p3tris komentáře u knih
Poslední klasický Usagi a znovu geniální. U Sakaie zkrátka máte naprostou jistotu, že se vždy dozvíte něco zajímavého z historie feudálního Japonska. A tentokrát je to pro Evropana o to zajímavější, že jde o konfrontaci s křesťanstvím.
Děj se zase hýbe dál. Kuruno se vypořádává se svým znovuoživením, vztahem k Tae a s přiznáním Reiky. Mezitím se Kikuči v Německu dozvídá o Gantzu dost překvapivé skutečnosti. Konflikt se pomalu stává globálním a další mise se odehraje v Itálii proti oživlým sochám s podporou týmů z celého světa.
Kniha se nezabývá pouze operací Market Garden, ale velkou měrou je věnována osvobození Francie . Pro milovníka historie je samozřejmě nejzajímavější obrovské množství fotografií, občas doplněných taktickou mapkou nebo třípohledovými nákresy techniky. Takže i ten, kdo zná pohyby armád nebo jména velitelů nazpaměť, v ní může najít mnoho zajímavého.
Tato kniha si nehraje na nějakou encyklopedii. Jde o zevrubný pohled na válečné letectvo SSSR, o popis organizace, přehled hlavních typů letadel a krátkých životopisů největších stíhacích hvězd. Znalci tématu asi nic nového nepřinese, nicméně normální čtenář nebo modelář tu najde plno základních informací.
Jak sám autor píše, jedná se o poslední z knih, která reviduje nebo rozšiřuje příběhy ze Starých časů, potažmo Silmarillionu. A stejně jako u těch předchozích zaujímá samotný příběh pádu Gondolinu jen malou část. Zbytek textu tvoří rozbor díla, jak po stránce obsahově, tak příběhové. Takže ten, kdo čeká dalšího Pána prstenů, se nedočká a stačí, když si přečte jedinou kapitolu v knize. Naproti tomu toho, koho zajímá, jak JRRT tvořil a jak propracovaný byl jeho svět, si přijde na své. Co se týče ústřední povídky, některé detaily mě celkem překvapily. Například určitá primitivnost Prvního věku, kdy Tuor přichází oblečen v medvědí kůži s oštěpem s hrotem z rybí kosti. Nebo popis jedenácti rodů, kdy jeden bojuje okovanými kyji a jiný zas dvoubřitými sekerami, což se hodí spíše na trpaslíky, než k elfům. Zajímavostí je také elf Legolas, což znamená "Zelený list". Stejné jméno pak dal i jiné postavě z jeho nejznámějšího díla. Bonusem jsou ilustrace Alana Lee, jednoho z nejuznávanějších autorů obrazů na téma Středozemě.
Johnson začínal svojí kariéru po boku slavného Douglase Badera a zakončil jí jako Group Captain, což je ještě o hodnost výše, než uvádí název knihy. Velitel křídla totiž znamená Wing Commander, což je také označení pro podplukovníka. Po knížkách od stíhačů československých, sovětských, francouzských a německých bylo zajímavé podívat se na válku očima britského důstojníka. Britské gentlemanství a úspěch celé jednotky totiž byly ve vzduchu nadřazeny zájmu jednotlivce a to zajisté chtělo pověstný anglický klid. Stejně tak se autor moc nezmiňuje o svém soukromí, to že se oženil se dozvíme jen tak mimochodem a vlastně jediné, co na sebe ze soukromí prozradí je to, že má rád lov. Že to nebyl úplně "studený čumák" vyplývá jen z pár poznámek ohledně masakru německých vojsk u Falaise a hlavně na posledních stránkách, kde se zmiňuje o organizaci "malé" letecké přehlídky s výtěžkem ze vstupného pro sirotky. Malé, na které bylo prodáno 100000 lístků a navštívila ho dánská královna. Přesto je knížka velice čtivá a Johnson popisuje vzdušné souboje i obyčejné povinnosti velícího důstojníka poutavě.
Do popředí se dostává Labužník se svojí závislostí na Kanekim. Tentokrát je příběh okořeněn zápisky z deníků ghúlů, což je velmi zajímavé. Vůbec nevadí, že se k nějaké akci dostaneme až na konci knihy. Jediné, co mi dělalo trochu problém na soustředění, jsou rychlé střihy v ději na různá místa a postavy.
Mám rád kresbu Štěpána Mareše. Ale to, co se vejde do stripu, nebo dokonce do celostránkového Raoula, se zkrátka do jednoho okénka nevleze. Tohle se úplně nepovedlo.
Bitva vrcholí a téměř všichni hrdinové jsou vyřazeni z boje. Oku už tolik nehýří fantazií při představování různých démonů, ale na konci konečně přichází zásadní dějový zvrat. A (nepřekvapivě) se vrátí i jedna z hlavních postav.
Z toho, co mi v době vydání přišlo vtipné, mi dnes naskakuje husí kůže. Tento pán měl zkrátka už navždy zůstat "důchodcem z Vysočiny" a nikdy se nevracet.
Jak je u autora zvykem , většina povídek čerpá z některého z konkrétních paleontologických nálezů. Záměrně píši většina, protože dvě z nich se odehrávají v jen nedávné minulosti. V "Jezeru zkázy" americký paleontolog Simpson objasňuje v táboře pravděpodobný způsob úhynu zkoumaných zvířat a "Za mamutem" popisuje výpravu ruských akademiků pro uhynulého mamuta na začátku století. Téměř stejně zajímavý, jako samotné povídky, je i typický závěr, kde Augusta popisuje, z jakých zdrojů čerpal a kdy a za jakých podmínek se který příběh odehrál. Možná je to jen můj osobní názor, ale připadá mi, že je použito více lyrických obratů než v předešlých knihách a například popisu krajiny, navozující atmosféru, je věnováno i několik stran. Což rozhodně není na škodu. Samostatnou kapitolu tvoří ilustrace Zdeňka Buriana, které si (jako vždy) zaslouží absolutní hodnocení.
Poprvé jsem z "Ghúla" celkem rozpačitý. Kresba je znovu parádní, ale celý děj je vlastně jedna velká bitka. Což je trochu kámen úrazu, protože panely skáčou z místa na místo a já se brzo začal v postavách ztrácet. Není to tak úplně oddychovka, jak by člověk čekal, ale čtení paradoxně potřebuje zvýšenou pozornost. Přesto se některé linky pohnou dál a já jsem na další Kanekiho osudy pořád zvědavý.
V době, kdy se nám většina tvůrců historických filmů snaží namluvit, že středověcí vojáci vypadali jako rockové hvězdy nebo motorkáři, jde autor této knihy úplně jinou cestou. Kvůli co nejpřesnějšímu podání je využita metoda, která to umožňuje, tedy fotografie. Figuranti jsou ale ustrojeni do replik, vyrobených a barvených originálním způsobem a z původních materiálů, většinou i v odpovídajícím prostředí. Nabízí tak jakési střípky pohledů do středověkého života, jak skutečně vypadal. Každá fotografie je pak doplněna vyčerpávajícím popisem. Kromě nich se v knize nachází i několik komentovaných listů reprodukcí středověkých kreseb a soch. Člověk si tak dokáže udělat celkem přesnou představu, jak se naši předci za středověku oblékali.
Upřímně, kmenová část knihy, tedy samotná báseň Artušův pád, zaujme nesjpíše pouze ty, kdo se zajímají o středověkou anglickou literaturu, lingvisty, nebo Tolkienovi bezvýhradné obdivovatele (ke kterým se sám počítám). Budiž tedy chvála vydavateli, že spolu s překladem ponechal i původní znění, stejně jako u Legendy o Sigurdovi a Gudrún. Artušův příběh je dostatečně známý a autor napsal pouze jeho velmi malou část, návrat Artuše po Mordredově zradě. I když čerpal spíše než ze středověkého Maloryho Le Morte d'Arthur z ještě starších zdrojů, stejně nás v ději nejspíše nic nepřekvapí. Na knize je tak nejvíce zajímavý popis Christophera Tolkiena, jakým způsobem jeho otec pracoval, jak báseň vznikala a její návaznosti na svět Středozemně.
Pokračování beznadějně vyprodané knihy z roku 2012 je znovu plné fotografií, z nichž některé jsou publikovány poprvé. Sálá z nich atmosféra konce války, osvobození, ale i posledních obětí. Pokud máte rádi vojenskou techniku, nebo pocházíte z jihu Čech, bude pro vás kniha o to zajímavější.
Witold Urbanowicz velel během Bitvy o Británii slavné polské 303. peruti RAF, později byl na stáži v Tichomoří a koncem války velel celému polskému křídlu RAF. Je asi jediným člověkem na světě, který sestřelil sovětské, německé i japonské letadlo. Svá zážitky shrnul do několika knih, které, bohužel, zatím nevyšly v češtině. Kromě jediné, Plamenu nenávisti. Ta naopak vyšla pouze česky a to na popud redakce časopisu Letectví a kosmonautika, která v té době sháněla informace o českém stíhači Josefu Františkovi. Knížečka je to útlá, ale jelikož jde o vzpomínky z první ruky, velice zajímavá. Kdo četl například něco od Fajtla, zjistí, že problémy Poláků a Čechoslováků byly podobné. Ať už jde o byrokracii, nebo třeba nepružná dvojitý systém hodností.
Jako dítě mě ke knize nejvíce přitahovaly vynikající ilustrace Zdeňka Buriana. Dnes si s chutí přečtu i povídky. Vlastně mají pořád stejnou strukturu, jako v předchozích dvou knihách. Jedná se o jednoduchou epizodu ze života nějakého pravěkého zvířete, která nezřídka končí smrtí hlavního aktéra. Autor totiž pracuje se skutečnými archeologickými nálezy, jejichž původ je nám vysvětlen v doslovu. Výjimku tvoří poslední "Tajemný idol", popisující těžký život pravěkého lovce, který opustil tlupu. Tady zapracovala fantazie naplno a já se spolu s Aglim brodil sněhovými závěji. Jak je u autora zvykem, kniha je uzavřena populárně naučným textem, tentokrát o geologické historii Země. Jen škoda jeho tendenčnosti. Vypadá to, jako kdyby veškerý výzkum prováděli pouze sovětští akademici a Bedřich Engels. Ale to je jen malá piha na kráse.
Kniha je uvedena velmi zajímavou "Souhrnnou zprávou o bojích útočné vozby ve dnech 5. až 9. května 1945" od plk.gen.št. Vltavského. Což je dosti nadnesený název, protože "útočná vozba" pražských povstalců neměla jediný plnohodnotný tank. Pouze několik lehkých nedostavěných stíhačů tanků Hetzer z ČKD, vyzbrojených vesměs kulomety, pár zastaralých francouzských lehkých tanků a několik obrněných vozů. Přesto jsou jejich fotografie velmi zajímavé a vystihují atmosféru květnových dnů. Zájemce o vojenskou techniku bude jistě znát finální podobu povstaleckého Hetzeru z Lešan, ale v této publikaci může sledovat jeho postupnou proměnu. Stejně tak nasazení ostatních stíhačů nebo improvizovaně vyzbrojených vozidel. Kniha se určitě neztratí v knihovně zájemce o historii nebo modeláře.
Kniha není vlastně nic jiného, než sbírka fotek z Jižních Čech v květnových dnech 1945. Ale ty momenty jsou tak silné, že si jí určitě stojí za to prohlédnout. O to zajímavější budou pro lidi, kteří se zajímají o vojenskou techniku a vojenství vůbec. A pokud, stejně jako já, denně chodíte po náměstí ve Vodňanech, ulicemi Bavorova a jezdíte nakupovat do Prachatic a Písku, určitě v ní najdete plno známých míst. Škoda, že některé popisky k fotkám nesedí. Ale to je jen malá piha na kráse.
Jak už název napovídá, v této knize půjde hlavně o vyšetřování. Usagi se spolu s inspektorem Ishidou pustí do pátrání v několika spolu souvisejících případech. Do cesty se mu tentokrát připletou zlodějky Kitsune a Kiyoko a nová postava, japonský "Robin Hood", nindža Nezumi. Jako bonus a nenásilné seznámení s manga kulturou jsou zde dva chibi příběhy, které Stan napsal se svojí ženou. Jde o krátké komiksy s "roztomilými" verzemi postaviček pro děti.