oskli komentáře u knih

Čteno souběžně se synem (8,5 let), líbila se nám oběma. Oceňuji, že spousta děsivých skutečností je v knize naznačena tak, aby dospělák přesně věděl, o co jde, ale dítě jen tuší, že je to něco strašného, ale nevidí to konkrétně. Díky tomu může číst a nemít z knihy noční můry.
S knihou mám ale jeden problém - autorka vycházela z faktické události (čtyřletý novodobý Mauglí), ale chování a přemýšlení chlapce popsala tak, že s věkem 5letého kluka moc nekorespondoval. To podle mě odpovídalo dítěti kolem sedmi, osmi let (tomu odpovídá i obrázek na obálce). Přesto však příběh stojí za přečtení, akorát je potřeba připravit se na velkou nálož emocí. Pocity radosti a štěstí tahle knížka nevyvolává ani náznakem. Já to zoufalství a beznaděj cítila skrz každou stránku.

4 19.11.2019

Výborné, jako vždy! Tentokrát okořeněné zdravotními neduhy všeho druhu, které ovládnou oddělení vražd (Krauze bolí zub, Váňa hubne, Chozé s potížemi tam dole... :-) ) I prostředí módních salónů mě bavilo a Tiborův hlásek v podání pana Geišberga? Prostě geniální! Musím říct, že co do poslechu řadím tenhle díl mezi nejpovedenější (ale skvělé jsou všechny).

5 11.11.2019

Dávám sice plný počet, protože kniha má velkou vypovídací hodnotu, ale nesplnila moje očekávání. Možná i díky tomu, že Modlitba za Černobyl mě vyloženě nadchla. Tady jsem celou dobu bojovala s pocity, že vůbec nechápu. Že nechápu nic. Že zase nechápu sovětského člověka, ženu, dívku... To nadšení jít v 16 letech do války?!
A strašně moc jsem bojovala s popisy ruských vojáků jako galantních charakterních hrdinů. To byli opravdu tak schizofrenní, že na domácí půdě se chovali tak, jak popisuje kniha, ale jakmile překročili hranice země, stala se z nich zvěř? A nejen hranice země, stačí si přečíst cokoli o sovětských lágrech (kulaci a vzdělanci z Ukrajiny, Běloruska, Pobaltí...). Přiznám se, že knihu jsem nedočetla, posledních pár příběhů jsem vzdala, protože mi připadaly všechny stejné. Všechny stejně nepochopitelné.

4 08.11.2019

Tak u téhle dánovky mi nestačil poslech, ale musela jsem do knihovny i pro papírovou klasiku (bohužel v češtině). Protože některé dialogy jsem si prostě musela ještě najít a přečíst je svému muži, abych je nepopletla. Baví mě děj, baví mě zápletky a vyloženě miluju slovní přestřelky z kanceláře. Ten člověk je génius!

10 05.11.2019

Prostě Dán + Geišberg. Všechny superlativy už jsem napsala. Každou další knihou mám pocit, že mě Dán baví mnohem víc než Nesbo a že asi jeho kompletní tvorbu potřebuji mít doma v knihovně :-)

7 04.11.2019

Úplně jsem zapomněla hodnotit, takže napravuji až teď, nějakou dobu po přečtení Mucholapky. Pořád stejně super. Akorát člověk žasne nad odolností vraždářského člověka co se alkoholu od božího rána týká. Jsou to evidentně tvrdí chlapi ze Slovenska :-) Mně tahle parta prostě baví a zápletky jsou pořád neokoukané, originální a zcela pohlcující. A díky poslechu audioknihy ani nemůžu hodnotit jinak než plným počtem hvězd.

10 15.10.2019

Jak pravil Joges pode mnou: "Srdcová záležitost. Mordparta z Nového Města prostě stále baví. Průběh pátrání i příběhu tradičně na úrovni i na vlně Dominika Dána – tj. opět hodně smíchu a napětí. Závěr knihy mi oproti Mouše přišel trochu slabší, ale nijak vážně to neřeším." Podepisuji se pod všechno.
Já opět poslouchala audio verzi, která je prostě geniální. Takže pochybné tajné služby přecházím jen s lehkým protočením očí a těším se na další shledání s chlapci zo starej vraždárskej partie :-)

8 07.10.2019

Naprosto souzním s hodnocením pode mnou od Nočnípták. Akorát jak jsem četla hned po knize V šedých tónech, tak tohle mi připadalo až moc šmrncnuté červenou knihovnou. Těch vztahových věcí bylo na můj vkus moc, radši bych syrovější vyprávění. Ale co nesedí mně, může jiným naopak vyhovovat. Kniha je napsaná skvěle a donutila mě po přečtení pátrat po dalších faktech a ty předávat (nevyžádaně) blízkému okolí :-)

9 19.09.2019

V roce 1939 obsadili Sověti pobaltské státy, Kreml vytvořil seznamy lidí, které považoval za odpůrce Sovětů, a lékaři, právníci, učitelé, vojáci, spisovatelé, podnikatelé, umělci a knihovníci byli včetně svých rodin jako nepřátelé režimu určeni k hromadné likvidaci. K deportacím do pracovních táborů na Sibiři docházelo od června 1941. Ti, co přežili, v nich strávili 10 až 15 let... po návratu našli obsazené domovy, byli pod dohledem KGB, nesměli o ničem promluvit...Litva, Lotyšsko a Estonsko přišlo o třetinu obyvatel.
Příběh z knihy je strašný. Nepochopitelný. Děsivý. A utvrdilo mě to v tom, že i oproti nacistům jsou Rusové jiná liga. Chybí jim nějaká základní lidskost. Člověk pro ně nemá žádnou hodnotu. Což ostatně po letech ukázali jak v případě Černobylu (doporučuji knihu Modlitba za Černobyl, kronika budoucnosti), tak i teď... opět nepustí jedinou pravdivou informaci, když se něco stane.

19 03.09.2019

Maximálně koncentrovaná směs hrůzy, beznaděje, lží, lidského neštěstí a naprosté ignorace a nadřazenosti moci. Hlavně nic nepřiznat, všechno přikrýt, Sověti přece nikdy nic nedělají špatně... jenom žádná panika, všechno je pod kontrolou. O lidi jde až v poslední řadě.

Strašná kniha, která naplno ukazuje, jak pro Sověty nemá lidský život žádnou hodnotu. Ze čtení mrazí. Každou stranou se dostáváme k zajímavějším pamětníkům, jejichž vyprávění v člověku vyvolává pocit nekonečného zmaru a zoufalství. A intenzivní potřebu jít si koupit zásobu jódu, protože jeden nikdy neví... A vzhledem k tomu, co se teď v Rusku zase děje, mi to vůbec nepřipadá jako blbej nápad.

18 03.09.2019

Nevím, co budu dělat, až doposlouchám všechny Dánovky, které jsou k dispozici. Asi budu muset začít číst ty, které ještě nejsou namluvené... ale při vaření, uklízení a běhání mi bude fakt smutno.
Výborná Dánovka, ale nepatří mezi ty výrazné, šokující, kde by se toho dělo něco hodně zapamatovatelného. I Krauz se tady zase choval umírněně a neřešil ženské :-) Každopádně vnímání Havlovy amnestie v širším kontextu je zajímavé. Byla jsem v té době školou povinné dítě a tohle mě úplně minulo. A minulo mě to i poté, co jsem se začala o historii 20. století více zajímat. Jdu si k tomu ještě něco najít...

9 10.08.2019

Několikátá v pořadí mnou poslouchaná, ale dějově první. Vůbec mi nevadí, že to není detektivka jako taková, protože příběh samotný je skutečně výborný. Navíc dozvědět se něco o Krauzových začátcích na oddělení? No jasně, hrňte to sem! Burger a Hanzel jsou výborní, ačkoli i ti mají svá "ale" a skrytá tajemství. Myslím, že předrevoluční práci pohraničníků, státňáků a dalších složek není od věci si průběžně připomínat, jakkoli z toho při čtení mrazí. Za mě výborné čtení (poslech). Jasných 5*

10 05.08.2019

Enzo bez nějakých výstřelků a větších nelogičností. Tohle prostředí mu fakt sedlo, příběh byl uvěřitelný, ač zase musela být nějaká větší akce a zamotanice :-) Ale za mě 5* - ideální odpočinková knížka.

6 31.07.2019

Výborná kniha! Pro mě neuvěřitelné, že něco takového napsala žena narozená v roce 1988. V tak mladém věku něco takového? Nechápu.
Nigérie, vzdělaní lidé, stále svázaní tradičním pohledem na rodinu a k tomu postupně dávkovaná důležitost úlohy matky, postavení otce, polygamie, nejistá politická situace v zemi, tradiční život rodin... tohle všechno dohromady s nejniternějšími pocity, strachy a tužbami hlavních hrdinů. Kdo udělal největší chybu? Kdo kolik obětoval? Kdo komu ublížil? Kdo více miloval? A kolik bolesti dokáže unést jedna jediná matka, která zůstala sama mezi všemi? Bez blízkých, bez pochopení, bez kohokoli, komu by mohla úplně důvěřovat?
Ufff, ta kniha je prostě plná emocí. Dostala mě.
Jen kdyby ji nekazily chyby. Těžko říct, jestli je na vině spíš překladatel nebo korektor, ale občas to fakt drhlo, což je u tak skvělé knihy, navíc s úžasnou obálkou, škoda.

7 30.07.2019

Myslím, že tahle kniha je taková slabší. trochu nemastná neslaná. Bavil mě popis života a vztahů ve vesnici, ale dobrodružná vsuvka s osvobozováním Otetianiho byla zdlouhavá. Červenokabátníci a modrokabátníci mi byli úplně šumák. Vlastně celé to válečné pozadí mě štvalo. Ale možná jsem se mohla zeptat syna, jak to ve svých osmi letech vnímal on. Za sebe hodnotím jako výrazně slabší díl oproti třeba Egyptu, Římu nebo Době ledové.

2 27.07.2019

Zpočátku mě kniha štvala a já s ní bojovala. Hlavní hrdinka mi lezla na nervy, protože mi připadalo, jako bych četla klasickou Lanczovku z YA edice. Holky se chovaly a myslely docela neadekvátně svému věku a tak nějak celkově mi neseděly. No, vydržela jsem... a asi si i zvykla. A pak to bylo fajn čtení. Taková pohodovka na léto. A tak to asi má být :-)

3 27.07.2019

Vzhledem k tomu, že jsem opět poslouchala Mariána Geišberga, dávám pět hvězd. Při čtení bych asi dala o jednu méně, trochu se to táhlo a motalo. Ale díky poslechu to člověku nepřijde a člověk se nechá vtáhnout. Za mě bezvadná detektivka, kde nikdo moc nevybočuje, pořád se prolíná svět běžných smrtelníků a podsvětí.
Po pár dnech si trochu hůř vybavuji děj, takže za mě nepatří tenhle titul mez top Dánovky, určitě jsou lepší díly, ale za přečtení stojí. A za mě dobrý. Dobrý za pět :-)

9 27.07.2019

Houbařka mě nadchla, Anežka mě psychicky zmasakrovala, ale Rekonstrukce mě nejvíc ze všeho štvala. Jak obě první knihy vyvolávaly obrovské množství všemožných emocí, Rekonstrukce tak nefungovala. Ač je opět výborně napsaná.

Kniha se rozběhla dobře, ale pak mi připadalo, jak kdyby autorka nevěděla, co si s tím vším počít. Působilo to na mě nějak násilně, nevěřila jsem postavám a štvaly mě. Jako když si uděláte plný talíř výborné kaše, polijete ji čokoládou a posypete malinami... ale když s chutí sníte polovinu talíře, kaše vychladne, začne lepit, táhne se v puse a vy vůbec nevíte, jestli ji máte chuť dojíst. Tak takhle přesně jsem já bojovala s knihou, tedy s její druhou polovinou. Lepila a táhla se. Poslední třetina nebo čtvrtina mě už štvala tak, že mi vlastně bylo jedno, jak to celé dopadne. Proč číst o všech těch případech, kdy matky zavraždily své děti, navíc na tolika stránkách? Nejsem vůbec přesvědčená o tom, že to nějak vylepšilo atmosféru knihy.

Chápu, že o to, co se stalo, vůbec nešlo. Že to bylo "jen" o Elišce, stejně jako v předchozích knihách, ale tady to u mě nefungovalo. Celá ta posedlost násilnými případy a touha vědět mi neseděla. Nebyla pro mě tak uvěřitelná, jako psychické rozpoložení postav z prvních dvou knih.

19 17.07.2019

Za mě další povedená detektivka od Dominika Dána, která se mi dostala do rukou. Sice jsem podle anotace celou dobu čekala, kdy se na scénu vrátí profesor Puskailer, ale když nedorazil ani na přednášku o rybičkách, pochopila jsem, že to byl trochu zavádějící text určený jen tak na uvedení do časoprostoru...
Samotný začátek knihy se mi neposlouchal úplně snadno, protože péče o nemocného v terminálním stádiu nemoci byla popsána velmi sugestivně (zvlášť pro poslech audioverze) a pokud máte někoho podobně nemocného v rodině, je to těžké zpracovat . Otázka eutanazie se tak průběžně táhne celou knihou až k jejímu samému závěru.
Kriminální případ je tentokrát skutečně předvídatelný, ale pořád dobrý. A naprosto jsem souzněla s Petrou a obdivovala ji, že Vratkovi nechrstla horké kafe do obličeje... geniálně popsaný druh lidského idiota.
Podtrženo sečteno: 4,5 hvězdy :-)

10 17.07.2019

Krásná obálka a krásná kniha. Chvílemi jsem měla opravdu velký problém snažit se pro Svatopluka najít pochopení... a v některých chvílích to fakt nešlo. Každopádně jde o velmi silnou knihu vyvolávající velké emoce, ale ne takové ty prvoplánové. Tyhle jsou hluboké. Takové ty, které brnkají na něco uvnitř nás, na naše skrytá místa.
Rozhodně je to výborná kniha, kterou bych ale nedoporučovala číst v nějakém hodně melancholickém období. Určitě by pocity smutnu, úzkosti nebo beznaděje nevylepšila.

12 07.07.2019