a smutek), se kterými si děti nemusí v reálu vědět rady.

21 15.09.2019

Přečetly jsme zatím 2x. Při čtení se dcera doptávala na všechno možné. Probraly jsme třeba, proč se Prasátko bálo při přespávání v Púově domečku, jak na nás může působit kombinace tmy a cizího prostoru a že doma se cítíme nejvíc v bezpečí… A udivilo ji, že je domeček sovy hodně malý. Myslela si, že se do něj nevejde. Tak jsem jí vysvětlila, že za to může perspektiva:-)

Mně se nejvíc líbil příběh „Jak se Klokánek poučil“.
„Víš, mami, předtím jsem přemýšlel, jaké by to bylo, kdybych bydlel sám. Ale zdá se, že to není žádná legrace. Tygr musí utírat prach, Prasátko musí věšet prádlo a Pú musí přerovnávat džbánky s medem. Nikdo z nich nemá čas na hraní.“ (s. 38)
Při čtení jsem si říkala, že by bylo fajn, kdybych taky někdy dokázala dát přednost povinnostem před hraním s dětmi:-) A kdyby Klokanice s Klokánkem ostatním pomohli, tak by to bylo rychleji hotové a mohli by všichni vyrazit na procházku společně…

Velmi kladně hodnotím, že je na obrázcích nade dveřmi Púova domečku nápis PAN SANDERS. Toto příjmení dal skutečně Medvídkovi Púovi A. A. Milne.

20 06.12.2019

Při poslední návštěvě knihovny mi náš nejmladší (13 měsíců) přinesl tuto knížku. Řekla jsem si, proč ne:-) Je to naše 4. knížka od M. Drijverové. Předchozí knížky (Zlobilky, Nezbedníci a Povedené prázdniny), které jsme od ní s dcerou četly, se mi líbily, ale až touto knihou si získala mou velkou pozornost.

Tamarín jí pomeranč, který má 12 dílků, a vzpomíná, co se v uplynulém roce v zoologické zahradě přihodilo. Každý dílek symbolizuje jeden měsíc v roce:-) Hned s 1. dílkem pomeranče jsem se náramně pobavila.

"Uááá! Uááá!" zapištělo miminko.
Janinka! Už zase! pomyslel si opičák Tamarín. Opět se vzbudila. Možná má hlad. To by bylo dobré, pak bych ji podal mamince a ta by ji nakrmila. Ale jestli chce pochovat... Chtěla. (s. 6)

Musím říct, že čtení bylo velmi emotivní. Kniha začala humorně, ale brzy mne příběhy tamaríní rodinky a dalších zvířat dojímaly, neměla jsem daleko k slzám. Příběhy zvířat jsou napsány tak, že si člověk při jejich čtení uvědomí různé věci, zamýšlí se nad chováním a pocity druhých, osamělostí, kamarádstvím, pozlátkem, učí se empatii atd. Nejvíc se mi líbily příběhy o harpyji (osamělost), klokanech (obavy ze zklamání partnera, partnerská láska, bezpodmínečná láska k dětem) a o lachtanech (nešikovnost, vztek rodičů, strach ze selhání, skryté obavy o dítě, uvědomění si, že všichni nemusí být dobří ve všem, skrytý talent).

"To snad není možné!" řádil starý Lachtan jako lev. "Kde jsme k tomu nešikovi přišli? Ať mi radši nechodí na oči!"
Malým tamarínkům bylo Bertíka líto. Jak se asi cítí, když se na něj tatínek stále zlobí a když ho nemá rád?!
"Myslím, že tak to není," řekla jim paní Tamarínová. "Jeho otec se hněvá právě proto, že mu na Bertíkovi záleží. Má o něj starost - a lze to pochopit. Co z něj bude, když nedokáže to, co druzí?" (s. 43)

Dcera mi při čtení kladla spoustu otázek. Aby lépe pochopila, o čem se v příbězích píše, tak jsem jí danou situaci připodobňovala k situacím z naší rodiny. Hlavu jí také zamotala fráze "vařila se v něm krev":-) a měla obrovskou radost, když vyšlo najevo, že lachtan Bertík má v sobě skrytý talent.

Dalším kladem této knížky je, že se čtenář dozví spoustu zajímavostí ze světa zvířat. Třeba že u opiček se o mláďátka stará tatínek nebo že harpyje chytají ptáky a opičky. Často chodíme do zoo, ale popravdě jsem vůbec netušila, jestli tam mají tamaríny. Ani manžel nevěděl... Mají je tam a knížka nás ispirovala k tomu stát se jejich patrony:-)

20 28.11.2019

Pavoučí příběhy jsme četly opravdu dlouho. Mně se líbily hodně, dceru odradily první dva příběhy, které jsou spíš klučičí (superhrdina a auta:-) Nejvíc jsem si oblíbila příběh o osamělém pavoukovi Nitkovi, který se chtěl kamarádit s holčičkou Lucinkou. Musím přiznat, že mě závěr úplně dojal (ať vypadáme jakkoli, tak jsme to pořád my).

A nahlas jsem se smála u příběhu Brejlička se nevzdává. Je vůbec možné, aby měli lidé pavouky rádi? Brejlička je rozhodnut, že lidem ukáže, že se pavouků nemusí bát, že jsou neškodní,... ty jeho nápady stály za to:-)

"Aha, takže by nás měli vidět nejen přijít, ale i odejít - se vší vážností, žádný spěch," pronesl moudře Brejlička a Očko přikyvoval.
"Půjdeš se mnou?" zeptal se ho Brejlička.
"Jako kam?" polekal se Očko.
"Přece ukázat lidem, že umíme chodit i pomalu! Nebo se snad bojíš?"
...
Když v tom uslyšeli: "Podívej, jsou nějak pochroumaní, divně se plouží, to není normální! Někdo je postříkal Biolitem a oni teď vlezli k nám! Doraž je!" (s. 107)

Pavoučí hrdinové jsou sympatičtí, děti by si je měly oblíbit a přestat se bát těch skutečných pavouků. Noo? Tak to je pouze teorie:-) Dcera se doposud moc pavouků nebála, ale po přečtení mi připadá, že z nich má strach větší. Proč? Protože je v knize často znázorněn odmítavý postoj lidí k pavoukům. Ale chce si přečíst i Příběhy pavoučka Alfonse:-)

20 18.11.2019

Lipánek mám moc ráda, ale číst si o něm vyloženě nemusím:-) Při poslední návštěvě knihovny jsem u výpůjčního pultu zjistila, že tato knížka existuje. Dcera ji objevila mezi knížkami...

Kapitán Lipánek se chová jako neustále poučující rodič, Méďu často usměrňuje, kárá nebo radí. Ze začátku mi to vadilo, ale postupně mě to jeho poučování začalo bavit a úplně jsem se u toho smála. Dcera nechápala, čemu se směju, přesto se mi nedařilo, číst s vážnou tváří. Méďa je jako malé dítě - nadšené, nedočkové a skotačící.

Příběh má mít evidentně výchovný charakter, ale čeho je moc, toho je moc... jinak je celkem čtivě napsaný, proto 3*.

20 19.10.2019

Poprvé jsem se s knihou setkala před čtyřmi roky v den mojí svatby. Měli jsme ji v knižním duchu a na této malé knížečce s vtipným názvem nám přinesli prstýnky. A dneska jsem ji uviděla u babičky v knihovně a konečně jsem si ji přečetla. A moc se mi líbila. K hravým básničkám jsou fantastické obrázky. Nejvíc mne zaujala báseň Oba dva osli, podle níž se celá knížečka jmenuje. Dodnes jsem netušila, že je o dvou sezdaných. Jak příhodné:-)

20 05.10.2019