ovsemzectu komentáře u knih
Moc se mi líbí jak autor dokáže zkombinovat obyčejné životy (třeba i dost odlišných) postav a neobyčejný, možná až neuvěřitelný sled událostí tak, že to skvělé funguje. I to jak dokáže psát o zprvu ne úplně sympatických hlavních i vedlejších postavách a zapříčinit, že si je člověk vlastně nevědomky postupně a nenápadně oblíbí.
Těším se na další setkání s autorovými příběhy. :)
Tuto nádhernou pohádkovou knihu jsem přečetla už podruhé a rozhodně ne naposledy. Má nejoblíbenější z Bradavice knihovny.
A to jsem si kdysi říkala, jak jsou to určitě zbytečné doplňkové knihy :) No ale naštěstí jsem velmi rychle názor změnila.
Jen bych si ráda přečetla i knihu o dějinách Bradavicé školy, o jejím vzniku a celkově celou její historii. Nebo třeba jen o založení školy a jejích čtyřech zakladatelích, to by mohlo být také zajímavé čtení :)
Pro knihy odehrávající se v hotelu a ještě k tomu v zimě mám prostě z nějakého důvodu slabost.
Mě první setkání s autorkou a rozhodně ne poslední. Přestože jsem ji četla na začátku srpna, dokázala mě vtáhnout do děje a já se rázem z horkého léta přenesla do mrazivé zimy. Knihu prostě nešlo odložit. Doporučuji.
No, co k tomu říct... Být to fikce, řeknu že to autor překombinoval, že tam toho nacpal příliš mnoho, že je to neuvěřitelné i na smyšlený příběh. Jenže tohle fikce bohužel nebyla.
Opravdu smutný život, působilo to na mě, že šel neustále z bláta do louže. Téměř čtyřicet let. Myslím, že svou autobiografii napsal opravdu za pět dvanáct. Jedna z jeho prvních vět se naneštěstí stala pravdou a já se k jeho příběhu dostala až po jeho smrti. Myslím, že kdyby mohl, rád by měl život stejný jako Chandler, protože by si splnil svůj celoživotní sen - mít vlastní rodinu. Bohužel, sice měl peníze i slávu, ale opravdové štěstí mu to rozhodně nepřineslo, spíš naopak.
Co se týče stylu psaní, měla jsem v tom trochu zmatek, protože děj nešel chronologicky ani jakkoli uspořádaně a navíc i v samotných kapitolách se přeskakuje v různých časových obdobích. I přesto se mi celou dobu četlo "lehce" a "dobře".
A co dodat, jsem ráda, že to napsal a že jsem si to přečetla i když to nebylo hezký...
Pokud si tuto autobiografii chcete přečíst, neváhejte, stojí za to.
Líbila se mi tak, že jsem ji přečetla za jediný den. No myslím, že ji za nějakou dobu přečtu ještě alespoň jednou. Vůbec jsem nečekala že to bude prvních skoro sto stran takový boj o přežití, takže mě to trochu vykolejilo, ale bylo to celkově uvěřitelné a velmi zajímavé. Žádnou podobnou knihu jsem nečetla.
Doporučuji.
Kulti mě tolik neoslovil, ale tohle?! Snad se mi podaří co nejdříve sehnat a přečíst všechny autorčiny knihy, protože doufám, že budou stejně dobře napsané jako právě S láskou, Lukov.
Jednoznačně doporučuji! Tenhle příběh nabízí nejen skvělou romantiku, ale taky nahlédnutí do (poněkud drsného) krasobruslařského prostředí.
Druhá kniha od autorky a opět mě bavila. Zaujala mě zmínka o příběhu z knihy Fáma, který se odehrával ve stejném městečku před pouhým rokem.
Jelikož jsem celoživotní abstinent a alkohol mě vůbec neláká, bylo pro mě zajímavé (a trochu i děsivé) číst, co všechno musí alkoholici prožívat a překonávat, když se snaží vyléčit a zůstat střízliví. A to, že musí několikrát denně svádět vnitřní boj sami se sebou a snažit se napravit vše, co v době závislosti způsobili nejen ostatním ve svém okolí, ale i sami sobě, jim tedy vůbec nezávidím.
Pred pár měsíci jsem četla další knihu o alkoholismu, která byla z pohledu rodiny alkoholičky, takže teď už vím, jak to prožívají obě strany.
Jsem moc ráda, že jsem se nenechala odradit poměrně špatným hodnocením a knihu si přečetla.
Celou dobu mě čtení velice bavilo. Atmosférou mi to (v dobrém) připomínalo Seznam mrtvých, který jsem četla před rokem. Od jisté chvíle (a bohužel i po přečtení jednoho komentáře zde...) jsem měla tušení, kdo je ten dle anotace "někdo, kdo se chce ujistit, že Samanta o pravdě navždy pomlčí", ale i tak mě dokázala autorka držet celou dobu v napětí.
Doufám, že ještě budu mít možnost si od autorky podobnou knihu přečíst (nebo radši víc než jen jednu...)
Ještě jsem od autorky četla i Navždy a věčně, což má podle mě také svým způsobem podobnou atmosféru jako Neohlížej se a Seznam mrtvých.
Moje první knížka od autorky a určitě ne poslední. Knihu jsem přečetla za 2 dny. Líbila se mi tolik, že jsem ji asi den po přečtení začala číst znovu, což nemám ve zvyku. Knihu doporučuji! Je čtivá a milá.
Byla jsem připravená, že to nebude lehké ani příjemné čtení a to bylo dobře, protože je to vážně síla. Celou dobu jsem měla pocit tísně, beznaděje a povětšinou i zhnusení. Drastických, možná až hrůzostrašných scén je tu hned několik, takže kdo je moc nemusí, měl by si čtení rozmyslet.
Je to dost surově podaný příběh vypovídající o životě rodiny ovládané otcem, který si libuje v násilí a utrpení. Navíc je děj zasazen do celkově nevlídného prostředí.
Paradoxem je, že se čte překvapivě opravdu lehce. Přečetla jsem ji na jeden zátah, protože nešla odložit. Přesto musím podotknout, že jsem ráda za to, jak málo má stran, protože i tak se toho událo až až.
No, dalo mi zabrat, abych to přečetla, ale rozhodně nelituji. Krásná autobiografie. Jsem jen o pár let starší než dvě mladší dcery pana Gotta, takže vše co se ho týkalo šlo tak nějak mimo mě a proto jsem moc ráda, že svou knihu stihl dokončit. Vedl tedy opravdu bohatý život, co se týče zážitků a společenského života.
Doporučuji!
Jednu výtku mám k velikosti a váze knihy, protože při čtení mi dělalo problém najít pohodlnou polohu ke čtení.
Druhou výtku mám k vazbě, konkrétně deskám - poměrně snadno se dají poničit (především na hranách a hřbetu je znát, že už je kniha čtená), což mě mrzí, jelikož to nevypadá dobře.
Tak tahle kniha se rozhodně zařadí mezi moje nejoblíbenější a jistě si ji přečtu ještě minimálně jednou. Kdyby měla více stran, nevadilo by to.
Knihu doporučuji!
Mě se oba díly tolik líbily! Ta atmosféra je prostě úžasná. Prostředí i postavy velmi příjemné. Jen škoda, že tahle série nemá víc dílů. :(
Naprosto skvělá útlá knížečka dějově předcházející prvnímu díl této série. Děj napínavý a zábavný. Po celou dobu čtení jsem měla chuť se také zúčastnit podobné hry na vraždu.
Mohu jen doporučit. Pomohla mi dostat se z velmi dlouhé čtenářské krize.
Tuto knihu jsem měla rozečtenou rok.
Ne snad proto, že by nebyla zajímavá, ale kvůli jedné scéně se psem (asi na straně 50), kdy se zdálo, že to špatně skončí a já prostě nezvládala číst dál. Navíc jsem si bohužel, jak je mým (zlo)zvykem u napínavých knih, přečetla konec. A to mi pochopitelně zkazilo chuť ke čtení.
Nicméně po roce jsem se rozhodla jí dočíst a přestože jsem nebyla z konce překvapená, moc se mi to líbilo. I když asi "líbilo" není to pravé slovo vzhledem k tomu, co vše se tam dělo a jaké pocity jsem při čtení měla.
Je velká škoda, že kniha bohužel jaksi zapadla a není příliš vidět, protože určitě stojí za přečtení.
Hodně dlouho jsem si nebyla jistá, jestli se vůbec do čtení této knihy pustím. Mohlo za to téma podsvětí, které v knihách vůbec nevyhledávám a spíše se mu vyhýbám. Nakonec jsem přece jen podlehla dobrému hodnocení i krásné obálce a do knihy se bez jakéhokoli očekávání pustila. A jsem moc ráda, protože už teď vím, že si jistě brzy přečtu i další díly.
Vysokoškolské prostředí mám v knihách ráda a navíc mi to i připomíná sérii Znovu od Mony Kasten, kde je série také postavená na skupině přátel studujících na jedné univerzitě.
Asi na straně 70 jsem to chtěla vzdát a knihu navždy odložit. Nakonec jsem se k ní po měsíci zkusila vrátit a zbytek se mi podařil dočíst na jeden zátah, až tak mě to chytlo.
A jsem ráda, že jsem se dostala až na poslední stránku, protože se mi celkově příběh vlastně líbil.
Od autorky jsem četla už Tchyni a Hodnou sestru,ale Tajemství porodních bab se mi líbilo asi nejvíc. Možná je to tím, že nemám tchyni ani sestru, ale o porody se zajímám celý život, takže je to že všech knih pro mě nejbližší téma. I když se těhotenství/mateřství vyskytuje ve všech autorčiných dílech. Tahle mi přišla nejméně "psycho" (nevím jak jinak to popsat) a dost mi sedla do mého momentálního rozpoložení.
Tak tahle kniha ve mě rozhodně něco zanechala. Určitě si ji přečtu za nějaký čas znovu.
Doporučuji!
Za mě je to i na povídku příliš krátké. Především, když je vydána samostatně a ne ve sbírce. Nicméně tak jako tak by příběhu jistě prospělo o pár (desítek) stran více. Celou dobu jsem měla pocit, jakoby si autorka na poslední chvíli uvědomila, že vlastně měla napsat povídku a do termínu odevzdání jí zbývá už jen posledních pár hodin a tak se něco pokusila vymyslet, jenže stihla napsat pouze jakousi osnovu zamýšleného příběhu a pak doufala, že to snad bude stačit. A ono to očividně stačilo. Celá povídka je velice uspěchaná, některé postavy byly vymyšlené pouze proto, aby pronesly jedinou větu a pak nadobro zmizely ze scény.
A konec - ten přišel dříve, než jsem si vůbec stihla zapamatovat jména hlavních(!) postav.
Nechci byl zlá, ale podobný příběh stejné kvality snad dokáže vymyslet i dítě v první třídě.
Doufala jsem, že mě tato povídka přinejmenším naladí na Vánoce, ale bohužel...